M-soft
 
21.12.2018, Miroslav Fuks

Honza Kliment: Odchovanci v reprezentaci? Není to náhoda!

Honza Kliment: Odchovanci v reprezentaci? Není to náhoda!Fotbalový klub FC Vysočina vznikl transformací FC PSJ na akciovou společnost v roce 2000. V témže roce zároveň jako první klub v historii kraje pronikl do II. ligy. Za pouhých osmnáct let dokázal sedm sezón strávit v nejvyšší soutěži a díky skvělé práci s mládeží vychovat 13 fotbalistů, kteří nastoupili za český národní tým nebo reprezentaci U21. V rámci nového projektu HVĚZDA VYSOČINY vám nejvýraznější produkty FCV blíže představíme nejen prostřednictvím rozhovoru. Naším cílem je ukázat, že tyto naše hvězdy vyrostly na Vysočině, byly a jsou stále normální kluci z vedlejší vesnice. Každý kluk může být Hvězdou Vysočiny!

 

Do června 2015 byl pouze jedním z talentovaných hráčů, kteří nastupovali v české lize. Ovšem poté, co zaujal výbornými výkony na EURU U21, kde navíc získal korunu pro nejlepšího střelce šampionátu, vyletěl jako kometa. O ofenzivního šikulu z FC Vysočina projevila zájem řada špičkových klubů a on nakonec kývl na nabídku VfB Stuttgart. Zahrál si Bundesligu a poté střílel góly v dánské lize. Ano, řeč je samozřejmě o útočníkovi Janu Klimentovi (nar. 1.9.1993), momentálně zraněném členu širšího kádru českého národního týmu.

Honzo, co se ti vybaví, když se řekne FC Vysočina Jihlava?
Asi domov. Můj první klub, za který jsem hrál fotbal a kde jsem se naučil základy tohoto sportu, který je mi zároveň prací, zaměstnáním.

Udržuješ s klubem vazbu? Jsi s někým v kontaktu?
Občas komunikuji s Tlusťochem. Jinak už spíše s bývalými hráči – Honzou Kopicem, Lukášem Kryštůfkem, Matějem Vydrou...

Vybavuješ si své první fotbalové krůčky a první trenéry?
Někdy v pěti letech mne na stadión dovedl táta, který měl na mém fotbalovém vývoji velkou zásluhu a byl se mnou po celou přípravku. Vybavuji si prvního trenéra, který na nás byl docela ostrý a přísný. Proto se mi na trénink občas nechtělo, ale táta mne na tréninky „tahal smykem“, takže jsem si musel zvyknout a pak už to šlo.

Rád vzpomínám na trenéra Petra Kuchtu, který mne dlouho vedl a hodně mi dal. V dorostu musím zmínit trenéra Davida Oulehlu, za kterého mi to začalo jít, a postupem času určitě i trenéra Pavla Procházku.

Můžeš připomenout své putování mládežnickými týmy FC Vysočina? Kdy ses dostal do „áčka“?
Vím, že v žácích jsem neprožíval moc šťastný období. Úplně se mi nedařilo, moc jsem nehrál a trochu jsem se trápil proti narostlejším protihráčům. I proto jsem žákovskými kategorie přecházel plynule. Až v dorostu jsem šel výkonnostně a fyzicky nahoru, vše se urychlilo a já začal některé ročníky přeskakovat. Na kabinu prvního týmu jsem poprvé zaklepal půl roku před koncem dorosteneckého věku – v lednu 2012.

Jaké byly první měsíce v kádru „áčka“?
V daný moment to pro mne bylo těžké. V kádru kouče Pivarníka, který bojoval o postup do I. ligy, jsem neznal moc hráčů a byl jsem úplně nejmladší. S „áčkem“ jsem trénoval a chodil jsem hrát za dorost nebo juniorku. Předtím jsem dost utkání odehrál během zimní přípravy včetně vítězného finále Tipsport ligy. Do ostrého druholigového utkání jsem během postupového jara naskočil pouze jednou – v 18. kole ve strašné zimě a sněžení proti Čáslavi. Bylo to na posledních pět minut za rozhodnutého stavu 3:0.

Vzpomínáš si na první zápas v nejvyšší soutěži?
Paradoxně si vybavuji spíše druholigový debut, než první start v nejvyšší soutěži. V Gambrinus lize jsem za pana Komňackého celý podzim proseděl na lavičce a debutoval jsem hned v základu – v únoru 2013 v úvodním jarním duelu proti Hradci Králové. Na pravém křídle jsem odehrál první hodinu. Utkání skončilo 0:0. Nakonec jsem na jaře naskočil do devíti zápasů a dočkal jsem se i první důležité prvoligové branky, když jsem dvě minuty před koncem domácího duelu s Teplicemi hlavou vyrovnal na konečných 1:1.

V čem ti prospělo hostování v Banské Bystrici?
Na podzim 2013 jsem za Jihlavu naskočil jen do šesti utkání, tudíž v lednu 2014 padlo rozhodnutí, že by mému hernímu vytížení mohlo prospět půlroční hostování. To jsme nalezli ve slovenské lize v Banské Bystrici. Určitě mi pomohlo, nastupoval jsem pravidelně a vstřelil jsem i nějaké branky. A nakoplo mne i po osobní stránce, protože jsem se konečně trochu osamostatnil a naučil jsem se o sebe starat. Nebýt jen u mámy a táty. :-)

Jak s odstupem času vzpomínáš na klíčové období své kariéry, tedy na jaro 2015 a na v Česku uskutečněné EURO U21?
Zásadní pro mne byl nástup trenéra Luďka Klusáčka zkraje ledna 2015. Ten představuje můj typ ideálního komunikativního trenéra, který s hráči mluví v šatně či na tréninku a „neřve“ na ně během zápasu, což mi nikdy úplně nesedělo. Jako určitý zlom vidím přípravné utkání v Mladé Boleslavi na konci ledna. Chybělo nám několik útočníků, tudíž jsem nastoupil jako hrot či podhrot. Duel se mi velmi vydařil, vyhráli jsme 0:3, dvě branky jsem vstřelil a na třetí nahrál. Najednou se moje pozice v týmu změnila. Trenér mi začal dávat šanci i v lize v útoku či v roli podhrotového hráče, což se umocnilo hlavně ve druhé polovině jara. Nastupoval jsem v základu a vstřelil jsem branky Ostravě a Liberci. Najednou jsem se ocitl i v hledáčku trenéra Dovalila, který sestavoval reprezentační tým U21 na domácí EURO. Zranili se útočníci Vydra a Krmenčík a tak svitla šance i mně. Dostal jsem se na soustředění před šampionátem, kde jsem o místo v nominaci bojoval s brněnským útočníkem Vávrou. Měl jsem štěstí, dařilo se mi, na co jsem sáhl, střílel jsem branky v přípravě a do užší nominace jsem se vešel.

Co pro tebe představovalo nejsilnější zážitek z toho šampionátu?
Na první duel proti Dánsku nebyl k dispozici Venca Kadlec a já tak hned dostal šanci v základu. Sice jsme smolně prohráli, ale já jsem asi nezklamal a tak jsem dostal příležitost i v druhém duelu na Letné proti Srbsku. V něm mi vyšlo úplně všechno, vstřelil jsem hattrick, vyhráli jsme 4:0 a nakoplo mne k zahraničnímu angažmá. Prostě jedinečný zápas a životní zážitek. Škoda, že jsme poté proti Německu jen remizovali 1:1 a neproklouzli jsme tak do bojů o medaile.

Jak s odstupem času nahlížíš na své rozhodnutí přijmout nabídku bundesligového Stuttgartu?
I s odstupem času bych udělal to samé. Taková nabídka se prostě neodmítá, už nikdy nemusela přijít. Ano, pokud bych měl někomu radit, tak asi řeknu, že je pro mladého nezkušeného hráče lepší, když zvolí postupnější cestu přes špičkový český mančaft nebo menší klub v zahraničí. Ten skok z Jihlavy do Stuttgartu pro mne byl vážně obrovskej. Najednou jsem viděl a poznával úplně nové věci a tréninkové postupy.

Když se řekne Bundesliga... Co bys k ní řekl?
Byl jsem vyjukaný, navíc kondičně a silově na takto náročnou soutěž nepřipravený. Na těchto aspektech jsem musel hodně zapracovat. V Německu je naprosto normální, že hráči tráví čas v posilovně před tréninkem i po něm, což mne nikdy ani nenapadlo. Přesto začátek nebyl marný. Trenér Zorniger , který mne do klubu chtěl, mi dával šanci a na podzim jsem nastoupil do sedmi utkání. A dočkal jsem i premiérové branky do sítě Hoffenheimu. Jenže se nám nedařilo výsledkově, trenér byl odvolán a já pod novým koučem společně s dalšími hráči úplně přestal nastupovat, aniž by mi to bylo vysvětleno. Nakonec jsme sestoupili.

Mnohem větší herní vytížení jsi nalezl v Kodani...
Po sestupu do Stuttgartu nastoupil nový trenér a mně docela vyšla letní příprava. Jenže šanci v úvodních kolech II. Bundesligy jsem nedostal. Týden před koncem přestupového okna padlo rozhodnutí, že odejdu hostovat do kodaňského Brøndby, kde shodou okolností působil trenér Zorniger. Zpočátku to ale nevypadalo jako moc šťastné rozhodnutí, protože bylo hodně složité prosadit se přes dva útočníky, kteří hráli v základní sestavě a pravidelně stříleli branky. Šťastnější období nastalo až od dalšího ročníku 2017/18, kdy jsem začal hrát pravidelně, začalo mi to tam padat a dokonce jsem se stal „Hráčem měsíce“.

Angažmá v Brøndby tě dokonce vyneslo do kádru české reprezentace...
Byl jsem šťastný, že si trenér Jarolím mé formy v Dánsku všiml. Bezesporu šlo o splnění snu. Poprvé mne nominoval na zářijovou kvalifikaci o Mistrovství světa proti Německu a Severnímu Irsku. Právě hned proti úřadujícím světovým šampionům jsem se v den mých narozenin dočkal debutu v národním týmu. Chvíli po mém nástupu na hřiště jsme vyrovnali na 1:1, ovšem v samotném závěru hosté rozhodli o výhře 1:2. V dalším zápase jsme prohráli v Severním Irsku, čímž jsme se o MS prakticky připravili. Později jsem ještě nastoupil do kvalifikačních utkání v Ázerbájdžánu a se San Marinem. Asi před rokem jsem ještě nastoupil do přípravy v Kataru. Mrzí mne, že zatím čekám na první trefu v nejcennějším dresu. Moc bych si přál, abych se po uzdravení ještě dokázal do národního týmu vrátit.

Momentálně zažíváš temnější stránku fotbalového života – zranění. Jak jsi na tom momentálně?
Je to moje první zkušenost s vážnějším zraněním Došlo k němu v dubnu v 90. minutě zápasu, kdy jsme s Brøndby vedli 3:0... S poraněným křížovým vazem v kolenu jsem musel pod skalpel. Marodil jsem už více než půl roku a pomalu jsem se chystal na intenzivnější zapojení do tréninku. Ale bohužel, lékaři ve Stuttgartu mi zjistili, že se první operace asi nepovedla a koleno je povolené. Docela mě to zaskočilo, byl to šok. Měl jsem na výběr: zkusit to, nebo jít na operaci. Poslechl jsem stuttgartského doktora a zkraje listopadu jsem podstoupil druhou operaci. A nakonec to byla dobrá volba, protože se zjistilo, že postranní vaz je úplně zničený, prakticky tam není. Přede mnou je tak další půlrok na marodce.

Máš na kontě řadu individuálních i kolektivních úspěchů. Který řadíš nejvýše?
Asi nejvýše je Zlatá kopačka pro nejlepšího střelce EURA. Strašně moc si samozřejmě vážím i startů v Bundeslize a reprezentaci. V Dánsku jsme vyhráli pohár a jen o chlup nám unikl mistrovský titul.

Kde vidíš svoji fotbalovou budoucnost?
To je nyní ve hvězdách. Nyní se soustředím na své uzdravení svého kolena. Smlouva ve Stuttgartu mi skončí v příštím roce. Uvidíme, zda se domluvíme na případném prodloužení. Určitě se zatím nechci vracet do Česka a rád bych nalezl jiné zahraniční působiště.

Čím si vysvětluješ, že FC Vysočina v posledních letech dodal řadu reprezentantů – tebe, Kopice, Rabušice, Gebre Selassieho, Masopusta, Vydru, Tecla a částečně i Hušbauera? Vnímáš tento fakt třeba i při reprezentačních srazech?
S klukama jsme se na toto téma párkrát bavili. Bezesporu je to super vizitka pro celý klub a práci jeho trenérů s mládeží. Asi to už není náhoda. Myslím, že těmto hráčům vedle talentu a kvalitní tréninkové přípravy pomáhala dobrá parta kluků. Vždy jsme drželi při sobě a díky tomu jsme se v týmu dobře cítili.

Umíš si představit, že svoji fotbalovou dráhu uzavřeš na Vysočině?
Zatím si to moc představit neumím, ale bylo by to hezký! Určitě se tomu do budoucna nebráním, jednou se do Česka vrátím. Teď je mi ale 25 let a doufám, že je přede mnou ještě řada let v cizině.

Honza je Hvězda Vysočiny! Makej a buď jako Honza!

 
Aktuálně

Radim Kučera: Zažili jsme fotbalové školení

Duo exolomouckých hráčů a nyní trenérů ve službách FC Vysočina – kouč Radim Kučera a jeho asistent Josef Mucha – dnes nezažilo příjemný návrat do známého prostředí v areálu Androva stadiónu. Jihlava totiž na prvoligovou Sigmu nestačila a z Hané si odvezla vysokou porážku. Jak ji Radim Kučera okomentoval? Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2019 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
×
Odehráno v 13:00
SK Sigma Olomouc
FC Vysočina Jihlava
 
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu