Začněme však tím, který svým původem z trenérské party vybočuje. Je jím dvaatřicetiletý slovenský kondiční trenér Róbert Ollé. Pochází z Bojnic, nejvíce času strávil v Bratislavě, ale pro jeho sportovní vývoj bylo klíčové dětství v Gabčíkovu: „Zde u známé vodní přehrady je primárním sportem zápas ve volném stylu. Chytnul mne, líbily se mi v něm gymnastické prvky, zápasení mne bavilo a dařilo se mi v něm. Dokázal jsem vybojovat medaili na juniorském Mistrovství Evropy a dostal jsem se i do seniorské slovenské reprezentace. U toho jsem vystudoval FTVS v Bratislavě, obor kondiční trenér. Hodně mne zaujal a začal jsem své vzdělání v tomto oboru prohlubovat,“ vzpomíná Ollé.

A jak se úspěšný zápasník dostal k fotbalu? „Chvíli jsem dělal osobního kouče ve fitku, ale to mne vůbec nebavilo. Scházelo mi naplnění a adrenalin. Proto jsem uvítal možnost působit jako kondičák v mládežnické akademii Dunajské Stredy. Po čase mne oslovil kamarád, který je kondičním trenérem v Mladé Boleslavi. Dal mi konkrétní nabídku nastavit a vést tréninkovou přípravu v oblasti síly a kondice u mladoboleslavské juniorky a dorosteneckých celků U19 až U17. Koncem jara mne pak oslovil David Oulehla, s nímž jsme se předtím neznali. Už po prvním sezení jsme si názorově a povahově sedli. Já věděl, že nám to v Jihlavě bude společně fungovat a budu zde spokojený. Jsem moc rád, že tomu tak skutečně je.“

Trojice z Vysočiny

Nejstarším členem Oulehlova týmu je třiačtyřicetiletý Pavel Mazánek, který byl dosud úzce spjat s havlíčkobrodským fotbalem: „Jsem z Havlíčkova Brodu, ale za fotbalovým rozvojem jsem se posunul do Pardubic. Posléze jsem oblékal dresy Lázní Bohdaneč a Dukly Praha. A právě z Prahy jsem se postupně vrátil do rodného města, kde jsem někdy v roce 2008 odstartoval svoji trenérskou kariéru. Pominu-li závěr letošního jara, kdy jsem vedl zachraňující se dospělé „áčko“ v Divizi, tak jsem prošel vedením všech mládežnických týmů. Zároveň jsem se jako předseda podílel na řízení havlíčkobrodského klubu. V této oficiální roli zatím s omezenou pracovní náplní zůstávám, ale je jasné, že se mé kompetence musely přesunout mezi více lidí, aby bylo zajištěno fungování klubu. Od léta se má pozornost a energie už naplno přesunula k šanci, kterou jsem dostal v profesionálním fotbalu v Jihlavě. Jsem velmi rád, že FC Vysočina vykročil cestou využití regionálních trenérů, kteří klub znají, dlouhé roky jej sledují a mají k fotbalu na Vysočině pozitivní vztah. Jsem přesvědčen, že je to jednoznačně správná cesta.“

Šestadvacetiletý Tomáš Pokorný k „áčku“ nastoupil už před rokem a jako jediný přečkal náročné a turbulentní změny v trenérském týmu FCV v uplynulém ročníku FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Pochází z Martínkova, z vesnice u Moravských Budějovic, odkud jej role brankáře zavála do dorosteneckých týmů Vysočiny. „Působil jsem i v juniorce a vedle toho jsem začal studovat trenérství. Při škole jsem byl v klubu na praxi, později jsem byl vybrán jako trenér dorosteneckých brankářů do klubové akademie. A vloni má trenérská cesta pokračovala k prvnímu mančaftu, za což jsem samozřejmě velmi rád, protože jsem si k FC Vysočina už v mládí vybudoval srdeční vztah.“

I on současné složení trenérského týmu kvituje: „Bez debaty tento krok koresponduje s celkovou filozofií klubu. Těší mne, že se složení realizmu povedlo, sedli jsme si a vytvořili jsme dobrý kolektiv. Věřím, že se naše vyladění odráží i na atmosféře v hráčské kabině. Mě osobně těší, že se vedle mé priority, kterou je samozřejmě péče o gólmany, mohu vyjadřovat i ostatním aspektům trenérské problematiky a přípravy. Navíc s kolegy spolupracuji na obraných standardkách.“

Čerstvým přírůstkem krajské trenérské party je osmadvacetiletý Vojtěch Lampíř, který pochází z Čáslavice u Třebíče. „Zde jsem začínal s fotbalem, později jsem kopal v Náměšti nad Oslavou a ve FŠ Třebíč. Vedle toho jsem vystudoval FTVS na Masarykově univerzitě v Brně, kde jsem si udělal i „A“ licenci. S trénováním jsem začal ve Zbrojovce Brno, později v ČAFC Židenice a poté jsem se vrátil domů do Fotbalové školy Třebíč. V uplynulém ročníku jsem vedl dorost U19 a teď v létě jsem přijal výzvu v podobě nabídky Jihlavy. Klubu, na jehož ligové zápasy jsem jezdil jako divák a fandil jsem mu. Za mne je super, že jsem se stal součástí mladého energického trenérského týmu, který má úzký vztah k regionu a vlastně jej stmeluje a propojuje. A to je rozhodně správná cesta.“

Můžeš nastínit rozdělení trenérských kompetencí ve vašem realizačním týmu? „S Pavlem Mazánkem jsme rovnocennými asistenty, přičemž on se zaměřuje na defenzivní část a já na ofenzivní stránku hry. Tedy na hru s míčem v útočné fázi, na výstavbu hry, ofenzivní standardky a další aspekty. Nic ale není striktně nastaveno, pracujeme a vyjadřujeme se k tématům společně.“

Trenérský tým FC Vysočina před letním přípravným duelem v Ďolíčku - zleva trenér brankářů Tomáš Pokorný, asistent Vojtěch Lampíř, trenér David Oulehla, kondiční trenér Róbert Ollé a asistent Pavel Mazánek.

Pokračovat na další článek: