Šimonek: Měl jsem jasno – chci přestoupit do Jihlavy

Úvodnímu duelu proti Hradci Králové nepřálo počasí a nám tento zápas nevyšel dle našich představ. Velká škoda, že jsme tento duel nedotáhli ke třem bodům. S Libercem už náš výkon vypadal lépe, na druhou stranu jsme se střetli s těžším soupeřem. V zápase jsme měli i nezbytné štěstí, tudíž jsme s bodem mohli být spokojeni.

Poprvé jsi v základní sestavě nastoupil na Spartě. Jaký jsi měl ze svého výkonu dojem?
Na Spartu jsem se velice těšil. Na Letné se přeci nehraje každý den. Velká škoda, že jsme dobře rozehraný zápas nedovedli k postupu. Bohužel, penaltový rozstřel nám nevyšel. Já se na střelbu v první pětici penalt necítil, ale v dalších případných sériích bych určitě šel. V zápase jsem se snažil, ovšem můj výkon musí hodnotit jiní. Osobně bych od sebe čekal, že budu ještě více nebezpečný před brankou.

Jak vyznívá porovnání českého a slovenského prvoligového fotbalu?
Už II. česká liga byla z mého pohledu v otázce zázemí, stadiónů či zájmu fanoušků a médií zhruba na úrovni slovenské Corgoň ligy. Gambrinus liga je v tomto směru úplně někde jinde. Na porovnání fotbalové úrovně, rychlosti hry nebo taktické připravenosti týmů bych ještě počkal. Minut zatím mnoho odehraných nemám.

Jaký byl vlastně návrat do Jihlavy – hned následoval odlet na soustředění, na něm jsi měl zdravotní problémy...
Bylo to hodně hektické, ale já byl hlavně strašně rád, že se můj přestup vůbec podařilo dotáhnout. Rychle jsem se v Nitře rozloučil, sbalil a zamířil jsem s Jihlavou na soustředění do Turecka. Zde jsem byl s fotbalovým týmem vůbec poprvé. Bylo tam o nás skvěle postaráno, k dispozici byly travnaté plochy a pobyt určitě splnil svůj účel. Mne mohla mrzet viróza, která mne zabrzdila v prvních dnech soustředění.

Jak dlouho trvaly tvé námluvy s Vysočinou?
První zájem jsem zaregistroval už v listopadu loňského roku. Od začátku jsem měl jasno, že chci přestoupit do Jihlavy a učinit tak v kariéře další krok. Vysočinu jsem pravidelně sledoval na internetu a byl jsem v kontaktu s Kajo Karlíkem a Petarem Gavrićem. Věděl jsem, že v Jihlavě kolem fotbalu nespí a že se zde od mého odchodu udělalo mnoho poctivé práce. Mé začlenění do kádru Vysočiny bohužel komplikovaly majetkové nejasnosti v FC Nitra. V určitém období o mém přestupu ani nebylo s kým jednat. Nakonec vše klaplo až těsně před soustředěním. Škoda, mohl jsem mít více času na přípravu s týmem a začlenění do kádru.

Co říci k tvé poslední etapě v Nitře? Podzim asi nelze hodnotit jako povedený...
V Jihlavě mi v létě 2011 skončilo hostování a zpátky do Nitry mne přivábil zájem trenéra Stachury. Na podzim se nám docela dařilo a já pravidelně nastupoval. Jaro 2012 už bylo pod vedením kouče Jurkemika horší, navíc jsem zhruba dva měsíce laboroval se zraněním. V aktuálním ročníku jsme dobře začali a já měl důvěru trenéra. Jenže přišla domácí porážka 1:3 s Trnavou, v níž jsme měli tři vyloučené hráče, a vše se začalo sypat. Přišly porážky, majitelé klubu ohlásili konec podpory klubu...

Na druhou stran u se ti docela dařilo ve slovenské reprezentaci U-21...
Za poslední dvě sezóny ve slovenské jednadvacítce jsem nastoupil do patnácti přípravných či kvalifikačních zápasů, ve kterých jsem vstřelil 5 branek. Měli jsme velmi dobrý kolektiv a po devíti letech se nám podařilo postoupit do baráže o postup na EURO. V ní jsme bohužel nestačili na Nizozemí. Mrzí mne, že jsem v tomto dvojzápase pro zranění chyběl. Naopak rád vzpomínám na duel v Kazachstánu, který rozhodla moje branka.

Ty jsi toho vůbec odehrál dost za slovenské mládežnické reprezentace, ne?
Předtím jsem prošel výběry U-15 až U-19. Jak v U-17, tak v U-19 se nám podařilo projít přes úvodní fázi kvalifikace. Ve 2. fázi kvalifikačních skupin o postup na mládežnické Euro jsme však vždy skončili až na 3. pozici a na šampionát jsme nepostoupili.

Vraťme se o řádku let zpět. Kde začala tvoje fotbalová kariéra?
Naše rodina sídlí ve vesnici Dubník a právě tady jsem v šesti letech díky přičinění otce začal kopat do míče.

Kdy následoval tvůj přesun do Nových Zámků?
V rámci jednoho z výběrů jsem dostal nabídku z Nových Zámků. Přestože mi bylo teprve 9 let, tak jsme do toho šli. Denně jsem tak dojížděl za školou a fotbalem 30 kilometrů, což bylo hlavně v prvních letech hodně náročné. Vstával jsem v 6 hodin ráno a to nemluvím o zimních měsících...

Kdo si tě vyhlédl do Nitry?
Hráli jsme 2. žákovskou ligu a byli jsme docela na očích. Navíc se mi podařilo ve čtrnácti zápasech vstřelit 37 gólů a tak přišly nabídky z celého Slovenska. Z Interu, Banské Bystrice a dokonce i z dalekých Košic. Zvítězila však nabídka z Nitry, neboť byla nejblíže mého bydliště – 80 kilometrů. Svoji roli sehrál i fakt, že se v Nitře začal rozbíhat projekt fotbalové akademie.

Jak dlouho trvala cesta do kabiny „áčka“?
Do Nitry jsem přišel ve čtrnácti letech a tak jsem ještě stihl půlrok ve starších žácích. Během něj jsme se stali slovenskými mistry a postoupili jsme na evropské finále Nike Cupu. Z žáků následovalo období velkých skoků. Rovnou jsem začal v mladším dorostu U-17. Po roce už jsem byl v nejstarším dorostu U-19 a už na podzim 2007 mne kouč Pavel Hapal zařadil pro dospělého „A“ týmu. Všiml si mne v dorostu a dal mi šanci, za což mu jsem hodně vděčný. V Corgoň lize jsem debutoval ještě v šestnácti letech v základní sestavě na půdě Slovanu Bratislava. Bohužel, brzy na to jsem si na tréninku zlomil nohu. Možná v tom hrála roli i moje přemotivovanost a velká snaha přesvědčit trenéra Hapala. Výsledkem byla sádra na 4 měsíce a celkem půl roku bez fotbalu. Během zimy 2008 jsem se zapojil do přípravy a po třech měsících jsem si natrhl postranní vaz koleně... V ročníku 2007/08 jsem tak měl jen 1 start v I. lize. Pro Nitru však šlo o skvělý ročník, neboť jsme skončili třetí.

Jaký byl další ročník? Kdy přišel první gól?
Hapala nahradil trenér Malura a Nitře se přestalo dařit. Mužstvo nakonec vedli další trenéři Süttö a po něm Srb Kurčubič. Zachránili jsme se na 11. místě. Já se po zraněních a rekonvalescenci do týmu dostával pomalu. Během tohoto ročníku jsem si připsal jen 9 startů a též premiérový gól na půdě Petržalky. Znamenal bod za remízu 1:1. Až za kouče Kurčubiče jsem se začal více prosazovat do sestavy, dával mi šanci.

Sezóna 2009/10 pro tebe byla mnohem lepší...
Tým převzal trenér Galád a nakonec nás dovedl k velmi dobrému 4. místo a s tím i ke kvalifikaci do Evropské ligy. Nitra se tak po dlouhých letech dostala do pohárové Evropy. Já jsem si připsal 27 startů a 3 branky.

Proč jsi tedy poté přijal nabídku hostování v Jihlavě?
Cítil jsem, že potřebuji vypadnout ze stereotypu a získat novou výzvu. Ještě jsem nastoupil v domácím utkání předkola Evropské ligy proti maďarskému Györu, v němž jsme remizovali 2:2, a poté přišla konkrétní nabídka z Jihlavy. Roční hostování v Čechách jsem rozhodně uvítal.

Jak zpětně hodnotíš své roční hostování v Jihlavě? Co scházelo postupu do ligy?
Vybavuji si, že jsme měli velké problémy vozit body ze hřišť soupeřů. V zimě mne na tři měsíce zabrzdilo zranění a do II. ligy jsem naskočil až v 6. jarním kole. Velká škoda, že jsme už tehdy nedokázali dotáhnout snahu o postup. Místo toho jsme skončili třetí s dvoubodovou ztrátou na Žižkov. Každopádně pro mne byl ročník 2010/11 velmi dobrou fotbalovou zkušeností.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024