Antonín Rosa: Dobré výsledky dříve nebo později přijdou

NA AKTUÁLNÍ TÉMATA

V Jihlavě působíš přes čtvrt roku. Splnilo toto angažmá tvé očekávání?
Věděl jsem, že v Jihlavě najdu fungující klub a kvalitního trenéra, což se naplnilo do posledního detailu. Vnímal jsem, že kádr FC Vysočina v létě prochází určitým přebudováním a že se v něm zvyšuje konkurence i kvalita. Z hlediska našeho současného tabulkového postavení a bodového zisku je to samozřejmě trochu sporné, ovšem já v kariéře už několikrát zažil chvíle, kdy tým hrál špatně a získával body. To je ale mnohdy zrádné a mančaft to jednou doběhne. Jsem přesvědčen, že nehrajeme špatný fotbal, máme na čem stavět a že dobré výsledky dříve nebo později přijdou.

V čem vidíš příčinu špatného startu do ligy?
Předsezónní očekávání byla bezesporu větší. Na druhou stranu si myslím, že jsme první tři utkání výsledkově i herně celkem zvládli. Bohužel, dva poslední duely, zejména pak domácí utkání s Teplicemi, byly z naší strany herně nepodařené. Zápas s Teplicemi jsme rozhodně nechtěli vést k bezbrankové remíze. Navíc nakonec přišla jedna podařená střela z dálky a zůstali jsme s prázdnou. V čem hledat příčiny? Myslím si, že jsme se v letní přípravě prezentovali hodně útočným fotbalem, který jsme možná chtěli přenést i do ligy. V té je to však trošku jiné. Jakmile uděláte chybu nebo něco podceníte, tak jste hned potrestaní. Proto musíme i se současným kvalitním ofenzivním kádrem více přidat v defenzívě. Být zodpovědnější a každý pro tým udělat ještě trochu navíc. Věřím, že pokud to budeme plnit, tak budeme vyhrávat.

Který z odehraných duelů tě z bodového hlediska nejvíce mrzí? V jakém zápase ses herně nejlépe cítil?
Hlavně v Hradci Králové jsme měli dostatek šancí na to, abychom minimálně bod získali. Z hlediska našeho herního pojetí mne mrzí již zmíněné utkání s Teplicemi. Osobně jsem se dobře cítil ve všech domácích zápasech, naopak mi nevyhovovalo dusné počasí v Mladé Boleslavi při utkání s Hradcem.

Kdy jsi poprvé zaregistroval zájem FC Vysočina? Měl si i jiné přestupové možnosti?
První kontakt proběhl už na konci jarní části, kdy jsem na Slovensku ještě měl platný kontrakt do konce letošního roku. Změnu dresu jsem tedy prioritně neřešil a jednal jsem o případném prodloužení smlouvy v Ružomberoku. Jenže na nové smlouvě jsme se nedomluvili a já věděl, že nejpozději v zimě tam skončím. Za takové situace byla mojí prioritou nabídka Jihlavy, jejíž zájem byl nejkonkrétnější. Proto jsem celou situaci vzal do svých rukou, v Ružomberoku se domluvil na předčasném ukončení smlouvy a nic tak nebránilo odchodu na Vysočinu.

Lze porovnávat zázemí FC Vysočina s jinými kluby, kde jsi dosud působil?
Teplice mají z dlouhodobého hlediska výhodu ve vybudovaném prostorném stadiónu. Zázemí regenerace či šaten je díky tomu praktičtěji řešené, než v Jihlavě. Mladá Boleslav byla hodně podobná kabině v FC Vysočina. V Ružomberoku jsem zažil dva extrémy, kdy jsem prvních devět měsíce strávil v kabinách na hodně špatné úrovni, ovšem poté majitel klubu vybudoval nové špičkové zázemí s veškerým možným komfortem.

Jak se ti líbí město Jihlava? Měl si možnost poznat jeho okolí?
V Hlinsku máme chalupu, tudíž jsem prostředí Jihlavy trochu znal. Jsem sice z Prahy, ale většinu času trávím v Jihlavě. Jsem tu spokojený a jsem rád, že je nás zde vícero, kteří zde bydlí. Myslím, že je důležité, že jsme s klukama pohromadě i mimo stadión. S rodinou se vídám hlavně o víkendu, protože manželka teď nastoupila do práce a dcerka do školky.

OHLÉDNUTÍ ZA KARIÉROU

Kde jsi začínal s fotbalem? Máte kulatý nesmysl v rodině?
Narodil jsem se v Ústí nad Labem, odkud pochází moji prarodiče. Už do první třídy jsem ale nastoupil do Litoměřic, kde jsem učinil první fotbalové krůčky. Ke sportu jsme měli blízko, neboť mým dědou je Otto Trefný, dlouholetý lékař československé hokejové reprezentace, a otec má na pozici útočníka 42 prvoligových startů a 17 gólů za Teplice, Bohemians a Plzeň. Jeho profesní prioritou však nikdy fotbal nebyl, vždy spíše tíhl k zemědělství, které tehdy bylo perspektivnější.

Kdy došlo k tvému přesunu do 35 kilometrů vzdálených Teplic?
Ve 13 letech si mne do Teplic vytáhl trenér mladších žáků. Šel jsem tak do sedmé třídy a první rok jsem dojížděl. Byl to však život na cestách, tudíž jsem poté raději našel zázemí na internátu.

Vybavuješ si první kroky v prvoligové kabině a premiérový ligový start?
Během posledního dorosteneckého půlroku mne do prvoligového „áčka“ posunul Vlastislav Mareček. V týmu tehdy byla obrovská konkurence, kdy na postu stopera nastupovali Rada a Hunal. Ač jsem vždy hrál ve středu obrany, tak jsem byl rád, že mi pan Mareček našel místo na levém kraji obrany, abych se postupně zabudovával do sestavy. Na jaře 2005 jsem vysedával na lavičce a 17. dubna jsem se dočkal v Blšanech prvních 4 minut v I. lize právě na postu levého beka. I v ročníku 2005/06 jsem pouze paběrkoval. V týdnu jsem se připravoval s „áčkem“, šel jsem sedět na lavici a pak hrát za juniorku. Cítil jsem, že vlastně nejsem v žádném mančaftu a že se potřebuji někam stabilně začlenit.

Na jaře 2007 si zamířil na hostování do druholigových Blšan. Šlo o důležitý krok z hlediska adaptace na dospělý fotbal?
Tento moment mi hrozně pomohl. Blšany byly ve II. lize po podzimu poslední, ovšem nastartovaly spolupráci s tehdy ligovým Mostem, odkud do Blšan přišlo spoustu hráčů v čele se stoperem Novotným a trenérem Bičovským. Šlo vlastně o můj první půlrok v dospělém fotbale, nastoupil jsem do 12 druholigových zápasů a na toto období vzpomínám v dobrém. A to i přesto, že klub měl ekonomické potíže a byl jsem tam prakticky zadarmo. Ze sportovního hlediska mi to dalo strašně moc. V létě jsem se vrátil do Teplic a už jsem se pral o základní sestavu. V ročníku 2007/08 jsem si pod trenérem Radou najednou připsal 22 prvoligových startů.

Následovalo šest ročníků, kdy jsi teplický prvoligový dres oblékal pravidelně. Na kterou sezónu nejraději vzpomínáš?
Strašně rád vzpomínám na jaro 2009, kdy jsme vyhráli národní pohár a vydařený byl poté i podzim 2009, kdy jsme po podzimu vedli ligovou tabulku. Nejhorší byla moje poslední sezóna v Teplicích, kdy jsme se vlastně až do posledního kola zachraňovali. 

Zabrzdilo tě během teplické éry nějaké zranění?
Teplický dres jsem oblékal bez vážných zranění či zdravotních problémů. Ty přišly až v Mladé Boleslavi.

V každém prvoligovém ročníku jsi vstřelil alespoň jeden gól. Jak padaly? Vybavuješ si nějaký speciálně?
Asi nepřekvapí, že většina branek padla hlavou po standardních situacích. V hlavě mi samozřejmě utkvěla hned ta první branka – v Plzni na jaře 2008.

V létě 2013 jsi přestoupil do Mladé Boleslavi. Co bylo impulsem k tomu kroku?
S ředitelem klubu panem Hrdličkou jsem se nedohodl na prodloužení smlouvy. Měl jsem vyšší ambice a představy. Potřeboval jsem změnu a nový impuls. Proto jsem uvítal nabídku Mladé Boleslavi, která v té době začala budovat silný tým a pokračuje v tom dodnes.

Proč angažmá ve městě automobilů nedopadlo dle tvých představ?
Začátek byl strašně nešťastný. V letní generálce na ligu jsem si přetrhl achilovku. Celý podzim jsem promarodil a do ligy jsem se vrátil až na jaře 2014. Po prodělaném zranění jsem se ale necítil optimálně, navíc jsem měl dvakrát svalové zranění, což jsem nikdy nemýval. Plně připraven jsem tak byl až od léta. Dostal jsem se do základní sestavy, v předkolech Evropské ligy jsem vstřelil dvě branky do sítě Širokiho Brijegu a  Lyonu a nastoupil jsem do šesti ligových zápasů v základní sestavě. Jenže přišlo pohárové utkání s Žižkovem, kdy jsem se srazil s protihráčem a natrhl jsem si postranní vaz v koleni. Šest týdnu jsem měl ortézu a už jsem se na podzim do sestavy nedostal.

V lednu 2015 jsi zamířil do Ružomberoku. Zvažoval si i jiné alternativy?
S koučem Jarolímem, kterého trenérsky velmi uznávám, jsme se domluvili, že by pro mne bylo lepší, kdybych někam odešel na hostování. Plánoval, že na můj post přivede jiného hráče a i já jsem v té době cítil, že by mi změna dresu a ukončení smolného boleslavského období mola pomoci. Až nečekaně zajímavá nabídka přišla z Ružomberoku, kde jsem cítil, že tvoří něco nového. Tým byl po podzimu až poslední, ovšem po výborném jaru 2015 jsme se dokázali pod vedením trenéra Galáda posunout na 7. příčku. Škoda, že jsme na dobré výsledky nenavázali v uplynulém ročníku a konečným 6. místem jsme zůstali trochu za možnostmi týmu.

Jak hodnotíš své angažmá na Slovensku? Spatřuješ mezi oběma ligami velké rozdíly?
Především jsem na Slovensku potkal spoustu super lidí a kamarádů na celý život. V Ružomberoku jsem za půldruhého roku nabral spoustu zkušeností. Navíc jsem byl vlastně poprvé mimo domov.

Pokud bych měl srovnat úroveň obou soutěží, tak musím konstatovat, že ePojisteni.cz liga je na vyšší úrovni. Jen několik zápasů na Slovensku je s úrovní české ligy srovnatelných. Rozdíl je i v zájmu veřejnosti a médií o fotbal a též v kvalitě stadiónů.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024