Marek: Vysočina na mne udělala výborný dojem

Na kondičním soustředění v Novém Městě na Moravě jsem doskočil při jednom ze skokových cvičení a ozvala se bolest. Absolvoval jsem vyšetření v Havlíčkově Brodě, které ukázalo na vyhřezlou plotýnku. Diagnózu potvrdilo i podrobnější vyšetření v Liberci. Poté byly dvě varianty – léčba klidem, u něhož však existuje riziko obnovení zranění, anebo operace. Byl jsem bez smlouvy a Jihlava si její podpis logicky podmínila operativním zákrokem, aby měla větší jistotu mého uzdravení. Operace proběhla bez problémů, místo bylo bolestivé jen druhý den a já už pátý den po operaci mohl začít posilovat.

Jak složitých pro tebe bylo několik měsíců bez fotbalu? Neměl jsi obavu o svoji další fotbalovou kariéru?
Bylo to nepříjemné, neboť v minulosti jsem měl jen jedno vážnější zranění v podobě artroskopie menisku. Při něm jsem přišel jen o poslední dva duely podzimu a od ledna jsem se už zapojil do přípravy. Teď jsem se musel vyrovnat s nepříjemnými omezeními – 3 týdny jsem nemohl sedět, po dalších týdnech jsem mohl sedět jen na okraji židle a 6 týdnů jsem nemohl sedět v autě. Taková operace sebou vždy nese rizika a já samozřejmě měl obavy, zda bude vše v pořádku. Naštěstí se žádné černé vize nevyplnily, rekonvalescence probíhala standardně a záda drží. Po domácím zápase se Spartou jsem se mohl zapojit do tréninkového procesu s týmem.

Kdy už sis začal říkat, že bys mohl naplno nastoupit do zápasu?
Na hřiště mne to samozřejmě táhlo, protože jsem v závěru podzimu s týmem naplno trénoval. Je ale pravdou, že spoluhráči do mne nechodili naplno a raději jsme se rozhodli volit opatrnější cestu. Bez jakéhokoli omezení jsem se do tréninku a zápasů zapojil od začátku zimní přípravy. Předtím jsem si ale během listopadu a prosince odbyl svoji kondiční předpřípravu, tudíž jsem byl v lednu dobře nachystán. Z vlastní zimní přípravy jsem měl dobrý pocit, určitě byla kvalitní a náročná. Osobně jsem velmi zvědavý na mistrovské zápasy, protože k poslednímu jsem nastoupil na konci května loňského roku.

Mohl jsi asi pět měsíců FC Vysočina pozorovat. Jaký na tebe udělal dojem?
Velice pozitivní. Když to porovnám s druholigovými zápasy, které jsem v Jihlavě odehrál v dresu Kladna, tak tento klubu udělal obrovský skok v oblasti stadiónu a zázemí. Příjemné je i jednání s lidmi kolem klubu. A těším se i na výbornou atmosféru, která při ligových zápasech panuje. Dosud jsem ji zažil jen jako divák na tribuně nebo na konci podzimu na lavičce.

Kdo, kam a kdy tě přivedl k fotbalu?
Pocházím z vesničky Kamenné Žehrovice, kde mne v pěti letech táta přivedl na hřišti. Sám hrával, tudíž pro mne ani jiná cesta nebyla.

Jak ses dostal do Kladna? Jak na tyto mládežnické roky vzpomínáš?
Někdy v jedenácti letech mne s dalšími spoluhráči pozvali na zkoušku do Kladna a vybrali mne do žákovského týmu. Zároveň to znamenalo přesun do kladenské sportovní třídy. Za mých mládežnických časů hrálo Kladno II. ligu a později ČFL. Když mne v sedmnácti trenér Koubek přeřadil do kabina „áčka“, tak zrovna spadli do divize.

Byla to pro tebe velká změna, když se ozvala Plzeň? Proč jsi tam nezakotvil déle?
Mezi dospělými jsem byl půldruhého roku, když trenér Koubek dostal v prosinci 2000 nabídku z Plzně. Tu přijal a vzal mne do Viktorie na přestup sebou. Plzeň tehdy měla po podzimu jen 9 bodů a já dostal na jaře šanci v sedmi zápasech. Nemusím asi zdůrazňovat, jak velká změna a škola to pro mne byla. Záchrana se bohužel nepovedla, ale já v Plzni zůstal i pro II. ligu. Po podzimu se však ve Viktorii začal budovat nový kádr a já v lednu 2002 odešel na hostování do třetiligové Admiry Praha.

Z Admiry tě vysvobodilo mateřské Kladno a ty jsi tak byl u velkého kladenského vzestupu...
V Praze to nebylo ono a dokonce jsem se rozmýšlel, zda má smysl ve fotbalové kariéře pokračovat. V zimě 2003 jsem se tedy vrátil do divizního Kladna, kdy zrovna intenzivně rozvíjeli myšlenku sloučení s Neratovicemi. To se skutečně stalo a my byli v létě aktéry sloučení dvou kádrů, z nichž se vytvářel jeden pro druholigový ročník 2003/04. V sestavě s Winterem, Trousilem, Suchopárken, Killarem či Klinkou jsme podzim začínali zrovna v Jihlavě a prohráli jsme 1:0. Už v této sezóně se nám dařilo a skončili jsme v horní polovině tabulky. V ročníku 2004/05 jsme právě s Jihlavou hráli až do konce sezóny o postup, abychom nakonec skončili na 4. místě – nakonec postupovala i třetí Plzeň. A v ročníku 2005/06 jsme byli od začátku na čele a nakonec jsme po zásluze slavili postup. Byly to skvělé roky.

Zaujal jsi Baník, podepsal smlouvu a ještě setrval v Kladně, kde jsi přispěl k vytouženému postupu. Nelitoval jsi, že sis „doma“ Gambrinus ligu nezahrál?
Už v lednu 2006 jsem podepsal smlouvu s Baníkem, ten se prostě neodmítá bez ohledu na šanci zahrát si doma ligu. S klubem jsem se ale dohodl, že do konce podzimu zůstanu hostovat v Kladně, abych mohl přispět postupu a užít si ho.

Na kterou sezónu v Baníku nejraději vzpomínáš?
Do Ostravy jsem přišel v létě 2006, kdy tým vedl kouč Večeřa. Hned první sezóna pro mne byla skvělá – odehrál jsem úplně všechny minuty. Moji aklimatizaci pomohla přítomnost několika hráčů, kteří hostovali v Kladně – Neuwirtha, Drozda nebo Magery. Ročník 2007/08 nás vynesl až na 3. místo ligy a my tak vybojovali Pohár UEFA. Zde jsme narazili na Spartak Moskva a hodně smolně jsme vypadli – po domácí prohře 0:1 jsme v Moskvě hráli 1:1, třikrát jsme trefili břevno a měli jsme řadu možnosti na výhru 1:2, tedy i postup. To byla velká škoda. Zrovna tento ročník ale přinesl ligové zhoršení – byli jsme až devátí.

V únoru 2009 jsi odehrál 32 minut za reprezentaci...
To bylo velké a příjemné překvapení. Na herním soustředění v Turecku mne překvapil telefon reprezentačního kouče Rady, který mi oznámil nominaci na přípravu proti Maroku. Předtím jsem neměl odehrán žádný zápas ani v mládežnické reprezentaci. Hrálo se 11. února před 38 tisíci diváky a duel přinesl remízu 0:0. V týmu jsem se potkal s řadou skvělých hráčů – Ujfalušim, Plašilem či Barošem. Ve druhé půli jsem na levém beku vystřídal Kadlece. Bohužel, na jaře se Baníku nedařilo a další pozvánky už nepřišly.

Byl pro tebe vrcholem ročník 2009/10, kdy jste sahali po titulu?
Ročník 2009/10 patřil mezi nejlepší. Tým trenéra Koubka, kde hráli prim Vydra, Neves či Lička, byl opravdu velmi blízko titulu. Kolo před koncem jsme hráli doma s Mladou Boleslaví. Výhra by nás k titulu hodně přiblížila, jenže my dostali v 90. minutě vyrovnávací gól od Táborského. Titul už jsme tak neměli ve svých rukou a navíc jsme v posledním kole v Příbrami jen remizovali. Třetí místo bylo příjemné, ale mohli jsme získat více.

Jak už to v Baníku bývá, tak v létě došlo k odchodu opor a další ročník byl horší. V Poháru UEFA jsme vypadli s běloruským Mogilevem a v lize jsme se dokonce zachraňovali – po hrozivém jaru jsme spadli až na 14. pozici.

Naopak nejhorší asi byla sezóna poslední?
To ano. Hráli jsme o záchranu, klub měl finanční potíže. Jsem rád, že jsme Baník nakonec udrželi mezi elitou a já tomu mohl přispět dobrými jarními výkony. Kvůli obrovské tradici a skvělým fanouškům si neumím představit, že by Baník hrál II. ligu.

Zvažoval jsi v létě více variant dalšího působení?
V Baníku jsem dostal druhou příležitost v lize, zažil jsem tam šest krásných let, plno pěkných chvil a mohl jsem hrát s takovými hráči, jako Bolf nebo Svěrkoš. V létě už jsem ale chtěl změnu. Baník se mnou jednal o nové smlouvě, ale ta pro mne byla neakceptovatelná. S první nabídkou se ozval jihlavský trenér Komňacký a já mu řekl, že pokud nepřijde zajímavá nabídka ze zahraničí, tak ji rád přijmu. Poté sice přišly další nabídky z Česka a Slovenska, ovšem mojí prioritou byla Vysočina.

Mimochodem, na jakém postu se jako vyhlášený univerzál cítíš nejlépe?
Dříve jsem se nejraději viděl na postu defenzivního záložníka, ovšem v posledních letech je to možná o něco lepší na pravém beku. Oba tyto posty mi vyhovují. Už jsem toho ale odehrál dost i na levém obránci nebo na stoperovi.

Jak hodnotíš úvodní jarní zápas a svůj výkon?
Svůj výkon nerad hodnotím. Ke hře celého mužstva bych řekl, že jsme v zápase rozhodně chtěli vyhrát, ovšem náš výkon tomu úplně nedopovídal. Bylo tam hodně nepřesností, málo střelby a obecně se nám nedařilo v útočné fázi. Pro duel s Libercem máme co zlepšovat.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies