14.09.2012, Miroslav Fuks

Komňacký: S fotbalem jsem budoucnost nespojoval

Komňacký: S fotbalem jsem budoucnost nespojovalJeho nástup na lavičku FC Vysočina způsobil velmi příjemné překvapení a radost fanoušků. To se po šesti odehraných kolech Gambrinus ligy změnilo v nadšení, protože jeho svěřenci nejenže jsou stále neporaženi a těší se ze 7. příčky tabulky, ale zároveň předvádějí bojovný a přímočarý fotbal. Šedesátiletý kouč František Komňacký má na svém kontě řadu úspěchů a zajímavých angažmá. Přijměte tedy pozvánku k jeho profilovému rozhovoru. Jaké byly jeho začátky?

 

Pocházím z malé obce Dražůvky, která se nachází kousek od Kyjova. Ve volném čase byl fotbal naší nejmilejší zábavou, ovšem pokud jsem se fotbalu chtěl věnovat aktivně, tak jsme museli do větších okolních vesnic. S fotbalem jsem proto začal v Želeticích. Se sportem jsem nikdy svoji budoucnost nespojoval. Na přání mých rodičů bylo prioritní studium a pořádné zaměstnání. Vystudoval jsem proto kyjovské gymnázium a poté i vysokou školu.

V životopisu máte zajímavost v podobě čtyř let ve Volgogradu. Jak jste se tam ocitl?
Měl jsem možnost vystudovat zde pedagogickou fakultu. Samozřejmě jsem se zde věnoval i hraní fotbalu. Po návratu jsem s fotbalem pokračoval v Kyjově, přičemž jsem to nejdál dotáhl do divize. Fotbalem jsem velmi žil, jsem rád, že je mi stále velkým koníčkem.

Co Vás přivedlo k trénování? Kdy ve Vás toto směrování uzrálo?
Trenérské vzdělání jsem si doplňoval postupně. Přitom jsem hrál fotbal a měl normální zaměstnání, když jsem učil ruštinu na kyjovském gymnáziu. S trénováním jsem začal u mládeže v Kyjově a od roku 1986 jsem vedl Drnovice. Nejvyšší trenérskou licenci jsem získal na počátku devadesátých let, ovšem i tehdy jsem vedle toho normálně pracoval. To jsem řediteloval na základních školách.

Byl jste u zrodu drnovického zázraku. Jak na toto období vzpomínáte?
Drnovice jsou mi velmi blízké a to nejen proto, že jsem v minulosti za ně hrál a v této vesnici bydlím. Mám tak neustále na očích chátrající stadión a na velký vzestup drnovického fotbalu z I.B třídy do I. ligy s nostalgií vzpomínám. Mohu říci, že patřím mezi osoby, které se o nebývalý fotbalový rozmach Drnovic zasloužily. S týmem jsem v roce 1988 postoupil do III. ligy a poté jsem přešel na post asistenta. V roce 1990 jsem byl u postupu do II. ligy a v roce 1993 jsme slavili krok do nejvyšší soutěže, přičemž od té doby se trénování věnuji na plný úvazek. Mezi elitou jsme sehráli důstojné partie a já měl možnost spolupracovat s trenéry Juranem, Dejmalem a Brücknerem. Paradoxně pod trenérem Brücknerem se nám na podzim 1994 přestalo dařit a tak se ředitel Gottwald rozhodl odvolat nás.

Poprvé jste na sebe výrazně upozornil v Poštorné, kde jste sahali po I. lize...
Do Poštorné jsem přišel po krátké neúspěšné výpomoci Kroměříži, kterou se v ročníku 1994/95 v MSFL zachránit nepodařilo. Nabídka Poštorné mne velmi potěšila, neboť jsem měl konečně možnost samostatně pracovat v profi fotbale. Na úvod jsem tam prožil hodně hektický ročník 1995/96, kdy jsme jako nováček II. ligy nakonec dokázali vybojovat senzační 3. místo. Při kolapsu Chebu jsme po skončení sezóny měli právo obsadit uvolněné místo v I. lize. Manažer Baránek tehdy správně usoudil, že klub na tento krok není připraven. Druhý rok už byl horší, ovšem záchranu přinesl. Bylo to krásné období plné fotbalového nadšení v nepříliš ideálních podmínkách.

Postupu a premiérové sezóny v Gambrinus lize jste se dočkal v Synotu Staré Město…
V Poštorné jsem na sebe upozornil Staré Město. To jsem na podzim 1997 vedl do jeho premiérové sezóny ve II. lize. Za pochodu se zde všichni učili profesionalismu, dotvářeli se podmínky a spolu se zvyšováním podpory ze strany Synotu a zkvalitnění zázemí šla nahoru i výkonnost týmu. Vše vyvrcholilo v ročníku 1999/00 postupem do Gambrinus ligy. Hned první sezónu po postupu jsme získali místo v Intertoto Cupu, v němž jsme přešli přes Uni Craiova a vypadli proti Stade Rennes. V druhém prvoligovém ročníku se nám dařilo o poznání méně. Přezimovali jsme na 13. místě a já byl po čtyřech letech odvolán.

Nejvyšší soutěž jste vykopal i se Zlínem, ovšem nečekaně jste ho poté v lize nevedl...
Ve Zlíně velmi toužili po návratu do ligy a oslovili mne, abych jim pomohl. K týmu jsem nastoupil během zimní přestávky a jaro nám skvěle vyšlo. Ve spolupráci s asistenty Marečkem a Hoftychem jsme pro Zlín vybojovali nejvyšší soutěž. Byl to opravdu úspěšný půlrok, a proto mne velmi překvapilo, když mne vedení klubu asi ve třetím týdnu letní přípravy na ligu oznámilo, že se mnou smlouvu dále neprodlouží a vsadí na vlastní trenéry. Byl jsem tehdy hodně zklamaný a vlastně jsem se dodnes nedozvěděl všechny důvody mého zlínského konce.

Poté jste zamířil na Slovensko. Asi budete raději vzpomínat na Púchov, než na Žilinu?
Ve Zlíně jsem skončil někdy v polovině července 2002, kdy už byly všechny trenérské posty obsazeny. Byl jsem tedy čekatelem. Asi po dvou měsících mne oslovila už tehdy velmi ambiciózní Žilina. Tým jsem vedl ve zbývajících dvanácti podzimních zápasech, ovšem poté jsme se na dalším pokračování mého angažmá nedohodli. Místo toho přilétlo lano Púchova. Ten byl tehdy stabilním účastníkem slovenské ligy a těšil se finanční podpoře gumáren. Jaro jsme dovedli do 5. příčky a především jsme po finálové výhře nad Slovanem slavili premiérové vítězství ve slovenském poháru. Už beze mne si v létě Púchov užil neopakovatelný dvojzápas Poháru UEFA proti FC Barcelona.

Dočkal jste se prvního velkého vítězství a před Vámi byl největší úspěch v Baníku Ostrava...
Z Púchova se mi v létě 2003 neodcházelo lehce. Panovala tam rodinná atmosféra, perfektní vztahy a prostě pohoda. Jenže nabídka ze slezského velkoklubu se odmítá těžko. Ze strany vedení Baníku jsem cítil opravdový zájem o mé služby. Všichni věděli, že Ostrava má silný tým, což v sezóně předtím zcela nenaplnila. Po vhodném doplnění v čele s Heinzem však chytilo skvělou formu a ruku v ruce s výsledky nastal zhruba od poloviny podzimu obrovský fotbalový boom. Stadión byl často vyprodaný, zápasy provázela skvělá atmosféra a klubová hymna zněla na každém kroku. Tým kolem Látala, Heinze, Bolfa, Slončíka, Laštůvky, Pospěcha či Matušoviče zvládl i start do jarní části a brzy bylo jasné, že titul už nám nikdo nesebere. Slavit jsme mohli po vítězství v předposledním kole v Olomouci. Tým se dostal i do finále Poháru ČMFS, kde nestačil na Spartu. Pamatuji si, že jsme v semifinále poháru po boji vyřadili Jihlavu.

Proč jste v Ostravě nevydržel déle?
Po jedinečné sezóně je vždy hrozně těžké na úspěchy a výkonnost navázat. Ostravský tým opustilo několik hráčů a především přišlo kruté vystřízlivění v evropských soutěžích – cestu do Ligy mistrů zatarasil Leverkusen a v Poháru UEFA jsme nestačili na Middlesbrough. Zklamání se projevilo i v lize, kde se přestalo dařit. Vše vyústilo v mé odvolání. Bylo mi to velmi líto, neboť se mi v klubu dobře pracovalo a cítil jsem v něm a vůbec v celém regionu velký zájem o fotbal a nenaplněný potenciál.

Co vás přivedlo do Ružomberoku?
Relativně dlouho jsem byl doma. Jenže na jaře 2005 přišel charismatický majitel MFK Ružomberok pan Filo s nabídkou, které se nedalo odolat. Mužstvu se nevedlo dle jeho představ a mělo spíše starosti o záchranu. Soutěž jsme nakonec udrželi a před námi byl ročník 2005/06. V něm klub zároveň slavil 100 let své existence. Asi jen těžko ho nakonec mohl oslavit lépe, neboť jsme dosáhli na tolik ceněný double! Týmu hodně pomohly letní příchody českých hráčů Dvorníka a Nezmara, kolem kterých neskutečně vyrostli hráči Sapara, Žofčák či Jendřišek. Hráli jsme dobrý fotbal, vše si optimálně sedlo a v „Růži“ jsme zažili skvělou fotbalovou euforii. V létě jsme bojovali v pohárové Evropě. V Lize mistrů jsme přešli přes švédský Djurgarden, ale poté nás zastavila CSKA Moskva. Následně jsme vypadli i v Poháru UEFA proti Bruggám.

V Rostově jste si vyzkoušel II. ruskou ligu. Proč bylo toto působení tak krátké?
V Ružomberoku jsem dokončil podzim 2006 a na počátku zimní přípravy přišla nabídka z týmu velmi ambiciózního nováčka II. ruské ligy SKA Rostov na Donu. Velmi mne lákala, protože jsem v Rusku prožil vysokoškolská studia a ruštinou velmi dobře vládnu. Zajímalo mne, jak se za tu dobu ruská společnost a celá země změnila. Zkušenost to byla dobrá, ovšem nikoli příliš pozitivní. Klub nefungoval na odpovídající profesionální úrovni, ambice prezidenta a schopnosti mužstva byly ve značném protikladu. Nakonec se zachránili, ale já se šest kol před koncem ligy v říjnu 2007 s vedením dohodl na ukončení smlouvy.

Mnohem déle jste nakonec zakotvil v Jablonci. Jaké byly začátky na severu Čech?
Jablonecké angažmá se zrodilo hrozně rychle. Jakmile se zpráva o mém konci v Rostově dostala do médií, tak mi do Ruska volal pan Pelta. Brzy poté pak volal i Liberec. Z Jablonce se mi však ozvali první a tak jsem na tuto nabídku kývl. Týmu se tehdy nedařilo a byl na chvostu tabulky. Díky přestupové politice, tréninkové morálce a píli se postupně vytvořilo konkurence schopné mužstvo, které dokázalo, že může hrát i o ty nejvyšší mety. Dostalo se do české špičky a díky 2. příčce v ročníku 2009/10 a 3. pozici v ročníku 2010/11 i do evropských pohárů. Vydobylo si respekt. Na Jablonec budu vždy rád vzpomínat, tedy krom letošního jara, kdy se nám přestalo dařit.

Po pěti letech jste se rozhodl v Jablonci skončit. Lze vůbec v Česku jít cestou Alexe Fergusona v Manchesteru?
Asi na to tady není vhodné klima. Pro majitele klubu vždy bude jednodušší a levnější vyměnit jednoho kouče, než množství hráčů. Sám jsem v pátém roce působení v Jablonci cítil, že klubu nejvíce pomohu, když se dohodneme na ukončení spolupráce. Už přestala fungovat tolik potřebná chemie mezi trenérem a hráči. Vše bylo třeba znovu nastartovat příchodem nového trenéra.

Zatím poslední angažmá jste přijal v Jihlavě. Naplnila se zatím vaše očekávání?
Přiznávám, že jsem při příchodu na Vysočinu neměl zcela jasnou představu o zázemí, mužstvu a dalších souvislostech. Znal jsem ředitele Tulise, manažera Jinocha a poprvé jsem se potkal s majitelem Vaculíkem. Cítil jsem v nich však záruku, že fotbal dělají poctivě, s určitou vizí a že jejich cíl nekončí záchranou Gambrinus ligy. Tyto aspekty mne přesvědčily, abych nabídku Jihlavy přijal. Dnes mohu říci, že nemám žádný důvod být s působením v Jihlavě nespokojen. Tým se nám podařilo dát slušně dohromady a doplnit ho na důležitých postech. Věřím, že jsme nyní konkurenceschopní a nemusíme být z nadcházejících zápasů ve stresu. Naopak, je třeba dále pokračovat v rozvoji klubu, práci s mládeží a doplnění zázemí včetně stadiónu.

Od roku 2010 jste byl asistentem trenéra Bílka u reprezentace. Vzpomínky na působení u národního týmu máte asi velmi dobré?
U žádné z reprezentací jsem nikdy neměl možnost pracovat, tudíž když přišla tato nabídka, tak jsem neváhal. Nevadilo, že jsem byl docela starý na post asistenta a že mnohdy nebylo jednoduché skloubit povinnosti klubové s reprezentačními. Lákala mne práce se špičkovými hráči, možnost získat neocenitelné zkušenosti a usilovat o postup na EURO. Dva a půl roku skutečně splnilo mé představy a přineslo mnoho poznatků a zážitků. Velkou odměnou a zážitkem bylo úspěšné působení na evropském šampionátu.

Jak jste snášel tlak veřejnosti a mnohdy zcela nemístnou kritiku reprezentace?
Český fanoušek neodpouští a těžce snáší neúspěchy. Výsledkem byl často neúměrný tlak a kritika postrádající rozumný základ. Všechny hráče, trenéry a další osoby zainteresované kolem reprezentace tato situace velmi mrzela. Michala Bílka jsem obdivoval, že se s touto nelehkou situací dokázala takto vyrovnat. Všem nám pomohlo pozitivní klima, které se v reprezentaci podařilo vytvořit. Obrnili jsme se proti výpadům médií i „odborníků“ tím, že jsme se soustředili na jednotlivé zápasy a na své výkony. I díky tomu vznikl velmi soudržný tým, který překonal množství překážek, prokázal své kvality a nakonec dosáhl velkého úspěchu na samé hranici aktuálních fotbalových možností Česka.

FAKTA

Narozen: 15. listopadu 1951

Hráčská kariéra: Jiskra Kyjov (67-70), Něfťajik Volgograd/SSSR (70-74), Jiskra Kyjov (74-81), Sigma Hodonín (82-83), Agro/Gera Drnovice (84-93), Sokol Vřesovice (94-97)

Trenérská kariéra: Jiskra Kyjov – mládež (78-81), Agro Drnovice (86-88), Agro/Gera/Olpran/Petra Drnovice – asistent (88-94), Hanácká Slavia Kroměříž (94-95), Tatran Poštorná (95-97), Synot Staré Město/1.FC Synot (97-01), FK Zlín (02), MŠK Žilina/SK (02), Matador Púchov/SK (03), Baník Ostrava (03-04), MFK Ružomberok (05-06), SKA Rostov na Donu/RUS (07), FK Baumit Jablonec (07-12), FC Vysočina Jihlava.

 
Aktuálně

Organizační informace k ASEKOL RECYCLE MATCH proti Dukle Praha

Další domácí utkání jihlavských fotbalistů je tady. A s ním i organizační informace, které se vám bude hodit znát, než na stadion vůbec vyrazíte. Stejně jako na duel s Kroměříží klub připravil tematické utkání. Tentokrát s heslem #udržitelnost. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

 
 
×
Dnes v 18:00
FC Vysočina Jihlava
FK Dukla Praha
 
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu