21.10.2014, Miroslav Fuks

Roman Kučera: Obrovská výzva a zodpovědnost za klub

Roman Kučera: Obrovská výzva a zodpovědnost za klubNa přelomu září a října se stal teprve čtvrtým koučem, který vedl prvoligový tým FC Vysočina. Po Karlu Večeřovi, Františku Komňackém a Petru Radovi převzalo jihlavské fotbalisty jméno veřejnosti mnohem méně známé. Je proto na místě, abychom vám kouče Romana Kučeru (nar. 23. ledna 1964) blíže představili.

 

Měl jste nějaké náznaky, že byste mohl první tým převzít?
Zaregistroval jsem, že se vedení po porážce na Dukle intenzivně zabývalo situací prvního týmu. Určité věci se mnou byly konzultovány a já věděl, že představuji jednu z několika uvažovaných variant. Na žádost pana Vaculíka, abych nastalou situaci řešil, jsem odpověděl, že jsem klubu připraven pomoci. S tímto klubem jsem spojený dvanáct let a záleží mi na tom, aby se zde hrála I. liga. Klubové představenstvo v pondělí jednalo a v úterý ráno jsem se dozvěděl, že se rozhodlo pro mne. O půl desáté jsem za doprovodu členů představenstva vstoupil do kabiny „áčka“ a byl jsem týmu představen jako hlavní kouč. Dostal jsem určitou důvěru a doufám, že ji nezklamu a cíle, které máme před sebou, splníme.

Je možné tyto cíle definovat?
První úkol představovalo utkání proti Slavii. Na něj jsme se usilovně připravovali a vše podřídili vítězství. Jsme rád, že jsme tuto překážku zdolali. Další mety jsou nyní před námi. Všichni společně musíme udělat maximum pro to, aby Vysočina přezimovala s takovým bodovým ziskem, který bude představovat solidní základ pro jarní boje o záchranu. V praxi to znamená zisk alespoň 14 či 15 bodů.

Jak vykrystalizovalo složení realizačního týmu?
Michal Kadlec se stal prvním asistentem a druhým zůstal Marek Zúbek. Na pozici kondičního trenéra setrval Jan Budějský. Nutno dodat, že realizační tým z pozice držitele profesionální trenérské licence administrativně zastřešuje a roli oficiálního hlavního trenéra plní sportovní manažer Josef Jinoch.

Nevadí Vám role dočasného kouče?
Takto vůbec neuvažuji. I kdyby to mělo být na jeden zápas, tak svůj úkol naplním. Udělám maximum pro to, aby moje mise byla úspěšná. Svoji osobu vůbec neřeším a jsem přesvědčený, že mé rozhodnutí bylo správné. V tuto chvíli cítím velkou zodpovědnost za klub a já mu musím v rámci svých možností pomoci. Zároveň současnou situaci vnímám jako obrovskou osobní výzvu. Co bude dál, v jaké pozici poté budu v FC Vysočina případně pokračovat, to v tento moment není vůbec důležité. Dostali jsme se do mimořádné situace, která od nás všech v klubu vyžaduje mimořádný přístup a řešení.

Jaký fotbal mají fanoušci očekávat?
Budeme chtít hrát ze zajištěné obrany a na rychlé brejky. Důraz musíme klást na organizovanou defenzivní hru, protože tým v tomto ligovém ročníku inkasoval příliš mnoho branek. Musíte vyjít z toho, jaké máte hráče a jaké je současné postavení týmu v tabulce. Vysočina dostala strašně moc gólů. Bohužel nejsme v situaci, abychom si mohli dovolit experimentovat. Jakýkoliv experiment by vedl ještě k většímu propadu a skepsi. Přinesl by daleko větší problémy.

Co na Vaše jmenování hlavním trenérem říkal syn Tomáš?
Už jsem ho vedl ve starším dorostu a předtím v mladších žácích. Mým nástupem k týmu byl jistě nepříjemně překvapen. Navíc, umíte si představit odezvu diváků? Když bude hrát dobře, bude to bráno jako samozřejmost. A když se mu dařit nebude, bude to spojované s tím, že se jmenuje Kučera. Stejnou pozici má v klubu Lukáš Vaculík. Tomáš je profesionál, který si musí uvědomit, že klub nyní potřebuje toto řešení. I on musí, stejně jako já, udělat všechno pro to, abychom tuto situaci zvládli.

Vraťme se k utkání proti Slavii. Jak svoji prvoligovou premiéru s odstupem hodnotíte?
Premiéra to byla hodně těžká. Předcházel jí hektický týden, kdy jsme intenzivně pracovali hlavně na sebevědomí hráčů. Naše tabulková situace byla komplikovaná a atmosféra nebyla optimální. Hodně jsme s hráči komunikovali, snažili jsme se uvolnit atmosféru a psychiku týmu dostat nahoru. Troufám si říci, že tento primární úkol se nám podařilo zvládnout a tým jsme dobře připravili. Pro mne osobně šlo o velice náročné dny, kdy jsem se snažil tým co nejlépe nachystat a něco efektivně změnit. Nebyla to vůbec jednoduchá situace. Jsem rád, že mužstvo po celý zápas poctivě pracovalo, vydalo se ze všech sil a naše vítězství bylo podle mne zasloužené. Nyní na něj potřebujeme navázat v dalších zápasech.

Jak složitý je vlastně přechod z vedení juniorského týmu k mančaftu v SYNOT lize? V čem vidíte největší rozdíl?
Ten rozdíl je opravdu markantní. Hlavně v zodpovědnosti za tým a za celý klub. V juniorce necítíte zdaleka tak intenzivní tlak ze strany vedení, hráčů, médií, diváků a fanoušků. Spektrum práce u „áčka“ má mnohem větší rozsah a též dopad. V neposlední řadě tato nová role vyžaduje, abych byl neustále ve střehu. Je jasné, že s takovým tlakem jsem se v kariéře dosud nesetkal. Blíží se tomu jen působení u reprezentační „šestnáctky“.

Kdy ve Vás uzrálo rozhodnutí stát se trenérem?
Fotbal jsem hrál pouze v amatérských soutěžích. Nejvýše divizi na vojně ve VTJ Slaný. Před fotbalem jsem upřednostnil studium na pedagogické fakultě. Při studiu jsem získal trenérskou B licenci a v Havlíčkově Brodě jsem začal trénovat mládež. V devadesátých letech jsem se výrazně podílel na znovuobnovení sportovních fotbalových tříd v Havlíčkově Brodě, byl jsem garantem jejich fungování. Následně jsem získal trenérskou A licenci a začal jsem trénovat havlíčkobrodské muže v krajském přeboru. Později přišla nabídka ze Ždírce nad Doubravou, kde se nám podařilo nastartovat nebývalý fotbalový boom a s muži postoupit do divize.

Jak se dále vyvíjelo Vaše trenérské vzdělání?
V roce 2006 jsem ukončil studium nejvyššího stupně vzdělání v oblasti mládeže, což představuje licenci trenéra mládeže UEFA A. Absolvoval jsem zahraniční stáže v Norsku, Itálii a ve Švýcarsku. V současnosti uvažuji o tom, že bych dokončil studium UEFA Profi, k čemuž mi chybí jeden rok studia.

Lze nastínit Vaši trenérskou filozofii?
Moji profesní náplň, a troufám si říci silnou stránku, představuje rozvoj individuality hráče. Vycházím z toho, že každý hráč má své sportovní cíle. Jeho sportovní výkon má přednosti a nedostatky, přednosti rozvíjíme a nedostatky odbouráváme, minimalizujeme. K tomu je samozřejmě nezbytná osobní motivace, správný charakter a sebereflexe daného fotbalisty. Bez těchto vlastností se ve fotbale neprosadí ani sebevětší sportovní talent. Na herní, pohybové či jiné nedostatky se nyní zaměřujeme i u hráčů „áčka“ FC Vysočina. U starších hráčů je proces zlepšení samozřejmě složitý, ale rozhodně možný. Řešením jsou individuální tréninky, individuální přístup.

Za jakých okolností jste trenérsky přestoupil z Havlíčkova Brodu do Jihlavy?
V roce 2002 jsem opustil učitelské řemeslo a začal jsem pracovat na fotbalové asociaci jako profesionální trenér mládeže u Krajského svazu Vysočina. Zároveň jsem přijal nabídku trénovat tým mladších žáků FC Vysočina. Společně se mnou tehdy z Brodu přešel do Jihlavy Standa Tecl, můj syn Tomáš a další mladí hráči.

V FC Vysočina jste si vyzkoušel vedení snad všech mládežnických týmů krom přípravky. Na které období či tým nejraději vzpomínáte?
Těch momentů a příjemných vzpomínek bylo hodně. Spíše než na jednotlivé mančafty či týmové úspěchy si vzpomínám na konkrétní hráče a trenéry. Fotbal je týmová záležitost a bez spolupráce, pozitivní komunikace mládežnických trenérů a hráčů nelze dosáhnout sportovního výkonu. Ano vzpomínám na Michaela Rabušice a jeho silný ročník 1988, na tým kole Standy Tecla a Honzy Kopice, na sportovní vývoj Josefa Hušbauera, Lukáše Masopusta, Honzy Kosaka, Lukáše Kryštůfka, Honzy Klimenta nebo Matěje Vydry. Sleduji mladé talentované hráče napříč celou republikou, které v rámci fotbalové asociace řadu let připravujeme v kempech U15, např. Kadlece, Jánoše a další. Vybavuji si však i řadu fotbalistů, kteří svůj velký talent nedokázali zúročit, na klubové úrovni – Dobrovolného, Zemana, Leligdona nebo Hořínka.

Mimochodem, mají někteří hráči ze současného kádru juniorky šanci, že v zimě budou zařazení do přípravy „áčka“?
V současné juniorce jsou fotbalisté se zajímavým potenciálem. Počítáme s tím, že dva nebo tři z nich dostanou v zimě šanci v přípravě prvního týmu.

V letech 2010 a 2011 jste vedl českou reprezentaci U16. Jaké máte na toto období vzpomínky?
Šlo o obrovskou zkušenost, důležitý moment v mém profesním růstu a krok do velkého fotbalu. Vedl jsem silný ročník 1994 s Neradem, Čermákem, Zímou, Trávníkem, Lüftnerem či Ševčíkem. Dokázali jsme zvítězit na prestižním mezinárodním turnaji na Ukrajině. Připravovali jsme tým, který později pod vedením kouče Csaplára postoupil na světový šampionát U17, který se v roce 2011 uskutečnil v Mexiku.

Nelze nezmínit moment z počátku ledna letošního roku z rukou reprezentačního kouče Pavla Vrby obdržel ocenění pro nejlepšího trenéra v juniorské a dorostenecké kategorii...
Šlo o ocenění dlouholeté práce u fotbalové mládeže, které vzešlo z hlasování klubů, trenérů mládeže, svazových činovníků a manažerů. Příjemně mne překvapilo a zároveň mne hodně potěšilo, kolik hlasů jsem od odborné veřejnosti získal.

 
Aktuálně

Trenéři FCV vzpomínají na své svěřence Lukáše Masopusta a Standu Tecla

Český fotbal se v současné době raduje ze skvělých vystoupení Slavie Praha v milionářské Lize mistrů. Sešívaní v prestižní soutěži sehráli skvělé partie s Barcelonou, Dortmundem i Interem Milán, přičemž nemalou zásluhu na tom mají i dvě „Hvězdy Vysočiny“ a odchovanci FCV - Lukáš Masopust a Stanislav Tecl. Nabízíme vám zajímavou exkurzi do... Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2019 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
M-soft
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu