05.04.2017, Miroslav Fuks

Rabušic: Hlavu mám plnou snahy o záchranu FC Vysočina

Rabušic: Hlavu mám plnou snahy o záchranu FC VysočinaDo dresu FC Vysočina se vrátil s velkými očekáváními po takřka osmi letech s vizitkou reprezentanta, českého mistra, účastníka evropských pohárů a borce, jenž okusil italskou Serii A. Zkraje podzimu tak dovršil výrazné posílení jihlavského kádru, které mělo být zárukou úspěšné sezóny mezi elitou. Jenže po 22 kolech ePojisteni.cz ligy je všechno jinak a sedmadvacetiletého útočníka Michaela Rabušice to velmi trápí.

 

NA AKTUÁLNÍ TÉMATA

S jakým očekáváním jsi v létě na jihlavskou nabídku přistoupil?
Zvažoval jsem více nabídek. Vše jsem si důkladně promyslel a nakonec váhy převážily na stranu návratu do FC Vysočina. Přesvědčily mne i debaty s ředitelem Tulisem a sportovním manažerem Bokšou, který mne před deseti lety ještě jako dorostence vzal do kádru jihlavského „áčka“. Věřil jsem, že se v Jihlavě dostanu do formy a svými výkony a góly pomůžu k úspěšnému působení FC Vysočina v nejvyšší soutěži.

Kádr FC Vysočina byl v létě sestaven s poměrně velkým očekáváním. Čím to, že své ambice vůbec nenaplňuje? Kde vidíš hlavní problém neuspokojivých výsledků a nepřesvědčivého herního projevu?
Ambice byly v létě skutečně úplně jiné. Všichni jsme věřili, že tento tým je schopen hrát v horní polovině tabulky. Jenže tato představa vůbec nevyšla, fotbal už je prostě takový. Česká liga je strašně vyrovnaná a zápasy mnohdy rozhodují maličkosti. Při správné konstelaci a nezbytném štěstí jsme teď klidně mohli být v herní pohodě a hrát o 7. či 8. místo. Uškodil nám bodově nevydařený vstup do sezóny, kdy jsme ve třech těžkých duelech podali dobré výkony, ale udělali jsme jen dva body. Pak přišel asi zlomový duel ve 4. kole v Hradci Králové, kde jsme měli pomalu 0:5 vyhrát, ale podlehli jsme 1:0... Od té doby se nemůžeme vyhrabat ze spodních příček tabulky. Furt se snažíme a pořád věříme, že přijde vítězný zápas, kterým průběh sezóny zlomíme. Doufali jsme, že nám pomůže výrazná výhra nad Hradcem, jenže realita byla jiná.

Nakolik tě v průběhu tohoto ročníku limitovaly zdravotní problémy?
Myslím, že se zdravotně celkem držím. Zkraje jara mne trochu přibrzdila chřipka, ale teď už se snad pomalu dostávám do potřebné herní kondice a pohody. Spíš je škoda, že náš tým provází velké zdravotní problémy prakticky po celou sezónu. Obzvlášť nám uškodilo zranění Joži Urblíka, který nám bude chybět do konce sezóny. Ideální rozhodně nebyla ani poslední reprezentační pauza, kdy nás trénovalo strašně málo. Těžko tak můžeme stabilizovat sestavu a lépe se sehrát. Základní jedenáctku tak mnohdy spíše lepíme. Hlavní příčinou našeho bodového propadáku jsou ale samozřejmě naše výkony. Ty se ve fotbale odvíjí hlavně od hlavy.

Zápasů, v nichž jste zbytečně ztratili body, by se asi dala nalézt celá řada...
To určitě ano. Mnohokrát jsme vedli 1:0 po poločase, ale pak jsme tíhu blížícího se vítězství neunesli. Nechali jsme se soupeřem zatlačit a o tolik potřebné body jsme přišli. I v posledním domácím duelu proti Slovácku stačilo, aby se míč jednou jinak odrazil, a my jsme klidně mohli 1:0 vyhrát. Měli bychom o dva body více a naše tabulková situace i atmosféra v týmu by byla výrazně jiná.

Co bys řekl na názory, že tým hraje s malým zaujetím a hráčům schází pohyb a bojovnost?
S těmito názory rozhodně nesouhlasím. V zápasech chceme uspět a patřičné nasazení nám nechybí. Platilo to i v posledním utkání se Slováckem, kdy nám ale scházela klid ve hře a chladná hlava. Moc jsme chtěli vyhrát, jenže se nám herně nedařilo. Potom to možná z tribuny vypadá, že tým nebojuje. Jenže to je nesmysl. Zažil jsem to před lety v Brně, kde jsem se přesvědčil o tom, že o titul se hraje mnohem jednodušeji, než o záchranu.

Jak z této krize vybřednout? Vidíš ještě reálnou naději na záchranu?
Naše šance na záchranu stoprocentně stále žije! Potřebujeme jeden výsledek, kterým se psychicky zvedneme a posuneme se v tabulce. Čtyřbodová ztráta rozhodně není nepřekonatelná. Už to ale moc chce vítězství a pak se soustředit na další zápasy. Osobně doufám, že týmu ve zbytku jara co nejvíce pomůžu a dokážeme negativní vývoj sezóny ještě zlomit v náš prospěch a v kýženou záchranu FC Vysočina.

Přemýšlíš teď o své další fotbalové budoucnosti?
Svoji budoucnost vůbec neřeším. Hlavu mám plnou snahy o záchranu Jihlavy a udělám pro to maximum. V FC Vysočina mám ještě rok smlouvu a nechci si připouštět, že by se mělo spadnout.


OHLÉDNUTÍ ZA KARIÉROU

Vzpomínáš si na své fotbalové začátky? Kdo tě k nejpopulárnějšímu sportu planety přivedl?
Pocházím z Náměšti nad Oslavou. K fotbalu mne přivedl asi v pěti letech můj otec. Byl to logický a jasný krok, protože fotbal má v naší rodině velkou tradici. Táta ho dlouhá léta hrál a trénoval. Sestra si vzala fotbalistu a můj starší bratr prošel dorostem Brna a pak se rozhodl, že se stane pilotem. Nejdříve lítal se stíhačkami a teď pilotuje dopravní letadla.

Narodil jsem se starším rodičům, kdy táta už pomalu končil s prací. Proto se mi mohl věnovat prakticky celý den a já tak dětství strávil na hřišti. Společně jsme šli za jeho snem, aby měl doma profesionálního fotbalistu. Mládežnické týmy jsem zde vždy přeskakoval o dva až tři roky. Vše vyústilo v můj přechod do Jihlavy.

Vybavuješ si začátky v jihlavském dresu?
Lanařila mne Vysočina i Zbrojovka a já se nakonec pro zvážení všech aspektů rozhodl pro Jihlavu. Do starších žáků mne přivedli v létě 2003 pánové Křeček a Fikes. Nastoupil jsem na ZŠ Evžena Rošického a zázemí jsem našel na ubytovně v sídle PSJ. Začátky nebyly jednoduché, ale s odstupem času na tyto mládežnického roky vzpomínám strašně rád. Měli jsme skvělou partu a dodnes se scházíme na svatbách či zapíjení potomků.
Podzim 2003 jsem odehrál v žákovské lize, ale v zimě jsem už byl přeřazen rovnou do dorostu C. V ligovém mladším dorostu jsem strávil i celou sezónu 2004/05, ale už v létě 2005 jsem byl přeřazen do kabiny dorosteneckého „áčka“.

Již v sedmnácti letech sis odbyl debut v jihlavském „áčku“ a okusil jsi II. ligu...
Ve starším dorostu jsem zahájil i letní přípravu 2006, ale uvědomoval jsem si, že pokud se mi bude dařit, tak mám šanci na to, abych se posunul do juniorky nebo třeba i do dospělého „áčka“. K tomu skutečně došlo ve druhé polovině podzimu, kdy jsem vedle tréninků dorostu začal docházet i na tréninky mužů. Více mi škola neumožňovala. Brzy jsem si připsal doma proti Bystrci první druholigový start a zároveň jsem třikrát nastoupil za juniorku v MSFL. Před zimní přípravou mi bylo oznámeno, že jsem napevno zařazen do kádru „áčka“, což mi umožnilo vyřízení individuálního studijního plánu. Na jaře 2007 jsem pak od trenéra Bokši dostával stále více příležitostí ve II. lize. A to bez ohledu na fakt, že v mých výkonech logicky byly velké výkyvy.

Tehdy asi platilo, že když Vysočina nepostoupí do nejvyšší soutěže, tak za prvoligovou výzvou vyrazíš, že? Co rozhodlo pro přestup do Brna?
Nabídka na angažmá v Brně byla na stole hodně dlouho. Je jasné, že byla stále aktuálnější za situace, kdy se Vysočině nedařilo postoupit do I. ligy. Škoda, že nám to nepodařilo hned v dobře rozehraném ročníku 2006/07. Nevyšlo to ani v dalším ročníku, kdy jsme nabrali velkou ztrátu na podzim. Sezónu 2008/09 jsme rozehráli skvěle, ovšem už nebylo možné dále čekat. Zkraje podzimu 2008 jsem podepsal přestup do Zbrojovky a v Jihlavě jsem zůstal na hostování do konce roku. Jihlava za mne získala finanční prostředky a navíc na přestup Simra a Dupala. Držel jsem palce, aby Vysočina na jaře postupový boj dotáhla beze mne, ale nepovedlo se to.

Jak hodnotíš působení ve Zbrojovce?
Začátky nebyly špatné. Přišel jsem tam jako nezkušený devatenáctiletý mladík a učil jsem se vedle Heinze, bronzového medailisty z EURA, Trousila či Polácha. Postupně jsem se rozkoukával a v březnu 2009 jsem debutoval v utkání na Spartě. První ligový gól jsem vstřelil hned o kolo později do sítě Olomouce. Pravdou je, že jsme v Brně nikdy nenaplnili očekávání. V ročnících 2008/09 i 2009/10 jsme bojovali o záchranu a sezóna 2010/11 dokonce skončila sestupem. Zároveň to znamenalo mé smutné loučení s brněnským dresem.

Mimochodem, jak vzpomínáš na kapitolu mládežnické reprezentace?

Prošel jsem výběry od U16 po U21. Měl jsem tu čest, že jsem si zahrál na MS U20 v roce 2009 v Egyptě, kde jsme vypadli v osmifinále s Maďarskem. Plynule jsem přešel i do národního týmu U21, kde jsem nastoupil do pěti kvalifikačních zápasů. Nejraději vzpomínám na duel v Německu, kde jsme vyhráli 1:2, a já vstřelil oba české góly. Dostal jsem se i do nominace na EURO U21, které v roce 2011 proběhlo v Dánsku, ale do žádného utkání jsem nakonec nenastoupil

Klíčový moment tvé kariéry nepochybně představoval přestup do Liberce. Jak se zrodil?
Právě během EURA se rozhodovalo, zda půjdu do Liberce nebo do Olomouce. Nechával jsem tomu volný průběh a už jsem byl jednou nohou v Sigmě. O 10 minut později mi můj manažer Nehoda volal, že jdu na sever Čech. Zamířil jsem tam s Pepou Šuralem a hned v první sezóně z toho byl velký úspěch. Zažil jsem neuvěřitelný skok, kdy jsem rok po sestupu oslavil se Slovanem překvapivý mistrovský titul! Po sezóně, kdy jsem za Brno vstřelil jediný gól, jsem se na prvenství v lize podílel hned jedenácti brankami. V Liberci se pod vedením kouče Šilhavého sešel skvělý tým v čele se Štajnerem, Gebre Selassiem či Bosančičem. Měl ho nachystat na další sezóny, ale k největšímu úspěchu došel hned v prvním ročníku. Všichni se potkali s TOP formou, netrápila nás zranění a prostě si všechno sedlo. Fakt parádní rok, na který nikdy nezapomenu.

Špatné nebyly ani další sezóny...
V dalším ročníku jsme se zpočátku trápili a zklamalo nás brzké vyřazení z evropských pohárů. Vše se otočilo. Dokonce jsme hráli o záchranu a já byl na operaci s achilovkou. Jenže v zimní přípravě přišel stoper Radek Kováč, který týmu strašně pomohl. Zažili jsme parádní jaro, kdy jsme pouze jednou prohráli a dokázali jsme vyšplhat až na 3. příčku ligové tabulky.

Tím jste si vybojovali šanci na reparát v Evropské lize, který vyšel skvěle...
Do základní skupiny Evropské ligy jsme postoupili s obrovským štěstím přes italské Udine, kde jsme vyhráli 1:3. Přitom to klidně mohlo být i 8:1... Fotbal je prostě takový. Odvetu jsme pak doma uhráli 1:1. Ve skupině se mi podařilo třikrát skórovat do sítě Freiburgu, Sevilly a Estorilu. Nakonec jsme dokázali postoupit do jarního play-off. To byl obrovský úspěch, který umocnil fakt, že jsme vybojovali dvě remízy s pozdějším vítězem – Sevillou. Jediní jsme s ní v daném ročníku neprohráli!

Tvé výkony tě dokonce katapultovaly do národního týmu. Jaké máš vzpomínky na 3 reprezentační starty?
To byly obrovské zážitky, splnění klukovského snu. Debutoval jsem pod koučem Bílkem 14. srpna 2013 v přátelském zápase v Maďarsku, kde jsme hráli 1:1, a já odehrál něco přes 30 minut. Docela se mi dařilo a tak přišla nominace i na dva zářijové kvalifikační duely. Ty bohužel oba skončily porážkou 1:2 a znamenaly konec nadějí na postup na světový šampionát. Proti Arménii jsem v Edenu dokonce nastoupil v základní sestavě, jenže žádnou ze dvou šancí jsem neproměnil. V Itálii jsem odehrál posledních 13 minut.

Bylo na konci roku 2013 tvým cílem nalezení zahraničního angažmá? Jak došlo k přestupu do Verony?
Je jasné, že jsem po velkém angažmá v cizině toužil. Jako každý český fotbalista. Zdařilo se to 31. ledna 2014, tedy v poslední den zimního přestupního termínu v západní Evropě. Poté jsem ještě musel čekat dva týdny, než UEFA transfer schválí.

Představoval přestup do Itálie velký skok? Co chybělo k prosazení v Serii A?
Byla to obrovská změna, začátky byly hodně těžké hlavně z hlediska jazyka. Na angličtinu jsem mohl rovnou zapomenout a musel jsem se vrhnout do intenzivního studia italštiny. Postupně jsem se ale aklimatizoval a 3. února 2014 jsem se dočkal premiéry v Serii A v domácím duelu proti Bologni. Měl jsem však obrovskou konkurenci podobě nestárnoucího a stále produktivního Lucy Toniho, tudíž jsem během jarní části nastoupil jen čtyřikrát.

Nakolik jsi byl spokojen na hostováních v ročníku 2014/15?
Toni se rozhodl pokračovat v kariéře, tudíž sportovní vedení Verony rozhodlo, že pro mne bude lepší, když půjdu pravidelně hrát a sbírat zkušenosti s italským fotbalem v Serii B. Podzim jsem strávil v Perugii a na jaře jsem působil v Crotone. Vždy jsem tam přišel v rozběhnuté sezóně a neabsolvoval jsem s daným týmem přípravu. To samozřejmě vždy mělo vliv na moji pozici v daném mančaftu. V Serii B jsem nakonec odehrál 20 utkání.

Přesto na působení v Itálii vzpomínám rád. Představovalo velkou životní i fotbalovou zkušenost. Člověk na vlastní kůži poznal, že fotbal je v Itálii náboženství. I mně, který v Serii A jen paběrkoval, lidé zdravili na ulici. Bylo vidět, jak si fotbalistů považují a odpovídali tomu i návštěvy na stadiónech a fantastická atmosféra na nich.

Nevydařenou italskou misi jsi chtěl zlomit návratem do Liberce...
Verona neprojevila zájem, abych se zařadil do letní přípravy, tudíž jsem hledal působiště, kde bych se mohl vrátit do velkého fotbalu. I za cenu, že přijdu o hodně peněz. Zrovna to vyšlo tak, že Liberec postoupil do Evropské ligy, tudíž jsem rád souhlasil s hostováním ve známém prostředí. Bohužel, prakticky dva měsíce trvalo, než jsem se dostal zpátky do herní pohody a kondice. Navíc mne zbrzdila zranění, tudíž loňská sezóna pro mne nebyla ideální. V konkurenci Bakoše jsem toho moc neodehrál.

 
Aktuálně

Vítaný dárek? Permice na jarní bitvy o postup nebo klubové suvenýry!

Lámete si hlavu nad vhodným vánočním dárkem pro své blízké? Chcete podpořit klub svého srdce? Máme pro vás řešení! Každého jistě potěší permanentní vstupenky na jarní fotbalové bitvy o postup do nejvyšší soutěže! Permice na sedm veledůležitých domácích duelů a též na případnou baráž zakoupíte za 600 Kč! Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2019 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
M-soft
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu