30.08.2011, Miroslav Fuks

Velický: Fungováním FC Vysočina jsem překvapen

Velický: Fungováním FC Vysočina jsem překvapenPředstavuje jednu z největších letních posil FC Vysočina. Zároveň však jde pro českého fotbalového fanouška o nepříliš známého hráče. Ve svých třiceti letech totiž začíná vůbec první sezónu v českých trávnících. Zahraničních zkušeností však má na rozdávání, neboť působil na Slovensku, v Rakousku, Polsku a na Kypru. Řeč je o slovenském defenzivním záložníkovi Stanislavu Velickém, kterého vám nyní hodláme důkladně představit.

 

Odkud pocházíš? Kde jsi začínal v fotbalem?
Pocházím z tisícíhlavého městečka Lakšárska Nová Ves. Ta se nachází kousek od Senice, 20 kilometrů od hranic s Českem. Jsem z fotbalové rodiny, tudíž má cesta na hřiště byla předem daná a přirozená. Paradoxně jsem začínal v brance, ale hodně brzy jsem se přesunul do útoku. V nižších žákovských soutěžích jsem nastřílel docela dost branek.

Kdy a proč jsi poprvé zamířil do Senice?
Chtěl jsem si vyzkoušet, zda mám na to hrát v lepším klubu a tak jsem zamířil do týmu starších žáků Senice. Už tady jsem se postupně začal stahovat do středu zálohy. V Senici jsem prošel všemi mládežnickým i týmy až do celku dospělých. Ten tehdy hrál III. ligu.

Vojnu jsi od léta 2001 strávil v Banské Bystrci…
Byl to krok vpřed, neboť Dukla byl známý klub, který tehdy zrovna působil ve II. lize. Po jedné sezóně v Bystrici jsem od Dukly dostal nabídku, abych zůstal, ale já se rozhodl pro návrat do Senice. Ta totiž zrovna postoupila do II. ligy. Za Senici jsem tak odehrál druholigový ročník 2002/03.

Důležitým krokem pro tebe jistě bylo angažmá v Trenčíně, kde jsi poprvé okusil Corgoň ligu…
Senica hrál přípravu proti Trenčínu a já jsem zaujal jejich trenéra Jánoše. Dostal jsem nabídku, nad kterou jsem neváhal. V létě 2003 jsem si tak odbyl premiéru v nejvyšší soutěži Corgoň lize. Budu si ji dlouho pamatovat, protože jsme vyhráli na Slovanu 1:3 a já vstřelil krásný gól z voleje. Na první ročník budu vůbec rád pamatovat, protože jsme měli výbornou partu, dařilo se mi a nakonec jsme vybojovali velmi dobré 5. místo. Další ročník už byl horší a my hráli spíše o záchranu. Na tu jsme však nakonec dosáhli, když jsme v desetičlenné soutěži skončili osmí.

Za jakých okolností jsi zamířil do Banské Bystrice?
V Bystrici mne znali a tehdy šlo o přední slovenský tým s velkými ambicemi. Nad nabídkou jsem tedy neváhal. Ročník 2005/06 však skončil za očekáváním. Bystrici se příliš nedařilo, když v tabulce skončila až šestá a mne dost pronásledovala zranění. Mnohem lepší to bylo v následující sezóně, kdy jsem byl konečně zdravý a začalo se dařit herně i výsledkově. V Dukle jsem odehrál i ročník 2007/08.

Od léta 2008 jsi působil v Petržalce. To byl asi jeden z vrcholů tvé fotbalové kariéry?
V Dukle jsme se nedomluvili na prodloužení smlouvy. V létě jsem čekal na nové angažmá, kterého jsem se nakonec dočkal v mistrovské Artmedii Petržalka. Zamířil jsem tam formou hostování z Bystrice. Vyhlédl si mne trenér Weiss a já si řekl, že to prostě musím zkusit. Začal jsem hned zostra první startem v evropském poháru na půdě finského Tampere United. Vyhráli jsme tam 1:3 a poté doma 4:2. Ve 3. předkole Champions League už jsme narazili na mnohem těžší kalibr – Juventus Turín. Ten nastoupil se všemi hvězdami krom zraněného Nedvěda a doma si na nás smlsl 4:0. Na beku jsem odehrál celý zápas. Škoda, že jsme nezačínali doma, přesto na bratislavskou odvetu přišlo 14 tisíc lidí. V zápase hrál i Nedvěd a my se dokonce ujali vedení. Juventus však brzy vyrovnal a na skóre se už nic nezměnilo. Další týdny nám moc radosti nepřinesly. V Poháru UEFA jsme s Bragou prohráli oba zápasy a podzim nám příliš nevyšel ani ve slovenské lize.
Každopádně zápasy v evropských pohárech představovaly splnění snu a též srážku s jiným fotbalovým levelem.

V lednu 2009 jsi dostal lano od Mattersburgu. Jaká byla rakouská liga?
Trenér Hipp, který nahradil Weisse odcházejícího k reprezentaci, chtěl, abych v Petržalce pokračoval. Když však přišla nabídka pomoci rakouskému Mattersburgu k záchraně Bundesligy, tak jsem měl jasno. Nabídka byla zajímavá z fotbalového a samozřejmě též z finančního hlediska. Na jaře jsem nastoupil do jedenácti zápasů a přispěl jsem tak ke kýžené záchraně. A rozdíl oproti Slovensku? Ten nebyl ani tak v kvalitě fotbalu, jako ve  stadiónech a zájmu diváků.

Po půl roce jsi byl zpět na Slovensku v Senici. Byla to pro tebe jen přechodná stanice?
V Mattersburgu jsme se nedohodli na prodloužení hostování. Mohl jsem se vrátit do Artmedie, ale nakonec zvítězil zájem Senice. Ta zrovna administrativně postoupila do I. ligy, tvořila nový mančaft a já jsem měl dobrý vztah s majitelem klubu. Navíc jsem se skoro vrátil domů. Přesto jsem dopředu avizoval, že podzim 2009 v Senici beru jako přestupní stanici. Určitě jsem tímto krokem udělal dobře. Byla tam výborná parta včetně exjihlaváků Faldyny, Bartoše a Slámy.

V zimě přišla další zahraniční výzva – do polské Odry Wodzislaw…
Jak jsem předem avizoval, tak jsem měl zájem jaro 2010 odehrát v zahraničí. Konkrétní nabídka přišla z polské Odry Wodzisław. Ta byla v dost špatné situaci, neboť se se ztrátou devíti bodů chtěla zachránit v nejvyšší polské soutěži. Zažil jsem tu fanatické fanoušky, náš zhruba pětitisícový stadión byl skoro vždy vyprodán. Náš nelehký cíl se nakonec hodně smolně nepodařilo splnit, když jsme se nezachránili jen díky skóre. Na Polsko mám však i negativní vzpomínky, které stále přetrvávají – dosud mi dluží plat za 3 měsíce…

Z Polska jsi v létě 2010 zamířil na Kypr. Proč jsi tam už po půl roce skončil?
Po návratu z Polska na Slovensko jsem čekal na nové nabídky. Nejlepší nakonec přišla z kyperského prvoligového Paphos AEP. Po dvouměsíční přípravě jsme na konci srpna zahájili ligu, v níž se nám bohužel příliš nevedlo. Po 10. kole a vyhraném zápase byl vyměněn trenér a já už vlastně nedostal šanci. Je však třeba zdůraznit, že kyperská soutěž je neprávem podceňovaná. Má dobrou kvalitu a hraje v ní množství cizinců. V našem pětadvacetičlenném kádru bylo jen asi 5 místních hráčů.
Navíc ta jejich mentalita…. Na všechno mají dost času včetně výplat a jejich úplnosti. Na Kypru jsem byl sám, přestal jsem hrát, přičemž jsem byl dosud zvyklý, že jsem všude nastupoval pravidelně. Vše pro mne začalo být dost ubíjející. Tuto „dovolenou“ jsem se rozhodl ukončit v lednu letošního roku a po domluvě s klubem jsem se vrátil na Slovensko.

Jak se zrodila tvá jarní epizoda v Kubíně?
V zimě se pro mne žádná zajímavá nabídka neobjevila. Hodně o mne stál druholigový Dolný Kubín a já nakonec souhlasil s jarním hostováním. Musím říci, že jsem udělal dobře, protože jsem tady znovu získal chuť do fotbalu, kterou jsem ztratil na Kypru.

Měl jsi v létě více variant dalšího angažmá? Co rozhodlo pro Jihlavu?
Od začátku června jsem měl dostatek času na nalezení nového vhodného působiště. Měl jsem nějaké nabídky z Corgoň ligy, ale já jsem se rozhodl pro Jihlavu. Nejprve jsem se setkal s trenérem Pivarníkem a později i se sportovním manažerem Jinochem. Poměrně rychle jsme se domluvili, přičemž svoji roli sehrál i můj zájem vyzkoušet si soutěž v Česku a především v týmu, který má postupové ambice. Vždyť já zatím skoro vždy hrál jen o záchranu. Předtím jsem se samozřejmě různě informoval, jak to ve Vysočině funguje. Dozvěděl jsem se jen pozitiva a ty zatím mé jihlavské působení jen potvrzuje.

Jak vyznívá srovnání zázemí v FC Vysočina s tvými předchozími působišti?
V Jihlavě vše opravdu funguje na vysoké úrovni. Jsem tím až překvapen. Rakousko samozřejmě bylo trochu jinde, ovšem srovnání s Petržalkou v jejích nejlepších časech je určitě na místě.

Na jakém postu se cítíš nejlépe?
Určitě je to post defenzivního záložníka. V Artmedii jsem však často nastupoval jako stoper a v Polsku jsem odehrál celou sezónu na pravém beku.

Mimochodem, co ty a slovenské reprezentace?
V mládežnických letech jsem nebyl moc na očích a dospělá reprezentace pro mne byla přeci jenom dost vzdálená. Nikdy jsem ji nijak neřešil. Za Slovensko, konkrétně za výběr do 23 let, jsem hrál pouze na turnaji v Portugalsku, kde jsme skončili druzí.

ABECEDA

AUTO: Momentálně jezdím BMW Mini Cooper.

BARVA: Žádnou oblíbenou snad ani nemám.

CESTOVÁNÍ: Už jsem si na něj zvykl.

DOMOV: Ten mám v Lakšárské Nové Vsi.

FILM: Do kina už nechodím. Mám rád klasické české a slovenské komedie.

GÓL: Ve slovenské lize jsem jich dal asi 15, ale nejraději vzpomínám hned na ten první proti Slovanu.

INTERNET: Při svých zahraničních štacích bych se bez něj neobešel. Používám ho často.

JÍDLO: Vše od mé mámy, která vaří skvěle.

KOUČ: Každý mne něčím obohatil.

LITERATURA: Knížku si občas přečtu na cestách. Více jsem však ponořen do novin a internetu.

MUZIKA: V tomto směru nejsem vybíravý.

NÁPOJ: Mám rád grepový džus smíchaný s minerálkou. Na alkohol moc nejsem.

POLITIKA: Vůbec ji nesleduji.

RITUÁL: Jsem věřící a při vstupu na trávník se pokřižuji. Jako nějaký rituál bych to však neoznačoval.

SPORT: Rád hraji i sleduji hokej. Byl jsem i na posledním hokejovém šampionátu na Slovensku. Baví mne i tenis.

ŠKOLA: Maturitu mám na Střední zemědělské škole v Holíči.

TELEVIZE: Sleduji hlavně fotbal a sport obecně.

VZOR: V každé době se mi líbila hra nějakého fotbalisty. Dříve to byl Zidane, nyní Messi.

ZVÍŘATA: Mám rád psy. Mají ho moji rodiče a já počítám s tím, že si jednoho v budoucnu pořídím. Třeba až dostavím dům. Jeho stavba probíhá v Lakšárské Nové Vsi.

ŽENY: Mám přítelkyni Soňu, která nyní pobývá na Slovensku.

 
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

casino
 
 
 
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu