29.04.2020, Miroslav Fuks

Pohled do kroniky jihlavského fotbalu s Jiřím Novotným

Pohled do kroniky jihlavského fotbalu s Jiřím NovotnýmV rámci několika rozhovorů, jejichž prostřednictvím mapujeme historii jihlavského fotbalu, jeho jméno několikrát pochvalně zaznělo. A není divu, když právě jím vedený tým Spartaku dosáhl během let 1989 až 1991 na postupy z krajského přeboru, přes Divizi až do MSFL. Bez tohoto posunu by možná ligový celek FC Vysočina nikdy nevznikl. Mnozí hádáte správně – hodláme vyzpovídat šestasedmdesátiletého trenéra Jiřího Novotného.

 

Už méně se toho ale ví o Vaší hráčské kariéře. Odkud pocházíte a kde jste začal s fotbalem?
Rodina pochází z Jihlavy, kde otec sloužil jako policista. Za okupace však byl převelen do Třebíče, kde jsem se narodil 16. října 1943. Když mi byly tři rok, tak se rodina do Jihlavy zase vrátila. Do míče jsem kopal od nejútlejšího věku. Středobodem pro nás bylo staré hřiště v místě dnešního autobusového nádraží. Moje první registrace z roku 1953 tedy byla v SK Jihlava. Jenže o dva roky později se na Jiráskově ulici dobudoval stadión Spartaku, což pro kluky kolem mne byl impuls k útěku ke „konkurenci“. A od té doby jsem tomuto klubu věrný!

Byl jste tedy i u působení v nejvyšší dorostenecké soutěži?
Ano, začal jsem v ní kopat v roce 1959. Tehdy jsem ale mnohdy nastupoval proti klukům o dva roky starším. A ligu jsem hrál až do sestupu v roce 1962.

Na kterých postech jste nastupoval?
V dorostu jsem byl levé křídlo. Později v mužích mne stáhli na levého záložníka ve dvoučlenné středové řadě. Mojí výhodou bylo, že jsem uměl kopat oběma nohama.

Vždy jste zůstal věrný Spartakovskému dresu? Nelanařily Vás jiné oddíly?
Jednou jsem se pro Spartak rozhodl, tak jsem tam chtěl i zůstat. Nastupoval jsem za něj až do roku 1981. Navíc jsem hned po vojně začal pracovat v Motorpalu. Několikrát jsem měl nabídku třeba z divizní Modety, ale mé srdce prostě bylo spartakovské. Nemohl jsem odejít k městskému rivalovi. Vzájemné duely byly vždy hodně vyhecované.

Měl Spartak ve Vašich hráčských časech na to, aby působil výše, než v krajských soutěžích?
Myslím si, že ne. Taková kvalita tady nebyla, trénovalo se jen třikrát týdně. A přestože tehdy do oddílu občas přišli dobří hráči zvenčí, jako Pepu Lamplota, Otu Venhodu nebo Karla Staňka do brány, tak to nestačilo. Stačí připomenout, že ani v nejvyšší krajské soutěži Spartak nepůsobil zcela pravidelně. V roce 1966 došlo k poklesu výkonnosti a sestoupili jsme do I. A třídy. Po následujících sedm dlouhých let jsme se pak snažili o postup do přeboru kraje. Většinou jsme byli druzí a získali jsme jen pověst věčného korunního prince. Až v ročníku 1972/73 se konečně povedlo jít výše. V kraji se nám v roli staronováčka velmi dařilo a hned jsme skončili druzí. Jenže o rok později jsme propadli až na 15. pozici a sestoupili jsem do I.A třídy. Naštěstí jsme byli hned po roce zpátky a od té doby se v Jiráskově ulici hrál krajský přebor stabilně.

Jak jste se stal trenérem? Kdy jste převzal otěže prvního týmu Spartaku Jihlava?
Nikdy jsem neměl ambice být trenérem. Mé povaze neseděla představa, jak někoho diriguji, někam ho tlačím, pokřikuji na něj... Jenže realita byla nakonec jiná. Poté, co jsem skončil hráčskou dráhu, jsem u prvního týmu Spartaku působil jako vedoucí týmu po boku trenéra Jirky Cerhana. Tehdejší předseda oddílu Vilda Dvořák se s trenérem nepohodl a někdy zkraje roku 1984 mne určil jako nového kouče. Potřebná trenérská licence byla napsaná na předsedu a já si III. a II. třídu dodělával až postupně. Předchozí trenérské zkušenosti jsem měl jen z dorosteneckého „béčka“.

Postupy

Netrvalo dlouho a tým pod Vaším vedením hrál baráž o postup do Divize...
V ročníku 1985/86 se mančaftu dařilo a dokázal vyhrát svoji skupinu přeboru Jihomoravského kraje. A tak nás čekala dvouzápasová kvalifikace proti vítězi druhé skupiny – Drnovicím. Ty měly naprostou většinu svých hráčů z vyšších soutěží a netajily se svými ambicemi na postup, za kterým šly opravdu za každou cenu. V prvním utkání v Jihlavě drnovičtí vyhráli 1:2 a v odvetě zvítězili přesvědčivě 7:1.

O rok či dva později mančaft nebyl schopen znovu hrát o postup?
Po nezvládnuté baráži tady nastalo určité zklamání, navíc bylo třeba mužstvo trochu obměnit a omladit.

Čím to bylo, že zrovna v ročníku 1988/89 k vytouženému postupu do Divize došlo?
Vyšel nám podzim a přezimovali jsme na první příčce. Měli jsme poměrně mladý tým, který byl složený převážně z vlastních odchovanců. Opíral se o brankáře Mirka Veselého, libera Petra Šilhána, nového tvůrce hry Milana Palkoviče, kterého jsme v létě přivedli z Českých Budějovic, a útočníka Libora Hamaru, který se s 20 brankami stal nejlepším střelcem soutěže. Kádr mužstva byl v průběhu zimy posílen o dvě výrazné individuality - z Modety přišel záložník Jirka Leligdon a především se z druholigového působení v Opavě do mateřského oddílu vrátil stoper Míra Pekárek.

Můžete na postupové jaro blíže zavzpomínat?
Dalšími aspiranty na postup byly Ratíškovic a TJ Třebíč, které jsme však v klíčových jarních duelech na našem stadiónu dokázali porazit. Mimochodem, v obou duelech jsme shodně 3:1 přehráli i Modetu, což v Jihlavě asi bylo historicky poslední městské derby v mistrovských zápasech. O vytouženém postupu do Divize po 40 letech existence Spartaku se definitivně rozhodlo tři kola před koncem - 4. června 1989. Doma jsme přivítali Kroměříž a šli jsme do vedení díky brankám Hamary, Pekárka a Hekerleho. Hosté však dvěma góly snížili a duel zdramatizovali. Jistotu a následnou postupovou radost nám dala až branka Hlávky. Nastoupili jsme v sestavě Veselý - Šilhán - Auředník (Cabuk), Mir. Pekárek, Pospíchal - Dvořáček (Mil. Pekárek), Palkovič, Leligdon - Třetina (Hlávka), Hamara, Hekerle.

Bylo nutné něco změnit po postupu do Divize? Šlo o velký výkonnostní skok?
Kádr mužstva do první divizní sezóny vstoupil bez výraznějších změn, když vlastně jedinou novou tváří byl Mirek Štancl z KPS Brno. Vydařil se nám úvod soutěže, kdy jsme se pět kol drželi na druhé příčce tabulky. Později však přišel menší útlum, který znamenal konečné sedmé místo. Rozhodně jsme se přesvědčili, že na tuto soutěž výkonnostně máme. Během roku se do týmu podařilo zabudovat talentované odchovance Broňu Bruzla a Radka Rašovského. Největší posilou pak byl Josef Morkus, který po složitých jednáních přestoupil z Modety.

Šli jste do dalšího divizního ročníku 1990/91 s tím, že chcete využít reorganizace soutěží a postoupit do MSFL?
Já vždy věřil, že Jihlava má na víc, než Divizi nebo dokonce III. ligu. Když s rozpadem Československa došlo k reorganizaci soutěží, která otevírala čtyřem celkům naší Divize cestu do nově vytvořené MSFL, tak jsem se na postup soustředil. Zvlášť, když jsme pro podzimní část byli posíleni o odchovance Spartaku a exligového hráče Vítkovic a reprezentace Luďka Kovačíka, který zde čekal na své angažmá v německém Lipsku. Podzim nám opravdu vyšel a přezimovali jsme pátí a byli jsme v přímém kontakt s vedoucími celky.

Postup do MSFL vyšel, ale byl hodně kostrbatý...
Do rozhodujících jarních bojů jsme nastupovali s vědomím, že postupu dosáhneme pouze za předpokladu, že se v tabulce posuneme minimálně o stupeň vpřed. Postup z 5. příčky totiž vyžadoval záchranu moravských Drnovice ve II. lize. A nakonec se ale přesně tak stalo! A to i přesto, že se nám na jaře bodově příliš nevedlo. Soutěž totiž byla nesmírně vyrovnaná, takže nás z konečného pátého fleku od posledního Vsetína dělilo pouze 7 bodů! Nutno připomenout, že tehdy byly za výhru jen 2 body. Během tří let jsme tak mohli slavit již druhý historický krok do vyšší soutěže!

Za připomenutí stojí některé památné pohárové bitvy...
To je pravda! Zejména slavný zápas proti kompletní prvoligové Zbrojovce, kterou jsme v září 1990 dokázali vyřadit ve 3. kole po penaltovém rozstřelu. Hosté vedli, ale náš tlak ve druhé půli vyústil do vyrovnání z přímého kopu, který zahrával Petr Šilhán. Dostali jsme se tak mezi 16 nejlepších a na jaře do Jihlavy přijely druholigové České Budějovice i s mladíkem Poborským. Sehráli jsme naprosto vyrovnanou partii, v níž však bylo štěstí na straně Dynama, které vyhrálo 1:2. Naši branku zaznamenal z penalty Hamara.

Brno jste v poháru hodně potrápili i o rok později, že?
BOBY tehdy bylo druholigové a my nováčky MSFL. Patřil nám úvod a postupně jsme brankami Rašovského, Morkuse a Hekerleho vedl 2:0 a 3:1. Brno ale dokázalo srovnat. Výborně hrající Hekerle, který pak v zimě přestoupil právě do Brna, znovu strhl vedení na naši stranu a už se zdálo, že dosáhneme na cenné vítězství. Těsně před koncem bohužel srovnal Wagner a v penaltách se radovali favorizovaní hosté, které vedl Karol Dobiáš.

Jak tehdy hráči kloubili práci s tréninkovým procesem? Měli nějaké úlevy? Jaké byly jejich prémie za fotbal?
Po postupu do Divize bylo hráčům dvakrát v týdnu umožněno, aby po obědě v Motorpalu vyrazili na dřívější trénink od půl druhé. Mimojihlavské hráče jsme Jihlavy vábili za prací či spíše vidinou palováckého bytu. Hráči byli amatéři, ale dostávali kalorné a prémie za zápasy. Na celý mančaft se tak při výhře dle účasti na trénincích a podílu na bodovém zisku rozdělovalo kolem 10.000 Kč na zápas.

Řeknete nám optimální sestavu Spartaku z postupového období 1989 až 1991?
To je opravdu hrozně složité, nerad bych někoho opomenul. Snad bude tedy zajímavé připomenout kádr mužstva z té doby. Brankáři Veselý, Jansa a Auředník, který ale byl univerzálem a nastupoval i na pravém beku. Stopeři Šilhán, Mirek a Milan Pekárkovi, kdekoli v obraně byli schopní nastoupit Pospíchal a Cabuk. Na beku či kraji zálohy kopali Dvořáček a Bruzl. Hru tvořili Palkovič, Leligdon, Morkus či Štancl. Do útoku jsme měli Třetinu, Hamaru, Hekerleho a Rašovského. Krajský přebor s námi občas hráli Hlávka, Beseda či Fišer. V Divizi naskakovali mladíci Holý, Pilát a Fejt...

Kdo tehdy tvořil realizační tým? Měl jste asistenta?
Maséry nám dělali Sláva Rašovský a později Pepík Fišer. Asistenta trenéra jsem neměl. Pomáhal mi jako vedoucí mužstva Vladimír Hekerle starší a později Karel Staněk.

MSFL

Jakou roli sehrál fakt, že se (naštěstí) změnila doba i režim. Promítala se nová ekonomika do fungování klubu či tréninkového procesu?
Všichni hráči pracovali v Motorpalu. Najednou se ale změnila doba a v Palu nastala nejistota. Již nebyly možné pracovní úlevy a uvolňování k tréninkům. Podnik se přestal výrazně podílet na financování tělovýchovné jednoty, potažmo oddílu kopané. Navíc někteří hráči změnili práci, jiné lákalo zahraničí.

Jaké byly začátky v MSFL? Rychlý přechod z kraje do III. ligy se asi musel projevit...
Určitě to bylo znát. První rok po postupu pro nás byl těžký, když tým z dorostu doplnil jen Szathmary. O záchranu jsme museli bojovat do posledních kol. Ve finiši jsme vydřeli 12. příčku.

Druhý ročník v MSFL byl ještě náročnější, jak praví stará fotbalová pravda...
Přezimovali jsme na 14. místě s mizivými osmi bodíky a s jednobodovým náskokem na sestupové pásmo. Příčinou byly letní odchody zkušených matadorů Hamary, Pekárka a Leligdona. Nastala nutná výměna úspěšné hráčské generace, kterou samozřejmě nemohli perspektivní odchovanci Vítů, Staněk či Novický nahradit okamžitě. Kriticky se jevící zimní situaci pomohla vyřešit finanční pomoc stavební společnosti PSJ, která se vedle sponzoringu ligového dorostu stále více podílela na rozpočtu a chodu klubu. Finančně pomohly i další firmy včetně Motorpalu, takže jsme tým v zimě doplnili. Z Pardubic přišel odchovance Bedřichova Chylík a z jihlavského SK Kračmar. Ke změně došlo i na brankářském postu, na který se místo stálice Veselého výrazněji prosazoval mladý Jančok. Nakonec jsme si účast v příštím ročníku MSFL vybojovali už pět kol před koncem.

Třetí rok v MSFL pro Vás přinesl změnu – o trenérský post jste se dělil s Radkem Zemanem...
Jeho role byla spíše v manažerské práci, než v trénování. Vlastní tým doplnili útočník Lát z SK Jihlava, z vojny se vrátil obránce Tržil a hlavně nám pomohl příchod třebíčského kanonýra Nejedlého. Na jaře se do sestavy začal prosazovat talentovaný dorostenec Caha. Třetí ročník v MSFL jsme končili na poklidné 7. pozici.

Od léta 1994 jste získal nového parťáka Jindřicha Březinu, čímž vlastně došlo i k propojení s dorosteneckými týmy, že?
S Jindrou jsme se dobře znali, vhodně doplňovali a hlavně podzim nám skvěle vyšel, když jsme skončili čtvrtí. Dokázali jsme se vyrovnat s koncem kariéry stopera Šilhána a gólmana Veselého, které nahradili Beránek a v brance mladý odchovanec Bílek. V zimě pak z Batelova přišel záložník Kuchta, naopak Robert Caha přestoupil do ostravského Baníku. Jaro už tak dobré nebylo, přesto jsme zopakovali loňskou sedmou příčku.

Tým tehdy bez potíží proplouval vodami MSFL a v ročníku 1995/96 se dočkal pozoruhodného pohárového tažení...
V létě 1995 mužstvo doplnili talentovaní odchovanci Wendl, Holec a gólman Padrnos. Cílem byl střed tabulky, ovšem začátek byl bídný. Po sedmi kolech jsme ale nastartovali sérii vítězství, která nás před posledním podzimním kolem vynesla až na 2. místo tabulky. Příčinou tohoto výkonnostního zlomu bylo vyřazení druholigových Slušovic v 2. kole národního poháru. Mužstvo bylo psychicky nahoře, začalo se mu dařit a vozilo body i z venku.

V poháru jsme ve 3. kole po penaltách vyřadili Uničov, jenž předtím vyřadil BOBY. V osmifinále do Jihlavy přijel druholigový LeRK Brno. Šli jsme do vedení, když se po Kračmarově rohu trefil Staněk. Hosté měli převahu a zaslouženě vyrovnali. V penaltové loterii sice neuspěl osvědčený Morkus, ale gólman Bílek dva pokutové kopy lapil a za nás postupně uspěli Pazderník, Staněk, Holec, Wendl a kapitán Cabuk. Mohli jsme tak oslavit historický úspěch v podobě postupu do čtvrtfinále!

Čtvrtfinálový los vám asi připravil velké zklamání, že?
Moc jsme si přáli, aby nám los do Jihlavy přihrál atraktivního soupeře, vždyť v osudí byla obě pražská “S” či Jablonec. Chtěli jsme přilákat co nejvíce diváků a důstojně zakončit skvělé pohárové tažení. Místo toho nám herečka Kateřina Brožová vytáhla vedoucí celek II. ligy Teplice na jeho půdě... Tým jel na sever oslaben zimními odchody Nejedlého a Morkuse do Rakouska a navíc nám tuhá zima dovolila odehrát pouze jeden mistrák. Domácí hnalo přes 3.000 diváků a měli po celý zápas velký tlak, kterému jsme čelili v sestavě Bílek - Vítů - Tržil (Bratršovský), Cabuk, Wendl - Kračmar, Kuchta (Kočka), Moravec (Pazderník), Dvořáček - Holec, Staněk. Nakonec jsme vydřeli bezbrankový stav a šlo se zase do penalt. Bohužel, jediný exekutor - mladík Holec - tíhu okamžiku neunesl a tak mezi nejlepší čtyři celky postoupili domácí. A příliš nám to nešlo ani na jaře v lize, kdy se začala projevovat absence opor a nezkušenost mladých, takže jsme se propadli až na 13. příčku.

Zlepšení nepřišlo ani v následné sezóně...
Z dorostu přešli talentovaní Šancl, Bratršovský a gólman Pospíchal, z Luk nad Jihlavou přestoupil Koníř. Setrvali jsme v poklidných vodách tabulky a potýkali jsme se s nevyrovnanými výkony. Konečné 12. místo asi bylo zklamáním.

Od léta 1997 bylo možné vnímat snahu vedení klubu pohybovat se na vyšších příčkách III. ligy. Zároveň šlo o vaše loučení s prvním týmem...
Tehdy tým z Bedřichova doplnil Slavík, a v červenci se jelo na “polosoustředění” ve Španělsku, kam hráči odjeli i s manželkami či přítelkyněmi. Vedení chtělo umístění do páté příčky, ale nedařilo se nám v koncovce a sestavu narušovala častá zranění nosných hráčů. Mé loučení po více než čtrnácti letech na jihlavské lavičce tak nebylo příliš slavné - na konečné 11. pozici

Koho jste poté trénoval? Sledoval jste další počínání jihlavského klubu?
Bylo mi jen 55 let, ale já se rozhodl věnovat nemocné manželce a psovi. Na fotbal jsem ale rozhodně nezanevřel. Na zápasy jsem chodil a stále chodím pravidelně, občas jsem koukal i na tréninky.

Překvapil Vás hodně posun klubu do ligových sfér?
Vždy jsem věřil, že v našem městě by se po hráčském doplnění mohla hrát vyšší soutěž. Ve druhé polovině devadesátých let tomu hodně pomohla cílevědomost a pracovitost pánů Vaculíka a Tulise, která se přenesla vlastně až do současnosti. Doufám, že současný tým se v dohrávaném fotbalovém jaru o postup do I. ligy popere. Velká škoda zbytečných podzimních ztrát venku.


Muži Spartaku Jihlava v roce 1990 v Německu. Zleva nahoře Leligdon, Veselý, Pospíchal, Šilhán, Pekárek, Hlávka, Štancl, Jansa a trenér Novotný. Zleva dole Bruzl, Dvořáček, Palkovič, Hamara, Auředník, Morkus, Rašovský, Cabuk.

 
Aktuálně

Starší dorost do přípravy vstoupil dvojzápasem proti Dynamu

Početný kádr staršího dorostu dnes sehrál první duely letní přípravy. Namixované sestavy se v dvojzápase střetly s výběry Dynama České Budějovice. V úvodním zápase Vysočina nestačila 5:1 (3:0), když jedinou branku zaznamenal Adam Savi, a ve druhém byla naopak lepší Jihlava v poměru 0:2 (0:1) po trefách Adama Krejčího a Vojtěcha Doška. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2020 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu