Šulek: Konečně jsem plnohodnotným členem týmu

Na Baníku jsem byl trochu nervózní. O svém nasazení do sestavy jsem se dozvěděl jen den před zápasem, neboť bylo nutné zareagovat na zranění Matěje Hybše. Určitě mi pomohlo, že jsem cítil podporu od trenéra Kučery. V zápase jsem se soustředil na defenzivní práci, nechtěl jsem udělat žádnou chybu. Se svým výkonem jsem byl docela spokojený, potěšila mne pochvala od spoluhráčů.

Po utkání s Brnem jsem měl ještě lepší pocit. Dopředu jsem věděl, že budu hrát a mohl jsem se na utkání lépe připravit. Dařila se nám souhra na levé straně s Matějem Hybšem. A hlavně - zaslouženě jsme zvítězili.

Co po příchodu do Jihlavy zabrzdilo tvoji adaptaci v sestavě?
Na Slovensku jsem byl v létě na artroskopii člunkové kosti. Když jsem přišel do Jihlavy, tak jsem se ještě necítil dobře. Nebyl jsem v optimální formě, ani zdravotně jsem nebyl v pořádku. Trénoval jsem individuálně, dvakrát denně. Cítil jsem se unavený, bylo toho na mě hodně. Když jsem se konečně dal dohromady, tak jsem prodělal břišní virózu a skončil jsem v nemocnici. Naštěstí mi pomohla reprezentační pauza, kdy jsme potrénovali, a já se stal plnohodnotným členem týmu.

Naskočil jsi na postu levého beka. Který post sestavy je ti vlastně nejbližší?
Je pravda, že odmalička jsem vždy hrával ve středu zálohy. Na kraj mě postavili až v Myjavě, kde mne vnímali jako univerzálního hráče. Dokonce jsem jednou v lize nastoupil na pozici stopera. Na Vysočinu jsem přestoupil s tím, že týmu mohu pomoct buď ve středu zálohy, nebo na kraji. Jenže v konkurenci velmi dobře hrajících Kučery a Jánoše jsem to měl s prosazením se do sestavy složité. Byl jsem tedy rád za důvěru trenéra a za možnost nastoupit na postu levého beka.

V posledních zápasech jste uhráli skvělých deset bodů. Je to znát i na náladě v kabině?
Atmosféra se logicky zlepšila. Uhráli jsme nečekaně velké množství bodů, třikrát jsme neinkasovali a cítíme, že naše hra má systém, kterého se držíme. V žádném případě ale nemůžeme hovořit o nějaké euforii. Záchrana je ještě daleko, ještě jsme nic nedokázali. Navíc, trenér nás drží hodně zkrátka.

Podařilo se ti sžít s jihlavskou fotbalovou partou?
Přiznám se, že jsem si myslel, že tento proces bude jednodušší. Díky tomu, že jsem v úvodních týdnech na Vysočině nebyl zcela zdráv, marodil jsem nebo jsem trénoval individuálně, tak chvíli trvalo, než jsem se pořádně sžil s mužstvem. Teď už je to samozřejmě v pohodě.

Jak se vlastně zrodil tvůj příchod do Jihlavy? Není tajemstvím, že Vysočina o tebe usilovala už dříve.
Zájem jsem zaznamenal v zimě letošního roku, kdy do FC Vysočina z Myjavy přestoupil Vlado Kukoľ. Jenže Myjava mne tehdy nechtěla pustit. I já tehdy cítil touhu pomoci Myjavě v boji o evropské poháry. Po podzimu jsme měli dobře našlápnuto, ovšem jaro nám vůbec nevyšlo. Nepochybně to přispělo k mé touze zkusit další fotbalovou výzvu. Působil jsem pouze na Slovensku a potřeboval jsem změnu. Novou nabídku Jihlavy jsem tedy velmi uvítal.

Jak velký rozdíl vnímáš mezi zápasy v české a slovenské nejvyšší soutěži? Jsou zde i jiné rozdíly, například v tréninku?
Česko disponuje kvalitnějšími stadióny, lepším fotbalovým zázemím, intenzivněji se tu trénuje a nepochybně jsou zde kluby lépe finančně zabezpečené. Odlišnost je též v tom, že zatímco ve slovenské lize působí 3 – 4 špičkové týmy, tak tady je takových silných mančaftů mnohem víc. Ligové zápasy v Česku jsou běhavější, rychlejší a agresivnější.

Slovensko jsi fotbalově opustil v pětadvaceti. Neměl jsi jiné nabídky už dříve?
Pominu-li nějaké nabídky z Maďarska a Chorvatska, tak před dvěma lety jsem byl jednou nohou v Baníku Ostrava. Asi měsíc jsem se připravoval s týmem, který tehdy vedl kouč Látal. Dokonce jsem odehrál i přípravný zápas, ale nakonec domluvené hostování zhatilo mé zranění třísel.

Můžeš nám popsat své fotbalové začátky?
Narodil jsem se v městě Detve na středním Slovensku, ale naše rodina se usadila v šest kilometrů vzdálené obci Kriváň. Zde jsem také začínal s fotbalem. Žákovské roky jsem strávil v MFK Detva a na prahu mladšího dorostu jsem se přesunul o 40 kilometrů dál do krajského města Banská Bystrica.

Kdy jsi dostal první šanci v Corgoň lize?
V osmnácti mne do ligového kádru vytáhl kouč Molnár. Vzpomínám si na debut proti Ružomberoku, kdy jsme remizovali 1:1. V Dukle mi pomalu začaly naskakovat ligové starty a podzim 2008 jsem odehrál prakticky celý. Má ligové bilance v Banské Bystrici se zastavila na 28 startech a 2 brankách, když jsem se v březnu 2009 stal součástí spolupráce Dukly s druholigovou Podbrezovou. Šel jsem tam účelově hostovat, abych klubu pomohl k postupu do Corgoň ligy. Vyhrávali jsme, ale po pěti zápasech se spolupráce mezi oběma kluby zhroutila. Jaro jsem tak dohrával až v V. lize za „béčko“ Podbrezové...

Za jakých okolností došlo k tvému přestupu do Dubnice?
V létě 2009 jsem se vrátil do Dukly a přišla nabídka na hostování z Dubnice. Uvítal jsem jí, neboť jsem měl možnost po promarněném jaru zase pravidelně kopat nejvyšší soutěž. Navíc jsem se tak mohl udržet v kádru reprezentace U21. V MFK se mnou byli spokojeni, tudíž se po půl roce mé hostování změnilo v přestup.

Poté přišla velká výzva v podobě přesunu do Žiliny, která za sebou měla účinkování v Lize mistrů a slovenský titul...
V Dubnici jsem odehrál dva celé ročníky a nastoupil do šedesáti ligových zápasů. V létě 2011 jsem ale obdržel dvě zajímavé nabídky – ze Slovanu a z Žiliny. Rozhodl jsem se pro Žilinu a hned v ročníku 2011/12 jsme se radovali z double. Bohužel, vinou zranění jsem zasáhl jen do čtrnácti ligových zápasů.

Od léta 2012 byla moje pozice v Žilině ještě složitější. Nezvládli jsme kvalifikaci Ligy mistrů proti výborně hrajícímu izraelskému týmu Hapoel Shmona a já byl označen za jednoho z viníků vyřazení. Navíc jsem měl neshody s novým holandským trenérem Adelaarem. Vhodné řešení mělo přinést zmíněné hostování v Baníku, ale to neklaplo. Po návratu do Žiliny jsem byl přeřazen do juniorky, kde jsem strávil celý podzim 2012.

Hostování v Myjavě jsi vnímal jako vysvobození?
Rozhodně. Jaro 2013 hodnotím jako dosud nejpovedenější období v mé kariéře. Pravidelně jsem hrál, byli jsme nejlepším celkem jara a Myjava, která byla jako nováček ligy po podzimu poslední, nakonec obsadila skvělou 4. příčku! Naše síla spočívala v kouči, který měl cit na výběr správné sestavy, ve výborném a semknutém kolektivu a v rodinném zázemí, které v klubu vytvořili majitelé. Byl jsem rád, že se v létě 2013 mé hostování změnilo v přestup. Na úspěšné vlně jsme se vezli ještě na podzim, ale letošní jaro už nám nevyšlo. Můj myjavský účet se zastavil na 44 startech a 3 gólech.

Mimochodem, jaké branky střílíš?
Ve slovenské lize jich mám asi 13. Jsem spíše sváteční střelec, ale když už se trefím, tak to většinou stojí za to! Několik branek jsem zaznamenal po signálech ze standardních situací. Snad se brzy dočkám i premiérové trefy v SYNOT lize.

Jak vzpomínáš na své starty za slovenskou reprezentaci U21?
Byl jsem součástí týmu, který usiloval o postup na EURO 2011, které se konalo v Dánsku. Bohužel, postup do baráže nám proklouzl mezi prsty, když jsme doma strašně zbytečně prohráli s Norskem.

Můžeš nám poodkrýt tvé fotbalové cíle a sny?
Chtěl bych se prosadit a zviditelnit v Česku. A jako každý fotbalista bych se poté chtěl v kariéře posunout ještě o kousek dál. Nezastírám, že bych se fotbalem jednou chtěl dobře zabezpečit.

Jak trávíš svůj volný čas?
Snažím se věnovat přítelkyni Henrietě, která se teď za mnou snaží dojíždět ze Slovenska. Jinak si rád zahraju biliard, tenis, hokej či další sporty.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024