Trenéři FCV vzpomínají na své svěřence Lukáše Masopusta a Standu Tecla

Příchod do Jihlavy

Osobou, která stála za přestupy obou budoucích českých reprezentantů do FC Vysočina, byl tehdejší scout a šéf mládeže Lumír Fikes: „Masopustův příchod do Jihlavy byl trošku dílem náhody. Dostal jsem tip, že v Božejově žije šikovný žáček a tak jsem se při jedné cestě z jižních Čech rozhodl, že tam zavítám a oslovím jeho rodiče. Lukáš tehdy hostoval v Kamenici nad Lipou a byl blízko přesunu do Českých Budějovic. Rodiče se mi naštěstí podařilo přesvědčit, aby s naším žákovským týmem odjel o den později na utkání do Rosic. Rovnou šlo o kluky o ročník starší, ale Maso tento přechod zvládl velmi dobře a v týmu už zůstal. Vzpomínám si, že jej hned po prvním utkání chválili i další rodiče našich kluků, čímž malinko přispěli k rozhodnutí, aby Masopustovi upřednostnil působení jejich syna v Jihlavě.“

A jak tomu bylo u Standy Tecla? „Tento příchod byl vlastně standardní. Upozornil nás na sebe svými výkony za Humpolec a poté na hostování za Havlíčkův Brod. Složitější ale byla dohoda s Humpolcem, kde v roce 2002 příliš nevěřili, že odchod do Jihlavy by pro Standu měl být správným krokem,“ vzpomíná Fikes.

Fotbalový růst

Při mapování mládežnické historie obou slávistických fotbalistů nebylo možné opomenout trenéra Pavla Procházku: „Standu Tecla jsem převzal na prahu dorostenecké kategorie, tedy v U16, přičemž naše spojení trvalo tři roky. Zajímavé bylo, že v žákovské sestavě nepatřil ke klíčovým hráčům, býval i náhradníkem. Cítil jsem z něj zdravou motivaci a chuť prosadit se, byl vítězný typ. Rychle se zlepšoval, v U17 už byl lídrem týmu a začal naskakovat i do „áčka“ staršího dorostu pod vedením kouče Romana Kučery.“

A co dlouholetý mládežnický trenér řekl k Masopustovi: „Lukáš mne zaujal svým pohybem a neuvěřitelnou chutí hrát fotbal a pracovat pro tým. Velmi jej však omezoval malý vzrůst. V ročníku 1993 byl absolutně nejmenší a rozhodně jsme netušili, že takto naroste. Pamatuji, jak jsem si ho v říjnu 2010 vytáhl do „áčka“ staršího dorostu a on hned vstřelil branku a výborným výkonem přispěl k výhře v Opavě.“

Nejen žákovské časy s Masopustem strávil trenér Petr Kuchta: „S Lukášem jsem prošel celým žákovským věkem a později jsem jej vedl i v dorostu U18. Nepochybně jsme v něm viděli potenciál, ale limitovala jej jeho drobná postava. Byl hodně hubený a neprůbojný, ale zároveň strašně rychlý. Navíc většinou nastupoval proti klukům o rok starším. Možná ale právě snaha vyrovnat se jim mu pomohla ve fotbalovém vývoji.“

Dřina a pracovitost

„Lukáš má obrovský kondiční a rychlostní potenciál. Už v dorostu byl v tomto ohledu nadprůměrný a hodně na tomto individuálně pracoval. Až mě někdy štvalo, že si přidával rovinky č okruhy na atletické dráze po našem tréninku, klidně i předzápasovém. Dnes vidím, že asi věděl, co dělá,“ s úsměvem vzpomíná Procházka a dodává: „Maso byl opravdu neuvěřitelný dříč, co se týče kondice, koordinace, obratnosti i techniky. Prakticky pořád byl na hřišti, i po tréninku či zápase. Fotbalem doslova žil a teď se mu to vrací.“

Dnešní trenér dorostu U18 přidal i poznámku k Teclovi: „Standa měl „tisíce“ nedostatků, hlavně technických. Dokázal však na sobě cílevědomě a poctivě makat, takže slabá místa postupně odstraňoval. Důležité bylo, že naslouchal, chtěl se učit a zlepšovat. Hodně jsme cvičili například náběhové situace na hraně obrany.“

Podpora rodiny

Fotbalový růst Masopusta a Tecla byl spojen s velkou podporou rodičů a výchovou v rodině. Nepochybně mají velkou zásluhu na úspěšné fotbalové kariéře jejich potomků: „Oba byli a jsou skromní a slušně vychovaní kluci. Nikdy s nimi nebyl žádný problém. Za výchovu vděčí rodičům, kteří je neustále podporovali a nechyběli na jediném utkání,“ vzpomíná Pavel Procházka.

„Lukáš je hrozně skromný kluk z vesnice, který by se rozdal na hřišti i v soukromí. Byl bezproblémový, obětavý a dokázal naslouchat radám. Tyto vlastnosti jej posunuly tam, kde dnes po zásluze je. Jistě se na tom pozitivně podepsal i jeho otec, který mu ordinoval speciální tréninkové jednotky a byl na něj byl hodně přísný a důsledný,“ doplnil Kuchta.

Ve škole v pohodě

Pracovitost a zodpovědnost obou hráčů se projevovala i ve školních lavicích: „Oba byli díky velmi dobré výchově v rodině naprosto bezproblémoví, slušní a spolehliví. Standu jsem jako trenér vedl jen v rámci školních turnajů a různých výběrů, ovšem dobře jsem jej mohl poznávat během dvou let, kdy jsem byl jeho třídní učitel na ZŠ Evžena Rošického. Známky měl spíše průměrné, a co vím, tak ani Lukáš nepatřil mezi premianty třídy. Není ale divu. Milovali míč, chtěli se zlepšovat a každou volnou chvíli trávili na hřišti,“ loví z paměti žákovský trenér Pavel Tvarůžek.

Ten ještě podotkl: „Jsem rád, že je mohu dávat za vzor svým současným žákům a svěřencům. A konkrétně Maso je krásným příkladem pro kluky, kteří jsou malí vzrůstem a momentálně je jejich vrstevníci fyzicky převyšují.“

Proti Messimu?

Oba mladí fotbalisté od útlého věku prokazovali nesporný talent, ale že by jednou měli nastupovat v Lize mistrů proti fenomenálnímu Messimu? „V kategorii U16 jsem u Tecla optimistou nebyl. Potřeboval shodit nějaké kilogramy, což se během náročného tréninku a díky pubertě rychle podařilo. Jak šla kila dolů, tak viditelně zrychloval. Když se už v sedmnácti etabloval v ligovém starším dorostu, tak jsem si říkal, že by z něj mohl být ligový fotbalista. Ale že by kopal Ligu mistrů a byl špičkovým hráčem ve Slavii? Takto daleko jsem to neviděl,“ přiznává Procházka.

Zkušený mládežnický trenér přidává i vzpomínky na Masopusta: „Ani u Lukáše jsem osobně předpoklad takového ohromného fotbalového progresu vůbec neměl. Navíc jsem si spíše myslel, že z něj bude bek. I proto, že zpočátku zápasil s technickými nedostatky. V jeho ročníku byli talentovanější a fotbalovější kluci – Šuta, Kavka nebo Kliment. Nikdo na něj ale neměl z hlediska motivace a snahy prosadit se. Když vidím, jakými výkony se prezentuje na kraji zálohy či dokonce na hrotu, tak tomu až nemůžu uvěřit.“

V podobném duchu hovoří i dlouholetý Masopustům trenér Petr Kuchta: „Přiznávám, že bych nikdy nečekal, že Lukáš bude nastupovat proti Messimu. Ještě ani zkraje kategorie U18 nic nenaznačovalo, jak skvělá fotbalová budoucnost je před ním. Zásadní výkonnostní zlom přišel, když začal strmě růst – za rok snad o deset centimetrů.“

Kvalitní trenéři

„Vývoj hráče je opravdu nevyzpytatelný a nikdy nelze dopředu predikovat, že jednou bude nastupovat za národní tým a prohánět špičkové světové hráče. Mnohdy je to o štěstí, ale velkou roli nepochybně sehrává podpora rodiny, pracovitost hráče a jeho schopnost přijmout rady trenérů. Na jejich fotbalovém růstu se určitě příznivě podepsalo množství kvalitních trenérů, kteří je v Jihlavě vedli. Každý byl v něčem odlišný a od každého si vzali to dobré, co je mohlo fotbalově posunout,“ zdůrazňuje Lumír Fikes.

Bývalý šéftrenér mládeže Vysočiny připojuje zajímavý postřeh: „Svým způsobem mne překvapuje, že na takto vysoké fotbalové mety dosáhli takto slušní a dobře vychovaní kluci. Ve sportu jsou někdy potřeba ostré lokty a vysoká dávka sebevědomí. Oni přesto prorazili a samozřejmě postupně i u nich došlo k nárůstu potřebné fotbalové sebedůvěry.“

Vzor pro současníky

O vzpomínky jsme požádali i tehdejšího dorosteneckého trenéra Josefa Morkuse: „Standův potenciál se projevil díky jeho poctivé práci v dorosteneckém věku. Dřel na sobě, prokazoval píli a vůli. Byl cílevědomý a nechal si poradit od trenérů. Lukáš měl díky výchově a skromnosti výborné tréninkové návyky a poctivý přístup. Neustále si přidával, vyptával se, jak nejlépe trénovat a zlepšovat se.“

Současný manažer FKM Vysočina Jihlava dále zdůraznil: „Oba by měli být skvělým vzorem pro naše současné žákovské a dorostenecké hráče. Důkaz, že velké fotbalové kariéry lze dosáhnout z Vysočiny a že poctivá práce na tréninku i v zápasech nese své ovoce. Rozhodně není třeba někam spěchat a ve dvanácti či třinácti letech utíkat za lákavými vidinami do pražských velkoklubů.“

Hušbauer a Souček

Vysočinská stopa Tecla a Masopusta je známá a nepřehlédnutelná. Nelze však nevzpomenout fakt, že ročník 2007/08 v Jihlavě strávil tehdy sedmnáctiletý Josef Hušbauer a že z Vysočiny pochází též Tomáš Souček. „Hušbauer byl mládežnickým hráčem Sparty, kde však jeho rodiče a manažer neviděli prostor k růstu a brzkému zařazení do dospělého fotbalu. Našli tedy společnou řeč s vedením našeho klubu, kde viděli vhodné prostředí k fotbalovému posunu. Pepa tak dostal šanci trénovat s druholigovým „áčkem“ Karola Marka a na podzim nastupoval za ligový dorost či „béčko“ v MSFL. Na jaře 2008 pak nasbíral prvních 8 startů ve II. lize. Jeho přítomnost nepochybně zvedla i konkurenci v našich týmech. Rozhodně zaujal a v létě učinil další krůček ve fotbalové kariéře, když přestoupil do Viktorie Žižkov,“ připomíná Lumír Fikes.

Tehdejší scout vnímal i mládežnickou dráhu havlíčkobrodského Tomáše Součka: „Suk už od mladších žáků působil ve Slavii Praha. Rodiče jej tam od počátku nasměřovali. Přestože jsme se s nimi několikrát bavili o možnosti návratu na Vysočinu a působení v mládežnických týmech Jihlavy, tak se této variantě bránili, nechtěli nic měnit. Je třeba si uvědomit, že tehdy zázemí FC Vysočina nebo jeho postavení na české fotbalové mapě nebylo na takové úrovni, jako je dnes. Možná tehdy nevěřili, že by v Jihlavě dostal optimální podmínky k fotbalovému růstu. Škoda, výčet špičkových hráčů, které FCV vychovalo, mohl být ještě širší,“ doplnil Fikes.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024