Zcela upřímně řeknu, že to byla zima, neútulný stadión a velmi důrazný soupeř, který uměl hrát fotbal. V posledním desetiletí klub prošel obrovskými změnami, které nelze přehlédnout. Jsou zde kvalitní tréninkové podmínky, krásný stadión s veškerým potřebným zázemím a výborná mládež.

Kdy jste s představiteli FC Vysočina navázal první kontakt?

S ředitelem Zdeňkem Tulisem jsem se průběžně potkával na fotbale. Poprvé jsem však byl osloven až letos v létě předsedou představenstva PSJ, a.s., Františkem Vaculíkem. Ten mne nejprve požádal o externí konzultace a začal jsem se blíže seznamovat s klubem a jeho hráčským materiálem. Postupem času jsem dostal ze strany představenstva klubu zadání, abych vypracoval strategii sportovního rozvoje klubu. Ta se líbila, je čerstvě schválená a já byl uveden do funkce sportovního ředitele. A teď mne čeká spousta práce na jejím naplnění.

Pojďme se trochu podívat na vaši hráčskou kariéru. Kde jste začínal s fotbalem.

Jsem odchovancem Slavie Praha, kde jsem na podzim 1987 debutoval v lize. Ve Slavii jsem kopal do roku 1989 a poté přišlo druholigové působení v Hradci Králové a v Českých Budějovicích. Na podzim 1992 jsem se do Slávie krátce vrátil, ale v zimě už přišel můj definitivní přechod do Liberce. Zde jsem pomohl vykopat I. ligu a s kratším působením v Japonsku jsem zde vydržel až do konce roku 1997. Následoval rok v Dukle Příbram, půlroční hostování v druholigových Českých Budějovicích a na závěr kariéry v ročníku 1999/00 výpomoc Bohemians Praha. Zde jsem po domluvě s koučem Petrželou zároveň začal funkcionařit.

V roce 2000 jste přešel do Liberce...

Půl roku jsem byl sportovním manažerem a poté jsem zároveň plnil roli ředitele klubu. Vše vyvrcholilo v ročníku 2001/02 ziskem titulu s týmem kolem Johany, Štajnera či Kolouška. Už v lednu 2002 přišla nabídka, která se těžko odmítá – ze Slavie Praha, kam jsem přišel v létě. Zde jsem skončil po třech letech. Brzy nato přišla nabídka Slovácka, které velmi špatně vstoupilo do I. ligy a pan Řezník mne oslovil s žádostí o pomoc. Ta se snad vydařila, neboť Slovácko v lize skončilo sedmé. Po roce jsem se vrátil na sever Čech, kam mne přivábila nabídka Jablonce. Šlo o ročník 2006/07, který nakonec dopadl úspěšně, neboť Jablonec se dostal až do finále národního poháru a tím si po deseti letech vybojoval start v evropském poháru. Následovala v létě 2007 nabídka Liberce. Na něj jsem měl výborně vzpomínky, nabídka mne velmi potěšila a tak jsem ji přijal. Bohužel, byla to chyba. Klima v klubu prostě bylo jiné, než když jsem odtud odcházel. Po osmnácti měsících jsem pod Ještědem skončil. Letos jsem si užíval mateřské dovolené a poté se ozvala Vysočina.

Není pro vás manažerské působení ve II. lize krokem zpět?

Nerozlišuji, zda klub hraje I. nebo II. ligu. Důležitější je pro mne perspektivita a ambice klubu. Vysočina má jasně nastavené krátkodobé i dlouhodobé cíle. Pokus o jejich naplnění pro mne představuje velkou výzvu.

Co Vysočině v předchozích letech chybělo k postupu do I. ligy?

Scházel ji malý, ale rozhodující krok. Problém vidím v myšlení hráčů a v celkové atmosféře v klubu. Kádr byl v předchozích letech budován s postupovým cílem, na který však nikdy nedosáhl. Je tedy otázkou, zda dané mančafty na postup vůbec měli. S vědomím, že jednoznačným cílem Vysočiny je postoupit do I. ligy a dlouhodobě se zde zabydlet, nyní musíme začít tvořit perspektivní kádr.

Jak vidíte jihlavskou práci s mládeží?

Je známým faktem, že se v Jihlavě s mladými hráči pracuje velmi dobře. Svědčí o tom celá řada fotbalistů v I. lize či v zahraničí. Další talentovaní hráči nyní nastupují za první tým dospělých. I v „mládežnické fabrice“ FC Vysočina je však stále co zlepšovat. Musíme se zaměřit na co neefektivnější zvládnutí nejtěžšího kroku – přechodu dorostenců do dospělé kopané. Tito hráči musí dostat šanci a především pravidelně hrát dospělý fotbal. Nemusím snad dodávat, že naši práci s mládeží nejlépe zúročí působení v I. lize, kde talenty můžeme ideálně zviditelnit.

Hodláte využít zahraničních hráčů?

Evropa i celý svět se stále více otevírají a to českému fotbalu přináší šanci přilákat do ligových soutěží perspektivní hráče s jiným naturelem. Ti do hry přinášejí nové prvky a zatraktivnění pro diváky. V Jihlavě nyní máme tři Slováky a jednoho Brazilce, což není dostatečné. Nemůžeme si myslet, že I. ligu budeme hrát jen s kluky z Vysočiny.

Plánujete do konce aktuálního přestupového období nějaké posílení kádru?

Zejména se soustředíme na příchod kvalitního útočníka. Na tento post máme vytipováno více hráčů a věříme, že se nám jednoho podaří přivézt. Zároveň usilujeme i o příchod jednoho obránce. Pokud ve snaze posílit tým neuspějeme, tak věřím, že stávající kádr bude schopen dosáhnout po podzimu takového bodového zisku, abychom na jaře měli do konce ročníku stále o co hrát.

Pokračovat na další článek: