08.04.2019, Miroslav Fuks

Rabušic: V Jihlavě jsem se dostal do super party

Rabušic: V Jihlavě jsem se dostal do super partyFotbalový klub FC Vysočina vznikl transformací FC PSJ na akciovou společnost v roce 2000. V témže roce zároveň jako první klub v historii kraje pronikl do II. ligy. Za pouhých osmnáct let dokázal sedm sezón strávit v nejvyšší soutěži a díky skvělé práci s mládeží vychovat 13 fotbalistů, kteří nastoupili za český národní tým nebo reprezentaci U21. V rámci nového projektu HVĚZDA VYSOČINY vám nejvýraznější produkty FCV blíže představíme nejen prostřednictvím rozhovoru. Naším cílem je ukázat, že tyto naše hvězdy vyrostly na Vysočině, byly a jsou stále normální kluci z vedlejší vesnice. Každý kluk může být Hvězdou Vysočiny!

 

Stal se prvním českým reprezentantem, který znovu oblékl dres FC Vysočina. Do nejcennějšího dresu se prosadil díky veleúspěšnému působení v Liberci, které ho dokonce katapultovalo do italské Serie A. Do Slovanu přestoupil z Brna a nyní působí v maďarském klubu Szombathely Haladás. Ano, řeč je devětadvacetiletém útočníkovi Michaelu Rabušicovi (nar. 17.9.1989).

Michaeli, co se ti vybaví, když se řekne FC Vysočina Jihlava?
To je mé fotbalové mládí a první kroky ve velkém fotbale. Život na internátu, super dorostenecká parta a první starty ve II. lize ještě jako fotbalové „děcko“.

Vybavuješ si své první fotbalové krůčky v Náměšti nad Oslavou?
Pocházím z Náměšti nad Oslavou. K fotbalu mne přivedl asi v pěti letech můj otec. Byl to logický a jasný krok, protože fotbal má v naší rodině velkou tradici. Táta ho dlouhá léta hrál a trénoval. Sestra si vzala fotbalistu a můj starší bratr prošel dorostem Brna a pak se rozhodl, že se stane pilotem. Nejdříve lítal se stíhačkami a teď pilotuje dopravní letadla.

Narodil jsem se starším rodičům, kdy táta už pomalu končil s prací. Proto se mi mohl věnovat prakticky celý den a já tak dětství strávil na hřišti. Společně jsme šli za jeho snem, aby měl doma profesionálního fotbalistu. Mládežnické týmy jsem zde vždy přeskakoval o dva až tři roky. Vše vyústilo v můj přechod do Jihlavy..

Jak došlo k přesunu do FC Vysočina?
Lanařila mne Vysočina i Zbrojovka a já se nakonec pro zvážení všech aspektů rozhodl pro Jihlavu. Do starších žáků mne přivedli v létě 2003 pánové Křeček a Fikes. Nastoupil jsem na ZŠ Evžena Rošického a zázemí jsem našel na ubytovně v sídle PSJ. Začátky nebyly jednoduché, ale s odstupem času na tyto mládežnického roky vzpomínám strašně rád. Měli jsme skvělou partu a stále jsme v kontaktu. Dodnes se scházíme na svatbách či zapíjení potomků.

Můžeš připomenout putování mládežnickými týmy FC Vysočina? Kdy ses dostal do „áčka“?
Podzim 2003 jsem odehrál v žákovské lize, ale v zimě jsem už byl přeřazen rovnou do dorostu C. V ligovém mladším dorostu jsem strávil i celou sezónu 2004/05, ale už v létě 2005 jsem byl přeřazen do kabiny dorosteneckého „áčka“.

Již v sedmnácti letech sis odbyl debut v jihlavském „áčku“ a okusil jsi II. ligu...
Ve starším dorostu jsem zahájil i letní přípravu 2006, ale uvědomoval jsem si, že pokud se mi bude dařit, tak mám šanci na to, abych se posunul do juniorky nebo třeba i do dospělého „áčka“. K tomu skutečně došlo ve druhé polovině podzimu, kdy jsem vedle tréninků dorostu začal docházet i na tréninky mužů. Více mi škola neumožňovala. Brzy jsem si připsal doma proti Bystrci první druholigový start a zároveň jsem třikrát nastoupil za juniorku v MSFL. Před zimní přípravou mi bylo oznámeno, že jsem napevno zařazen do kádru „áčka“, což mi umožnilo vyřízení individuálního studijního plánu. Na jaře 2007 jsem pak od trenéra Bokši dostával stále více příležitostí ve II. lize. A to bez ohledu na fakt, že v mých výkonech logicky byly velké výkyvy. Rád na tyto časy vzpomínám, protože jsem se dostal do super fotbalové party, která mne mezi sebe jako mladýho zobáka skvěle přijala.

Vzpomínáš si speciálně na některé duely za FCV?
Jasně! Například na jaře 2007, kdy jsme doma porazili Třinec 4:0, a já vstřelil úvodní branku zápasu, byla na mne penalta a dařilo. Pamatuji, že jsme kolem předtím jen remizovali v Bystrci, já tam hrál špatně a trenér Bokša mne do dalšího utkání podržel. Povedené utkání jsem sehrál i o rok později doma proti Střížkovu za trenéra Marka. Poprvé jsem nastoupil v přímém televizním přenosu a po výhře 3:1 jsme oddálili postup soupeře do ligy. Ale těch vydařených duelů samozřejmě bylo více.

Co rozhodlo pro přestup z FCV do Brna?
Nabídka na angažmá v Brně byla na stole hodně dlouho. Je jasné, že byla stále aktuálnější za situace, kdy se Vysočině nedařilo postoupit do I. ligy. Škoda, že nám to nevyšlo hned v dobře rozehraném ročníku 2006/07. Neklaplo to ani v dalším ročníku, kdy jsme nabrali velkou ztrátu na podzim. Sezónu 2008/09 jsme rozehráli skvěle, ovšem už nebylo možné dále čekat. Zkraje podzimu 2008 jsem podepsal přestup do Zbrojovky a v Jihlavě jsem zůstal na hostování do konce roku. Klub za mne získal finanční prostředky a navíc na přestup Simra a Dupala. Držel jsem palce, aby Vysočina na jaře postupový boj dotáhla beze mne, ale nepovedlo se to..

Mimochodem, jak vzpomínáš na kapitolu mládežnické reprezentace??
Prošel jsem výběry od U16 po U21. Měl jsem tu čest, že jsem si zahrál na MS U20 v roce 2009 v Egyptě, kde jsme vypadli v osmifinále s Maďarskem. Plynule jsem přešel i do národního týmu U21, kde jsem nastoupil do pěti kvalifikačních zápasů. Nejraději vzpomínám na duel v Německu, kde jsme vyhráli 1:2, a já vstřelil oba české góly. Dostal jsem se i do nominace na EURO U21, které v roce 2011 proběhlo v Dánsku, ale do žádného utkání jsem nakonec nenastoupil.

Klíčový moment pro tvoji kariéru představoval přestup do Liberce. Na které momenty působení ve Slovanu nejraději vzpomínáš?
Do Liberce jsem zamířil s Pepou Šuralem a hned v první sezóně z toho byl velký úspěch. Zažil jsem neuvěřitelný skok, kdy jsem rok po sestupu se Zbrojovkou oslavil se Slovanem překvapivý mistrovský titul! Po sezóně, kdy jsem za Brno vstřelil jediný gól, jsem se na prvenství v lize podílel hned jedenácti brankami. V Liberci se pod vedením kouče Šilhavého sešel skvělý tým v čele se Štajnerem, Gebre Selassiem či Bosančičem. Měl ho nachystat na další sezóny, ale k největšímu úspěchu došel hned v prvním ročníku. Všichni se potkali se výbornou formou, netrápila nás zranění a prostě si všechno sedlo. Fakt parádní rok, na který nikdy nezapomenu.

Skvěle se vám dařilo i v Evropské lize...
Do základní skupiny Evropské ligy jsme postoupili s obrovským štěstím přes italské Udine, kde jsme vyhráli 1:3. Přitom to klidně mohlo být i 8:1... Fotbal je prostě takový. Odvetu jsme pak doma uhráli 1:1. Ve skupině se mi podařilo třikrát skórovat do sítě Freiburgu, Sevilly a Estorilu. Nakonec jsme dokázali postoupit do jarního play-off. To byl obrovský úspěch, který umocnil fakt, že jsme vybojovali dvě remízy s pozdějším vítězem – Sevillou. Jediní jsme s ní v daném ročníku neprohráli!

Tvé výkony tě dokonce katapultovaly do národního týmu. Jaké máš vzpomínky na 3 reprezentační starty?
To byly obrovské zážitky, splnění klukovského snu. Debutoval jsem pod koučem Bílkem 14. srpna 2013 v přátelském zápase v Maďarsku, kde jsme hráli 1:1, a já odehrál něco přes 30 minut. Docela se mi dařilo a tak přišla nominace i na dva zářijové kvalifikační duely. Ty bohužel oba skončily porážkou 1:2 a znamenaly konec nadějí na postup na světový šampionát. Proti Arménii jsem v Edenu dokonce nastoupil v základní sestavě, jenže žádnou ze dvou šancí jsem neproměnil. V Itálii jsem odehrál posledních 13 minut.

Jak s odstupem let hodnotíš působení v Itálii?
Rozhodně tohoto kroku nelituji. Možná bych některá dílčí rozhodnutí s odstupem času udělal jinak, ale jsem za tuto zkušenost a šanci hrozně rád. Složitá byla má pozice v týmu vedle nestárnoucího střelce Lucy Toniho, Šanci jsem nedostával a musel jsem jít cestou hostování v Serii B. Možná jsem měl v Itálii zkusit vydržet o půl roku nebo rok déle a více se o místo na slunci poprat. Místo toho jsem šel hostovat do Liberce.

Právě oklikou přes Liberec ses v létě 2016 vrátil do Jihlavy. Nejen tvá očekávání z tohoto působení jistě byla větší...
Když jsem se do Jihlavy vracel, tak představy mé i FC Vysočina byly určitě jiné, než jaká nakonec byla realita. Věřil jsem síle mužstva a tomu, že budeme úspěšní, jenže zůstalo jen u boje o záchranu. Z mé strany to herně v ročníku 2016/17 nebylo úplně ideální a na podzim 2017 jsem týmu skoro nepomohl, protože mne trápilo zranění. Celému klubu jsem moc přál, aby vybojoval záchranu I. ligy. Velká škoda a smůla, že to nevyšlo. Pod vedením trenéra Svědíka byl mančaft skvěle připraven, získal mnoho bodů a k setrvání mezi českou elitou chybělo strašně málo.

V lednu 2018 jsi přestoupil do Maďarska. Jak jsi na této zahraniční štaci spokojen. Daří se ti? Co tvůj zdravotní stav?
Do klubu  jsem přišel za trenérem Hippem a v úvodu se mi dařilo. Jenže pak jsem se zranil, když jsem měl naštíplou holenní kost.  Promarodil jsem zbytek jara. V létě jsem se dal dohromady a znovu jsem začal nastupovat. Jenže mančaft neměl výsledky, což vedlo k odvolání kouče Hippa. Pod vedením nového trenéra jsem po zbytku podzimu prakticky přestal nastupovat. Na jaře už je to s mým herním vytížením lepší, ale klub se propadl na dno tabulky. V létě mi v Maďarsku skončí smlouva, poprvé v kariéře budu volný hráč a chtěl bych být dobře připraven na příští sezónu v novém dresu. Času je zatím dost, nechám se překvapit, kam mé další fotbalové kroky povedou. Důležité nyní je, což musím zaklepat, že mi drží zdraví.

Čím si vysvětluješ, že FC Vysočina v posledních letech dodal řadu reprezentantů – tebe, Kopice, Vydru, Gebre Selassieho, Masopusta, Klimenta, Tecla a částečně i Hušbauera?
Rozhodně to svědčí o kvalitní jihlavské práci s mládeží. Je to o to pozoruhodnější, že některé české akademie disponují lepším zázemím a podmínkami, než FCV. Klubu přeji, aby dokázal vychovat i další následovníky. Prosazení ve velkém fotbale je strašně složité a mnohdy je i dílem štěstí. My jsme ho měli.

Umíš si představit, že svoji fotbalovou dráhu uzavřeš na Vysočině?
Zatím to vypadá, že spíše zakotvíme na severu Čech. Z Liberce pochází manželka, máme tu zázemí a to město se mi velmi zalíbilo. Je odtud blízko do hor i do Prahy. Na Moravu budeme dojíždět na návštěvy.

Michael je Hvězda Vysočiny! Makej a buď jako on!

 
Aktuálně

U17 podlehl těsně prvnímu týmu Budišova

U17 má za sebou první konfrontaci s dospělým fotbalem. Tým pod vedením kouče Kamila Průši se proti FC Budišov - Nárameč po prvních dvaceti minutách dostal zaslouženě do vedení díky individuální akci Fily. Utkání nakonec i přes veškerou snahu našich hráčů skončilo 2:1 (1:1) ve prospěch zkušenějšího týmu Budišova. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2019 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
M-soft
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu