Marek Jungr: Tento tým může vybojovat postup!

Narodil jsem se ve Strakonicích, ovšem vyrostl jsem na Valdeku, který je místní částí obce Braškov. Ta se nachází 4 kilometry jižně od Kladna. Jsem z fotbalové rodiny – táta chytal, byl v širším kádru Dukly Praha a skončil v divizi. Oba bratři jsou též brankáři – ten mladší nyní působí v divizní Admiře a starší chytá I.A třídu ve Velké Dobré. Zde jsem už asi ve 4 letech začínal s fotbalem. Brankářem jsem se však nestal, vždy jsem chtěl běhat v poli.

Mezi dospělými jsi prošel řadu klubů a jinak tomu nebylo ani v mládežnických kategoriích…
Když mi bylo 9 let, tak o tři roky starší bratr dostal nabídku od Kladna. Táta ho tam pustil pod podmínkou, že vezmou i mne. Začal jsem hrát za mladší žáky, s klukama o dva roky staršíma. To mi vlastně zůstalo až do staršího dorostu. Když mi bylo 14 let, tak na Kladně došlo k určitým neshodám a začali jsme hledat mé uplatnění v Praze. Jako nejvhodnější se jevilo působení v Bohemians. Tak jsem byl asi 3 měsíce v mladším dorostu „B“ a pak jsem začal nastupovat za mladší dorost „A“ v extralize. Vše však šlo hrozně rychle a já byl už na jaře 2003, tedy v šestnácti letech, v kádru druholigového „áčka“ trenéra Uhrina mladšího. Kopal jsem za starší dorost a trénoval s druholigovým  „áčkem“. Je pravda, že tehdy bylo na Bohemce méně hráčů a začínala její krize.

Kdo tě přivedl na Spartu?
Právě s ohledem na negativní vývoj v Bohemce mi i trenér Uhrin doporučil, že pro mne bude lepší, když využiji nabídku Sparty. Přestoupil jsem tam z Velké Dobré v létě 2003. Hrál jsem za „A“ dorost, dařilo se nám a dosáhli jsme na titul. V ročníku 2004/05 jsem si připsal první starty za juniorku ve II. lize.

Jak vzpomínáš na začátky ve sparťanském „áčku“?
Od ledna 2006, tedy půl roku před koncem dorostenecké kategorie, mne trenér Griga vytáhl do přípravy „áčka“. V týmu jsem byl vlastně jediný mladý hráč. Bylo to pro mne naprosto ideální - s prvním týmem jsem trénoval a chodil jsem hrát za juniorku. V předposledním kole I. ligy jsem si na jaře 2006 připsal první ligový start a zároveň paradoxně též jediný ligový zápis za Spartu – remizovali jsme v Příbrami.

Řadu startů a vzpomínek máš jistě spojených s mládežnickými reprezentacemi…
Právě s přestupem do Sparty jsem začal dostávat první pozvánky do mládežnických reprezentací. Jednou jsem si zahrál za U-17, následovala 8 zápasů za U-18 a s týmem U-19 jsme v roce 2006 získali bronzové medaile na EURU. Tento šampionát jsem odehrál celý, ale zároveň jsem ho absolvoval se zlomeninou zánártních kůstek. To mne poté skoro na třičtvrtě roku vyřadilo ze hry. Mezitím se ve Spartě vyměnili trenéři a trenér Bílek mne pro jaro 2007 poslal na rozehrání do Příbrami. Zde jsem docela pravidelně nastupoval, což pro mne bylo velmi cenné. Horší bylo, že jsme nakonec Gambrinus ligu nezachránili. Aby nebylo špatným momentů dost, tak jsem se v závěrečné přípravě na MS „dvacítek“ proti Kongu zranil, když jsem si vykloubil rameno. Přitom tento šampionát v létě 2007 skončil senzačním stříbrem… V Kanadě jsem měl hrát v základní sestavě.

Místo oslav stříbra jsi zamířil na hostování do Českých Budějovic…
Vytáhli mne sem pánové Kotrba a Cipro. Zpočátku jsem nastupoval, ale poté mne začaly limitovat opakující svalová zranění. Hodně jsem se tímto problémem zabýval a nakonec mi pomohla fyzioterapeutka Schönfeldová. Od té doby pravidelně posiluji záda a obdobná zranění se mi vyhýbají.
Dynamo tehdy o mé další působení, právě s ohledem na opakující se zranění, neprojevilo zájem a já se vrátil pro jaro 2008 do Sparty. Trenér Bílek mne do „áčka“ nechtěl a tak jsem sezónu dohrál jako kapitán v třetiligové juniorce. Vykopali jsme postup do II. ligy a v té jsem pravidelně na podzim 2008 nastupoval. Na počátku roku 2009 jsem asi udělal chybu, když jsem přestoupil do Bohemians.

Proč ti to v Ďolíčku nevyšlo?
Měl jsem ještě tři roky smlouvu ve Spartě, ale chtěl jsem pravidelně hrát co nejvyšší soutěž. Souhlasil jsem tedy přestupem i výrazně nižším platem. Bohemka tehdy měla výborně našlápnuto k návratu do ligy a trenér Hoftych vsadil na osvědčenou sestavu. K postupu jsem tak přispěl jen šesti starty. Ani v létě jsem neměl pocit, že by se moje role příliš zlepšila, a tak jsem přijal hostování v Příbrami. No, a tady to bylo ještě horší. S trenérem Markem jsme si příliš nesedli a já k lize ani nečuchl. Hrál jsem za divizní juniorku.

Jak se zrodil tvá další změna dresu – do Vlašimi? Jak na toto působení vzpomínáš?
Pravidelné hraní za „béčko“ Příbrami mi paradoxně pomohlo. V lednu 2010 jsme dostal nabídky z II. ligy – z Hradce Králové a Vlašimi. Nakonec jsem dal přednost Vlašimi, která dotáhla můj přestup z Bohemians. Myslím si, že jsem se rozhodl správně, neboť za rok 2010 jsem za Graffin nastoupil do 28 zápasů a vstřelil jsem 10 branek. Našel jsem zde výbornou partu kluků a trenéra Nádvorníka, který mi věřil a stavěl mne do role ofenzivního středního záložníka, která mi vyhovuje nejvíce.

V závěru roku 2010 o tebe byl velký zájem. Byly Teplice jediným uchazečem?
Ve hře bylo i Slovácko, Příbram a též Jihlava. Mojí jasnou prioritou však byla Gambrinus liga. Rozhodl jsem se pro Teplice. Na jaře to bylo za trenéra Plíška z mé strany jednou lepší a podruhé horší. Přitom když jsem dostal poprvé šanci ve středu zálohy v základní sestavě, tak jsme přejeli Baník 4:0. Poté jsem však hrál v konkurenci Vachouška, Čajiče nebo Ljevakoviče více na kraji zálohy, což mi tolik nesedí.

Nakolik se v létě v Teplicích změnila tvoje pozice? Uvítal jsi změnu dresu?
V létě k týmu přišel trenér Rada a ujišťoval mne, abych vydržel, že šanci dostanu. Já jsem určitě chtěl být trpělivý, neboť po letech cestování jsem se chtěl i s rodinou v Teplicích déle zabydlet. Proto jsem odmítl nabídku Dukly či dvojí volání z Jihlavy. Věřil jsem, že moje chvíle přijde. Výsledkem však byly 4 poslední minuty v úvodním utkání na Baníku a pět dalších zápasů jen lavičce. Nakonec za mne vlastně udělala rozhodnutí žena, která správně vycítila, že hrozně moc toužím hrát fotbal. Potřetí už jsem vábení Vysočiny vyslyšel. Chci tady pravidelně nastupovat, klubu maximálně pomoci a v zimě se uvidí. Ve fotbale už neplánuji, jdu od zápasu k zápasu a jsem rád, že se mi vyhýbají zdravotní problémy.

Co říkáš na dosavadní působení v Jihlavě? Jak hodnotíš klubové zázemí a podmínky?
Klub potvrzuje své renomé a funguje na prvoligové úrovni. Předčilo to mé původní očekávání a to platí i v otázce podpory jihlavských fanoušků, kteří nás skvěle podporují i venku. Především mne však těší, že se nám zatím daří i výsledkově a trenér mi důvěřuje. Jsem přesvědčen, že stávající tým má na to, aby vybojoval postup!

ABECEDA

AUTO: Mám staršího kombíka Golfa.
BARVA: Příliš se jimi nezaobírám. Pokud by měl nějakou vybrat, tak volím modrou.
CESTOVÁNÍ: Krom fotbalových cest jsem toho zatím moc procestovat nestihl. S manželkou se nám moc líbilo na dovolené v Turecku. Jednou bych se rád podíval na Nový Zéland, který mne fascinuje svojí krajinou..
DOMOV: Ten mám u rodičů ve Valdeku. Rád se však vracím do Strakonic, kde jsem se narodil a mám zde babičku a dědu.
EMOCE: V kariéře jsem zatím inkasoval tři červené karty. Naposledy na jaře jsem byl v dresu Teplic vyloučen po dvou žlutých v Liberci. Jinak se na hřišti do řečnění s rozhodčími příliš nepouštím. Navíc ve Vlašimi či v juniorce Sparty jsem byl kapitánem.
FILM: Do kina jsem hodně chodil s manželkou, když jsme byli mladší. Teď už chodím spíše se synem – naposledy jsme byli na Autech 2. Mám rád komedie.
GÓL: Na ten premiérový v Gambrinus lize stále čekám, tudíž rád vzpomínám na svoji první trefu ve II. lize. Byla to taková šmudla, díky níž Sparta B vyhrála v Českých Budějovicích.
INTERNET: Jde docela mimo mne. Využívám ho jenom když potřebuji něco vyhledat. Mnohem více času na něm tráví moje žena.
JÍDLO: Musím přiznat, že mne v tomto směru hodně rozmazlila moje máma. Manželka se však ve vaření hrozně zlepšila a nyní už vaří stejně dobře či lépe, než maminka. Mým oblíbeným jídlem je rýžový nákyp.
KOUČ: Těch, kteří mi pomohli, bylo více už od žáků. Rád bych zmínil alespoň pana Kmocha, který mne vytáhl do Sparty, pana Cipra, který mne vzal do Českých Budějovic a pana Nádvorníka, který mi hodně pomohl ve Vlašimi.
LITERATURA: Rád pročítám časopisy o bydlení a interiérech. Souvisí to s mým středoškolským vzděláním a též s faktem, že táta provozuje truhlářskou firmu. I já jsem schopen pro sebe do bytu občas něco ze dřeva udělat. Pokud se mám vrátit ke knížkám, tak čtu docela hodně a aktuálně studuji Bibli.
MUZIKA: Líbí se m i hudba Michaela Jacksona. Chystal jsem se na jeho koncert v Londýně, který se už bohužel neuskutečnil. Jinak jsem schopen poslouchat skoro vše.
NÁPOJ: Coca cola a z alkoholu to je pivo.
POLITIKA: O politice nemám žádné iluze. Ty poslední mi vzalo přečtení knihy Kmotr Mrázek.
RITUÁL: Měl jsem jich více, ale s postupujícím věkem mi zůstal jen jeden. K utkání nastupuji jako třetí od konce.
SPORT: Na Kladně jsem hrál 4 roky hokej a kloubil jsem ho s fotbalem. Někdy jsem trénoval i třikrát denně. Fotbal u mne zvítězil, ale hokej si vždy zahraju velmi rád..
ŠKOLA: Mám maturitu na Střední škole umělecko průmyslové - obor návrhy interiérů. Do budoucna by právě toto mohla být oblast, které se budu věnovat.
TELEVIZE: Televizi prakticky nesledujeme, bereme ji jako ztrátu času. Synovi hodně čteme nebo mu pustíme DVD. Když chci vidět fotbal, tak zajdu někam do hospody.
VZOR: Seedorf a Nedvěd.
ZVÍŘATA: Chováme čtyřletou fenu belgického ovčáka – plemeno Malinoise. Jmenuje se Chelsea a hodně času s ní tráví manželka při závodech agility.
ŽENY: S manželkou Monikou máme tříletého syna Matyáše. Snažím se trávit co nejvíce času s nimi.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024