V různých věkových kategoriích probíhá specializace hráčů na jednotlivé posty odlišně. Jinak je tomu u přípravek, žáků i dorostu. Čím mladší hráč, tím menší úroveň specializace a více se posiluje univerzálnost hráče. Nejde o to, aby zvláště v žákovských kategoriích, ale i u mladšího dorostu bylo dominantně zafixováno zařazení hráče do systému hry, ale aby si hráč vyzkoušel co nejvíce postů a dokázal zvládnout nejen jednu roli v rámci celého herního systému. Samozřejmě, že vždy budou posty, které hráči „sedí“ více a jiné méně. S univerzálností hráče se zvyšuje i jeho možnost zařazení v družstvu, jeho herního vytížení. Na druhou stranu je pravda, že jsou i hráči, kteří jsou na určitém postu natolik dominantní, že na jiném již nedokáží podat kvalitní výkon. Větší šanci prosadit se mají však univerzálnější hráči, kteří jsou schopni rychle se adaptovat alespoň na 2 různé posty. Je to stejné jako pokud hráč zvládá herní činnosti oběma nohama nebo pouze jednou.

Samozřejmě, že je nutné rozlišovat defenzivní či ofenzivní předpoklady hráčů, jeho somatotyp, přednosti i negativa ovlivňující herní výkon. V hráči by se měly rozvíjet především jeho přednosti a nikoliv za každou cenu soustředit hlavní pozornost na odstranění negativ. Ty se dají většinou jen utlumit, tak aby v tom lepším případě nebyly příliš výrazné. Jejich úplné odstranění je zvláště v dorosteneckém a především dospělém fotbalu již velmi obtížné, protože hráč již má zafixováno příliš mnoho stereotypů, které lze ovlivnit jen částečně…

Trenéři mládeže jsou často kritizováni, že postaví toho či onoho hráče na post, který mu tolik nesedí nebo dokonce postaví horšího hráče do základní sestavy a ten třeba odehraje menší část zápasu. Jindy je tomu zase obráceně. Každý rodič by si přál, aby jeho syn odehrál co nejvíce minut, pokud možno na svém nejsilnějším postu a aby podal co nejlepší výkon. To však nelze naplánovat ani předem zaručit!

Téměř každý trenér má svá kritéria, aby se snažil naplnit míru objektivity a spravedlnosti v zatížení hráčů…Nikdy však nelze docílit, aby spokojeni byli všichni hráči i rodiče. Pokud fotbal hraje 11 hráčů, střídat mohou 3 a v kádru jich je třeba 18, pak nelze docílit absolutní shodu a rovnováhu pro všechny. V kolektivním sportu je nutné, aby hráč respektoval klubová pravidla, která nemusí být vždy pro jednotlivce výhodná. Jinak nelze dělat kolektivní sport ale spíše individuální, kde nese hráč zodpovědnost pouze sám za sebe!

Důvodů, které ovlivňují trenéra při rozhodování o výběru hráčů a jeho zařazení, uplatnění či vytížení v zápase je celá řada:

a/ Sportovní výkonnost a forma hráče.

b/ Složení mužstva z hlediska postů a potřeby pro konkrétní zápas. Ne každý hráč může hrát tam, kde si přeje nebo tam, kde by se mu nejvíc líbilo.

c/ Zranění a nemoci rovněž ovlivňují nasazení hráčů v utkání. Pokud byl někdo delší dobu nemocen a zraněn, většinou při dostatečném počtu hráčů není okamžitě nominován do základní sestavy.

d/ Vytíženost a minutáž hráčů. Zvláště v kategoriích mladšího dorostu a níže respektují trenéři i fakt, aby i výkonnostně horší hráči neseděli stále na lavičce.

e/ Taktické uvažování trenéra – vzhledem k soupeři a vzhledem k vývoji zápasu

f/ Snaha trenéra ověřit si i jiné herní varianty využití hráčů na jiných postech.

g/ Tréninková docházka a morálka, přístup k plnění povinností.

h/ Chování a prospěch hráčů zvláště ve věkově nižších kategoriích. I to by měl být jeden z faktorů ovlivňujících herní vytížení hráčů.

Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies