Začněme však tím, který svým původem z trenérské party vybočuje. Je jím dvaatřicetiletý slovenský kondiční trenér Róbert Ollé. Pochází z Bojnic, nejvíce času strávil v Bratislavě, ale pro jeho sportovní vývoj bylo klíčové dětství v Gabčíkovu: „Zde u známé vodní přehrady je primárním sportem zápas ve volném stylu. Chytnul mne, líbily se mi v něm gymnastické prvky, zápasení mne bavilo a dařilo se mi v něm. Dokázal jsem vybojovat medaili na juniorském Mistrovství Evropy a dostal jsem se i do seniorské slovenské reprezentace. U toho jsem vystudoval FTVS v Bratislavě, obor kondiční trenér. Hodně mne zaujal a začal jsem své vzdělání v tomto oboru prohlubovat,“ vzpomíná Ollé.
A jak se úspěšný zápasník dostal k fotbalu? „Chvíli jsem dělal osobního kouče ve fitku, ale to mne vůbec nebavilo. Scházelo mi naplnění a adrenalin. Proto jsem uvítal možnost působit jako kondičák v mládežnické akademii Dunajské Stredy. Po čase mne oslovil kamarád, který je kondičním trenérem v Mladé Boleslavi. Dal mi konkrétní nabídku nastavit a vést tréninkovou přípravu v oblasti síly a kondice u mladoboleslavské juniorky a dorosteneckých celků U19 až U17. Koncem jara mne pak oslovil David Oulehla, s nímž jsme se předtím neznali. Už po prvním sezení jsme si názorově a povahově sedli. Já věděl, že nám to v Jihlavě bude společně fungovat a budu zde spokojený. Jsem moc rád, že tomu tak skutečně je.“
Nejstarším členem Oulehlova týmu je třiačtyřicetiletý Pavel Mazánek, který byl dosud úzce spjat s havlíčkobrodským fotbalem: „Jsem z Havlíčkova Brodu, ale za fotbalovým rozvojem jsem se posunul do Pardubic. Posléze jsem oblékal dresy Lázní Bohdaneč a Dukly Praha. A právě z Prahy jsem se postupně vrátil do rodného města, kde jsem někdy v roce 2008 odstartoval svoji trenérskou kariéru. Pominu-li závěr letošního jara, kdy jsem vedl zachraňující se dospělé „áčko“ v Divizi, tak jsem prošel vedením všech mládežnických týmů. Zároveň jsem se jako předseda podílel na řízení havlíčkobrodského klubu. V této oficiální roli zatím s omezenou pracovní náplní zůstávám, ale je jasné, že se mé kompetence musely přesunout mezi více lidí, aby bylo zajištěno fungování klubu. Od léta se má pozornost a energie už naplno přesunula k šanci, kterou jsem dostal v profesionálním fotbalu v Jihlavě. Jsem velmi rád, že FC Vysočina vykročil cestou využití regionálních trenérů, kteří klub znají, dlouhé roky jej sledují a mají k fotbalu na Vysočině pozitivní vztah. Jsem přesvědčen, že je to jednoznačně správná cesta.“
Šestadvacetiletý Tomáš Pokorný k „áčku“ nastoupil už před rokem a jako jediný přečkal náročné a turbulentní změny v trenérském týmu FCV v uplynulém ročníku FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Pochází z Martínkova, z vesnice u Moravských Budějovic, odkud jej role brankáře zavála do dorosteneckých týmů Vysočiny. „Působil jsem i v juniorce a vedle toho jsem začal studovat trenérství. Při škole jsem byl v klubu na praxi, později jsem byl vybrán jako trenér dorosteneckých brankářů do klubové akademie. A vloni má trenérská cesta pokračovala k prvnímu mančaftu, za což jsem samozřejmě velmi rád, protože jsem si k FC Vysočina už v mládí vybudoval srdeční vztah.“
I on současné složení trenérského týmu kvituje: „Bez debaty tento krok koresponduje s celkovou filozofií klubu. Těší mne, že se složení realizmu povedlo, sedli jsme si a vytvořili jsme dobrý kolektiv. Věřím, že se naše vyladění odráží i na atmosféře v hráčské kabině. Mě osobně těší, že se vedle mé priority, kterou je samozřejmě péče o gólmany, mohu vyjadřovat i ostatním aspektům trenérské problematiky a přípravy. Navíc s kolegy spolupracuji na obraných standardkách.“
Čerstvým přírůstkem krajské trenérské party je osmadvacetiletý Vojtěch Lampíř, který pochází z Čáslavice u Třebíče. „Zde jsem začínal s fotbalem, později jsem kopal v Náměšti nad Oslavou a ve FŠ Třebíč. Vedle toho jsem vystudoval FTVS na Masarykově univerzitě v Brně, kde jsem si udělal i „A“ licenci. S trénováním jsem začal ve Zbrojovce Brno, později v ČAFC Židenice a poté jsem se vrátil domů do Fotbalové školy Třebíč. V uplynulém ročníku jsem vedl dorost U19 a teď v létě jsem přijal výzvu v podobě nabídky Jihlavy. Klubu, na jehož ligové zápasy jsem jezdil jako divák a fandil jsem mu. Za mne je super, že jsem se stal součástí mladého energického trenérského týmu, který má úzký vztah k regionu a vlastně jej stmeluje a propojuje. A to je rozhodně správná cesta.“
Můžeš nastínit rozdělení trenérských kompetencí ve vašem realizačním týmu? „S Pavlem Mazánkem jsme rovnocennými asistenty, přičemž on se zaměřuje na defenzivní část a já na ofenzivní stránku hry. Tedy na hru s míčem v útočné fázi, na výstavbu hry, ofenzivní standardky a další aspekty. Nic ale není striktně nastaveno, pracujeme a vyjadřujeme se k tématům společně.“
Trenérský tým FC Vysočina před letním přípravným duelem v Ďolíčku - zleva trenér brankářů Tomáš Pokorný, asistent Vojtěch Lampíř, trenér David Oulehla, kondiční trenér Róbert Ollé a asistent Pavel Mazánek.
Velká radost a též úleva po vypjatých emocích byla po dnešním podvečerním nervydrásajícím utkání znát na kouči Marku Jarolímovi. FC Vysočina vybojovala důležité tři body proti rezervě Slavie, tedy celku, který vedl tři roky do léta 2023. Nabízíme vám samozřejmě nejen jeho pozápasový komentář.