Milan Mišůn: Britskou část kariéry hodnotím pozitivně

Jak si vnímal svoji pozici v kádru Jablonce? Uvažoval jsi o letní změně dresu?
O letním přestupu či hostování v jiném klubu jsem vážně uvažoval. Vnímal jsem, že moje pozice v Jablonci nebyla dobrá a konkurence na pozici stopera či levého beka neskýtala moc velkou naději, že bych pravidelně nastupoval.

Kdy jsi zaregistroval první kontakt ze strany FC Vysočina? Jaká byla tvoje první reakce?
Jihlava s nabídkou přišla až v letní přestávce. Byla prakticky jediná konkrétní a já jsem rozhodně neváhal. Byl jsem za ní velice rád!

Šel jsi do neznámého prostředí? Nalezl jsi v jihlavské kabině známé tváře?
Trochu jsem znal jen Krejdu, Jányho, Neryho a Máru Jungra. Šel jsem do nového prostředí, navíc hned do generálky na ligu. Nebylo to pro mne jednoduché. Teď už je to samozřejmě lepší, do mančaftu jsem zapadl a snad jsem se už v Jihlavě aklimatizoval.

Vybavuješ si některý z předchozích duelů proti FC Vysočina?
Jasně. Například jaro 2013, kdy Jihlava v Příbrami dvakrát vedla a duel skončil 2:2, nebo porážku 3:0, kdy mne na jaře 2014 pořádně proháněl Lukáš Masopust. Poprvé jsem v Jihlavě sehrál ligové utkání na jaře 2008. Tehdy jsme tu ve II. lize prohráli 2:0.

Můžeš porovnávat podmínky pro fotbal v Příbrami, Jablonci a v Jihlavě. Jak toto srovnání vyznívá?
Pro Vysočinu velmi dobře. Tým má pro přípravu všechno v jednom areálu, nemusíme nikam dojíždět. Jihlava disponuje velmi dobrými podmínkami pro nejvyšší soutěž. Jablonec je samozřejmě o kousek dál, ale ten má oprávněně ty nejvyšší ambice.

Jak hodnotíš vstup FC Vysočina do nového ročníku ligy? Jaké pocity jsi zažíval při utkání proti Jablonci?
Remízu se Spartou asi nikdo nečekal, přitom jsme z toho zápasu možná mohli vytěžit ještě více, než „jen“ bod. Ve Zlíně jsme předvedli zcela opačný výkon a na konci utkání jsme byli velmi zklamaní. Na duel proti Jablonci jsem se velmi těšil, vždyť ještě před pár týdny jsem seděl v kabině tohoto týmu. Jsem moc rád, že jsme po velmi dobrém výkonu získali tři body. Jasně, mí současní spoluhráči se za výhru dočkají občerstvení do šatny.

Mimochodem, věřil jsi, že Jablonec může v Evropské lize přejít před Kodaň?
Přes domácí prohru jsem věřil, že Jablonec v Dánsku není bez šance. Důležité bylo, že v Kodani proměnili prakticky všechny šance, které si vypracovali. Naproti tomu v prvním utkání v Jablonci tolik štěstí neměli.

Kde a kdy jsi začínal s fotbalem?
Pocházím z obce Pičín, která leží asi 8 kilometrů od Příbrami. S fotbalem jsem ale nezačal v místním oddíle, ale v menším příbramském klubu SK Spartak. Můj otec totiž tehdy trénoval chlapy v krajském přeboru, tudíž mne brával sebou a postupně začleňoval do týmů přípravky.

Přesun do prvoligové Příbrami byl asi jen otázkou času...
Do tehdejší Marily jsem přešel ve dvanácti letech. Zatímco v žákovském věku jsem setrval ve svém ročníku, tak poté už to šlo dost hopem. Ze starších žáků jsem zamířil rovnou do „áčka“ mladšího dorostu, po roce jsem už byl v dorostu U19. Za rok mne posunuli do juniorky a za pouhý půlrok jsem v lednu 2008 poprvé zaklepal na kabinu „áčka“.

Kdo tě přivedl do příbramského „áčka“?
Do prvního týmu jsem se posunul za trenéra Baráta. Velká výhoda byla, že nás šlo z juniorky více a že v Příbrami vždy dostávali velkou šanci odchovanci. Jednodušší to pro mne bylo i proto, že Příbram tehdy společně s Jihlavou působila ve II. lize. I díky tomu jsem na jaře 2008 dostával docela dost šancí. Skvělé bylo, že na konci sezóny byl postup do ligy. Prvního velkého úspěchu v dospělém fotbale jsem se tak dočkal ještě v dorosteneckém věku.

Vybavuješ si premiérový ligový start?
Došlo k němu hned ve 2. kole ročníku 2008/09 na půdě Slavie. Prohráli jsme 1:0, ovšem debut na novém Edenu před 13 tisíci diváky pro mne byl velkým zážitkem. Ve zbytku podzimu jsem nastoupil do 12 utkání, z toho hned jedenáctkrát v základní sestavě. Dokonce jsem už ve třetím prvoligovém startu poprvé skóroval, jenže můj gól do sítě Liberce body nepřinesl.

Obrovský skok v tvém životě i fotbalové kariéře představoval přestup do Celticu Glasgow. Jak se zrodil?
Společně s příbramským spoluhráčem Fantišem jsme v prosinci 2008 dostali nabídku na desetidenní testy ve slavném Celticu. Střídavě jsem trénoval s „áčkem“ a juniorkou a najednou jsem byl ve společnosti hvězd Samarase, Boruce či McDonadla, které jsem předtím sledoval v televizi. Skvělé bylo, že se nijak nepovyšovali, byli vstřícní a pomáhali nám. Netrvalo dlouho a po návratu do Příbrami se kluby dohodly na mém ročním hostování v Celticu s opcí na přestup. Nad nabídkou jsem samozřejmě ani chvilku neváhal.

Proč tvé angažmá ve slavném skotském klubu nevyšlo?
První půlrok jsem byl ještě dorostenec, tudíž jsem ho dle očekávání strávil v juniorce a párkrát jsem seděl v „áčku“ na lavici. V létě 2009 jsem s prvním týmem odletěl na herní soustředění do Austrálie a hned v prvním zápase proti Brisbane mne trefili do kolena. Výsledkem byl přetržený přední křížový vaz na pravé noze... Po roční pauze jsem se do prvního týmu vrátil v rámci letní přípravy 2010 a odehrál jsem několik duelů. Celtic mne poté poslal na měsíční hostování do druholigového Dundee. Věřil jsem, že po návratu dostanu šanci v prvním týmu, ale ta už nepřišla. Navíc Celtic se s Příbramí nemohl dohodnout na další formě mého působení. Rozhodl jsem se tedy pro změnu dresu. Chtěl jsem využít toho, že jsem překonal jazykovou bariéru britských ostrovů, a přijal jsem nabídku přestupu do třetiligového anglického Swindon Townu.

Bohužel, smůla tě neopustila ani poté...
Těžko tomu uvěřit, ale hned na prvním tréninku jsem se zranil. Pro změnu na levé noze jsem si poškodil meniskus a přední křížový vaz... Půl roku jsem rehabilitoval v Anglii a poté jsme se dohodli na ukončení smlouvy a mém návratu do Příbrami.

V čem tě roky na britských ostrovech obohatily? Na které momenty budeš rád vzpomínat?
Především šlo o velkou životní zkušenost. Poznal jsem zahraničí, pochytil jsem angličtinu a naučil jsem se starat sám o sebe. Navíc jsem díky zraněním a zdlouhavé rehabilitaci získal velkou psychickou odolnost a vytrvalost. Na tento úsek života proto přes všechny těžkosti nahlížím pozitivně.

Tvé obnovené působení v Příbrami lze nepochybně hodnotit jako vydařené? Vidíš to stejně?
Do ligy jsem se vrátil na konci března 2012. Poté jsem ale až do konce května 2014 odehrál skoro všechno. Zejména ročník 2013/14 mi v Příbrami vyšel a dostal jsem se do slušné formy. Cítil jsem, že se herně zvedám a proto mne v létě 2014 potěšila nabídka Jablonce. Toužil jsem po změně a dalším posunu, přeci jenom jsem už byl v Příbrami dlouho.

Byl pro tebe rok na severu Čech zklamáním?
Mé působení v Jablonci výrazně ovlivnilo zranění stehenního svalu, které jsem si na podzim 2014 třikrát obnovil ve snaze rychle se vrátit na trávníky. Vždycky jsem to uspěchal. Navíc se na postu levého beka skvěle rozehrál a rozstřílel Novák. Jaro jsem proseděl na lavičce. Týmu se dařilo a trenér neměl důvod něco měnit. V Jablonci jsem tak nastoupil pouze do 6 zápasů v SYNOT lize. Může mne snad těšit malý podíl na bronzové příčce konečné tabulky a postup do finále poháru.

Co tvé další fotbalové plány a ambice?
Hlavně se snažím o to, abych byl zdravý a dokázal pomoci týmu. V budoucnu bych se určitě nebránil další zahraniční zkušenosti.

Jak trávíš svůj volný čas?
Hodně odpočívám. Pasivně u četby knih, sledování filmů a na rybách, kde si zatím nejvíce považuji úlovek pětadvacetikilového jesetera. Někdy relaxuji i aktivně, a to si rád zahraju tenis.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024