Gebre Selassie: Dosáhl jsem met, o nichž jsem ani nesnil

Prvním odchovancem FC Vysočina, který oblékl nejcennější dres, byl Theodor Gebre Selassie (nar. 24.12.1986). S fotbalem začínal ve Velkém Meziříčí, odkud se ve dvanácti letech přesunul do Jihlavy. Na podzim 2006 byl zařazen do kádru prvního týmu FC Vysočina a na jaře 2007 si připsal první start ve II. lize. Poté stačilo pouhých 18 utkání za Jihlavu a jeho kariéra dostala pořádný spád. V září 2007 přestoupil do Slavie Praha, kde byl součástí mistrovského týmu. Český titul oslavil i o tři roky později v dresu Liberce. V květnu 2011 debutoval v národním týmu, absolvoval úspěšné EURO 2012 a po něm přestoupil do Werderu Brémy. Zde vstoupil už do sedmé bundesligové sezóny a v ní se blíží k metě 200 startů. V reprezentaci absolvoval i EURO 2016 a má zde dosud bilanci 47 zápasů a tří branek.

Theo, co se ti vybaví, když se řekne FC Vysočina Jihlava?
Je to můj zejména mládežnický klub, kam jsem přišel z Velkého Meziříčí do starších žáků. Postupně jsem prošel všemi možnými kategoriemi až do jihlavského „áčka“ chlapů.

Udržuješ s klubem vazbu? Jsi s někým v kontaktu?
Občas si napíšu s bývalým spoluhráčem Michalem Veselým. Mnohem více jsem však v kontaktu s některými mládežnickými parťáky, kteří za FCV už také nehrají. Je to hodně dáno tím, že jsem za první tým odehrál jen něco málo přes půl roku.

Vzpomínáš si na své fotbalové začátky?
Na první trénink mne v šesti letech vzala máma. Později jsme do Jihlavy dojížděli ve skupině s Lukášem Halámkem, Romanem Invaldem a jeho otcem, který teď ve Vysočině začal působit v trenérské roli. Zařadil jsem se do osmé sportovní třídy na ZŠ Evžena Rošického. Jenže za rok jsem se vrátil do školy do Velkého Meziříčí, neboť mamce se nelíbil můj prospěch a já se v 9. třídě musel více soustředit na školu.

Jak složitý pro tebe byl přechod do FC Vysočina? Chtělo se ti tehdy vůbec do Jihlavy?
Šlo o logické vyústění a další fotbalový vývoj. Pokud jsem se chtěl fotbalově někam posunout, tak Jihlava představovala nejlepší variantu. Hrála ligové mládežnické soutěže, což pro mne bylo velkou motivací. Těšil jsem se na lepší zápasy v kvalitnějších soutěžích.

Jak jsi později zvládal odloučení od rodiny?
Ve středoškolské éře jsem byl čtyři roky na běžném internátu a domů jsem se dostal z celého týdne často jen na jeden víkendový den. Poskytlo mi to velmi dobrou průpravu do života. Brzy jsem zjistil, že za mnou věčně nebudou stát rodiče.

Na které trenéry či funkcionáře rád vzpomínáš? Se kterými spoluhráči z jihlavských mládežnických let jsi ještě v kontaktu?
Rád vzpomínám na trenéra Černého, který nás vedl v mladším dorostu. Byl na nás velice přísný, ale též férový, pokud hráč dělal vše podle jeho pokynů. Takového trenéra ze staré školy jsem potkal už pouze jednou. Byl jím Petr Rada. Následně nemohu opomenout trenéra Invalda, který provázel celou moji mládežnickou dráhu ve Velkém Meziříčí i v Jihlavě.

Zažil jsi v mládí momenty, kdy si s fotbalem chtěl seknout?
Takových chvilek bylo mnoho, ovšem to má v mládí skoro každý. Nastaly zejména v průběhu stresu ze středoškolského studia, neboť jsem nechtěl vše vsadit na fotbalovou kartu a vše jsem se snažil skloubit se školou. Známky tomu bohužel moc neodpovídaly. Jsem rád, že jsem střední školu zvládl vystudovat. Byly tam situace, kdy jsem toho měl vážně plné zuby. Od rodičů jsem nikdy nevnímal tlak na to, že se musím stát profi hráčem. Vždy apelovali na mé studium, v čemž jsem se dost vymykal oproti mnohým klukům. Mým hlavním motorem vždy bylo, že mne fotbal strašně bavil a stále baví. Jsem šťastný, že je stále součástí mého života a mojí profesí.

Také si pamatuji období ve starším dorostu, kdy jsem byl stavěný na stopera, což mi vůbec nesedělo a fotbal mne díky tomu moc nebavil. Hlavně pro to, že tehdejší pojetí stopera bylo jiné, než dnes, kdy je více konstruktivní. Stejně tak jsem zažil trenéry, kteří mne moc nemuseli. To však ve fotbale má každý, vždy si nemusíte padnout do oka. Hráč musí takové situace ustát a vydržet.

Po skončení působení v dorostu to nevypadalo, že bych měl nastupovat za jihlavskou juniorku v MSFL, tudíž jsem volil hostování doma v divizním Velkém Meziříčí. Navíc jsem měl zdravotní problémy s kotníkem. Ke všemu šlo o maturitní rok, kdy jsem se s ohledem na rodinný apel potřeboval věnovat i studiu. Asi bych lhal, kdybych si tehdy myslel, že ve fotbale dosáhnu profesionální kariéry. Ke všemu jsem později úspěšně složil přijímačky na vysokou školu. Bylo mi 19 let a fotbalovou cestu jsem tehdy reálně neviděl. V dnešní době je zcela běžné, že talentovaní kluci náleží v teenagerském věku do ligových kádrů. Ve Werderu jsem v kabině s klukama, kterým je osmnáct či dokonce sedmnáct let.

Který moment považuješ z hlediska svého jihlavského působení za klíčový?
Zrovna v době, kdy jsem si myslel, že to ve fotbale nevyjde, mi byla nabídnuta profi smlouva. Na podzim 2006 jsem začal nastupovat za juniorku ve třetí lize a zaujal jsem kouče prvního týmu pana Milana Bokšu. Už během podzimu si mne vytáhl do „áčka“ a na jaře 2007 jsem začal nastupovat ve II. lize. Navíc pan Bokša mne jako první trenér začal stavět na post pravého beka. Tehdy jsem přitom nejčastěji nastupoval jako střední záložník nebo stoper.

Co bylo impulsem k přestupu do Slavie? Váhal jsi nad tímto krokem?
Během pouhého roku se můj fotbalový život úplně obrátil. Po nějakých patnácti druholigových zápasech přišla pozvánka kouče Lavičky do reprezentace U21 a brzy poté v září 2007 i nabídka ze strany úřadujícího mistra ligy - Slavie Praha. Tu logicky nebylo možné odmítnout.

Na tvém kontě máš mnoho kolektivních i individuálních úspěchů. Které řadíš nejvýše?
Jsme hrdý na to, že jsem v Brémách načal už sedmou bundesligovou sezónu. To v dnešní době není úplně normální. Zároveň jsem pyšný na každý zápas v národním týmu. Za své velké úspěchy považuji obě účasti s reprezentací na evropském šampionátu. Opomenout nemohu ani mistrovský titul v Liberci v ročníku 2011/12, kdy jsme zažili opravdu vynikající sezónu a měli skvělý tým. Statisticky jsem byl součástí mančaftu Slavie, když získal titul v ročníku 2007/08, ale těch startů jsem měl jenom devět. To vše jsou mety, o nichž jsem během svých fotbalových začátků ani nesnil. Byl jsem realista, něco takového bylo zcela nepředstavitelné.

Které reprezentační duely ti nejvíce utkvěly v paměti?
Určitě ten první v Japonsku na Kirin Cupu proti Peru v květnu 2011. Událostí je samozřejmě každý zápas v národním dresu, ovšem zcela výjimečné bylo čtvrtfinále EURA 2012, kdy jsem proti Portugalsku jako hráč Liberce hrál na Cristiana Ronalda. To se jen tak nezapomíná. Zážitkem je však i každý duel v Bundeslize. Fotbalista si na tu jedinečnou atmosféru a prestiž bundesligových utkání rád zvykne. Je jasné, že při návratu do Česka mi bude chybět.

Od roku 2012 oblékáš bundesligový dres Werderu Brémy. Hodláš s tímto klubem spojit zbytek své profesionální kariéry?
Ve fotbale může být za měsíc či dva všechno jinak. Těžko se v této profesi něco plánuje. A hlavně - čas nelze zastavit. Za chvíli mi bude 32 let, konkurence kolem mne je a vždy byla obrovská. Bylo by fajn, kdybych v Brémách uzavřel minimálně svoji zahraniční kariéru. Ideálně tady ještě dosáhnout na nějaký úspěch v podobě proniknutí do evropských pohárů. To je sen, jehož naplnění bych si strašně moc přál. Pokud by se podařil, tak bych s mojí fotbalovou kariérou mohl být nadmíru spokojený. Werder je tradiční klub, který by si návrat do Evropy zasloužil. Už dlouho na něj čeká a v obrovsky vyrovnané Bundeslize jsme mnohdy řešili spíše sestupové starosti.

Čím si vysvětluješ, že FC Vysočina v posledních letech dodal řadu reprezentantů – tebe, Vydru, Rabušice, Tecla, Masopusta, Klimenta, Kopice a částečně i Hušbauera? Vnímáš tento fakt třeba i při reprezentačních srazech?
To, že se odchovanci FC Vysočina prosadili do reprezentace, vypovídá o velmi dobré práci FC Vysočina s mladými hráči. Pokud se s exjihlavskými fotbalisty potkáme na repre srazu, tak vždy prohodíme par slov o Vysočině.

Uvažuješ o tom, že zakotvíš v Německu? Nebo jednou plánuješ návrat na rodnou hroudu?
S rodinou v budoucnu určitě budeme žít v Čechách. Hodně nám chybí kontakt s rodiči, sourozenci a širším příbuzenstvem. Z Brém to na Vysočinu rozhodně není, co by kamenem dohodil.

Theo je Hvězda Vysočiny! Makej a buď jako Theo!

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024