18.10.2000, Redakce

Třiadvacet let na trenérské lavičce

Novou postavou na důležitém místě asistenta trenéra je na jihlavské lavičce Josef Kolečko. Přijměte tento rozhovor jako malé shrnutí jeho bezesporu zajímavé fotbalové dráhy.

 
Kde jste začal s fotbalem? Jaká byla Vaše hráčská kariéra?

Pocházím ze Slavkova u Brna, brzy jsem však přesídlil do Brna, kde jsem nejdříve hrál ve Spartaku Líšeň Brno a poté jsem se dostal do tehdejšího ZKL Brno (dnes ČAFC Židenice), kde jsme v sezóně 1964/65 hráli II. ligu. Zde jsem měl štěstí, dařilo se mi, dával jsem góly a upoutal jsem zástupce Baníku Ostrava, jehož “béčko” stejnou soutěž hrálo. Po mém dokončení pedagogické fakulty se tak zrodil můj přestup do Baníku. Nakonec jsem zde jako hráč strávil 11 roků a jako spojka či křídlo jsem odehrál asi 240 ligových zápasů a nastřílel kolem třiceti branek. Největším úspěchem byl jednoznačně mistrovský titul v sezóně 1975/76 a vítězství v Českém i Československém poháru v roce 1973. Opomenout samozřejmě nemohu na nezapomenutelné zápasy v evropských pohárech, kdy jsme dokázali vyřadit Neapol, San Sebastian a dokonce jsme na Bazalech 2:1 porazili tehdy asi nejlepší mužstvo světa Bayern Mnichov s Beckenbauerem, Maierem či Müllerem. Nebyly to však pouze evropské poháry, tehdy jsme pravidelně každou zimu absolvovali měsíční zahraniční zájezdy do Afriky, Asie nebo Ameriky. Baník zde byl vítanou atrakcí, měl zde jméno a nikdy jsme neudělali ostudu.

Jak jste se dostal k trénování a kam vedly Vaše trenérské kroky?

Vzhledem ke svým studiím pedagogické fakulty a FTVS v Praze jsem na roční vojnu odešel až v devětadvaceti letech do Dukly Banská Bystrica, kde jsme v sezóně 1976/77 vybojovali postup do I. ligy. Po svém návratu jsem zamířil do havířovského klubu Horní Suchá, kde jsem jako hrající trenér hrál divizi. V roce 1983 jsem se vrátil do Baníku Ostrava, kde jsem rok dělal asistenta trenéru Jarábkovi a dva roky poté jako působil hlavní trenér. Podařilo se nám získat čtvrté místo v lize a vybojovali jsme evropský pohár. Poté jsem odešel do II. ligy do Havířova, kde jsem strávil čtyři roky a stejně tak jsem tři roky působil v Karviné. Mé dvě dcery chodili na základní školu, tudíž jsem chtěl být blízko rodině a zůstával jsem proto na severní Moravě. Jak děti odrostly, tak jsem se vrátil na brněnsko. Rád vzpomínám na tři asistentské roky v Drnovicích, kde se během mého působení vystřídali tři trenéři – Jarábek, Bokša a Kocián. Především byl vynikající hned první rok 1995, kdy jsme přišli s Jarábkem a klub měl –17 bodů v tabulce pravdy. Mužstvo se podařilo dát natolik dohromady, že jsme skončili na 6. místě s +8mi body. Stejně výborný jsme měli i podzim a myslím si, že kdyby se hrálo systémem jaro – podzim, tak jsme se museli stát v roce 1995 mistry. Byl zde vynikající mančaft v čele se zkušenými Baránkem, Drulákem, Šilhavým, Kafkou, Lasotou, Timkem, Weberem či později Kubíkem. Po odchodu z Drnovic jsem rok byl v Zemanu Brno, rok jsem ve II. lize vedl Přerov a nakonec jsem se po sestupu klubu vrátil do Zemanu, kde jsem působil jako manažér. Prakticky již 25 roků v kuse trénuji.

V Baníku jste se potkal s celou řadou zajímavých jmen…

Poznal jsem tu celou řadu skvělých hráčů. V první etapě to byl tým kolem Albrechta, Klementa, Mochela či Schmuckera. Později to byla generace hráčů, která vybojovala titul – Rygel, Radimec, Vojáček, Knapp, Sionko či Lička, a jako trenér jsem v Baníku vedl Mikloška, Zajaroše, Grussmanna, Záleského nebo Karla Kulu. Vedle hráčů jsem zde samozřejmě zažil i celou řadu trenérů. Nedávno jsem to počítal a zjistil jsem, že se v Baníku za dobu mého působení vystřídalo 26 trenérů! Dokazuje to, že trenérské řemeslo bylo rizikové i v minulosti. Vzpomínám na Pospíchala, Rubáše, Vytlačila, Ipsera či Křižáka a mohl bych pokračovat. Při vzpomínce na trenéry si však musím postěžovat. Říkám to úplně zodpovědně - tito trenéři nám sebrali kus zdraví. Trénování tehdy bylo dost drastické, běhaly se zcela nesmyslné dávky bez potřebné rehabilitace. Jednoznačně byly přetěžovány dolní končetiny a tělo se tak nevyvíjelo souměrně a docházelo k defektům. Především se zanedbávalo posilování horních končetin a břicha, což dnes má za následek zdravotní problémy mé generace hráčů. Dávám to za vinu lidem, co se tehdy pohybovali kolem vrcholového fotbalu.

Jak jste se dostal do Jihlavy?

Loni jsem působil v Zemanu Brno, kde se to však přes léto prakticky rozpadlo a já začal vzhledem ke svým nefotbalovým aktivitám a zdravotním problémům uvažovat o konci. Oslovil mne však Zdeněk Tulis, nechal jsem si čas na rozmyšlenou a po návratu z dovolené jsem na jeho nabídku kývl.

 
Aktuálně

Perleťový pohár z pohledu juniorky cíl nesplnil

Účast juniorky na Perleťovém poháru, nejstarším fotbalovém turnaji v Česku, svůj účel nesplnila. Naši mladíci v úvodním utkání na penalty prohráli s domácí Žirovnicí a tak místo očekávané cenné prověrky proti třetiligovému Velkému Meziříčí nastoupili k duelu o 3. místo proti Kamenici nad Lipou. V něm dominovali 11:0, když neuvěřitelných 7 branek... Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2019 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
M-soft
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu