Odpověď na tuto otázku nelze shrnout do jedné věty. Přestože je výsledek umístění v tabulce jedním z hodnotících kritérií, není však jediným! Kromě tabulkového výsledku je významným faktorem i výchova individualit.

V případě mládežnického fotbalu není natolik rozhodující umístění družstva v soutěži, tedy zda celek skončí na 3., 5. nebo 10. místě. To je hlavní rozdíl v přístupu hodnocení mládežnických a seniorských družstev. V mládežnických týmech je totiž většinou i velmi rozdílné věkové složení družstev. Existují kluby, které hrají nejvyšší mládežnické soutěže pouze s dorazovými ročníky a jsou kluby, které významně posunují nejtalentovanější hráče do vyšších výkonnostních kategorií, právě z důvodu jejich individuálního výkonnostního růstu. První pojetí přístupu vede většinou k vyšší výkonnosti mužstva, výsledkově lepšímu umístění v tabulce, ale méně podporuje výchovu individualit. Druhá koncepce funguje spíše opačně, ale je mnohem progresivnější z hlediska dlouhodobé práce, pokud v klubu není narušen systém výchovy talentovaných hráčů, což se nejčastěji stává při přechodu těchto hráčů z dorosteneckého do dospělého fotbalu. Dříve tento systém přechodu nahrazovaly vojenské kluby, dnes by tuto roli měly plnit juniorské týmy. Ne vždy tomu tak je, zvláště pokud v juniorkách převažují hráči věkově starší…

Z biologického hlediska ontogenetického vývoje organismu, tedy rozvoje pohybových schopností (rychlost, síla, vytrvalost, obratnost/, pohybových dovedností a psycho - somatických předpokladů je velký rozdíl, zda je hráč o rok starší nebo mladší zvláště ve věku 15, 16, 17, 18 let…. a zda hraje „mezi sobě rovnými“ nebo v náročnějším prostředí. FC Vysočina jde druhou cestou, protože věříme, že tato koncepce má vyšší efekt a klub z ní může ekonomicky profitovat, ať již z prodeje těch nejlepších nebo jejich využitím a zařazením v našem klubu. S tím souvisí i rozdílnost výsledků a umístění družstev v mládežnických soutěžích, tak jak procházejí např. čtyřletým cyklem v SCM.

Pokud bychom vzali např. současné kádry a rozložení kvalit hráčů v dorosteneckých družstvech FC Vysočina, pak by jistě nebyl problém postavit ještě silnější týmy D, C a B dorostu, pokud bychom ty nejlepší hráče vrátili zpět do věkových kategorií kam patří. Je však otázka: „Má smysl vylepšit výsledek umístění v tabulce za tuto cenu? “

V současné době máme posunuto u většiny družstev 5 - 6 hráčů věkově mladších do vyšších kategorií. Hráči mají možnost se připravovat, hrát a sbírat zkušenosti, které by jinak získávali mnohem později. To je cesta k nadprůměrnosti. Není to sice jistota a stoprocentní záruka, ale velká pravděpodobnost, že hráč který takovýmto systémem dlouhodobě projde, dosáhne vyšší sportovní výkonnosti.

V seniorském fotbalu je mnohem menší rozdíl věkové závislosti na výkonnosti hráče. Tím se liší z fyziologického hlediska od žákovských a dorosteneckých kategorií. Vzhledem k ukončenému biologickému vývoji organismu nejsou takové diametrální odlišnosti rozvoje kondičních i psychických předpokladů u hráčů ve věku 20 - 25 - 30 let, jako je tomu v mládežnických kategoriích, kde jsou mnohdy velmi výrazné rozdíly mezi kalendářním a biologickým věkem dítěte.

Jinými slovy, kádry jednotlivých mužstev se velmi často mění a jednotlivé kluby vychází z různých možností, jak posilovat konkurenční prostředí družstva. I to je jeden z důvodů rozdílné výkonnosti družstev a to třeba i ve srovnání mezi jednotlivými ročníky téže věkové kategorie v průběhu 4 let. Někdo urazí za čtyřletý cyklus delší kus cesty a někdo kratší. Totéž platí o individuálním rozvoji hráče ale i družstva.

Obecně platí, že s rostoucím věkem hráče se „výkonnostní nůžky“ neustále více rozevírají, stejně jako rozdíly mezi hráči samotnými. To, že hráč patřil mezi nadprůměrné v mladším dorostu ještě automaticky neznamená, že totéž bude platit o 2 roky později, byť bychom mu vytvořili ideální prostředí materiální i personální. Čím více se stupňují nároky, roste úroveň soutěží a konkurenčního prostředí, tím více hráčů není schopno vyrovnat se nebo překonat požadavky na ně kladené a to se projevuje ve výkonnosti mužstva.

Úkolem trenérů je především hráčům maximálně pomoci při zdolávání překážek a úskalí na cestě zvyšování jejich sportovních kvalit a možností. Jde především o výchovu, systematický trénink a formování psychické odolnosti hráče. To hlavní co dovede hráče k úspěchu či nikoliv, musí však udělat on sám.

Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies