31.07.2006, Redakce

Milan Bokša: Našim úkolem je postup a přilákání diváků!

V nadcházející sezóně se k němu budou upínat zraky fotbalových fanoušků na Vysočině. Pod jeho vedením by FC Vysočina měla vybojovat kýžený okamžitý návrat do nejvyšší soutěže. Řeč je samozřejmě o novém trenérovi na lavičce jihlavského týmu – Milanu Bokšovi. Toho jsme požádali o obsáhlejší profilový rozhovor.

 
Vaše kariéra aktivního hráče není příliš známá…

Narodil jsem se v Aši a prakticky od tří let jsem propadl kouzlu sportu. Hrál jsem fotbal a hokej, lyžoval jsem, věnoval se gymnastice, atletice atd. Snil jsem však o kariéře prvoligového fotbalisty a proto jsem se ve svých 15ti letech rozhodl jít studovat a zároveň hrát fotbal do Plzně, kde jsem kopal dorosteneckou ligu. Po dobu studia na FTVS v Praze jsem hrál divizi v Břevnově. S koncem vysoké školy jsem nastoupil na roční vojenskou službu a zúčastnil jsem se fotbalového výběru Dukly Tábor. Tady jsem poznal, že na vrcholovou úroveň fotbalisty nedosáhnu, a proto jsem se rozhodl, že se naplno začnu věnovat trenérství.

Kam vedly vaše první trenérské kroky?

Když jsem ve 24ti letech narukoval, tak jsem skončil v Dukle Praha, kde mi nabídli vedení „B“ mužstva. Po skončení ZVS jsem uspěl v konkurzu fotbalového svazu do trenérského metodického úseku. Krom práce na tomto úseku jsem koučoval dorostenecké týmy Dukly a později přišla nabídka na post asistenta u reprezentační „18“, se kterou jsem se zúčastnil evropského šampionátu. Později s „21“ jsme už do závěrečných bojů nepronikli. Moje reprezentační éra skončila až u „A“ mužstva, když jsem byl v v letech 1984 – 1988 součástí realizačního týmu.

Spolupráce s trenérem Josefem Masopustem pokračovala i poté…

Ano. Tři roky jsme připravovali olympijský tým Indonésie na kvalifikaci OH v Barceloně 1992. Naše smlouva skončila těsně před začátkem kvalifikace a my jsme u týmu skončili. Indonésia pod vedením šesti místních koučů nakonec na OH nepostoupila. Asi nemusím dodávat, že toto exotické působení bylo zejména v roce 1988 velmi zajímavé.

Kde jste působil po návratu do Čech?

Konečně jsem se dočkal postu hlavního kouče u profesionálního týmu. V sezóně 1991/92 jsem se stal trenérem Teplic, které tehdy sestoupili až do ČFL. Tradiční klub zmítaly velké problémy a prvním roce se nám návrat do II. ligy nepodařil. O rok později k tomu však již došlo a já jsem tým vedl i po návratu do II. ligy. První polovina podzimu se nám velmi vydařila, druhá už méně, což bohužel znamenalo mé odvolání.

Poté však přišlo vaše premiérové angažmá v I. lize…

Cheb mne chtěl už v létě a vrátil se ke mně pár měsíců poté po odchodu kouče Radolského do Olomouce. Jaro se nám vydařilo skvěle a nakonec jsme skončili na 4. místě, což bylo v historii prvoligového chebského fotbalu nejúspěšnější umístění. S mužstvem jsme 15 kol v řadě neprohráli. Bohužel, v létě se zcela vyměnilo chebské vedení, přišel podnikatel Mlátilík, který pro své ambice potřeboval známějšího kouče – Jarabinského…

Jaký byl další průběh vašich trenérských angažmá?

V sezóně 94/95 jsem trénoval LeRK Brno. V sezóně 96/97 jsem vedl prvoligové Drnovice, kdy jsme skončili na 7. místě tabulky.

Ještě lepší byl ročník 97/98 v Olomouci, kdy jsme uhráli 3. místo za Spartou a Slavií a poté jsme si zahráli i Pohár UEFA, kdy jsme po vyřazení skotského Killmarnocku, hráli proti Marseille. Sigmu jsem nedobrovolně opustil po 22. kole další sezóny na 4. místě tabulky. Na téže pozici nakonec Olomouc skončila.

Musím říci, že mne toto odvolání zklamalo a tak jsem uvítal ligovou nabídku z Kuvajtu, kde jsem s celou rodinou strávil příjemný a fotbalově úspěšný rok, neboť jsme se probojovali až do finále nejprestižnější kuvajtské soutěže Prince Cup.

Na podzim 2000 jsem už působil v Česku na lavičce Ostravy. Po 14. kole jsem tým musel na 13. příčce opustit. Baník však na tomto místě skončil i na konci soutěže.

V průběhu jara 2001 jsem přišel do Českých Budějovic s cílem pokusit se v posledních kolech o zázrak v podobě záchrany. V případě sestupu se s mužstvem vrátit po roce do I.ligy. Záchrana se sice nepodařila, ovšem postup o sezónu později ano. Radost z dosažených výsledku mi nezkazila ani rarita, že jsem byl v poslední části soutěže, kdy mužstvo bylo na 1. místě tabulky, odvolán.

V ročníku 03/04 jsem působil na lavičce druholigové Mladé Boleslavi se stejným cílem jako nyní v Jihlavě – postoupit! To se nám opět podařilo a Mladá Boleslav se poprvé v historii stala prvoligovým týmem. Vstup do premiérové ligové sezóny však mužstvo nemělo dobrý a po 9. kole jsem u mužstva skončil.

Trenérské volno jsem se však tentokrát rozhodl strávit aktivně. Přijal jsem místo šéftrenéra sportovních fotbalových tříd na Fotbalové Farmě v Roudnici nad Labem, která náleží pod místní státní střední školu. Naše dorostenecké týmy se dokonce mohli radovat z postupu do divize.

Jaké byly vaše předchozí kontakty s Jihlavou?

Zapomenout nemohu na druholigový duel, kdy jsme na Vysočině s Českými Budějovicemi vedli už 0:3, ale nakonec strhující duel skončil 4:4. Od té doby Jihlavu sleduji i z pohledu složení kádru, stylu hry či záměrů klubu.

S některými ze současných spolupracovníků se znám již delší dobu. S Láďou Novickým jsem se seznámil ještě v době trénování dorostu Dukly. V LeRKu jsem spolupracoval s Lumírem Fikesem, se kterým se mi pracovalo velice dobře, stejně jako s Miroslavem Kriegem, se kterým jsem působil v Budějovicích.

S panem Tulisem jsme v minulosti několikrát hovořili o vytypovaných hráčích. Poté, co Jihlavu definitivně opustil kouč Večeřa, mne oslovil s nabídkou trénování na Vysočině. Nabídka mne potěšila

S jakými cíli a úkoly jste na Vysočinu přišel?

Za prvé je tu ambice klubu vrátit na Vysočinu prvoligový fotbal a za druhé nabídnout divákům více ofenzivní hry, která by měla přispět k vítězstvím na domácím hřišti. Přijal jsem to nejen jako motivaci pro svou práci, ale i jako osobní úkol. K jeho naplnění by bylo ještě vhodné doplnit mužstvo o kvalitního ofenzivního hráče a zvýšit konkurenci na naší levé straně mužstva.

Se kterými mužstvy se budete prát o postup?

Pominu-li jiné aspekty, tak kvalitní týmy schopné hrát o postup mají v Hradci, HFK Olomouc, na Žižkově, ale i třeba v Sokolově. Rozhodně nás čeká velmi těžký a vyrovnaný soutěžní ročník, ve kterém se budeme muset vyrovnat s nálepkou favorita. Bude důležité, aby zejména naši klíčoví hráči našli tu správnou postupovou motivaci a tým do nejvyšší soutěže dotáhli. Věřím, že nás v našem snažení podpoří i diváci, kteří nám byli oporou už v přípravě.

 
Aktuálně

Prodloužíme v Chrudimi sérii bez porážky?

Potřetí v řadě si Česká televize vybrala duel FC Vysočina do svého přenosu. Po duelech ve Vlašimi a s Třincem si budou moci jihlavští fanoušci užít z pohodlí domova a či hospůdky duel FCV na půdě zachraňující se Chrudimi. Na programu je v neděli 28. dubna od 10:15 hodin. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2019 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
M-soft
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu