Lukáš Vaculík: Všichni chceme postoupit

FINIŠUJÍCÍ SEZÓNA

Lukáši, čím si vysvětluješ svoji nebývalou gólovou produktivitu?
Sám nevím, čím to je. Je jistě paradox, že jsem byl nejvíce gólově produktivní ve své možná poslední sezóně. Na druhou stranu bych to nepřeceňoval, protože jen jedna branka byla ze hry. Další čtyři z penalt a jedna z přímého kopu do sítě Chrudimi. Určitě je to ale vítaná změna po dvou předchozích ročnících, kdy jsem gólově vyšel naprázdno.

Přitom to v zimní přípravě vypadalo, že na jaře v základní sestavě figurovat nebudeš a zdál ses být s touto rolí smířen. Kdy se to zlomilo?
S trenérem Kučerou jsme se bavili na soustředění na Slovensku v tom duchu, že by na post pravého beka chtěl přivést Bredu a že mne bude zkoušet ve středu zálohy. Přitom se zdálo, že zde budou nastupovat Šlein nebo Machuča. Jenže Gerovi příliš nevyšla generálka ani úvodní utkání proti Znojmu, takže jsem šel po hodině na plac a nakonec jsem proměněnou penaltou rozhodl o třech bodech pro nás. A trenér už mne poté v sestavě nechal.  Pro mne to byla staronová role, protože jsem na tomto postu hrál v období před koučem Svědíkem. Snad jsou teď moje výkony stabilní a jsem schopen týmu pomoci zkušeností, klidem na míči či přesnou přihrávkou.

Z pozice krajního záložníka ses postupně stahoval na pravého beka, ovšem teď to vypadá, že závěr kariéry strávíš ve středu zálohy. Vyhovuje Ti tento post? V čem je jiný?
Z hlediska mého pojetí a vnímání fotbalu je nejnáročnější post krajního obránce. Ten by měl pilovat celou lajnu a měl by mít nejvíce náběhů. A měl by disponovat nejlepší fyzickou kondicí. Post krajního záložníka se mnohdy odvíjí od představ trenéra. Já byl zvyklý se často stahovat ke středu pro míče a uvolňovat prostor pro beka. Střed zálohy jsem hrál někdy do sedmnácti let, než jsem přišel do chlapů. Zde byl střed zálohy vnímán jako fyzicky příliš náročný, tudíž mne přesunuli na kraj. Tehdy mi to vyhovovalo. Teď jsem se na středního halva vrátil a myslím si, že s ohledem na můj věk, pohyb a rychlostní dispozice mi sedí. Asi je to post, kdy bych si uměl představit odehrání ještě jedné sezóny.

Který jarní duel byl z tvého osobního hlediska nejvydařenější?
Své výkony asi nejsem schopen adekvátně posoudit. Z hlediska týmového výkonu se mi líbil domácí duel proti Varnsdorfu. Po prohře ve Vítkovicích jsme potřebovali zvítězit, hráli jsme nátlakově a naše hra měla velmi dobré parametry.

Tušil jsi během jarních odvet, že se blížíš k třístému ligovému nebo pohárového utkání v dresu FC Vysočina?
Vůbec jsem to nevěděl. Kdysi jsem sledoval dosažení mety 200 utkání v I. lize, ale tento klubový rekord šel mimo mne. Dozvěděl jsem se to až zpětně poté, co mi moje paní ukázala grafiku na klubovém Facebooku. Jsem za to samozřejmě rád. Beru to jako důkaz, že mi nějakým způsobem vydrželo zdraví a že jsem udržel určitou výkonnost.

Ligový ročník je před svým vyvrcholením. Naplnil z hlediska umístění a bodového zisku FC Vysočina tvé očekávání?
Bez ohledu na to, jak nakonec dopadne, tak tento ročník beru z hlediska dosaženého bodového zisku, který je z hlediska historie klubu rekordní, i předváděných výkonů jako úspěšný. Říkám to i s ohledem na ekonomickou situaci klubu, která byla nestabilní, a na nutnost učinit řadu změn v kádru, k nimž jsme přistoupili v zimě a zejména předtím v létě. Při skládání mužstva jsme šli trochu jinou cestou, kdy hráče nekupujeme, ale bereme na hostování talentované kluky nebo přivádíme fotbalisty bez smluv, s nimiž chceme dále perspektivně pracovat. Je třeba si uvědomit, že České Budějovice, které nám letos bodově utekly, postupový kádr budovaly prakticky čtyři roky.

Věříš, že je tým schopen v barážovém dvojutkání proti Karviné uspět?
Rozhodně ano. V baráži si to chceme s čistou hlavou rozdat o první ligu. Velké odhodlání cítím z celého týmu. Opravdu všichni chceme postoupit a posunout se o úroveň výše. Pro takové momenty fotbal hrajeme a celý rok dřeme.

Jak vidíš aktuální úroveň II. ligy? Čekal jsi, že zápasy v ní budou takto těžké?
Je fyzicky hodně náročná a oproti I. lize jí logicky trochu chybí fotbalovost. Je v ní více nákopů, osobních soubojů, ztrát míčů a méně kvality, což se projevuje hlavně v zakončení. Finální fáze ostatně trápí i nás, protože si množství šancí dokážeme vytvořit, ale jejich proměňování pokulhává.

ČLEN VEDENÍ KLUBU

Jak se Ti daří skloubit roli hráče a člena vedení klubu, kde jsi členem představenstva a máš co mluvit do sportovního řízení?
Věřím, že se mi to daří a snad jsem na tuto roli připraven. Zatím jsem úplně nepřešel do manažerské pozice a jsem více na hráčském břehu. Podílím se na výběru hráčů, jednání s nimi a dotahování hráčských smluv. Absolvoval jsem ale i řadu jednání s potenciálními akcionáři či reklamními partnery klubu. Zásadní roli v těchto jednáních samozřejmě hraje ředitel klubu Jan Staněk.

Probíhají v současné době jednání o doplnění kádru? Nakolik je komplikuje nejistota, v jaké lize bude FCV v ročníku 2019/20 působit?
Jednání jsou v plném proudu. Je samozřejmě nepříjemné, že momentálně nevíme, zda tým doplňujeme pro nejvyšší soutěž nebo II. ligu. Bereme to tak, že postupu věříme a snažíme se s tímto záměrem fotbalisty vybírat. Pokud bychom setrvali ve II. lize, tak by příchozí hráči měli náležet mezi ty nadstandardní.

Máte již jasno, kteří hráči současného kádru v klubu zůstanou i pro nadcházející sezónu?
Máme zájem, aby tady někteří hráči setrvali na přestup, kdy bychom na ně uplatili opci, nebo prodloužili stávající hostování. Jasněji však bude po skončení soutěže.

Dojde i k odchodům kmenových hráčů FC Vysočina Registrujete nějaké nabídky?
Uvidíme, co letní přestupové období přinese. Předpokládáme, že zájem bude o útočníka Jirku Klímu a vyloučit nelze ani vůči Mohamedu Tijaniovi, kterého jsme přivedli z III. ligy a na jaře podává zajímavé výkony.

V jaké úloze se vidíš v červenci tohoto roku?
Hráčská smlouva mi končí a možná jsou přede mnou poslední duely v profesionální kariéře. Až sezóna doběhne, tak si sednu s trenérem a řekneme si, jak by chtěl vidět moji roli v týmu pro příští soutěžní ročník. Není vyloučeno, že budu dál pokračovat jako plnohodnotný hráč a také je možné, že se zcela přesunu do manažerské role.

Jak vidíš nejbližší budoucnost FC Vysočina?
Vidím ji pozitivně. Za dvacet let se tady něco vybudovalo, klub se hodně posunul a nyní je pro jeho další vývoj zásadní, aby se podařilo nalézt dalšího strategického partnera, pro nějž bude zajímavé dlouhodobě se podílet na fungování a dalším rozvoji FC Vysočina. Základy má klub postavené velice dobré a je schopen vychovat kvalitní či dokonce špičkové fotbalisty. K dalšímu posunu však potřebuje finanční prostředky.

OHLÉDNUTÍ ZA KARIÉROU

Roky nelze zastavit a je jasné, že se tvá hráčská dráha blíží ke svému konci. Jsi spokojen s tím, na jaké fotbalové mety jsi dosáhl?
Opravdu ano. V šestnácti či sedmnácti letech, kdy jsem působil v mládežnických reprezentacích a nakoukl jsem do II. ligy, jsem si asi myslel na vyšší úroveň. Když se ale ohlédnu, tak musím být spokojen s tím, že jsem od jednadvaceti let hrál docela stabilně I. ligu a zahrál jsem si evropské poháry. Mohu být určitě rád za nějakých 230 zápasů v I. lize a za více než 300 utkání v dresu mateřského klubu. To snad není špatný počin.

Co považuješ za svůj největší fotbalový úspěch? Na které období kariéry budeš nejraději vzpomínat?
Takto bych označil působení v Mladé Boleslavi, kam jsem přestoupil v lednu 2004. Na jaře jsme se sotva zachránili, ovšem v ročníku 2004/05 jsme dosáhli na konečné 2. místo v tabulce! Díky tomu jsme se dostali do kvalifikace o Ligu mistrů, kde jsme po postupu přes Valerengou Oslo ve 3. kole nestačili na Galatasaray Istanbul. Alespoň jsme tak dostali druhou šanci zabojovat o Evropskou ligu. Do ní jsme postoupili díky senzačnímu vyřazení Olympique Marseille!

Existuje nějaký konkrétní zápas, který bys označil jako nezapomenutelný?
Nezapomenutelná byla atmosféra na Galatasaray, kde jsem poprvé hrál před pětadvaceti tisíci bouřlivými diváky. Co se týče fotbalové euforie, tak největší jsem zažil právě po postupu přes Marseille. A připomenout musím i ligový duel v Liberci, kde jsme otočili nepříznivý stav 2:0 na 2:3, čímž jsme vybojovali stříbrné ligové medaile.

Je nějaké období, které tě s odstupem času mrzí nebo bys ho nejraději vymazal z paměti?
Takto nepřemýšlím. Už se prostě stalo. Pokud bych ale měl něco zmínit, tak období, kdy jsem zkraje roku 2007 za poněkud zvláštních okolností odcházel z Mladé Boleslavi. Dařilo se mně i týmu, měli jsme za sebou zápasy evropských pohárů a najednou mi v mých 22 letech zcela nečekaně řekli, že jsem neperspektivní. Zamířil jsem do zachraňující se Příbrami a myslel jsem si, že tam budu tahounem. Ale realita byla odlišná, i moje hlava byla nastavená špatně. Fotbalově jsem tam vystřízlivěl, neboť až tam jsem zjistil, jak moc může kvalitu a sebevědomí hráče ovlivnit působení mezi špičkovými fotbalisty, se kterými jsem měl možnost kopat v Bolce.

Co si vybavíš, když si vzpomeneš na podzim 2000 a první druholigové krůčky v jihlavském dresu?
Nezapomenu na náročný až despotický přístup trenéra Machálka a na jeho zimní tréninkové galeje. Z hráčů mi utkvěli v paměti stopeři Emil Nečas a Michal Kadlec, záložník Karel Večeřa nebo útočník Aleš Hošťálek. K těm jsem tehdy vzhlížel.

V mladším věku Tě trápila zranění, která však postupem času zcela vymizela. Čím si to vysvětluješ?
Mé zdraví hodně potrápily značné tréninkové porce při přechodu z dorostu mezi dospělé. I díky zvýšeným dávkám kreatinu u mne došlo k rychlému a intenzivnímu nárůstu svalové hmoty. Na to však tělo nereagovalo dobře, z čehož vzešly mé vleklé svalové problémy. Navíc jsem po zranění někdy uspěchal svůj návrat na trávníky, čímž se zranění obnovovaly. Vlastně jsem tak ztratil zhruba rok a půl fotbalu. Vše zlé je ale k něčemu dobré, tudíž jsem se poté svěřil do péče odborníků a dal jsem svému tělu maximální péči z hlediska regenerace, masáží, stravy nebo potravinových doplňků. Zranění se mi postupně začala vyhýbat. Ostatně, od mého návratu do Jihlavy se mé občasné zdravotní výpadky zkrátily do řádu týdnu. Vždy jsem tak byl schopen odehrát minimálně 25 zápasů za sezónu.

Složitá otázka na závěr – můžeš sestavit ideální jedenáctku ze svých bývalých či současných spoluhráčů?
Zkusím to, snad na někoho nezapomenu. V brance nelze z hlediska zkušeností opomenout Jardu Blažka. Vždy se mi dobře hrálo, když za mnou byl na pravém beku Franta Ševinský. Do stoperské dvojice bych zařadil Ondry Švejdíka a Šourka. Na levou obranu bych postavil Davida Limberského, s nímž jsem si zahrál v Plzni. Post pravého záložníka bych obsadil Lukášem Masopustem a v jejím středu mne nenapadá nikdo lepší, než Marek Matějovský. Samozřejmě, že by mi bylo i ctí si v této sestavě zahrát na postu levého záložníka. Útočníky bych vybral tři. Jednoznačně by tam patřil Mára Kulič, který v Mladé Boleslavi dokázal sám rozhodovat zápasy, a zařadil bych tam i jihlavské pracovité hroťáky Standu Tecla a Murise Mešanoviće.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024