Karol Karlík: Na Vysočinu vzpomínám takřka denně

Kajo, fanouškům jsi trochu sešel z očí, tudíž se na úvod nabízí otázka, kde fotbalově působíš?
S ohledem na zdravotní problémy jsem na podzim kopačky pověsil na hřebík. Pokouším se dát zdravotně dohromady, abych se v létě dokázal k fotbalu vrátit v některé z nižších soutěží. Už jen pro radost.

Čemu se nyní profesně věnuješ?
Od ledna jsem nastoupil do jedné firmy v Nitře, která se primárně věnuje clonící technice. Jsem výkonným asistentem pro oba majitele. Jde o hodně pestrou a zajímavou práci. Práce mne baví, jsem zde spokojený a vítám, že jsem pánem svého času.

Přemýšlíš o trenérské dráze?
Během hráčské kariéry jsem na Slovensku vystudoval druhou nejvyšší trenérskou licenci. Teď přemýšlím, jak s ní naložím. Uvidím, co z fotbalového hlediska nastane v létě. S trénováním jsem už ale v Nitře začal – v týmu přípravky mého syna Mattea. S prací se mi to daří kloubit dvakrát týdně. Předtím jsem s přípravkou pomáhal během mého působení ve Zlatých Moravcích.

Závěr tvé fotbalové dráhy provázely zdravotní problémy, že?
Zásadní byly dvě operace kotníku, k jehož zranění došlo zkraje působení v německém Chemnitzu. Po druhé operaci se mi do kotníku dostala infekce, takže jsem málem přišel o nohu... Z toho jsem se ale postupně nějak dostal. Později nastaly problémy s třísly, přičemž dráhu ve vrcholovém fotbalu definitivně ukončilo v září loňského roku natržení slabin v třísle. To už poté i s ohledem na můj věk dál fakt nešlo...

Můžeš zrekapitulovat své fotbalové štace po odchodu z FCV?
V létě 2014 jsem se rozhodl jít za zahraniční výzvou do rumunského prvoligového Otelul Galati. Bylo to super, nastoupil jsem do 16ti utkání, ale problém byl v tom, že klub neplnil své finanční závazky vůči hráčům. Díky německému kouči, který v Rumunsku působil, jsem se v lednu 2015 přesunul do třetiligového Chemnitzu. Zde jsem ale nastoupil jen do dvou špílů a poté došlo na tréninku ke zlomení kotníku. Kontrakt se v létě 2015 ukončil a já zamířil zpět do nejvyšší soutěže na Slovensko. V ročníku 2015/16 jsem působil v Myjavě, kde jsem odkopal 12 utkání, a poté jsem přestoupil do Zlatých Moravcí, kde jsem během tří ročníku nastoupil do 73 zápasů. V létě loňského roku jsem odešel do druholigové Skalice, kde jsem do zranění slabin zasáhl do 9 duelů.

Nemrzí Tě, že jsi znovu neoblékl dres mateřské Nitry?
Dvakrát to bylo ve hře, bavil jsem se s trenéry, ale nikdy to z nejrůznějších důvodů nedopadlo. Osud to asi nechtěl.

Jak budeš vzpomínat na takřka šest let v Jihlavě?
Vzpomínám na to takřka denně a stále se na Vysočinu rád vracím.. Logicky, když jsem si v Jihlavě našel manželku Renatu a narodil se mi tu syn. To jsou přeci nejhezčí vzpomínky v mém životě. Když jsem v lednu 2009 na Vysočinu přišel, tak bych rozhodně nečekal, že zde strávím tak dlouhou dobu a přinese v mém životě tolik dobrého. Navíc jsem zde získal mnoho přátel. Možná i proto je mi fotbalová Jihlava v srdci blíže, než Nitra, jíž jsem odchovancem.

Při rozhovoru hovoříš takřka plynně česky. Jako to doma máte jazykově nastaveno?
Jsme vzorové federální manželství a plynule přepínáme do obou jazyků. Renča se pomalu učí slovensky, ale syn s ní mluví česky. Stejně tak se bavíme i s návštěvami z Česka. Sami s manželkou ale „hovoríme po slovensky“.

Které období v FC Vysočina považuješ za nejvydařenější?
Každá sezóna měla něco do sebe. Zapomenout však rozhodně nelze na postupový ročník 2011/12 a též na následné premiérové působení v nejvyšší soutěži. Z hlavy určitě nedostanu první duel na Slavii, kde jsme po půli vedli 0:3 a nakonec jsme dramaticky remizovali 3:3. Nebo hned následné první domácí utkání s Plzní na beznadějně vyprodaném stadiónu, kdy jsme po mé brance hlavou vedli 1:0 a nakonec to skončilo 1:1.

Co zpětně říci k tvému odchodu z Jihlavy v létě 2014? Nebyl předčasný?
Se sportovním manažerem Josefem Jinochem jsme se bavili o prodloužení smlouvy. Mé podmínky rozhodně nebyly přehnané, ale prostě jsme se nakonec nedomluvili. Musím se přiznat, že už jsem si párkrát říkal, zda jsem tehdy neudělal chybu. Možná jsem měl na Vysočině zůstat. Tehdy jsem to ale cítil tak, že musím zkusit změnu a jít za výzvou do ciziny. Teď bych ale určitě volil jinak.

Na kterém postu ses vlastně cítil nejlépe?
V Jihlavě jsem toho zdaleka nejvíc odehrál jako defenzívní štít, ale nejlépe jsem se cítil na pozici stopera, kde jsem nastupoval zejména v posledních letech na Slovensku. V FCV jsem něco odkopal i na krajním beku, ale to nikdy nebyl můj post. Tam to vždy chtělo rychlostně lépe vybavené hráče, než jsem byl já.

Jsi nadále v kontaktu s některým z tvých bývalých spoluhráčů? Vracíš se občas do Jihlavy?
S Tlusťochem si voláme dodnes. Píšeme si s Brazilcem Gabrielem, který teď žije v USA, s Vojtou Přeučilem či s Honzou Kosakem. Do Jihlavy pravidelně jezdíme v létě a v zimě. Teď v zimě jsem si s fanoušky Vysočiny dokonce zahrál na halovém turnaji.

Co bys FC Vysočina do budoucna popřál?
Hlavně přeji všem na Vysočině pevné zdraví a zvládnutí současného nelehkého období. A samozřejmě Jihlavě přeji první fotbalovou ligu a stabilní účinkování v ní. Podle mne do nejvyšší soutěže patří. Je mi ale jasné, že je to hodně o financích, které se do sportu shánějí stále hůře. Klobouk dolů před všemi, kteří fotbalovou Vysočinu dokázali za uplynulé roky dostat na současnou úroveň.

• hráčský profil - ZDE

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024