Rozhovor Deníku SPORT s Františkem Vaculíkem

Proč jste vůbec vstoupil do fotbalu?
„Před lety jsem přišel z Brna do Jihlavy, kde měla sídlo společnost PSJ. Jako bývalý fotbalista, který má rád sport, jsem se občas chodil dívat na zápasy. Zkraje devadesátých let času mě oslovil pan Březina, současný vedoucí technického úseku klubu. Myslím, že tehdy trénoval starší dorost. Říkal, že by potřeboval pro mládež dvacet tisíc korun. Tak jsme mu je dali. Klub se jmenoval Spartak Jihlava, hrál třetí ligu a měl prakticky jediného podporovatele, kterým byl Motorpal. Za rok přišel pan Březina opět a už nechtěl dvacet tisíc, ale vyšší sumu. A když přišel potřetí, žádaná částka měla být nejen pro mládež, ale pro celý klub. Mám pocit, že se jednalo zhruba o milion korun. Tak jsem mu řekl, ať mi popíše, jak to všechno funguje.“

Co jste zjistil?
„Víte, jak to dřív chodilo. Klub držela fabrika, byl tam jeden ekonom. Kluci se scházeli, obvykle někde v hospodě, kde všechno probírali. Tak jsem řekl: „Dobře, ale pojďme to udělat tak, aby to mělo hlavu a patu. Přišel jsem s návrhem, že založíme firmu s názvem FC PSJ Motorpal Jihlava s.r.o. My jsme měli 25 procent a ostatní tři uvažovaní partneři rovněž. Chtěli jsme najít model, jak ten fotbal dělat a klub postavit na zdravých základech. To znamená, že se muselo začít vybudováním struktury, zázemí. Jestli mě něco na podnikání hodně baví, tak tvořit něco nového, zkoušet, vymýšlet.“

Jaké je Vaše dnešní pozice v klubu?
„Jsem zástupce dvou největších akcionářů - PSJ a Limar Capital, které dohromady vlastní 84% akcií klubu. Zbytek náleží Statutárnímu městu Jihlava a Pivovaru Jihlava. Jsem přesvědčený, že sport je lepší preventivní metoda pro mládež, její volný čas a výchovu. Navíc pomáhá vychovávat pro jiné obory lidské činnosti. Je jasné, že ze všech kluků nebudou vrcholoví sportovci. Přinejmenším se však naučí, že když chceš výsledek, tak musíš pracovat a spolupracovat. Také si myslím, že je dobře, když se vytváří něco, co může nějakému okruhu lidí dávat pocit sjednocení. Na utkání chodí mezi dvěma až čtyřmi a půl tisíci lidí. O fotbale se diskutuje. Je to platforma, na které se mohou lidé potkávat. Někteří jsou samozřejmě fanoušky více a jiní méně.“

Jak funguje spolumajitel 84 procent klubu FC Vysočina?
„Kdybyste za tím hledali jen byznys, tak ho nenajdete. Vesměs jsou to všechno peníze, které do fotbalu dáváte bez možnosti přímé návratnosti. Teď samozřejmě vidíme Zlín, který se dostal do skupiny Evropské ligy, prodal nějaké hráče. Ale v dlouhodobém horizontu u nás fotbal zatím není výdělečný. Musíte ho mít rád a vidět za tím ještě jiný smysl, než přímý návrat investice nebo než jen získané body a pořadí v tabulce.

Co všechno tedy pro vás obnáší podpora fotbalu?

„Moje dcera jako psycholog pracuje s autistickými dětmi a svojí prací a přístupem k životu mne inspiruje k hlubšímu pohledu na smysl našeho konání. Jednou pronesla zajímavou myšlenku: Každý máme talent pro nějakou činnost, a pokud někdo svou činností umí vydělat peníze tak je super, když můžete pomoci jiným. Třeba těm, kteří finanční prostředky potřebují k tomu, aby svoji práci také mohli dělat na vysoké úrovni. Právě tyto věci je třeba skládat, dávat dohromady.“

Snad vás neurazí, když se zeptám na vaše ego. Hraje v tom rovněž nějakou roli?
(úsměv) „Jasně, je přítomno. Asi by ode mě bylo pyšné, kdybych řekl, že to se mnou nemá nic společného. Ego samozřejmě roli hraje, ale to platí pro všechno, co děláme. Některých výsledků bez něj nemůžete dosáhnout. Už když si před sebe dáte nějaký cíl a řeknete, že ho dosáhnete, už v tomto je kus ega. Jde o to, aby pomohlo dané věci. I malé děti jsou rády, když je chválíme. Cíleně se s tímto snažím pracovat, a to nejen ve fotbale. To by ale mohlo lépe zhodnotit moje okolí.“

Přijde mi, že zásadní osobou vašeho života je Vaše manželka Jarmila, poměrně rázná žena. Je to tak?
„Paní je pro můj život nejdůležitější člověk na světě. Jsem rád, že jsem si ji před čtyřiceti lety našel a že ji mám. Myslím, že se vhodně doplňujeme. Neříkám, že mi poradí, když se dostanu v podnikání do problémů. Ale vloží do toho svůj zdravý selský rozum. Vím, že ona to se mnou bude vždycky myslet dobře, vždy je připravená pro mě a naši rodinu.“

Její pozice v klubu je poměrně důležitá. Našla se ve fotbale?
„Když jsme se spolu seznámili a já ještě fotbálek aktivně hrával, tak tehdy k němu žádný vztah neměla. Po fotbale se samozřejmě šlo s klukama na pivko, byly tréninky... Syna Lukáše jsme nikdy k fotbalu cíleně nevedli. V Brně-Bystrci začal poměrně pozdě. Chodili jsme se na něj dívat a postupně jsme kolem fotbalu trávili více času. Bydleli jsme v Brně a paní pracovala v České televizi, což ji bavilo. Po přestěhování do Jihlavy byla na místě otázka: „Co tady budu dělat?“ Požádal jsem ji tedy, aby pracovala pro klub.

A ji to chytlo…
„Paní má svoji hlavu, není taková, že ji jen někam upíchnete. Na fotbal se navíc dívá trošku jinak, než my chlapi. Nepovažuje se za nějakého odborníka, jde po praktických a lidských věcech a dělá to srdcem A to je důležité pro každou činnost.“

Kdy se zapojí do managementu syn Lukáš, v současnosti kapitán týmu?
„V první řadě se snažím zatáhnout Lukáše do věcí kolem firmy. V dané chvíli je v dozorčí radě PSJ, aby poslouchal a viděl, jak to funguje. Fotbal ho ale pořád baví, má z něj radost. Jeho názory jsou zdravé. Spousta věcí, i těch pozitivních, která se tady udála, je z jeho hlavy. Vyzkoušel si i mezinárodní fotbal, byl v Plzni, v Mladé Boleslavi, na Kypru. Setkal se s trenérem Vrbou, Uhrinem, Šilhavým a dalšími. Srovnání má a fotbal se chtě nechtě občas stává tématem našich hovorů.“

Jak vypadají?
„Dříve byly dlouhé, dnes se jich snažím vystříhat. Bavím se spíš s paní, k Lukymu jsem příliš kritický. A to také není dobře. Ale zpět k vaší otázce. Ano, mohlo by nastat, že se zapojí do managementu. Dokonce bych řekl, že je to hodně pravděpodobné. Je to ale především o jeho rozhodnutí a souvisí to též s momentem, kdy bude chtít ukončit aktivní hráčskou kariéru. Ve hře je i jeho stáž v cizině. Je jazykově vybavený a může se vrátit s novými myšlenkami. Ale jak sám oznámil, ještě chce hrát. Určitě se nestane manažerem klubu letos 1. června.“

Byla letošní sezona psychicky nejtěžší?
„To se musíte spíš zeptat hráčů. Ti zkušenější, co tady jsou již delší dobu, to tak hodnotí. Potřetí po sobě jsme hráli o záchranu, už to nechtějí zažívat. Já to beru jinak. Samozřejmě chceme být úspěšní, ale život nám ukazuje, že ve všem úspěšní být nemůžeme. Jsou také důležitější věci. Říkal jsem paní: „Když spadneme, tak co? Co se stane? Tak začneme znova.“

Opravdu jste necítil stres ze sestupu?
„Každý takový moment může být impulzem k něčemu lepšímu. Ale musím říct, že to pro nás byla nejméně úspěšná sezona ze všech. Jak bodově, tak herně. Skončili jsme s odřenýma ušima třetí od konce. Pokazili jsme si to na podzim, kdy jsme nezvládli zápasy, které jsme měli zvládnout. Pak vás různé věci začnou dobíhat. Můžete mít individuálně zdatné fotbalisty, ale když nedokážete využít jejich předností a neuděláte z nich tým, je to problém. Někteří hráči také nemusí být charakterově na výši. A přiznejme si, že v průběhu této sezóny jsme udělali spoustu chyb, které se netýkaly pouze samotného sportovního vedení.“

Těsně před koncem sezony jste angažovali do role trenéra Josefa Jinocha, který dovedl mužstvo k záchraně. Nebyl to nouzový krok?
„Samozřejmě, že ano. Ale ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí. Josef Jinoch zná náš klub, fotbalu rozumí a beru ho.“

Proč jste ho vzali zpět jako kouče, když má s trénováním minimální zkušenosti?
„Předně, my jsme neoslovili jen pana Jinocha. Ale on byl jediný, kdo se nebál do toho jít. Dal všanc své jméno. Řekl, že to zkusí. Byl přesvědčený, že se s tím něco dá udělat. Přinesl do kabiny jinou atmosféru, možná pro hráče jednodušší přijatelnější komunikaci. Tyhle věci nejspíš měly svůj význam a ve finále pomohly. V zápasech rozhodují maličkosti. Vezměte si, že jsme nečekaně porazili Spartu. Ve Zlíně jsme zase dali vedoucí gól ve 45. minutě, a navíc vlastní… V tomto momentě nešlo tolik o samotné trénování. Potřebovali jsme mužstvo poskládat, připravit, namotivovat. Ve vedení většiny tréninků byli aktivně zapojeni asistenti Čuhel a Kadlec.“

Jak jste se předtím rozloučil s koučem Michalem Bílkem?
„Věřím, že se můžeme kdykoliv zase potkat. To říkám za sebe. Po zápase s Příbramí mi ostatně sám zavolal, poblahopřál k záchraně. Po jeho odchodu jsme měli dvě sezení, v klidu jsme se pobavili. Řekli jsme si, že nás mrzí, že se nepodařilo naplnit vzájemná očekávání. Byl jsem upřímně rád, když sem šel. A myslím, že jsem nebyl jediný. Nevyšlo to, ale kdoví, třeba budeme ještě někdy spolupracovat.“

Když jste před pěti lety postoupili do nejvyšší soutěže, mluvil jste o evropských pohárech do tří let a podobně. Už vás tyhle vize přešly?
„A víte, že ne? (úsměv)

Fakt?
„Vezměte si Zlín. Před dvěma lety byl ve druhé lize a teď bude hrát Evropskou ligu. Bude to pro něj nová zkušenost, přinese mu finance. Co se týká nás, musíme malinko změnit atmosféru v klubu. Jsme také menší regionální klub, z toho musíme vycházet. Proč bychom nemohli někdy hrát poháry?! Když jsme byli ve třetí lize a já jsem mluvil o první, lidé si také ťukali na čelo. Je samozřejmě potřeba, aby se poskládala spousta věcí v jeden čas dohromady.“

Jak je na tom Vysočina ekonomicky? Zaslechl jsem, že byly během roku problémy s výplatami.
„Podle mých informací se hráčům nikdy výplaty nezpozdily. Nicméně je a do budoucna bude podstatně větší tlak na to, aby i fotbalisté věděli, že si musí peníze vydělat především výkonem. A dále, že neplnění základních povinností vede i k sankcím. Snahu hráčů a jejich agentů mít peníze co nejrychleji na účtu a vyplácet prémie bez ohledu na to, jestli jste v tabulce poslední, to podporovat nebudeme. Je možné, že toto se hráčům nemusí líbit. Přiznávám, že sehnat finance na fotbal je stále složitější. V první řadě musí klub dobře fungovat jako firma.“

Klub je na vaší podpoře závislý, co?
„Ve třetí lize jsme měli rozpočet tři miliony, dnes je řádově sedmdesát. Ty peníze musíte někde zajistit a za to patří velké poděkování každému z našich partnerů. Statutárnímu městu Jihlava a Kraji Vysočina, jejichž dotace směřuje do fotbalové mládeže. Společnostem, které spočítáte na prstech jedné ruky, která nás podporují v sumách kolem milionu korun. Na rozpočtu se samozřejmě nemalou měrou podílí i finance od agentury STES za prodej televizních práv. Zapomenout nemohu ani na více než stovku firem, jejichž roční příspěvek se pohybuje v řádu desítek či stovek tisíc korun. Stále však platí, že rozhodujícím faktorem zajištění financování klubu je a zůstává dlouhodobá podpora PSJ.

V Jihlavě se říká, že až se na to vykašlete, vrcholový fotbal ve městě okamžitě skončí.
„Tento problém není na stole. A pokud by byl, tak by se pro fotbal muselo nalézt nové PSJ.“

Už vás napadlo to zabalit?
„Stalo se to jednou v roce 2008, kdy město chtělo prodat svůj podíl v klubu osobě, která se z našeho hlediska jevila jako podvodník. Naštěstí to po nějaké době poznalo i město a k tomuto odprodeji akcií nedošlo.“

Kdy vám dělá fotbal radost?
„Občas se jdu podívat na mládežnické týmy, na juniorku. Těší mě, když vidím nadšení těch kluků. Anebo hrajete se Spartou a čtyři tisíce diváků dokáže hra strhnout. Nebo když i ve vypjatých okamžicích, dokáží diváci i přes prohru ocenit enormní úsilí hráčů. To je něco, z čeho pak máte radost.“

Jste fotbalový fanatik?
„Určitě ne. Život je o emocích a ty můžete nalézt i v jiných sportech, v umění, hudbě, ale i běžném každodenním životě. Taková Lady Gaga mi nic neříkala, ale když jsem ji viděl naživo, bylo to super.“

Jak jste se proboha objevil na koncertu Lady Gaga?
„Vystupovala v poločase při Super Bowlu. Nic jsem o ní nevěděl, ale byl jsem zvědavý, jak to bude vypadat. A byla to fakt perfektní show. Říkal jsem si: Ty bláho, fakt je dobrá.“ Na začátku devadesátých let jsem byl na představení zpěvačky, kterou jsem obdivoval jako herečku a byl to pro mne celoživotní zážitek

Tipnu Barbru Streisandovou.
„Přesně tak. Bylo to pro mne něco úžasného. Nebo přijdete do jazz klubu a zaujme vás třeba někdo, kdo jen hraje na basu. Ale tak úžasným způsobem, že vás to úplně chytne. Stejné emoce ve vás může vzbudit divadlo, film. Jde jen o to sledovat to, přijímat. A také se naučit méně odsuzovat.“

Takže umíte odpočívat…
„Určitý druh zpomalení je potřeba. Náš vnitřní svět si musíme vytvořit, držet a žít v něm. Pak vybalancujeme spoustu věcí kolem, které člověk ovlivnit nemůže. Snažím se, abych měl vnitřní a vnější svět vyvážený. Práce mě baví, takže i naplňuje. Ale bez aktivního i pasivního odpočinku v podobě sportu, umění, přírody nebo přátel by to nešlo.“

Ve vašem Hotelu Gustav Mahler máte na chodbách obrazy. Je to součást vašeho vnitřního světa?
„To je trošku jiná záležitost. Když jsme se rozhodli se společností PSJ hotelu ujmout, tak jeho součástí byly i tyto obrazy, se kterými se zde můžete setkat. Jedná se o díla dvou malířů, kteří si spolu byli velice blízcí. Šlo o Mílu Doleželovou a Jiřího Mareše. Stali jsme se majiteli této rozsáhlé sbírky, kterou jsme vložili do naší firemní nadace. Ta slouží k podpoře především handicapovaných dětí.“

Co Vám na dnešní společnosti vadí?
„Když se říkají nepravdy či polopravdy, když se nedrží slovo. Přál bych si, aby byla společnost lepší. Stačí, když si otevřete noviny nebo zapnete televizi. Samé černé zprávy.“

Přitom je co chválit, že?
„Takové české stavebnictví opravdu patří spíš ke špičce než někam jinam. O to, jak výrazné a významné stavby jsme dokázali u nás i ve světě udělat, se zajímá možná nejbližší veřejnost. Ale kdyby nějaká budova spadla, tak tam budou všichni. Takhle to máme poskládané, což je škoda.“

Co říkáte na postup hokejové Jihlavy do extraligy?
„Super, dobrý. (nadšeně) Když budu mít čas, určitě na nějaký zápas zajdu. Hokej také podporujeme. Svého času jsme byli dokonce po pivovaru Ježek a městu tím největším sponzorem. Dnes je náš příspěvek o dost menší, protože máme hodně závazků jinde. Věřím, že se oba kluby vedle sebe vejdou. Ale nesmí to zůstat na dvou třech subjektech. Je potřeba, aby se ukázalo, že to chtějí i další. Je to i o politice města a kraje.“

V tomto směru jsou velké rezervy, co?
„Firmy budou podporovat kulturu, charitu a sport tehdy, když budou vydělávat, mít své odbyty, produkty. Anebo se najde jiný způsob jejich spolupráce s městem a krajem. To se týká všech firem, nejen těch stavebních. Je to tedy i politická úloha.“

Nebudete hokeji závidět vyšší návštěvy?
„Proč bych měl? Naopak. Přeju si, aby se hokejoví fanoušci přesunuli i do fotbalového prostředí. Budu rád, když jich přibude.“

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024