Veselý: bojuji o pozici v týmu a vážím si každé příležitosti

Především jsem rád, že jsem zvládl zimní přípravu a necítím absolutně žádné zdravotní omezení. Zase jsem zpátky ve fotbalovém rytmu, užívám si každý trénink a atmosféru v našem mančaftu. Byl bych samozřejmě ještě spokojenější, pokud bych se častěji dostával na hřiště. To ostatně chce každý fotbalista. Chápu však, že i s ohledem na můj nejistý zdravotní stav a postupující věk v zimě došlo na pravé straně k posílení kádru. Musím o svoji pozici v týmu bojovat a vážit si každé příležitosti. Zvlášť, když na pravém beku se hráči moc nestřídají. I proto zatím častěji naskakuji v záloze. Velkým povzbuzením pro mne bylo hlavně utkání v Opavě, kde jsem naskočil na posledních dvacet minut s cílem pomoci udržet těsné jednobrankové vedení. Nakonec jsme si skutečně odvezli cenné tři body a já nahrávkou při vydařeném brejku přispěl ke zvýšení stavu na konečných 0:2. Navíc se hrálo ve výborné atmosféře.

Přes některá klopýtnutí jste reálně v postupové hře. Jaká nyní v mančaftu panuje atmosféra? Jak moc mrzí remíza se Zlínem?
Rád bych zdůraznil, že věřím, že teď už konečně naše dlouholeté snažení dotáhneme do kýženého postupového konce. A utkání se Zlínem? Ztráta v domácím prostředí nás velmi mrzí, protože jsme všichni věřili, že budeme pokračovat ve vítězné sérii. Na druhou stranu jsme z poslední čtyř zápasů získali 10 bodů, což není vůbec špatné. Zvláště po prohrách ve Znojmě a s Varnsdorfem. Teď musíme znovu zabrat a sami se zase dostat na vítěznou vlnu. Máme na to dostatečně kvalitní a široký kádr a měli bychom zvládnout i karetní tresty nebo případná zranění.

Jak vlastně vidíš aktuální postupové ambice Jihlavy? Aspirantů je nyní více...
Soutěž je teď velmi vyrovnaná a zamotaná. Přiznám se, že jsem před utkáním se Zlínem věřil, že my vyhrajeme, stejně tak i Střížkov doma nad Varnsdorfem a Ústí prohraje v Třinci. Realita však byla úplně jiná. Místo toho, abychom společně Ústí přeskočili, tak si Ústí upevnilo pozici na čele. Nadále jsem ale přesvědčen, že na jednom ze dvou prvních míst skončíme. Dále stále favorizuji Střížkov.

Jako odchovanec klubu ses do Jihlavy vrátil v létě 2000. Jak moc se od té doby FCV změnil?
Naprosto markantně. Zlepšení pociťujeme vlastně každý rok, přičemž největší skok nastal postupem do Gambrinus ligy. Po smolném sestupu se tady vysoký standard podařilo udržet, až se příchozí hráči diví, jaké podmínky zde máme vytvořeny. Jasným signálem a měřítkem je v tomto směru příchod Jaromíra Blažka.

Vzpomínáš si ještě historický postup v ročníku 2004/05?
Na to se nezapomíná. Pokud se potkám s bývalými spoluhráči nebo s trenérem Večeřou, tak se skoro vždy téma hovoru stočí ke vzpomínání na nádherné dvě sezóny 2004 až 2006. Tehdy se tady sešla výborná parta a všechno si ideálně sedlo. Situace k postupu nahrála dost nečekaně až ve druhé polovině jara. Přály nám i okolnosti a výsledky konkurentů, měli jsme i štěstí. Nakonec jsme se dočkali nádherného postupového zážitku.

Jaké zážitky se ti vybaví, když se řekne „sezóna v Gambrinus lize"?
Tyto zážitky byly pro každého z nás skvělé a kazí je jen tečka za tímto ročníkem. Nakonec jsme sestoupili se ziskem 29 bodů, což je počet, který v každé jiné sezóně bez větších problémů stačí na záchranu. Letos tomu nebude jinak. O to více tato vzpomínka zamrzí.

S mnohem menším nadšením asi vzpomínáš na následné neúspěšné pokusy o postup mezi elitu. Kdy tomuto cíli byl mančaft nejblíže?
V ročníku 2006/07, kdy nás vedl trenér Bokša, jsme výborně odstartovali, když jsme využili euforie a zkušeností z I. ligy. Postupně jsme však začali uvadat a přibývaly bodové ztráty. Nakonec jsme se propadli až na 5. místo.

Za kouče Marka jsme o dva roky později promarnili velkou postupovou šanci. V předehrávce jara jsme doma překvapivě prohráli s Vítkovicemi a nezvládli jsme ani klíčové duely na jaře. Na Dukle i v Čáslavi jsme vedli, ale nakonec jsme prohráli. Hodně zbytečná byla i domácí porážka s Třincem.

Loňský ročník pro nás byl dost smolný. Poté, co jsme vyválčili výhru na Kladně, ale byli na Žižkově i doma s Třincem lepším týmem, jenže tyto zápasy skončily jen remízami. Bohužel, takový už je fotbal...

Jak vidíš svoji další fotbalovou budoucnost z pohledu aktivního hráče?
Uvidíme v létě, kdy mi v FC Vysočina končí smlouva. Aktuálně se zdravotně cítím velmi dobře a rád bych ještě na hřišti pokračoval.

A co trenérská kariéra, na kterou se systematicky připravuješ?
Se zkušeným trenérem Ladislavem Novickým trénuji nejmladší přípravku ročníku 2006. Zároveň jsem zhruba před rokem ukončil roční studium trenérské „A" licence. Dosáhl jsem tak na druhé nejvyšší trenérské vzdělání. U fotbalu bych chtěl i nadále zůstat a to nejlépe v trenérské roli. Zatím však nejsem rozhodnutý, zda bych se chtěl více věnovat dospělým nebo mládeži. Mnohé samozřejmě napoví i další vývoj v FC Vysočina a možnosti v personálním obsazení trenérských postů.

ABECEDA

AUTA: Mám Toyotu Rav4, tedy ideální rodinné auto na Vysočinu. Jsem s ním velmi spokojen.

BARVA: Preferuji neutrální barvy jako je bílá nebo černá. V tomto směru ale nejsem vybíravý.

CESTOVÁNÍ: Fotbalově jsem se po republice najezdil dost. Naštěstí je Jihlava ideálně položená u dálnice a tak se naše štreky dají bez problémů zvládnout. S rodinou se snažím cestovat k moři, za teplem. Skvělé to bylo v Egyptě, Řecku i Turecku.

DOMOV: Pocházím ze Štoků, kam se zhruba jednou týdne vracím na návštěvu za rodiči. Mým domovem je ale už od roku 2004 Jihlava.

EMOCE: Karet za „kecy" jsem obdržel minimum. Snažím se ovládat a chápu, že i rozhodčí může chybovat. Vyloučen jsem snad nikdy nebyl.

FILM: Když je čas, tak do kina velmi rád zajdu. Preferuji komedie a ještě více thrillery.

GÓL: Ve II. lize jsem jich pár zaznamenal a možná bych si i všechny dokázal vybavit. Snad se ještě nějakého dočkám. Nejraději však budu vždy vzpomínat na jediný gól v I. lize. Tehdy jsem otevřel skóre utkání v Olomouci, které jsme nakonec vyhráli 1:2.

HOBBY: Tím je teď pro mne asi trénování s dětmi. Snažím se takto uplatnit v praxi své fotbalové zkušenosti a též znalosti z trenérského studia.

INTERNET: Internetovou vlnu jsem příliš nechytl. Vše základní si na něm najdu a přečtu, ale surfování příliš nevyhledávám.

JÍDLO: Mám rád klasická česká jídla.

KOUČ: Trenérů jsem zažil hodně a snad jsem od nich i dost odpozoroval. Platí, že každý z nich byl specifický a od každého je toho dost, co bych rád jednou uplatnil jako trenér.

LITERATURA: Čas na čtení jsem měl při pobytu a v nemocnici a následné dlouhé rekonvalescenci. Hodně mne zaujal profil Andrea Agassiho nazvaná „Open: otevřená zpověď". Teď už se mé čtení odvíjí spíše na stránkách novin a časopisů.

MUZIKA: Nejsem příliš vybíravý. Jsem spokojen s tím, co hrají v rádiích anebo kluci pouští v kabině

NÁPOJ: Jako správný Čech mám po dobrém jídle rád pivo. Končím však u dvou půllitrů. Jinak piju neperlivou vodu.

OVLIVNĚNÍ: V naší rodině jsem se na sport vrhl až já, tudíž to nebyl otec, který mne intenzivně přitáhl k fotbalu. Jako hráč jsem si vždy snažil hodně brát od zkušenějších spoluhráčů, jakými v minulosti byli Hekerle, Ryška nebo Emil Nečas. Koukal jsem na ně a vše, co mi řekli, bylo svaté. Toto mi dnes dost chybí u mladých hráčů, kteří rady zkušených moc nevnímají a většinou si myslí své.

POLITIKA: Před volbami, ke kterým pravidelně chodím, se ji snažím sledovat, abych nebyl úplně mimo.

RITUÁL: Žádný nemám. Snad jen to, že si před zápasem vždy nejdříve navlékám levý chránič a poté obouvám levou kopačku.

SPORT: Rád hraji tenis anebo si zajezdím na kole či kolečkových bruslích. Velkou vášní je však pro mne hokej. Pravidelně chodím na domácí zápasy Dukly a v zimě využívám každé možnosti zahrát si hokej na rybníku anebo se spoluhráči v rámci tréninkového cyklu po skončení podzimní části.

ŠKOLA: Během působení v dorostu Slavie jsem v Praze odmaturoval na průmyslovce. Teď jsem rád, že jsem zvládl i studium trenérské „A" licence. Náročná byla zejména anatomie a fyziologie, ale nabiflovat se to dalo.

TELEVIZE: Sleduji sport, hlavně fotbal a hokej. Už se těším na blížící se hokejový šampionát a poté na EURO. Dokážu si však v programu nalézt i dobrý film.

ZVÍŘATA: Můj otec je hajný a já s ním do svých patnácti let trávil dost času v lese. Ke zvířatům jsem tak doma měl vždy hodně blízko. V jihlavském bytě ale zatím žádné neplánujeme a odoláváme tlaku dětí, které by chtěly psa.

ŽENY: S manželkou Evou máme šestiletého syna Filipa a čtyřletou slečnu Aničku.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024