24.04.2020, Miroslav Fuks

Ondřej Šourek: Fotbalová kariéra mi splnila můj dětský sen

Ondřej Šourek: Fotbalová kariéra mi splnila můj dětský senJen čtyři fotbalisté v historii toho za FC Vysočina odkopali více a v klubu se podílí na řízení mládeže. Nastoupil v Lize mistrů i Evropské lize, získal český i slovenský titul, okusil polskou ligu. Ano, hádáte správně – řeč je o Ondřeji Šourkovi, jenž v neděli oslaví 37. narozeniny a my vám s ním rádi nabízíme rozhovor.

 

ZAČÁTKY

Tvá fotbalová kariéra je nepochybně úctyhodná! Jsi s ní spokojený?
Ano, jsem. Bavila mne, její vývoj se mi líbil, s fotbalem jsem poznal kus světa a zažil jsem ho na nejvyšší úrovni. Vlastně se mi tak pěkně splnil můj dětský sen.

Lituješ zpětně nějakého rozhodnutí nebo třeba zranění?
Složitá otázka. Měl jsem možnosti zamířit na exotičtější angažmá za většími financemi, ale vždy jsem nakonec volil jistotu, fotbalovou úroveň a spokojený život pro rodinu. Myslím, že jsem učinil dobře. Navíc není jisté, zda bych ty peníze ve finále vůbec dostal.

Vybavuješ si svoje fotbalové začátky?
V Ledči nad Sázavou jsem se někdy v devíti letech přihlásil do fotbalového oddílu. Společně s kamarády, s nimiž jsme kopali do míče na sídlišti.

Kudy vedla tvoje cesta do Jihlavy?
Oklikou přes Havlíčkův Brod, který je Ledči o kus blíže než Jihlava. Strávil jsem tam žákovský věk a v létě 1997 jsem se přesunul do jihlavského mladšího dorostu.

Jak vzpomínáš na dorostenecké časy?
Byly fajn. Hlavně díky tomu, že se nám výsledkově dařilo a sešla se tam prima parta kluků. Jen škoda, že jsme ve starším dorostu nezvládli postoupit do nejvyšší soutěže. V ročníku 2000/01 jsme zažili na dlouhé roky poslední baráž o postup proti vítězi severní skupiny MSDL. V Opavě jsme hráli 2:2 a doma pouze 1:1, takže dle tehdejších pravidel rozhodovaly penalty. A v těch jsme bohužel neuspěli, což bylo velké zklamání. Na druhou stranu si nemyslím, že by nám II. nejvyšší dorostenecká liga nějak fotbalově ublížila. Vždyť ligové soutěže později okusili Michal Pacholík, Víťa Brabec, Jirka Malínek, Vláďa Vácha, Lukáš Vaculík, Štěpán Wasserbauer nebo Petr Heide. Možná o to dříve jsme se posunuli do „áčka“ nebo jsme získávali zkušenosti v juniorce.

Kteří trenéři tě v mládeži FC Vysočina vedli?
Postupně mne trénovali Miroslav Vítů, Lumír Fikes, Tomáš Jansa a v divizním „béčku“ Jindřich Březina.

Do druholigového „áčka“ jsi naskočil velmi mladý. Takový moment se nezapomíná, že?
Stalo se tak v březnu 2001 za trenéra Miloše Machálka v domácím utkání proti Mladé Boleslavi, takže mi nebylo ani 18 let. Hned jsem byl v základu, ale někdy ve 40. minutě jsem šel dolů a prohráli jsme 0:1... Ve zbytku jara jsem naskočil ještě třikrát. Pamatuji si, že to byl z dorostu velký skok, úplně jiný fotbal. Prostě výborná škola, která pokračovala i v ročníku následujícím, kdy jsem naskočil jen dvakrát.

Dostal ses i do hledáčku trenérů mládežnických reprezentací...
Moc toho nebylo. Na jaře 2003 jsem si za U20 zahrál poločas proti Maďarsku a o rok později jsem nastoupil za U21 do přípravných duelů proti Turecku a Bulharsku.

Vedle profesionálního fotbalu jsi zvládl i vysokoškolské studium...
Distančně jsem absolvoval Fakultu sportovních studií v Brně, kam jsem jednou týdně dojížděl. Určitě se to s fotbalem skloubit dalo. Získal jsem pedagogické vzdělání.

PROFESIONÁL

Po přechodu mezi dospělé jsi za první tým začal hrát pravidelně. Na které zápasy či momenty nejraději vzpomínáš?
Od léta 2002 jsem za „áčko“ začal nastupovat pravidelně a během pěti ročníků jsem nastoupil do 123 ligových utkání. Zažil jsem lepší okamžiky i horší. Semifinále poháru, první ligová branka, postup do I. ligy, účinkování v nejvyšší soutěži, sestup, nevydařená snaha o návrat... Spíš, než jednotlivé zápasy, z nichž každý měl svoji důležitost, si proto spíše vybavím složení mančaftu, atmosféru v kabině, dění na soustředění...

V červnu 2007 Vysočina nezvládla boj o návrat do ligy a ty jsi přijal nabídku Slavie...
Tehdy jsem o změně dresu nepřemýšlel a nechával jsem tomu volný průběh. Nabídka přišla po skončení sezóny a bylo jasné, že se jen těžko odmítala. Nastala pro to vhodná doba, už jsem nebyl úplně nejmladší a chtěl jsem této lákavé šance využít.

V sešívaném dresu jsi toho moc neodehrál, ale prožil jsi velmi úspěšný ročník!
Je to tak. Byl jsem u přelomového ročníku, kdy Slavie na šestý pokus prošla do Ligy mistrů. Zde jsme obsadili 3. místo ve skupině a pokračovali jsme tak v Poháru UEFA. Na jaře byl slavnostně otevřen nový stadion v Edenu a tým kouče Jarolíma získal po 12 letech ligový titul. Nádherné zážitky a cenné zkušenosti. Jen škoda, že jsem nepřispěl více, než jen dvěma starty v lize a třemi v evropských pohárech.

Po roce jsi přestoupil do Žiliny, což bylo jistě velmi dobré rozhodnutí...
Mohl jsem zůstat ve Slavii a poprat se o větší herní vytížení nebo využít nabídky Žiliny. Cítil jsem však, že v Edenu se budu těžko prosazovat, tak jsem se rozhodl zamířit do kádru předního slovenského klubu, na nějž jsem měl od známých samé dobré reference. Bylo mi řečeno, že jde o klub na úrovni předních českých klubů, což se nakonec z hlediska podmínek, zázemí i sportovní výkonnosti potvrdilo.

V Žilině jsi prožil tři velmi úspěšné roky, že?
To rozhodně. Z hlediska účasti v pohárové Evropě šlo o tři nejlepší ročníky v dosavadní historii klubu. A dařilo se i ve FORTUNA:LIZE, kde jsme postupně byli v celkovém pořadí druzí, první a třetí. Hned v první sezóně jsme prošli přes Minsk, Liberec a Levski Sofia do základní skupiny Poháru UEFA, kde jsme skončili na 4. místě za Hamburkem, Ajaxem a Aston Villou. Slavia byla až za námi pátá. V ročníku 2008/09 jsme vyřadili Kišiněv i Hajduk Split, ale brány základní skupiny Poháru UEFA nám zavřel Partizan Bělehrad. Vše jsme si však vynahradili o rok později v prestižní Lize mistrů, kam jsme postoupili přes maltskou Birkirkaru, bulharský Loveč a pražskou Spartu. V elitní soutěži jsme bohužel v konkurenci Chelsea, Spartaku Moskva a Marseille nezískali ani bod.

Za jakých okolností jsi zamířil na sever do Podbeskidzie Bielsko-Biala?
Skončila mi smlouva a v rámci jednání o nové jsem naznal, že je vhodný čas změnit působiště. Pokračování v Žilině už mi úplně nedávalo smysl, klub omlazoval kádr. Rozhodl jsem se přijmout nabídku polského klubu. Zde jsem v nejvyšší soutěži nakonec strávil pouze jeden ročník. Nastoupil jsem jen do 12 utkání a mé působení oboustranně zcela nesplnilo očekávání. Musím však říci, že rodině se život v Polsku moc líbil. Rozhodně tohoto přestupu nelituji.

Byla pro tebe Vysočina jedinou alternativou po návratu do českého fotbalu?
V Polsku jsem ještě měl platnou smlouvu a dával jsem si na misky vah pokračování v Bielsko-Biale nebo návrat na do FC Vysočina, který zrovna postoupil do I. ligy. Nakonec jsme se rozhodli pro návrat domů, což byl s odstupem času jistě správný krok.

Jak zpětně hodnotíš čtyři sezóny v prvoligovém kádru FCV?
Bylo to vydařené období, kdy jsme po čtyři roky dokázali splnit základní cíl – záchranu nejvyšší soutěže. Myslím, že jsme hráli i dobrý fotbal. Skvělá byla hlavně první sezóna po návratu do nejvyšší soutěže nebo následující ročník 2013/14, kdy jsme v konečné tabulce skončili osmí! Další dvě sezóny už pro mne byly horší, neboť mne trápily vleklé potíže s achilovkou. Vlastně jsem od října 2014 do října 2015 nehrál. Na jaře 2016 jsem už začal cítit, že to na I. ligu úplně není.

Proto ses v létě rozhodl odejít do Českých Budějovic?
Možná jsem mohl třeba rok vydržet v Jihlavě, ale déle určitě ne. Chtěl jsem to ještě zkusit ve II. lize a pokusit se s Dynamem postoupit do ligy. To se nepovedlo, což po roce uspíšilo mé rozhodnutí ukončit profesionální kariéru a vrhnout se na trénování. Nemělo cenu oddalovat něco, co stejně muselo přijít.

Můžeš zrekapitulovat závěr své hráčské dráhy? Zahraješ si teď ještě někde?
Z Budějovic jsem odešel do regionální soutěže v rakouském Wieselburgu, kde se nám dařilo, ovšem kouč požadoval dojíždění na větší počet tréninků. Raději jsem tedy po roce oblékl dres divizní Polné. Od léta 2019 s Víťou Brabcem jezdíme hrát pro zábavu do Rakouska, ovšem už jen na zápasy. Pokud tedy zrovna neřádí koronavirus a nejsou zavřené hranice.

TRENÉR

Kteří trenéři Tě v kariéře nejvíce posunuli?
Zní to jako fráze, ale od každého kouče jsem si vzal něco. Ať již tehdy jako hráč, tak dnes pro svoji praxi trenéra.

Kdy se začala odvíjet tvá trenérská dráha? Od počátku ses chtěl zaměřovat na mládežnický fotbal?
Trenérské licence jsem si dělal už během hráčské kariéry. Jsem rád, že jsem se k tomu nechal dotlačit. Šel jsem do C licence až k A licenci, kterou jsem zvládl během působení v Dynamu. Od dospělého fotbalu jsem si chtěl odpočinout, tudíž působím u mládeže. A zatím mne to baví.

Jaká je tvá trenérská filozofie?
Fotbal se neustále mění a je třeba na jeho vývoj a moderní trendy reagovat. Zároveň však nezatracovat staré tréninkové metody a snažit se čerpat z vlastních hráčských zkušeností. A dávat tyto nabité vědomosti do souvislostí.

Máš jako kouč nějaké ambice?
Vždy jsem šel postupnými krůčky, nemám nějakou vysněnou metu. Momentálně se soustředím na práci v FKM Vysočina a zvažuji završení svého trenérského vzdělání. Buď půjdu cestou nejvyšší mládežnické licence, nebo zkusím studium, které by umožnilo případně vést i profesionální dospělý tým.

 
Aktuálně

Starší dorost do přípravy vstoupil dvojzápasem proti Dynamu

Početný kádr staršího dorostu dnes sehrál první duely letní přípravy. Namixované sestavy se v dvojzápase střetly s výběry Dynama České Budějovice. V úvodním zápase Vysočina nestačila 5:1 (3:0), když jedinou branku zaznamenal Adam Savi, a ve druhém byla naopak lepší Jihlava v poměru 0:2 (0:1) po trefách Adama Krejčího a Vojtěcha Doška. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2020 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu