Masopust: Jednou bych se hrozně rád vrátil do Vysočiny
Fotbalový klub FC Vysočina vznikl transformací FC PSJ na akciovou společnost v roce 2000. V témže roce zároveň jako první klub v historii kraje pronikl do II. ligy. Za pouhých osmnáct let dokázal sedm sezón strávit v nejvyšší soutěži a díky skvělé práci s mládeží vychovat 13 fotbalistů, kteří nastoupili za český národní tým nebo reprezentaci U21. V rámci nového projektu HVĚZDA VYSOČINY vám nejvýraznější produkty FCV blíže představíme nejen prostřednictvím rozhovoru. Naším cílem je ukázat, že tyto naše hvězdy vyrostly na Vysočině, byly a jsou stále normální kluci z vedlejší vesnice. Každý kluk může být Hvězdou Vysočiny!
V červnu 2012 byl benjamínkem v čerstvě prvoligovém kádru FC Vysočina. Na konci července v Edenu debutoval v nejvyšší soutěži a během pár měsíců se stal objevem podzimu. V lednu 2015 učinil v kariéře další krok, když zamířil do Jablonce. O čtyři roky později přestoupil za výzvou do Slavie Praha. Mezitím stihl EURO U21, zápasy Evropské ligy i první start za národní tým. Řeč je samozřejmě o křídelníkovi Lukáši Masopustovi (nar. 12.2.1993), s nímž vám rádi přinášíme aktuální rozhovor.
Lukáši, co se ti vybaví, když se řekne FC Vysočina Jihlava?
To je přeci můj fotbalový domov!
Udržuješ s klubem vazbu? Sleduješ? Jsi s někým v častém kontaktu?
O výsledcích FCV i o dění v klubu mám přehled. V telefonickém kontaktu jsem s legendárním masérem Pavlem Křížkem. S bývalými spoluhráči už moc ne.
Vybavuješ si své první fotbalové krůčky a první trenéry?
Pocházím z vesnice Božejov, která se nachází na silnici mezi Kamenicí nad Lipou a Pelhřimovem. V Božejově mne už někdy ve čtyřech letech přivedli na hřiště a já se začal pod dohledem táty a dědy seznamovat s balónem. Prvním trenérem mi byl pan Bílek. Se začátkem školní docházky mne táta začal vozit na tréninky do deset kilometrů vzdálené Kamenice nad Lipou. Táta zároveň místní přípravku začal trénovat. V Kamenici jsem nakonec strávil všechny krásné roky dětského fotbalu v přípravce.
Můžeš připomenout své putování mládežnickými týmy FC Vysočina?
Do Jihlavy jsem přišel do mladších žáků a objevil mne scout pan Fikes na turnaji ve Velké Bíteši. Zájem měly i České Budějovice, kde jsem dokonce byl i na zkoušce, ale pro Jihlavu jednoznačně rozhodla vzdálenost od domova. Zpočátku to pro mne byla opravdu velká změna. Najednou jsem poznával taktiku, zcela nové tréninkové prvky a další novinky. Náročné bylo i dojíždění. Ještě 6. a 7. třídu jsem absolvoval v Kamenici nad Lipou, tudíž mne táta denně vozil na trase Kamenice – Jihlava – Božejov. Ráno jsem v šest hodin vstával a v sedm večer jsem byl doma. 8. a 9. třídu jsem navštěvoval v Jihlavě na ZŠ Evžena Rošického a domů jsem jezdil autobusem. Další čtyři dorostenecké roky už jsem přebýval na internátu.
Ale byly to krásné časy, ne?
To rozhodně! A docela se nám i dařilo. Vždyť jsme na podzim 2007 zvítězili v českém finále Premier Nike Cupu a kvalifikovali jsme se na evropské finále. To se uskutečnilo v Polsku a my zde rozhodně ostudu neudělali – skončili jsme celkově pátí. Ve starším dorostu jsme střídali lepší sezóny s horšími.
Kteří trenéři ti ve fotbalovém vývoji nejvíce pomohli?
Všichni! Od táty, přes pány Kuchtu, Tvarůžka, Kučeru, Procházku až po Oulehlu. Na nikoho si nemohu nijak stěžovat. A zapomenout nechci ani na speciální tréninky u Martina Daňka v Třebíči, které mne hodně posunuly. Všem velice děkuji!
Letní příprava s „áčkem“ v roce 2012 pro tebe musela být velkým skokem a šokem, že?
Je pravdou, že jsem jednotlivé ročníky nikdy moc nepřeskakoval. Byl jsem vždy menšího vzrůstu a pořádně jsem se vytáhl až ve starším dorostu. V něm jsem se vyhrál, trenéři na mne sázeli, střílel jsem branky, připravoval je a získal jsem potřebné fotbalové sebevědomí. Navíc jsem na první pokus zvládl udělat maturitu na SŠOS Jihlava. Přesto pro mne bylo zařazení do letní přípravy „áčka“ příjemným překvapením. V úvodu jsem byl velmi nervózní a zbrklý. Měl jsem ale štěstí, v kádru jsem zůstal, trenéra Komňackého jsem asi zaujal a spoluhráči mi pomohli.
Vzpomínáš si na prvoligový debut a vůbec na celý podzim 2012?
Vlastní prvoligové zápasy mi nakonec jako extrémní skok nepřišly, na hřišti jsem se cítil dobře. Netřeba připomínat, že to pro mne byl zlomový půlrok. Nejkrásnější byl samozřejmě hned první zápas na Slavii, kde jsme po divokém průběhu remizovali 3:3. Na to se nezapomíná. Zvlášť, když jsem dosud hrál v Edenu jen dvakrát, vždy mi to nějak uteklo. Nejnáročnější pak bylo domácí remízové utkání proti Plzni, která nám skoro nepůjčila míč, hrála výborně a já naháněl Limberského.
Byl jsi benjamínkem týmu. Kteří zkušení hráči ti předávali rady?
Starší hráči nám byli velkou oporou a dokázali poradit a povzbudit. Ať už šlo o Vencu Kolouška nebo Jardu Blažka. Mým „fotbalovým tátou“ byl ale Ondra Šourek, který se mi snažil hodně pomáhat.
Která sezóna v FC Vysočina byla z tvého pohledu nejvydařenější?
Nejlepší dojem jsem měl hned z té premiérové sezóny, která však nebyla tak produktivní, jako druhý prvoligový ročník 2013/14, kdy jsem zaznamenal 5 branek. Poslední jihlavský půlrok byl dost ovlivněn mými zraněními.
Za jakých okolností jsi přestupoval do Jablonce? Měl jsi i jiné alternativy změny dresu?
Protože jsem na podzim 2014 nastoupil kvůli zranění jen do tří zápasů, tak ani moc na výběr nebylo. Vnímal jsem to jako další posun v kariéře a šanci hrát evropské poháry, o špičku tabulky... Myslím, že to pro mne byla dobrá volba a vhodný mezistupeň kariéry. Určitě lepší, než jít hned do pražských „S“, kde je mnohem větší tlak od fanoušků či médií.
Na severu Čech jsi nakonec strávil dlouhé čtyři roky. Jaké byly? Na co budeš nejraději vzpomínat?
Nejlepší byl poslední rok pod trenérem Radou. Musím mu moc poděkovat za jeho poznatky, a že mi dal hodně herního prostoru. Myslím, že to pro mne bylo zlomové období. A dařilo se i týmu, když jsme díky skvělému jaru vyskočili na 3. příčku v lize a v MOL Cupu jsme prohráli až ve finále. Ostatní sezóny byl přes dobrou partu a kvalitní kádr vždy spíše průměrné a nenaplnili jsme v nich očekávání.
Zažil jsi i dva významné reprezentační momenty – domácí EURO U21 a debut v národním týmu...
To samozřejmě byly jedinečné zážitky. Na šampionátu jsem se bohužel tolik neprosadil, protože někteří kluci se prezentovali lepší formou. V reprezentačním „áčku“ jsem několikrát figuroval mezi náhradníky nominace, ale dočkal jsem se až v březnu v rámci přípravného duelu proti Číně. Zajímavé bylo, že jsem reprezentační trenéry definitivně přesvědčil v zápase v Jihlavě, kdy jsem vstřelil dvě branky. Samotné utkání na turnaji v Číně, v němž jsme vyhráli 1:4, samozřejmě bylo splněním klukovského snu, velká čest a krásný pocit. Jen škoda, že se mi zatím s ohledem na zranění nepodařilo bilanci reprezentačních startů navýšit. Moc bych si přál, aby se tak stalo v letošním roce.
Další krok v tvé kariéře přišel nyní v podobě přestupu do Slavie Praha.
Nešlo o jednoduché rozhodnutí, neboť v Jablonci jsem strávil dlouhou dobu. Vybudoval jsem si vztah k městu, sousedům i ke klukům v kabině. Z fotbalového hlediska jsem se ale zase o kousek posunul. Věřím, že se dokážu prosadit do základní sestavy.
Už ses v novém prostředí aklimatizoval?
Zvyknutí na nové prostředí asi ještě bude chvilku trvat. Zatím mám dobrý pocit z prima atmosféry v šatně. Kluci mne přijali dobře a určitě mi v tom pomohla přítomnost Murise Mešanoviće a Standy Tecla.
Máš na kontě řadu individuálních i kolektivních úspěchů. Který řadíš nejvýše?
Vedle reprezentačního startu si moc cením bronzové příčky v uplynulém ligovém ročníku, která nás dostala přímo do základní skupiny Evropské ligy. A pak mám ještě na kontě hned tři druhá místa v národním poháru v letech 2015, 2016 a 2018. Doufám, že ho také někdy vyhraju!
Kde vidíš svoji fotbalovou budoucnost?
Jdu postupnými krůčky. Teď bych se hrozně rád prosadil ve Slavii a stal se pevnou součástí týmu.
Čím si vysvětluješ, že FC Vysočina v posledních letech dodal řadu reprezentantů – tebe, Klimenta, Kopice, Rabušice, Gebre Selassieho, Vydru, Tecla a částečně i Hušbauera?
Asi se to v Jihlavě od mládeže dělá moc dobře. Jsou zde kvalitní žákovští a dorostenečtí trenéři. Je to pro Vysočinu rozhodně super vizitka!
Umíš si představit, že se v budoucnu vrátíš do dresu FC Vysočina?
Hrozně bych to jednou chtěl! Je to takový můj sen v budoucnu se vrátit do Jihlavy a předávat své zkušenosti mladším spoluhráčům. Pomoci k tomu, aby se fotbalově posunuli o krok výše. Stejně jako já před lety.
Lukáš je Hvězda Vysočiny! Makej a buď jako on!
Žákovské hodnocení podzimu: U12 - Michal Vejmelka
Nejmladší žáci FC Vysočina Jihlava nastupují v soutěži SpSM-U12 JIH a po 14. kole jim náleží 4. příčka se ziskem 32 bodů. Zeptali jsme se proto hlavního trenéra U12 Michala Vejmelky na zhodnocení podzimu jeho svěřenců. Celý článek
- Zvolte nejhezčí podzimní gól FC Vysočina! (19.12.2024)
- Žákovské hodnocení podzimu: U13 - Pavel Tvarůžek (17.12.2024)
- Žákovské hodnocení podzimu: U14 - Tomáš Kaplan (15.12.2024)
- Program zimní přípravy fotbalistů FC Vysočina (13.12.2024)
Vytisknout