„Říká se, že čtvrté místo je nejhorší ze všech. Ale když si vezmeme naše výkony na celém turnaji z pohledu všech čtyřiceti týmů, byl to veliký úspěch,“ usmívá se jihlavský trenér Pavel Tvarůžek.

„Nyní je alespoň vidět, že i my jako menší klub dokážeme konkurovat nejen našim ligovým soupeřům jako je Sparta, Slávie, Olomouc, Ostrava, ale i držet krok na evropské, nebo světové úrovni,“ dodává kouč.

Ještě před odletem do Francie jste neznali ani přesné složení základních skupin. S jakými plány a cíli jste tedy do Paříže cestovali?

Musím říct, že pro nás bylo překvapení, že jsme se tam vůbec dostali. Protože kvalifikační cesta byla hodně náročná. Museli jsme postoupit z několika předchozích kol. Pro nás už tak bylo úspěchem, že jsme vyhráli republikové finále.

Ale jen s tím jste se asi před finálovým turnajem spokojit nechtěli...

To máte pravdu. Přesto, že jsme tam jsme odjížděli s velikou neznámou, protože jsme vůbec neznali sílu soupeřů, náš cíl byl hlavně vylepšit dosavadní umístění České republiky. Protože v předchozích letech jsme skončili na třicátém osmém a čtyřicátém místě. Což znamená, že úspěchy nebyly moc veliké. A my jsme chtěli tady tu bilanci vylepšit.

Cílová laťka tak byla v podstatě nastavena hodně nízko...

Byla. Ale zase je potřeba si uvědomit, že tam bylo čtyřicet států z celého světa. A každý vyhrál svou národní kvalifikaci. Takže to bylo čtyřicet kvalitních týmů. A z toho pohledu je určitě naše čtvrté místo vynikajícím úspěchem.

Jak tedy probíhalo losování vašich soupeřů v základní skupině?

Byl to slavnostní ceremoniál jako na Lize mistrů. Už ten samotný úvod byl moc pěkný. My jsme byli nasazeni ve třetím výkonnostním koši, což znamená, že jsme rozhodně nepatřili k nějakým favoritům. A když jsme dostali dvě fotbalové země, Portugalsko a Mexiko, věděli jsme, že to bude těžká skupina. Ale přesto jsme věřili, že dokážeme postoupit alespoň z té skupiny do vyřazovacích týmů.

Postup se vám nakonec povedl z prvního místa, když jste ve skupině ani jednou nezaváhali. Takže původní cíl se podařilo brzy splnit...

Určitě. Nám se vydařil hned první zápas s Alžírskem, který byl vyrovnaný a vyhráli jsme ho 1:0. Ten nás nastartoval, kluci získali sebevědomí, uklidnili se a v dalších zápasech podali kvalitní výkony.

Hned na úvod play-off jste ale byli blízko vyřazení...

Ano a byly to pro nás obrovské nervy. Protože osmifinálový zápas s Indií byl nesmírně vyrovnaný, prohrávali jsme 0:1. Až v závěru, asi pět minut před koncem, se Jirka Klíma z přímého kopu krásně trefil do šibenice a vyrovnal na 1:1.

O postupu tak rozhodovaly penalty, což je vždy docela loterie. Takže vás postup stál další nervy?

Soupeř nás měl, jak se říká, na lopatě. Protože za stavu 2:1 kopal poslední penaltu a pokud by ji dal, býval by postoupil. Ale věřili jsme do poslední chvíle. Brankář Filip Jícha dvě penalty za sebou chytil a postoupili jsme my. Takže tam jsme měli obrovské štěstí.

Poté vás čekal duel s Argentinou. Jaký byl zápas s jihoamerickým soupeřem?

Vynikající, protože Argentinci byli na tomto turnaji skvělí. Také proti nám měli mírnou převahu, hráli výborný kombinační fotbal. Ale my jsme poctivě bránili a podařila se nám jedna standardka, ze které jsme rozhodli.

V semifinále váš čekal zřejmě nejtěžší soupeř na turnaji, pozdější vítěz, Francie. Byla domácí reprezentace skutečně tak dobrá?

Ano, turnajem prošla suverénně, bez jediné porážky. A musím říct, že naprosto zaslouženě, protože měla skutečně kvalitní tým. Nechyběli v ní ani vynikající osobnosti. Hráč, který byl nakonec vyhlášen nejlepším hráčem a zároveň střelcem turnaje. Nám z těch pěti gólů v semifinále dal čtyři a na jeden nahrál. Takže v podstatě sám zařídil jak to semifinále, tak poté i finále s Ruskem, kdy jeden gól dal a na druhý nahrál. Vynikající fotbalista.

Výsledek 0:5 zavání jednoznačným průběhem zápasu. Skutečně tomu tak bylo i na hřišti?

Nedá se říct, že by nás Francie jednoznačně přehrála. Ale rozhodl úvod zápasu. Když jsme totiž nastupovali na stadion v Parku princů, kde bylo dvacet tisíc lidí fandících domácím, klukům se z počátku trochu rozklepala kolena. Bylo to samozřejmé, takový zápas ještě nikdy nezažili. Proto jsme rychle dostali dva góly. A i kdy jsme to poté herně srovnali, už bylo nad naše síly zápas nějak zdramatizovat.

V souboji o třetí místo vás čekal další těžký soupeř, Německo. Jak moc bylo složité kluky po porážce s Francií znovu namotivovat?

Ani moc ne. Samozřejmě, byli zklamaní, ale ta atmosféra závěrečných bojů byla tak veliká, že už při rozcvičení bylo vidět, že jsou nabuzení a chtějí se o to třetí místo poprat.

Jenže ani ve druhém zápase o medaile jste se nedokázali střelecky prosadit a po porážce 0:2 jste se museli smířit se čtvrtým místem.

Německo bylo určitě přijatelnější soupeř než Francie. Navíc jsme se ně dobře připravili a začali velice dobře. V první půlce jsme si vypracovali dvě šance, které jsme neproměnili. Bohužel, ve druhém poločase jsme udělali chybu v obraně, a dostali jsme gól. Ten zápas byl tak vyrovnaný, že bylo vidět, že kdo dá první gól, ten získá bronz.

Nechat si proklouznout medaili mezi prsty, to kolikrát srazí do kolen i dospělého člověka. Jak na to reagovali v podstatě malí kluci?

Říká se, že čtvrté místo je nejhorší ze všech. Ale my to musíme brát. Samozřejmě, z počátku jsme byli zklamaní, protože jsme věřili, že na medaile dosáhneme. Jenže ono to zklamání opadne. Když si vezmeme naše výkony na celém turnaji, z pohledu čtyřiceti týmů, byl to veliký úspěch.

Navíc jste překonali dosavadní největší mládežnický úspěch FC Vysočina, páté místo starších žáků v evropském finále Nike Premier Cupu. Byla to pro vás motivace?

Určitě. Protože kluci jsou soutěživí a mají tyhle turnaje velice rádi. Také proto jsem rád, že se pro tyhle děti pořádají. Protože v dorostu a později mužích už takové turnaje v podstatě neexistují. Ale zpět k otázce: kluci samozřejmě jejich úspěch dobře vnímali a chtěli ho napodobit.

To se také povedlo. Co vlastně může naznačit podobný úspěch jihlavských žáků na evropských a světových turnajích?

Nyní je alespoň vidět, že i my jako menší klub dokážeme nejen konkurovat našim ligovým soupeřům jako je Sparta, Slavie, Olomouc, Ostrava, ale i držet krok na evropské nebo světové úrovni. Pro nás je to pozitivní zjištění. Je vidět, že asi jdeme správným směrem. A budeme se snažit, aby tyhle dva úspěchy, které jsme letos měli, nezůstaly posledními.

Podobný úspěch musí trenéra zahřát na srdci, jak ho vnímáte vy?

Samozřejmě taky velice pozitivně. Ale chtěl bych říct, že je to práce všech, kteří tady ve Vysočině pracují a kluky připravují. Ne jen moje a pana Hekerleho, kteří jsme s nimi v Paříži byli. Chtěl bych jistě poděkovat i Základní škole Evžena Rošického, kam kluci chodí do sportovních tříd, že nám umožňuje dopolední sportovní přípravu. Je to vážně úspěch všech, kteří se kolem fotbalu v Jihlavě pohybují.

Dá se říct s přihlédnutím k těmto úspěchům, že má FC Vysočina v mládeži skryté talenty do budoucnosti?

To určitě ano. I když, nějaké pravidlo o tom, že když je hráč dobrý v mladších žácích, bude automaticky dobrý také v dospělých, bohužel neplatí. Tihle kluci mají ještě všechnu tu přípravu před sebou. Ještě je čekají kategorie starších žáků, mladšího a staršího dorostu. A nejhorší je přechod do mužů. Já jen doufám, a taky jsem jim to hned řekl, že tenhle úspěch jim nezvedne nos nahoru. A že pro ně naopak bude motivací, aby dokázali že jsou dobří a dokážou se vyrovnat ostatním světovým hráčům. I když, hranice mezi úspěchem a neúspěchem je vždy skutečně tenká, což jsme ostatně v Paříži taky poznali.

Když už mluvíme o Paříži, zapomeňme na chvíli jen na sportovní hledisko. Stačili kluci během turnaje poznat z této evropské metropole i něco jiného, než jen stadion v Parku princů?

Ano. Nebylo sice moc času, protože jsme od rána do odpoledních hodin byli na hřišti. Ale v podvečer měli organizátoři vždy připravený nějaký doprovodný program. Takže jsme byli v obchodním centru, další den na výletní lodi po řece Seině. Viděli jsme z řeky ty nejvýznamnější památky, Eiffelovku, Notre-Dame, Louvre či sochu svobody, což byl určitě krásný zážitek. Ale pro kluky byl asi nejlepší poslední den, kdy jsme navštívili Disneyland. Samozřejmě, nebyl čas to projít celé, je to obrovské zábavní centrum, ale i tak se docela dobře vyřádili.

***

Danone nations cup

je největším fotbalovým turnajem na světě v kategorii mladších žáků, do kterého se v letošním roce zapojilo asi 2,5 milionu mladých fotbalistů. Jeho světové finále se tradičně pořádá ve Francii za účasti 40 zemí z celého světa. Patronem letošního jižIX. ročníku byl jeden z nejlepších fotbalistů světové historie - Zinedine Zidane, který se turnaje osobně zúčastnil. Hrálo se nahřištích tréninkového střediska týmu Paris St. Germain a zápasy play-off proběhly na slavném stadionu Park princů.

Český tým

Reprezentaci České republiky tvořili hráči mladších žáků FC Vysočina Jihlava ročníků 1996-97, kteří navštěvují sportovní fotbalové třídy na ZŠ Evžena Rošického v Jihlavě.

Kádr hráčů: Filip Jícha, Martin Bednařík, Jan Zábrodský, Lukáš Hekerle, Vojtěch Haala, Tomáš Diviš, Filip Vedral, Tomáš Duba, Tomáš Kliment, Marek Šerý, David Sargsyan, Filip Vomela, Jiří Klíma, Jakub Rychetník.

Trenéři týmu: Vladimír Hekerle, Pavel Tvarůžek

Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies