Lukáš Kryštůfek: Chci se stát stabilním článkem sestavy
Důrazný a rychlý stoper, dobrý hlavičkář, pracovitý produkt mládežnických týmů FC Vysočina, který v konkurenci zkušených stoperů postupně získává stabilní místo v základní sestavě a už si připsal přes dvě desítky startů v nejvyšší soutěži. Řeč je samozřejmě o humpoleckém odchovanci Lukáši Kryštůfkovi, kterého jsme požádali o profilový rozhovor.
V probíhající sezóně jsi zatím nescházel ani minutu. Vnímáš svoji pozici v základní sestavě jako stabilní?
Moc mne samozřejmě těší, že mám zatím důvěru trenéra, ovšem stabilní místo v sestavě nemá nikdo jisté. Všichni o něj bojujeme a musíme trenéry neustále přesvědčovat, že si ho zasloužíme. Na mém postu je konkurence minimálně tří dalších zkušených stoperů, navíc v této roli mohou alternovat i další spoluhráči.
Jak hodnotíš dosavadní účinkování FC Vysočina v tomto ročníku SYNOT ligy?
Rozhodně jsme si představovali, že touto dobou budeme mít o něco více bodů. Myslím si, že naše výkony v ligových zápasech mají vzestupnou tendenci, ale zatím nejsou vyjádřeny brankami a bodovým ziskem. Hlavně nás moc mrzí domácí zápas proti Slovácku, který jsme mohli v pohodě vyhrát. Věřím, že jakmile prolomíme smůlu v koncovce, tak nám to tam začne padat a budeme stoupat i v tabulce.
V I. nebo v II. lize jsi nastoupil do padesátky zápasů, ovšem na gól stále čekáš. Kdy jsi mu byl nejblíže? Střílel jsi branky v mládežnických kategoriích?
Nikdy jsem nebyl klasický střelec. V mládeži jsem vstřelil vždy tak tři branky za sezónu. Mezi dospělými jsem se párkrát trefil za juniorku, ovšem na branku za „áčko“ stále čekám. Blízko jsem byl v uplynulé sezóně doma proti Liberci a též nedávno proti Slovácku, kdy jsem na zadní tyči na dlouhou nohu zakončoval standardku. To asi měl být gól. Snad se premiérové ligové trefy brzy dočkám.
Nejčastěji nastupuješ na pozici stopera, ale dost jsi toho odehrál i v roli krajního beka. Kde se cítíš lépe?
Rozhodně na pozici stopera. Na pravém kraji obrany jsem nastupoval jen v prvním roce staršího dorostu, zpočátku působení v juniorce a poté několikrát v „áčku“ za kouče Františka Komňackého.
Měl jsi možnost strážit většinu špičkových útočníků v SYNOT lize. Se kterým z nich jsi měl nejvíce práce? Který pro tebe byl nejvíce nepříjemný?
Nejtěžší práce je vždy s velkými, fyzicky silnými a urostlými útočníky, jako je Došek nebo Wagner.
Kdo tě přivedl k fotbalu? Jak na své fotbalové začátky vzpomínáš?
Pocházím z Humpolce. Táta fotbal dlouhé roky hrál a poté i trénoval mládež, tudíž mne někdy v pěti letech přivedl do přípravky na humpolecké hřiště.
Co představovalo impuls k tvému fotbalovému přesunu do Jihlavy?
Někdy v jedenácti letech nás oslovil pan Lumír Fikes a nabídl nám přestup do Jihlavy. Dlouho jsme neváhali.
Jak plynulý byl tvůj průchod mládežnickými týmy FC Vysočina? Kdy se ti nejvíce dařilo?
Zpočátku jsem nastupoval se svým ročníkem, s nímž jsem se přesunul do mladšího dorostu. Tam už posun napříč kategoriemi nabral rychlejší obrátky. Do nejvyšší dorostenecké soutěže jsem poprvé naskočil v sedmnácti letech sezóně 2009/10 pod vedením trenéra Pavla Procházky. Premiéru v juniorce, tedy v MSFL, jsem měl o půldruhého roku později na jaře 2011.
A jak složitý pro tebe byl přechod ze staršího dorostu do juniorky, která tehdy působila v MSFL?
Zpočátku to bylo hodně náročné přivyknout si třetí nejvyšší soutěži dospělých, kde jsme mnohdy nastupovali proti velmi zkušeným fotbalistům. Byla to však cenná škola, které jsem docela rychle přivykl.
V lednu 2012 jsi byl přeřazen do kádru „áčka“. Vybavuješ si své začátky pod koučem Pivarníkem?
Nestalo se tak na začátku zimní přípravy, ale až v jejím průběhu. Společně s Davidem Vackem jsem byl do prvního utkání posunut na finále Tipsport ligy proti Liberci. Den předtím totiž „áčko“ uspělo v semifinále proti Hradci, a protože trenér Pivarník nechtěl finále odehrát se stejnými hráči, tak do finále nasadil kombinovaný tým s řadou mladíků. Dostalo se tak i na mne a já na pravém beku odehrál celé utkání. Takže má premiéra v prvním mančaftu hned přinesla velký úspěch v podobě vítězství v české zimní lize. V kádru jsem poté zůstal a dokonce jsem naskočil do dvou přípravných utkání na soustředění v Itálii proti Brescii a Hellasu Verona.
Nemrzí tě, že jsi k postupu do I. ligy nepřispěl jediným startem?
Konkurence byla velká a já byl rád, že se s „áčkem“ může vůbec připravovat a chodit pravidelně hrát za juniorku. Na lavičce ve II. lize jsem byl asi jen jednou.
V prvním týmu ses udržel i v následné prvoligové sezóně. Máš na debut v lize dobré vzpomínky?
Bylo to složité, ale nakonec jsem se v prvoligovém kádru pod vedením trenéra Komňackého udržel. Debut jsem si připsal hned ve 2. kole, kdy jsem šel do samotného závěru domácího utkání proti Plzni, v němž jsme překvapivě remizovali 1:1. Mnohem těžší prověrka mne čekala ve 4. kole v Liberci, kdy jsem poprvé nastoupil v základní sestavě v I. lize a to na pravém beku. V těžkém zápase proti velmi silnému soupeři jsem to měl hodně složité a nakonec jsem na hřišti strávil jen první půli. Komňacký mi dal v základu důvěru i o týden později doma proti Olomouci, ovšem i tentokrát jsem na hřišti zůstal jen v první pětačtyřicetiminutovce. Oba zápasy nakonec skončily remízou 1:1. Do konce podzimu 2012 jsem si připsal už jen jeden start doma proti Jablonci. A na jaře už jsem zůstal pouze na lavičce.
Uvítal jsi nabídku hostovat v ročníku 2013/14 v druholigové Vlašimi?
Rozhodně ano. Potřeboval jsem pravidelně hrát a nabrat zkušenosti v ligovém fotbale. A toho se mi dostalo vrchovatou měrou. Krom dvou duelů jsem odehrál úplně vše, navíc jsem zimní přípravu mohl strávit v Jihlavě.
Je mezi fotbalovým zázemím v Jihlavě a Vlašimi velký rozdíl?
Podmínky pro fotbal jsou v obou klubech diametrálně rozdílné, ovšem neviděl jsem v tom žádný problém. Ve Vlašimi se mi dařilo a měli jsme tam výbornou partu. Kluci mne mezi sebe rychle přijali.
Jak vzpomínáš na spolupráci s věhlasným koučem Vlastimilem Petrželou?
Na podzim nás trénoval bývalý vicemistr Evropy Michal Horňák. Pan Petržela přišel až v zimě. Neměl jsem s ním žádný problém. Vyznával kondičně náročný fotbal a kladl velký důraz na nasazení a fyzickou přípravu.
Vnímal jsi, že se tvá pozice v prvoligovém kádru po návratu z Vlašimi zlepšila?
Myslím si, že mi rok ve II. lize hodně pomohl. Nabral jsem zkušenosti a sebevědomí, zlepšil jsem se v soubojích. Jsem rád, že se to promítlo i do většího herního vytížení v lize. Druhé až čtvrté kole uplynulé sezóny jsem odehrál v základní sestavě. Velká škoda, že mne poté zabrzdilo dosud jediné vážné zranění v kariéře, kdy jsem tři minuty před koncem pohárového utkání na Žižkově utrpěl vykloubení klíční kosti. Startů v daném ročníku mohlo být více, než 13.
Na který duel z uplynulé sezóny nejraději vzpomínáš?
Na první duel právě po zranění klíční kosti. A není divu, protože jsme ve 14. kole v nezapomenutelném utkání porazili Viktorii Plzeň a já odehrál celé utkání.
Co tvé další fotbalové plány a ambice?
Hlavně bych si chtěl upevnit pozici v Jihlavě, stát se stabilním článkem základní sestavy a pravidelně kvalitně hrát nejvyšší soutěž. Teprve poté si případně mohu klást další cíle.
Jak trávíš svůj volný čas?
Věnuji se své přítelkyni Martině. Snažíme se hodně času trávit společně. Občas si zahraju tenis, mám rád motorky a auta.
Žákovské hodnocení podzimu: U12 - Michal Vejmelka
Nejmladší žáci FC Vysočina Jihlava nastupují v soutěži SpSM-U12 JIH a po 14. kole jim náleží 4. příčka se ziskem 32 bodů. Zeptali jsme se proto hlavního trenéra U12 Michala Vejmelky na zhodnocení podzimu jeho svěřenců. Celý článek
- Zvolte nejhezčí podzimní gól FC Vysočina! (19.12.2024)
- Žákovské hodnocení podzimu: U13 - Pavel Tvarůžek (17.12.2024)
- Žákovské hodnocení podzimu: U14 - Tomáš Kaplan (15.12.2024)
- Program zimní přípravy fotbalistů FC Vysočina (13.12.2024)
Vytisknout