Komárek: Proč by to Vysočině nemělo vyjít letos?

Naše rodina má kořeny v obci Bouzov. Zhruba v šesti letech mne táta poprvé přivedl na hřiště. Do patnácti let jsem kopal v Bouzově, prostě normální vesnický fotbal. Fotbal mne hrozně bavil a doufal jsem, že bych se mohl někam posunout.

Od patnácti jsi hrál v nedaleké Mohelnici. Kdo tě tam přivedl?
V Bouzově nebyl dorostenecký tým a tak jsem vyrazil na zkoušku do Litovle. Byl jsem tam asi 14 dní, když jsem dostal nabídku, jestli bych to nechtěl zkusit v nedaleké Mohelnici. Zde zrovna hráli o postup do druhé nejvyšší soutěže – MSDL – a tak jsem rád souhlasil. Navíc jsme v Mohelnici nastoupil na střední školu. V prvním roce jsem pravidelně hrál za mladší dorost a pak jsem si šel sednout za starší. Ti skutečně dokázali postoupit a já si tak v dalším ročníku zahrál II. dorosteneckou ligu.

Pozornost Olomouce jsi upoutal poměrně pozdě. Jaké byly začátky v Sigmě?
První kontakt proběhl v lednu 2001, kdy mne vzal trenér Neček do Sigmy na zkoušku. Měl o mne zájem ale kluby se nakonec nedohodly. O půl roku později jsem ale v Olomouci zakotvil, protože Mohelnice sestoupila. Pro mne to byl další velký skok, vždyť ještě v patnácti jsem „trénoval“ u nás doma v Bouzově. Začátky byly určitě náročné i pro mého tátu, který mě půl roku každý den vozil do školy v Mohelnici a na tréninky do Olomouce, což bylo dost náročné. Zaslouží velké poděkování.

Byl jsi od začátku stoper?
Začínal jsem v útoku, ale postupem času jsem se posouval dozadu. V Mohelnici to se mnou ještě zkoušeli v útoku, ale do Sigmy jsem šel jako stoper.

Kdy jsi pronikl do olomoucké juniorky?
V Sigmě jsem kategorie nepřeskakoval, vše jsem si musel trpělivě vyčkat a odpracovat. Začínal jsem v B dorostu pod vedením trenéra Saňáka. V dalším ročníku jsem si zahrál extraligy dorostu a v létě 2003 jsem se přesunul do kabiny juniorky za trenérem Psotkou. Poctivě jsem trénoval, moc jsem nehrál a čekal jsem na šanci. Tu dostávali spíše Čep, Škerle nebo Krajčovič. Navíc mne zabrzdilo opakované zranění stehenního svalu. Nakonec jsem musel vysadit asi na tři měsíce. Pomohlo mi hostování v divizním Ústí nad Orlicí, odkud mi podal pomocné laso právě trenér Saňák.

Kdy jsi zamířil do kabiny olomouckého „áčka“?
Na prvoligové lavičce jsem byl poprvé v srpnu 2005 za trenéra Uličného. S „áčkem“ jsem ale trénoval jen výjimečně. V ročníku 2005/06 jsem byl takto na lávce asi čtyřikrát. Byl jsem hlavně rád, že mohu pravidelně hrát za juniorku II. ligu.
Opravdový posun do prvního týmu přišel v létě 2006 s příchodem trenéra Paličky. Do týmu vzal z „béčka“ více hráčů včetně mě. První start v Gambrinus lize jsem si připsal v 6. kole na podzim 2006. Hned jsem nastoupil v základní sestavě v Plzni. Důvěru mi ale nedal Palička, ale nově jmenovaný trenér Petržela. Jsem mu vděčný, že mi postupně dával stále větší herní prostor

Horší už to bylo v dalším ročníku 2007/08…
U trenéra Petržely vyvrcholily jeho tehdejší osobní problémy a tak ho v létě 2007 vystřídal kouč Pulpit. Ten si přivedl stopera Šuškavčeviče, měl svoji ustálenou jedenáctku a já v roli 3 – 4. stopera hrál spíše sporadicky. Seděl jsem na lavičce „áčka“ a pomáhal jsem juniorce k vítězství v MSFL.

Hned v dalším ročníku jsi ale zaznamenal nejvíc prvoligových startů v kariéře…
Pulpita vystřídal trenér Psotka, který začal ještě ve větší míře sázet na olomoucké odchovance. Všechny nás velmi dobře znal a dokázal nás podržet. Celý podzim jsem odehrál v základu bez střídání. Na jaře už to sice bylo horší, ovšem celkových 21 startů a první dva góly v lize představovaly slušnou sezónu. Navíc jsme skončili na 4. příčce a vybojovali jsme tak start v Evropské lize!

Proč jsi do těchto zápasů nezasáhl?
Bohužel, v letní přípravě jsem si zlomil zápěstní kůstku. Přišel jsem tak o výborné zápasy proti Aberdeenu a Evertonu. Byl jsem čtrnáct dní mimo, nezachytil jsem start do sezóny a do stoperské dvojice se prosadil Dreksa. Na podzim 2009 jsem nastoupil jen pětkrát. Jaro už bylo mnohem lepší a točil jsem se v sestavě se Škerlem a Dreksou. V létě 2010 mi v Sigmě končila smlouva a zdálo se, že bych v klubu mohl pokračovat. Vedení však na mé požadavky nové smlouvy nereflektovalo a já si tak musel hledat nové angažmá.

Měl jsi tehdy více variant dalšího angažmá? Co rozhodlo pro Senici?
Rozhodil jsem sítě a doufal v zahraniční působení. Byl jsem na testech ve švédském Trelleborgu a něco se rýsovalo i v Polsku a Maďarsku. Nejkonkrétnější nabídku však předložila slovenská Senica.

Jaký byl ročník v tomto ambiciózním týmu? Jistě sis představoval, že se zde prosadíš výrazněji?
Byl jsem rád, že v Senici odpadla jazyková bariéra. Maloval jsem si, jak budu pravidelně nastupovat a třeba na sebe upozorním v Rakousku. Realita však byla jiná. V prvním kole jsme prohráli 3:0 v Trnavě, trenér Griga sáhl ke změnám v sestavě a já byl jedním z těch, které vyndal. Tým poté vyhrál asi 6 zápasů v řadě, dařilo se mu a kouč nechtěl do zaběhnuté sestavy sahat. S pozicí třetího stopera jsem nebyl příliš spokojen a tak jsem uvítal nabídku trápícího se Brna na hostování. Kluby se domluvili na hráčské výměně, kdy místo mně přišel do Senice stoper Križko. Jenže se poté zjistilo, že z administrativních důvodů nikam odejít nemohu. Já se tak musel vrátit do Senice, kde se ze mne mezitím stal čtvrtý stoper – za Križkem. Byla to nepříjemná situace. V zimě byl ve hře můj odchod, jenže trenéra zaujaly mé výkony na herním soustředění v Turecku. Navíc se vážně zranil právě Križko, tudíž jsme na jaře nějaké zápasy Corgoň ligy odehrál. Přispěl jsem tak k historickému úspěchu Senice v podobě konečného 2. místa.

Jaké varianty dalšího angažmá jsi měl na stole letos v létě? Co rozhodlo pro Vysočinu?
Ještě před koncem slovenské ligy mne oslovil trenér Petržela působící v druholigových Michalovcích. Nabídku na půl roku předložila i Senica. Já byl bez smlouvy volným hráčem a když manažer předložil finančně zajímavou možnost z prvoligového týmu Volyn Lutsk, tak jsem společně s dalším stoperem Tomášem Huberem zamířil na Ukrajinu. Realita na místě však byla trochu jiná – po týdenní zkoušce, velké konkurenci a jednom utkání jsme byli odmítnuti. Rovnou nás ale poslali na test do jiného klubu - Kryvbas Krivoj Rog. Za ním jsme vlakem uskutečnili čtyřiadvacetihodinovou cestu do města Simferopol u Černého Moře. Tento nezapomenutelný zážitek však novým angažmá odměněn nebyl. Mohl jsem ještě na jeden test v moldavském Kišiněvě, ale já raději sedl na letadlo do Česka. Zde se mi ozval trenér Pivarník, kterého jsem znal ze Slovenska. Měl jsem jeho důvěru a byl konkrétní, což byla po ukrajinském dobrodružství velká změna. Už jsem nemínil ztrácet čas a čekat na nějakou skvělou nabídku. Rozhodl jsem se pro Vysočinu, kterou mi doporučili i kamarádi Vepřek a Vojáček. Ostatně, jejich chválu na jihlavské zázemí musím potvrdit. Vše tady je na výborné úrovni a má to řád.

Čím si vysvětluješ dosavadní nevyrovnané výkony svého týmu? Bude v tomto ročníku reálné bojovat o postup?
Druhou ligu jsem si dobře pamatoval a tato očekávání byla naplněna. Jde o velmi atletickou soutěž, v níž je třeba o každý bod tvrdě bojovat. Start do ligy nám vůbec nevyšel a my se naplno přesvědčili o její náročnosti. Doufám, že se herně začínáme zvedat a že se náš odstup na špičku bude jenom ztenčovat. Vysočina o postup usiluje už dlouho a je jasné, že jednou jí to vyjde. Proč by jí to nemělo vyjít už letos? Pevně věřím, že u toho budu!

ABECEDA

AUTO: Jezdit jsem se naučil s tátovým starým Seatem Ibiza. Pak jsem přešel na Alfu Romeo. Nejdříve to byl typ 156 a nyní jezdím s verzí Giulietta.
BARVA: Barvy neřeším.
CESTOVÁNÍ: Fotbalového cestování jsem si užil a snad ještě užiju dost. Rozhodně mi nevadím. Rád vzpomínám na soustředění v Turecku a těžko někdy zapomenu na letní „putování“ po Ukrajině.
DOMOV: Tím je pro mne Bouzov. Snažím se tam vracet co nejčastěji. To se samozřejmě odvíjí od mého fotbalového programu.
FILM: Filmy docela sleduji. Na webu csfd.cz si přečtu recenzi a poté se rozhoduji, zda se na film podívám doma a nebo vyrazím do kina.
GÓL: V Gambrinus lize jsem skóroval dvakrát v ročníku 2008/09. První gól jsem vstřelil hned v 1. kole na Žižkově proti Bohemians. Padl hlavou po rohu. Ještě raději však vzpomínám na trefu z 15. kola, kdy jsem v Olomouci před více než 9 tisíci diváky rozhodl derby proti Baníku. Opět to bylo po rohu hlavou.
INTERNET: Jsem na něm docela často. Občas se mrknu i na klubový web, co o nás říká trenér.
JÍDLO: Mám rád kuře s rýží a nebo špagety carbonara.
KOUČ: V kariéře mi hodně pomohli olomoučtí trenéři Saňák, Petržela a Psotka.
LITERATURA: Většina mé četby se odehrává na internetu. Zde sleduji zajímavosti a informace z oblasti sportu, aut či počítačů.
MUZIKA: Nevybírám si, písnička se mi musí líbit.
NÁPOJ: Bílé víno a z nealka cola.
POLITIKA: Sleduji ji pouze okrajově, po očku.
RITUÁL: Žádný rituál nemám.
SPORT: V současné době se rád v televizi dívám na špičkové zápasy ragby. Jinak v zimě si rád zahraju hokej a oblíbil jsem si badminton.
ŠKOLA: V Mohelnici jsem začal obchodní akademii, ovšem s přesunem do Olomouce jsem školu přerušil. Středoškolské vzdělání s maturitou jsem tak ukončil až později v Olomouci. Šlo o Střední odbornou školu ekonomiky a podnikání. Poté jsem se pokoušel o přijetí na FTVS, ale v přijímačkách jsem neuspěl.
TELEVIZE: Sleduji fotbal a sport. Dále pak seriály – Dva a půl chlapa nebo Jak jsem potkal vaši matku.
VZOR: Vyložený vzor nemám, ale líbí se mi hra brazilského stopera Lucia.
ZVÍŘATA: V dětství jsem měl psa. Jednou bych si ho chtěl pořídit, ale chtělo by k němu mít i barák.
ŽENY: Mám přítelkyni Anetku. Pracuje v Olomouci, takže naše společné chvíle jsou méně časté, než bychom si oba přáli.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024