MUDr. Jan Vojáček sní o postupu do Gambrinus ligy

K fotbalu mne přivedl otec do naší olomoucké čtvrti Hodolany. Začínal jsem na levým beku, ovšem jednou jsme se ocitli bez gólmana a já na tomto postu už zůstal.

Kdy ses přesunul do olomouckého klubu č. 1, tedy do Sigmy?

Do Sigmy mne přivedl ve 4. třídě můj kamarád, který zde už hrál. V 5. třídě jsem nastoupil do sportovní třídy a během let jsem prošel všemi mládežnickými týmy až po juniorku.

Málo se ví, že jsi byl též talentovaný volejbalista...

Oba rodiče hráli volejbal na vrcholové úrovni a já s ním skončil až ve čtrnácti letech. Zrazoval mne od něj můj otec, který správně předpovídal, že moderní volejbal vyžaduje vyšší hráče, než jsem já.

Jak vzpomínáš na dorostenecké a juniorské časy?

Většinou jsem nastupoval v týmech se staršími spoluhráči. Nikdy jsme na žádný celostátní titul nedosáhli, ale vždy jsme se pohybovali kolem 2. či 3. místa. První start za „béčko“, které hrálo MSFL, jsem si připsal ještě jako dorostenec někdy na jaře 2000.

Vedle fotbalu však v tvém životě hrálo velmi důležitou roli i vysokoškolské studium...

To je pravda, volného času a zábavy jsem si moc neužil. Hned po gymnáziu jsem totiž pokračoval v rodinné tradici a zamířil jsem na lékařskou fakultu olomoucké Univerzity Jana Palackého. V roce 2006 jsem studium oboru všeobecné lékařství úspěšně zakončil.

Hodláš pracně nabytého vzdělání využít po skončení fotbalového kariéry?

Určitě ano. Rád bych získal atestaci v ortopedii. Nyní se však chci naplno věnovat fotbalu. Lékařský diplom tím neztrácím.

Kombinace angažmá v Uničově či Horce se studiem medicíny asi byla ideální, ne?

Jelikož jsem někde chtěl pravidelně chytat a v olomouckém „béčku“ dostávala přednost dvojka z prvního týmu, tak jsem na podzim 2001 vyrazil na hostování do týmu Horky na Moravě, která byla tehdy nováčkem divize. O rok později jsem už oblékal dres třetiligového Uničova, kde jsem nakonec setrval 4 soutěžní ročníky. Bydlel jsem u rodičů, dopoledne a večer jsem studoval a odpoledne trénoval. Vše se takto dalo skloubit.

Jaký byl přechod z MSFL do prvoligové branky?

V létě 2006 jsem už měl dostudováno a chtěl jsem se pokusit o prosazení v kádru Sigmy. Skutečně se mi to podařilo, kouč Palička mi věřil a ve 4. kole mi dal první šanci v nejvyšší soutěži. Vzápětí sice pana Paličku odvolali, ovšem trenér Petržela mne podržel a já kolegu Lovásika pustil do branky až ve 4. jarním kole. Celkem jsem v ročníku 2006/07 odchytal 18 zápasů, což byla na nováčka slušná porce. Zejména z podzimní části sezóny, v niž jsem byl za výkony v zápasech se Zlínem a Teplice vybrán do sestavy kola, jsem měl velmi dobrý pocit. Na jaře už to však bylo horší. Těžce jsme se zachraňovali a já cítil, že nemám dostatek prvoligových zkušeností. Pozitivem bylo, že jsem v tomto ročníku odchytal i 8 zápasů ve II. lize za juniorku. Ta bohužel sestoupila.

V létě do Olomouce přišel Drobisz a „béčko“ bylo v MSFL. Zvažoval jsi, co dál?

Během podzimu 2007 jsem dal všechno do toho, aby se před Drobisze dostal. Bohužel se mi to nepovedlo a já chytal za juniorku a leštil lavičku v lize. V zimě jsem proto chtěl změnit prostředí a někde chytat nejvyšší soutěž. První zajímavou nabídku předložil slovenský Spartak Trnava a já jsem neváhal.

V Trnavě jsi strávil pouze jarní část. Jaká byla?

Na Trnavu, kde jsem působil společně s exjihlavským Lukášem Vaculíkem, mám smíšené vzpomínky. Na jedné straně jsem mohl zažít úžasné fanoušky v Trnavě při domácím zápase s Petržalkou či na Slovanu nebo v Žilině, na straně druhé jsem odchytal jen pět duelů. Klub se rozhodl dát přednost svému talentovanému odchovanci.

Jak hodnotíš dosavadní podzimní účinkování?

Momentálně jsme na 1. příčce tabulky, což lze hodnotit pouze pozitivně. Na druhou stranu si musíme přiznat, že ne všechny zápasy nám vyšly ideálně. Určitě máme co zlepšovat. Osobně jsem spokojen se svými výkony venku, kde jsem pouze jednou inkasoval. Doma těch branek bohužel padlo více a z toho dvě byly z větší vzdálenosti, což se mi nestává.

Upozornil jsi na sebe zejména dvěma chycenými penaltami v Opavě a vyloučením v Třinci...

V Opavě jsem chytil 2 penalty poprvé v kariéře. Byl to krásný pocit, zvláště, když jsme v poslední minutě dokázali vstřelit vítězný gól. Určitě mi k tomu pomohlo i štěstí.

V Třinci jsem odchytal velmi dobrý zápas s černou tečkou na konec. V nervózním závěru jsem se nechal vyprovokovat hráči Třince, kteří mě okopávali poté, co jsem držel míč. Do jednoho z nich jsem strčil a byl jsem poprvé v kariéře vyloučen. Velmi dobrý pocit jsem poté měl ze zasedání disciplinární komise, kde se ke mně chovali slušně a korektně.

Umíš si představit, že bys s Vysočinou postoupil do nejvyšší soutěže?

Tuto krásnou představu nechci zakřiknout. Určitě pro tento sen udělám já i moji spoluhráči maximum. Z mého pohledu by šlo o největší úspěch kariéry. Cesta k němu však je ještě hodně vzdálená a trnitá. Záležet bude na každém utkání.

Kdo je tvým brankářským vzorem?

Nejen kvůli obdobné postavě je jím Iker Casillas.

Jaké máš koníčky?

Snažím se věnovat přítelkyni Sylvě, s níž bydlím v Olomouci. Jinak si rád zahraji tenis, plážový volejbal, squash a v poslední době mne však chytl golf. Jsem rád, že je nám díky spolupráci s Golf Clubem Telč toto umožněno. Golfistou je Michal Drábek a odpaly si rádi zkusí i další spoluhráči.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies