05.03.2014, Miroslav Fuks

Kukoľ: Angažmá v FC Vysočina představuje krok kupředu

Kukoľ: Angažmá v FC Vysočina představuje krok kupředuDlouho byl jedinou zimní novou tváří v kádru FC Vysočina. Do týmu přinesl další zkušenosti, rychlostní předpoklady, schopnost rozehrávat standardní situace a též zvýšení konkurence na kraj záložní řady. Vladimír Kukoľ navíc rozšířil tradičně silnou slovenskou kolonii v jihlavském klubu. Jak moc se musel rozhodovat, aby nabídku FC Vysočina přijal? Byl přechod na Česka složitý?

 

Z hlediska fotbalového mé rozhodování nebylo těžké, neboť po sportovní stránce představuje můj přestup do FC Vysočina rozhodně posun kupředu. Složité to bylo pro moji rodinu, neboť v Myjavě jsme měli vytvořeno dobré zázemí a dcerka chodila do školky. I proto jsem prakticky celý prosinec zvažoval přesun do Jihlavy či nabídku na prodloužení smlouvy v Myjavě. Nakonec převážilo sportovní hledisko, fotbal prostě kočovný život přináší. Věřím, že jsem se rozhodl správně.

Patřil loňský podzim k nejlepším obdobím tvé kariéry?
Osobně se mi docela dařilo, trenér Hudec mi hodně věřil a dal ve hře velkou volnost. Dokonce jsem se dostal do ideální jedenáctky podzimu podle Deníku Šport. Na druhou stranu si myslím, že jsem například v Polsku zažil vydařenější období.

Lišila se zimní příprava v Jihlavě od zkušeností, které jsi získal ve slovenských či polských klubech?
Příprava v Polsku byla hodně zaměřená na sílu a kondiční objem. Podobně tomu bylo i na Slovensku. Oproti tomu v Česku jsme teď v zimě i kondiční složku mnohem více trénovali s míčem, což mi vyhovovalo. Skvělé bylo herní soustředění v Turecku, kde jsme nalezli ideální podmínky pro přípravu a já měl možnost blíže poznat jednotlivé nové spoluhráče. Navíc se nám v Turecku dařilo i výsledkově.

V ligové premiéře jsi nastoupil v základní sestavě a naposledy proti Liberci jsi střídal do druhé půle. Jak vnímáš svoji pozici v týmu?
Konkurence panuje v každém mančaftu a je prostě nezbytná. Ani když jsem v začátcích působil ve slovenské čtvrté nejvyšší soutěži a střílel jsem hodně branek, tak jsem si nemyslel, že automaticky náležím do základní sestavy. Při každém angažmá však tomu chci věřit a trenéry přesvědčit, že bych měl v úvodní jedenáctce nastupovat. Naštěstí jsem ofenzivní hráč, tudíž mám solidní šanci odehrát poměrně velkou porci minut i jako střídající fotbalista. V tomto ohledu to mají obránci mnohem složitější.

Jaké rozdíly vnímáš mezi ligovými zápasy v Česku, v Polsku a na Slovensku?
V Polsku byly zápasy hodně agresivní, zejména tedy ve II. polské lize. Nejvyšší polská soutěž tu českou předčí v otázce diváckého zájmu, mediální sledovanosti a finančního zabezpečení. Stačí si uvědomit, že TV stanice Canal+ dává každému celku polské Ekstraklasy kolem 2 milionů eur ročně! O tom se českým či slovenským klubům nemůže ani zdát. Navíc tam jsou nové moderní stadióny s velkou kapacitou, obrovský zájem fanoušků, pozitivní vnímání sportu obecně a v neposlední řadě vnímám i velkou podporu sponzorů.

Na druhou stranu je Gambrinus liga kvalitativně asi o kousek výše, což dokumentuje působení Plzně, Sparty či Liberce v evropských soutěžích. Pro mne je docela záhadou, proč se polským klubům na evropském poli tak málo daří.

Vraťme se na počátek tvé dráhy. Kde jsi s fotbalem začínal?
Pocházím z městečka Spišské Podhradie, které leží na severovýchodním Slovensku asi 40 kilometrů od Prešova. V místním oddíle jsem s fotbalem začal asi v sedmi letech. Na druhý stupeň základní školy si mne do sportovní třídy vyhlédli z 20 kilometrů vzdálené Spišské Nové Vsi. Zde jsem prošel žákovskou kategorii, později jsem kopal II. dorosteneckou ligu a už v sedmnácti letech mne posunuli do třetiligového „áčka“. Zajímavé je, že jsem málem fotbal vůbec nemusel hrát, protože mne v desíti letech ošklivě pokousal pes do lýtka a vážně mi hrozila amputace. Půl roku jsem kulhal a dnes se profesionálně věnuji fotbalu bez části lýtka.

Když uplynulo mé dlouhodobé hostování, tak jsem se vrátil do mateřského Spišského Podhradí. Dva roky jsem hrál za místní klub IV. ligu a zároveň jsem studoval vysokou školu v Prešově, obor tělesná výchova a pedagogika.

Jak ses dostal do Ružomberoku? Kdy jsi debutoval v Corgoň lize?
V mateřském klubu se mi fotbalově docela dařilo, střílel jsem hodně branek a měli o mne zájem kluby z I. a II. ligy. V lednu 2007 jsem odešel na testy do Ružomberoku, který tehdy vedl kouč Komňacký. Měli o mne zájem, ale nakonec jsme se dohodli, že nejdříve v Prešově dostuduji vysokou školu a poté se do Ružomberoku v létě vrátím. A tak se stalo, od července 2007 jsem podepsal svoji první profesionální smlouvu a stal jsem se hráčem Ružomberoku. Tehdy už tým vedl trenér Bičovský, který mi dal šanci hned v prvním duelu Corgoň ligy v ročníku 2007/08. Proti Trnavě jsme zvítězili 2:0, jednu branku vstřelil Bakoš a druhou jsem hned ve své premiéře přidal já.

V MFK Ružomberok jsi strávil tři roky. Jak bys je zhodnotil?
Bylo to jak na houpačce. Za tři roky jsem nastoupil asi do padesáti zápasů, což mělo vazbu na to, jaký trenér tým zrovna vedl a jak moc mi zrovna věřil. Během té doby se totiž v Ružomberoku vystřídalo sedm trenérů včetně Straky či Bílka.

V létě 2010 jsi zamířil do Polska. Jak se tvůj přestup zrodil?
V Ružomberoku mi skončila smlouva a už jsme se nedohodli na podmínkách jejího prodloužení. Manažer mi vyjednal možnost podepsat roční smlouvu v druholigovém polském klubu Sandecja Nowy Sącz, kousek od severních hranic se Slovenskem. Musím říci, že se mi tady opravdu dařilo. Vstřelil jsem 7 branek a připsal jsem si řadu asistencí. Nakonec jsme se umístili jen 4 body od postupu.

Polskou Ekstraklasu sis ale nakonec zahrál. Co bránilo výraznějšímu prosazení se v dresu Jagiellonie Białystok?
Druhá polská liga je ze strany klubů Ekstraklasy hodně sledovaná, tudíž o mne projevila zájem Jagiellonia Białystok. Na severovýchod Polska, kousek od hranic s Běloruskem jsem přestoupil jako volný hráč. Vyhlédl si mne kouč Probierz, ovšem ten u týmu skončil poté, co vedení klubu nestrávilo vyřazení od kazašského klubu Irtiš Pavlodar hned v 1. kole kvalifikace o Evropskou ligu. Doplatil jsem na výměnu trenéra a během podzimu jsem zasáhl jen do osmi zápasů Ekstraklasy.

Jaro 2012 jsi strávil znovu ve druhé polské lize, ale v jiném klubu...
V Białystoku jsme se dohodli na předčasném ukončení smlouvy a já mohl zamířit do druholigového klubu Zawisza Bydgoszcz. Cíl byl jednoznačný – postoupit do nejvyšší soutěže. Před posledním kolem jsme drželi postupovou druhou příčku, jenže na závěr jsme podlehli Piastu Gliwice a spadli jsme na 3. pozici. Dostal jsem sice nabídku smlouvy k pokračování v Bydgoszczi, byla však o 60% nižší, než smlouva původní. Za této situace jsem preferoval návrat na Slovensko.

Co rozhodlo ve prospěch Myjavy?
Na tento klub jsem získal dobré reference. Z východu Slovenska, odkud pocházím, jsem tedy zamířil na západ. Našel jsem zde dobře fungující klub, v jehož prvním týmu působili skoro z 80% odchovanci. Lidé zde fotbalem žijí a útulný stadiónek bývá často vyprodaný.

Jak vzpomínáš na premiérový ročník Spartaku Myjava v Corgoň lize?
Myjava byla v soutěži úplný nováček a neodstartovala dobře, když měla po šesti kolech jen 2 body. Já do týmu přišel až od 7. kola, kdy jsme vybojovali první vítězství. Asi jsem týmu přinesl štěstí. Podzim přesto nepřinesl potřebné množství bodů, tudíž jsme do jara šli s jasně záchranářským cílem. Jenže během něj přišla fantastická série, kdy jsme ze třinácti zápasů jedinkrát prohráli. Výsledkem byla skvělá 4. příčka. Spokojení jsme mohli být i po podzimu 2013, kdy jsme v 19 zápasech uhráli 30 bodů a přezimovali jsme na 5. místě. Pod úspěchy Myjavy je podepsána dobrá parta a týmový výkon.

Jak trávíš volný čas? Máš nějaké záliby?
Na prvním místě je pro mne rodina. Snažím se věnovat pětileté dcerce Dianě a osmiměsíční Zaře. Pokud je čas, tak rád plavu nebo hraji tenis.

Co tvé fotbalové cíle do budoucna?
Především chci zůstat zdravý a pomoci svému týmu. Snad nemusím zdůrazňovat, že hodlám udělat vše pro záchranu Vysočiny v Gambrinus lize. Mým snem samozřejmě vždy byla slovenské reprezentace, ovšem uvědomuji si, že věk zastavit nelze a na mém postu nastupují velice kvalitní fotbalisté.

 
Aktuálně

Ivan Čermák: Kluci na sobě chtějí pracovat

V seriálu podzimních hodnocení z hlediska mládežnických týmů FKM Vysočina pokračujeme rozhovorem s Ivanem Čermákem, trenérem mladšího dorostu B. Tedy týmu U16, jenž působí ve skupině D Moravskoslezské Divize. Po podzimu mu náleží 3. příčka se ziskem 37 bodů a pětibodovou ztrátou na celky na čele – Spartou Brno a Hodonínem. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2019 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
×
Dnes v 17:00
FC Vítkovice
FC Vysočina Jihlava
 
M-soft
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu