Pohár – postup, liga – výhra. Tímto výčtem bych mohl dnešní sloupek ukončit, protože po utkání v Jablonci není důležité, jaká cesta k těmto výhrám vedla, ale že jsme jich společně dosáhli. Mužstvo ukázalo vnitřní sílu, a i když se mu nedařilo ve všech chvílích herně, ukázalo, že chce a hlavně, že je schopno vítězit.
Budeme jen doufat, že nedělní velké oddechnutí si po výhře nad Baníkem povede k velkému nadechnutí se k dobrému výkonu v zápase se Sigmou. Tím bychom definitivně uvrhli v zapomnění jablonecký nářez.
S Baníkem se hrálo těžko, protože byl zakopaný na vlastní půlce a do fotbalu se moc nepouštěl. O to nebezpečnější byl ze standardek. Vůbec naším stoperům ty souboje s útočníkem Šašinkou nezávidím. Je tak velký, že snaha přetlačit ho v souboji má k úspěchu asi tak daleko jako snaha vytlačit ve škodovce ze silnice tatrovku naloženou pískem. Stejně tak to měl Davis nesmírně těžké s trojicí ostravských stoperů.
Doprovodný program utkání spojený s Víkendem otců se hodně podařil. Co jsem viděl, tak děti si zajištěné atrakce moc užily a snad je spolu s rodiči nadchl i hlavní fotbalový program. Doufám, že tři domácí vítězství v řadě a nynější atraktivní hra Sigmy v neděli přivedou na stadion co nejvíce fanoušků. Také věřím, že se FCV Olomouci nejen vyrovná, ale dokáže ji minimálně o gól předčit. FCV do toho!
Jan Staněk
Pokračovat na další článek: