Marián Kovář: Vysočina patří na úplně jiné příčky tabulky

Tři zápasy v jihlavské sestavě, ovšem jen čtyři body. Jak tuto úvodní bilanci hodnotíš?
Strašná škoda, že jsme z těchto duelů nevytěžili více bodů. Rozhodně jsme měli na to, abychom v domácím prostředí České Budějovice a Příbram porazili. Bohužel, v obou zápasech jsme se trápili v koncovce a měli jsme problém překonat soustředěný obranný val soupeře.

Který duel byl z tvého pohledu nejvydařenější?
Předně jsem moc rád, že jsem dostal důvěru trenéra a naskočil jsem hned do základní sestavy. Přestože jsem byl u vítězství v Hradci Králové, tak jsem osobně měl nejlepší pocit hned z prvního duelu proti Českým Budějovicím. Měl jsem z něj trochu obavy, neboť jsem v lize nastoupil po delší době. Nakonec jsem výkonem překvapil sám sebe. Mrzí mne, že se mi z velké šance nepodařilo vstřelit branku. Nejméně mi vyšlo utkání s Příbrami, kdy jsem doplatil na virové onemocnění, které mne v týdnu postihlo.

Kouč Petr Rada tě obsazuje na kraj zálohy. Cítíš se na tomto místě sestavy nejlépe?
Už při příchodu do Jihlavy jsem trenéru Radovi řekl, že je mi vlastně jedno, na kterém místě v ofenzívě nastoupím. Mohu hrát jako hrotový útočník, podhrot nebo jako křídlo na kraji zálohy. Asi nejlépe jsem se cítil ve Slovácku, kde jsme hráli na dva útočníky a já na hrotu doplňovat Libora Doška.

Jaké vlastně byly tvé začátky FC Vysočina? Byla tvá aklimatizace složitá?
Byl jsem velmi překvapen, jak jednoduché bylo zapadnout do jihlavské kabiny. Je tu vážně výborná parta.

Našel jsi v jihlavské kabině nějaké své známé či bývalé spoluhráče?
Ještě z Uherského Hradiště znám Adama Jánoše. Navíc ve Slovácku působil i gólman Luděk Vejmola. V reprezentačních výběrech jsem se vídal i s Matějem Hybšem, Lukášem Masopustem, Honzou Kosakem nebo Honzou Klimentem.

Mužstvo je takřka po třetině ligy v hodně svízelné situaci. Jak tuto situaci se spoluhráči vnímáte? Jak z kritické situace vybřednout?
Atmosféra v týmu nyní logicky není optimální. Na druhou stranu není ani na bodu mrazu, protože to bychom na úspěch na hřišti mohli rovnou zapomenout. Nejde jít do zápasu a být psychicky úplně na dně. Potřebujeme se chytnout dobrým výsledkem, začít si věřit a odrazit se k nějaké bodové šňůře. Mysleli jsme, že takový moment představovalo vítězství v Hradci, jenže duel proti Příbrami nám vůbec nevyšel. Věřím, že v nadcházejících zápasech, kdy nás většinou čekají silnější celky, budeme schopní bodově uspět. Otevřený fotbal by nám měl více vyhovovat, než mančafty, které do Jihlavy přijedou bránit.

Každopádně není možné, aby Vysočina sestoupila! Tento klub disponuje výborným profesionálním zázemím, vše tu klape. Musím přiznat, že jsem nečekal, že fotbal v FC Vysočina funguje na tak vysoké úrovni. Takový klub prostě náleží na jiné příčky tabulky!

Nelituješ za této situace, že jsi na Vysočinu zamířil? Šanci prosadit se do nabitého jabloneckého kádru jsi v létě neviděl?
To rozhodně ne! Působení v FC Vysočina pro mne znamená velkou výzvu a šanci vrátit se do ligového kolotoče. Navíc jsem v Jablonci velkou možnost, abych pravidelně nastupoval, neviděl. Potřebuji se někde znovu chytnout a znovu si říci o pozornost Jablonce, kde se mnou snad stále počítají.

Jak se vlastně tvé hostování na Vysočině zrodilo?
Přišlo to ze dne na den. Po tréninku si mne do kanceláře mne zavolal jablonecký sportovní ředitel Doležal a informoval mne o možnosti jít na hostování do Jihlavy. Hned jsem s nabídkou akceptoval a druhý den jsem se přesunul na Vysočinu.

Vnímáš mezi fungováním klubu či zázemím v Jihlavě, na Slovácku a v Jablonci rozdíly?
Ve Slovácku i v Jablonci vše funguje výborně. A jak už jsem uvedl, tak v Jihlavě také. Musím přiznat, že jsem to u takového stále docela nového a mladého klubu nečekal.

Jaké byly tvé začátky ve Slovácku? Kdo tě přivedl k fotbalu?
K fotbalu mne v Uherském Hradišti v šesti letech přivedl a maminka. Jednotlivé ročníky jsem hodně přeskakoval a za U19 jsem poprvé nastoupil už v šestnácti. Do „áčka“ Slovácka jsem šel rovnou z dorostu, za který jsem na podzim 2011 nastřílel v sedmnácti zápasech 18 branek. Od ledna 2012 jsem se začal připravovat s prvním týmem a v březnu jsem si ve vítězném utkání proti Bohemians připsal první minutu v lize. Rád vzpomínám na první ligový gól, který jsem v srpnu 2012 zaznamenal na Dukle. Tehdy jsme dokázali z 2:0 vyrovnat na konečných 2:2. Já navíc přidal i gólovou asistenci.

Na podzim 2012 jsi v lize v dresu Slovácka zářil a střílel góly. Nemaloval sis, že tvá fotbalová kariéra nabere větší grády?
Byl jsem strašně mladý a úplně jsem to nezvládl. Zamotalo mi to hlavu. Asi jsem skutečně mohl být dál. Nemá však smysl zabývat se tím, co bylo. Nyní jsem na hostování v Jihlavě a musím udělat maximum pro úspěch svého týmu a své prosazení se v SYNOT lize.

Jednou jsi nastoupil za reprezentaci U21...
Za jednadvacítku jsem nastoupil do jediného přípravného utkání v listopadu 2012, kdy jsme 1:1 remizovali se Švédy. Už předtím jsem absolvoval pár reprezentačních srazů U16 až U19. Nezastírám, že v koutku duše nosím sen dostat se do české nominace pro EURO U21, které proběhne v Česku. Mimo jiné i doma v Uherském Hradišti. K tomu ale potřebuji pravidelně hrát v lize a upozornit na sebe výkony.

Výborné výkony za Slovácko ti v lednu 2013 přinesly přestup do Jablonce. V Uherském Hradišti jsi ale na hostování zůstal i na jaře. Nemyslíš si s odstupem času, že byla chyba, že jsi na sever Čech neodešel okamžitě?
S odstupem času vím, že to byla chyba. Měl jsem rovnou jít do Jablonce. Jenže já chtěl ještě pomoci Slovácku a pravidelně nastupovat v lize, v mateřském klubu. Jenže Slovácko se brzy zachránilo a logicky začalo dávat přednost hráčům, kteří pro něj byli perspektivní i pro další ročník. Já tak celé jaro jen naskakoval z lavičky.

Jak vlastně hodnotíš roční působení v Jablonci? Můžeš specifikovat zranění, které tě postihlo?
Do Jablonce jsem přišel na prahu letní přípravy v roce 2013. Mé vykročení ale nebylo šťastné. Odehrál jsem nějaké přípravné zápasy za „áčko“ a juniorku a přišlo podvrtnutí kotníku. Detailní vyšetření všechny překvapilo, neboť odhalilo, že v kotníku už prakticky nemám žádné vazy. V předchozích letech jsem totiž asi třikrát úraz s kotníkem utrpěl, což vždy vyřešil zhruba třítýdenní klid. Jenže vazy už byly natolik potrhané, že už prakticky zmizely... Jsem rád, že mi Jablonec dal prostor k plastice vazů v kotníku a k důkladnému uzdravení. Čtyři měsíce jsem byl bez fotbalu, pouze jsem posiloval, jezdil na kole, plaval a rehabilitoval. Poté jsem pomalu začal během a po půl roce jsem se začal připravovat s míčem. Na jaře jsem nastoupil do prvních zápasů Juniorské ligy a v létě jsem bez problémů absolvoval celou přípravu s „áčkem“. Právě Juniorská liga mi teď pomohla k tomu, abych se dostal do formy. Během čtyř utkání jsem stihl vstřelit 6 branek. Asi se na tom projevilo, že jsem se v Jablonci konečně aklimatizoval a vše si více sedlo. Když jsem na sever Čech přišel, tak to pro mne nebylo jednouché. Byl jsem moc mladý a poprvé mimo péči rodiny, což se zpočátku negativně projevilo.

Můžeš nám poodkrýt tvé fotbalové cíle a sny?
Jako každý bych si rád jednou vyzkoušel zahraniční soutěž. Sním o tom, že si zahraji italskou ligu, protože mne vždy fascinoval AC Milán.

Jak trávíš volný čas? Jsi svobodný?
Jsem svobodný a přítelkyni hledám. Ve volném čase rád lenoším, pařím play-station, zajdu si zahrát tenis nebo jinak zasportovat.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024