Pohled do kroniky jihlavského fotbalu s Miroslavem Havlíčkem a Josefem Sackým

Nelze začít jinak – odkud pocházíte a kde jste začali s fotbalem?
Havlíček: Narodil jsem se 12. února 1954 v Teplicích. Zde jsem chytal dorosteneckou ligu a poté jsem odešel na vojnu do VTJ Tachov. Sešel jsem se tam nejen s Jindrou Březinou, ale též s dalšími výbornými fotbalisty Ličkou, Rejdou, Peclinovským, Šulckem či Hanušem.

Sacký: Je to zajímavé, ale i já se narodil 12. února, ovšem o sedm let později. Pocházím z vesnice Dyjákovičky, která se nachází 10 kilometrů od Znojma. Tady jsem hrál fotbal až do vojny.

Pane Havlíčku, Vy se můžete pochlubit ligovou kariérou...
Po vojně jsem odešel do divizního TJ ČSAD Plzeň. Zde kopalo hodně kluků z prvoligové Škodovky, proti níž jsme často hráli i přáteláky. A mně se v nich docela dařilo a tak jsem v roce 1977 podepsal přestupní lístky do předchůdce dnešní Viktorky. V klubu jsem působil tři roky, ale do branky jsem se v lize přes Josefa Čalouna nedostal. V týmu tehdy působili John Uličný nebo Jirka Sloup. Zachytal jsem si jen v poháru. Že bude chytat Čaloun, bylo prostě daný. A objektivně musím přiznat, že to po dvou letech z mé strany neměly takový drajv, abych tuto plzeňskou legendu z branky dostal.

Za prvoligovými starty jste tedy odešel do Vítkovic?
Havlíček: Plzeň sestoupila z ligy a já v roce 1980 přijal nabídku druholigových Vítkovic. A hned v první sezóně jsme vyhráli svoji skupinu Národní ligy a v baráži jsme přes Teplice pronikli mezi elitu. O sestavu jsem se pral se Zápalkou, což bylo za kouče Dunaje hodně těžké. V ročníku 1981/82, kdy jsme byli nováčkem, jsem nastoupil do šesti utkání, které nakonec byly v nejvyšší soutěži jediné. Rád vzpomínám na naše překvapivé vítězství na Dukle Praha 0:1. Bohužel mi nevyšly zápasy na Slavii a Slovanu Bratislava, což mi z hlediska fleku v sestavě srazilo vaz. A málem bych zapomněl na nezapomenutelné vítězství 2:1 nad AC Milan ve Středoevropském poháru.

Jakými spletitými cestami jste nakonec zakotvili v Jihlavě?
Havlíček: V létě 1983 mi výborné nabídky nabízel druholigový Xaverov. Hodně jsem tam chtěl jít, jenže mi nemohli dát byt, takže to padlo. Nevyšly ani námluvy s Českými Budějovicemi. A pak přišel funkcionář Modety Jihlava Alois Špaček, kterému každý říkal Luigi. Sice jsem o fotbalové Jihlavě vůbec nic nevěděl a čekal mne pád až do krajského přeboru, ale nabízené podmínky byly slušné a hlavně jsem dostal to zásadní - byt. A to jsem rok předtím chytal proti AC Milán.

Sacký: Děkuji za to hokejové Dukle. Neměl jsem to štěstí, že bych hrál fotbal v nějakém vojenském mančaftu, takže jsem se po vojně v roce 1983 zase vrátil do našeho oddílu v Dyjákovičkách. Zrovna v té době jsme u nás v létě slavili nějaké výročí, na které jsme si k přátelskému utkání pozvali Duklu Jihlava. Hned po zápase za mnou přišli sekretář Dukly Sobota a trenér Hrbatý, že musím okamžitě odejít hrát fotbal do Jihlavy a že mi to domluví. Za týden přijel Luigi Špaček a můj přestup byl na světě. Do Modety jsem přišel měsíc po Mírovi Havlíčkovi. Ten byl takový náš táta, hodně nám mladým pomáhal a nejen já jsem k němu měl obrovský respekt.

Jak je možné, že po vás nikdy nesáhlo sousední Znojmo?
Sacký: Asi to překvapí, ale ne. Během hraní v Dyjákovičkách jsem měl nabídky jen z 1.B třídy. A asi to tak mělo být, že druhý zápas za Modetu jsme hráli ve Znojmě a já jsem vstřelil gól. Luigi Špaček byl velký manažer, tak hlasateli zápasu naprášil, že jsem z Dyjákoviček. Pak za mnou chodili domácí funkcionáři a ptali se, jak je možné, že nehraju za Znojmo.

Také jste od Modety dostal byt?
Sacký: Ne, já byl mladík, takže jsem spolu s dalšími svobodnými kluky bydlel v modeťácké ubytovně vedle stadiónu. Ano, je to ten stejný objekt, v němž se už dlouhé roky nachází noční podnik pro pány.

Byli jste prvními posilami nového týmu, ale nikoli posledními...
Sacký: Luigi dokázal přivádět zajímavé exligové hráče. Příkladem byl klíčový hráč Luboš Rejda, který svého času válel na křídle ligu Plzeň, v Modetě tvořil hru a já mu po jeho příchodu s úctou vykal. Dále Pavel Hanuš (dříve Chomutov), Petr Krahulec a Jarda Farný (dříve Zbrojovka Brno), Josef Čermák (dříve Frýdek-Místek) nebo Luboš Stockinger (dříve Gottwaldov). Do Modety ale vodil i nadějné mladíky, jako jsem byl já nebo Bohouš Bukovjan, který přišel z Hrádku u Znojma a předtím kopal dorosteneckou ligu v KPS Brno. Za další bych uvedl Jirku Bělohlávka ze Zbrojovky a Pepu Bláhu z Bedřichova, kterého Luigi vyfoukl Spartaku večer před uzavřením přestupního termínu.

Kde jste byli zaměstnáni?
Havlíček: Dva roky jsem dělal údržbáře v budově ředitelství Modety. Později jsem pro Modetu jezdil Avií.

Sacký: Já byl také údržbář, ale fungoval jsem pro všechny fabriky Modeta včetně těch v okolních městech. Určitě jsme se nepředřeli a mnohdy jsme dvakrát týdně trénovali i dopoledne.

Hned do ročníku 1983/84 jste šli s cílem pokusit se postoupit?
Havlíček: Tým na to byl, tak proč to nezkusit. Bohužel, v naší „A“ skupině jsme skončili o skóre až druzí za Blanskem, které poté zvládlo kvalifikaci s Hulínem a postoupilo do Divize. Škoda, že jsme na jaře s Blanskem doma hráli jen 0:0. Vzpomínám, že gólman Došek tehdy zlomil klíční kost Luboši Stockingerovi. Mimochodem, zrovna Luboš byl v týmu vlastně jediným pamětníkem divizních časů ze sedmdesátých let. Ještě doplním, že Spartak se v tomto ročníku umístil devátý o 17 bodů za námi.

Postup tak klapnul až o rok později...
Havlíček: Divize byla jasný cíl. Nejdříve jsme ale museli vyhrát naši skupinu Jihomoravského krajského přeboru, což jsme zvládli s přehledem s devítibodovým náskokem na Žabovřesky. Spartak se umístil ještě o čtyři body zpět na pátém fleku. A pak se šlo do baráže o postup s vítězem druhé skupiny – Spartakem Hulín. Tu jsme zvládli a dočkali jsme se kýženého postupu.

Sacký: K postupu nám nemalou měrou pomohl talentovaný odchovanec Modety a benjamínek týmu Pepík Morkus, který se stal nejlepším střelcem soutěže. Divizi si s námi ale nezahrál, protože odešel na vojnu a než se vrátil, tak jsme byli zpátky v přeboru.

Na zimním soustředění zleva masér Jiří Kozány a hráči Ivan Šulcek, Miroslav Havlíček a Jan Franěk

Jak vlastně vzpomínáte na tehdejší městská derby proti Spartaku?
Sacký: Docela normálně, zvlášť když jsem z Jihlavy nepocházel. Ty zápasy byly na hřišti vyhecované, ale mimo něj jsme v pohodě dokázali pokecat a posedět u piva.

Havlíček: Pamatuji si, že první derby jsem nemohl chytat kvůli trestu za červenou kartu a na jaře jsme hráli 1:1, když nám dával gól Hamara. V postupové sezóně jsme, myslím, obě derby dokázali vyhrát. Vzájemný utkání až nezdravě prestižně prožívali funkcionáři. Mám pocit, že je těšil každý fotbalový neúspěch městského rivala. Pravdou je, že v éře, kdy byly oddíly propojeny s fabrikami, fungovala tato řevnivost v celé řadě dalších měst.

Kdo byl vlastně Alois Špaček, který v tomto rozmachu Modety hrál důležitou roli?
Sacký: Byl to původem Brňák. Dlouho se pohyboval v severomoravském fotbale a trénoval mistrovský dorost Baníku Ostrava. Nevím, za jakých okolností se dostal do Jihlavy, ale stalo se tak v lednu 1983. V té době byla Modeta na padáka z kraje, ovšem díky jeho chystanému rozdělení na dvě skupiny mohla být v klidu. Luigi začal pracovat jako správce majetku v TJ Modeta a výrazně se angažoval ve fotbalovém oddílu. Pro fotbal dělal opravdu všechno a byl samozřejmě trenérem dospělého celku. Dnes už je bohužel po smrti.

Jaká vlastně byla první divizní sezóna?
Havlíček: Nebyla vůbec jednoduchá. Sice jsme nakonec skončili osmí, ale na sestup jsme měli náskok jen čtyři body. Jasně, tehdy se za výhru udělovaly jen dva body.

Sacký: Nutno připomenout, že tehdejší Moravskoslezská Divize byla velice těžká soutěž. Zatímco v Čechách měla Divize hned tři skupiny, tak na Moravě a ve Slezsku se hrála pouze jedna hodně nabitá skupina. Rozhodně měla parametry současné MSFL. Zvlášť, když si uvědomíme, že dnes v I. lize nehrají slovenské kluby a Moravskoslezské Divize jsou dvě.

Takže na Moravě byla ve vaší éře kvalitnější Divize, než v Čechách?
Havlíček: To rozhodně. Mohu to porovnat s obdobím, kdy jsem Divizi chytal tři roky v Plzni. Moravskoslezská Divize prostě byla kvalitou o třídu výše. Šlo o velké území a v oddílech se pohybovalo množství exligových hráčů.

Sacký: Mám stejnou zkušenost z Pelhřimova, kde jsem dva roky kopal Divizi. V Čechách byla Divize méně těžká, fotbalově uhlazená. Na Moravě byla vyšší úroveň hlavně z hlediska fyzické náročnosti a nasazení. A v každém mančaftu figurovalo pár výborných fotbalistů.

Kteří hráči patřili v první divizní sezóně k ose týmu?
Sacký: V brance byl jasnou jedničkou Míra Havlíček. Na pravém beku nastupoval Hanuš, na stoperovi kopal Ivan Šulcek a vedle něj Bukovjan nebo Zdeněk Minařík, vlevo šikovný hokejista Honza Franěk. Zálohu tvořili Rejda, Stockinger, Čermák a já. V útoku nejčastěji nastupovali Krahulec a Zdeněk Houšťava. V týmu byl i druhý gólman Jícha, naskakovali stoper Aleš Čáp, obránce Farný nebo záložník Jirka Leligdon, který později patřil mezi opory Spartaku.

V ročníku 1985/86 jste se zachránili v Divizi a Spartak vyhrál svoji skupinu přeboru, přičemž pak neuspěl v baráži s Drnovicemi. Teoretický společný jihlavský tým mohl být hodně silný...
Havlíček: Nejen v této éře byla velká chyba, že se oddíly a funkcionáři v Jihlavě nedokázali domluvit. Se stoperem Petrem Šilhánem nebo útočníkem Liborem Hamarou bychom určitě byli silnější. Myslím si, že už tehdy mělo město druholigový potenciál.

Ročník následující 1986/87 pro Modetu znamenal sestup...
Havlíček: Hodně špatně jsme odstartovali a přezimovali jsme na chvostu tabulky s velkou ztrátou na záchranu. Nepomohl ani fakt, že jsem asi šest zápasů nechytal. Na jaře jsme se ale zvedli a v odvetné tabulce jsme skončili asi šestí. Na záchranu to stejně nestačilo, scházely dva body na třináctou Poštornou. V šestnáctičlenné soutěži totiž sestupovaly hned tři mančafty.

Kde vidíte příčiny postupného poklesu výkonnosti fotbalové Modety?
Havliček: Fotbal tam dělali vlastně jen dva lidé – Luigi Špaček a ekonom Mirek Synek. Zázemí Modety z hlediska financí či možností zaměstnat hráče nebylo tak dobré, jako třeba ve Spartaku. A tak poté, co náš tým dosáhl vrcholu v podobě postupu do Divize, vedení nedokázalo adekvátně nahrazovat končící či odcházející hráče.

Sacký: A byl tu ještě jeden důležitý moment. V roce 1987 byli kvůli černým fondům vyšetřováni a později potrestáni prvoligoví Bohemians. A do tohoto tématu, kterým byly v éře socialismu prolezlé všechny československé sportovní oddíly, začal ve vztahu k Modetě vrtat jeden aktivní policista v Jihlavě. Přitom tehdejší kluby nebyly schopné bez černých peněz přivádět hráče, přihrát jim vyšší prémie, udělat pro ně něco navíc... Funkcionáři Modety proto raději odstavili Špačka, kterého na trenérském postu nahradilo duel Zdeněk Dubec – Jožka Halán. Navíc zanedlouho zemřel Synek, který měl pod palcem fotbalové finance. Osamostatněnému oddílu SK Jihlava se nedařilo ani po převratu. Neměl štěstí na funkcionáře a mecenáše. Když se v roce 1995 sloučil s FC PSJ, tak už vlastně neměl co nabídnout a byl vlastně logicky pohlcen silnějším a rozvíjejícím se klubem.

Určitým symbolem fotbalového pádu Modety byla ocelová konstrukce nedostavěné tribuny...
Sacký: Tu konstrukci navezli v první polovině osmdesátých let a zhruba dva roky u hřiště ležela nedostavěná. Když jsme postoupili do Divize, tak ji smontovali. No, a v dalších minimálně deseti letech se pouze natírala zelenou barvou a čekalo se na zázrak v podobě její dostavby. Oddíl na to neměl finanční sílu nebo pracovní kapacitu. Skelet tribuny nakonec skončil ve šrotu.

A naopak, proč prakticky vzápětí nastal fotbalový rozmach Spartaku?
Havlíček: Spartak měl velkou výhodu v zázemí, které mu poskytoval silnější podnik Motorpal. Na mysli mám nejen poskytnutí bytů, ale i více možností, jak fotbalisty zaměstnat. Modeta byla prostě ženská fabrika.

Sacký: Spartak měl navíc rozhodně lepší mládež, byl schopen pro první tým průběžně vychovat více šikovných hráčů. Nedá se ale říci, že by práce s mládeží byla na Modetě špatná. Většinou se její týmy pohybovaly jen o soutěž níže, než ty „Palovácké“.

V ročníku 1987/88 se tak oba jihlavské celky zase sešly v kraji...
Sacký: A oba mančafty hrály o přední příčky. Spartak nakonec skončil druhý s 31 body a Modeta, kterou vedl Franta Vítů, čtvrtá se ziskem 27 bodů. Nutno však dodat, že předchozí vyšetřování černých fondů mělo pro Modetu nepříjemný postih, když nám odečetli 6 bodů. Takže bychom jinak skončili druzí s 33 body. O rok později už Spartak konečně postoupil a my se umístili uprostřed tabulky krajského přeboru.

Jak se odvíjela vaše pozdější fotbalová dráha?
Havlíček: Někdy v roce 1988 jsem utrpěl vážný úraz se zády a skoro tři roky jsem nechytal. Musel jsem začít pracovat v teple, tak se ze mne stal hospodský v Jednotě. A v této profesi jsem pokračoval i po revoluci, když jsme s kamarádem koupili hospůdku Plechanda, kterou vlastním dodnes. Modetu jsem nějaký čas trénoval společně se Standou Muzikantem a dokonce jsem někdy v roce 1991 dva měsíce odchytal v přeboru. Sice nějaká kila přibyla, ale asi tam byli i horší gólmani.

Sacký: V Modetě jsem v krajském přeboru pokračoval do roku 1989. Nemuselo tomu tak být, protože jsem v roce 1988 podepsal přestup do druholigové Příbrami, jenže ho zhatil můj pracovní úraz hlavy, po němž jsem se nedokázal rychle dát fyzicky dokupy. Místo toho jsem přestoupil do divizního Pelhřimova, kde jsem působil dva roky. V tomto období jsem měl nabídku i od druholigového Znojma, ale to z rodinných důvodů nevyšlo. Pak přišla revoluce a já za fotbalem a prací odešel na deset let do nižších soutěží do Rakouska.

Málo se ví, že jste byl tři měsíce na zkoušce ve Slavii Praha...
Sacký: Luboš Rejda mi v roce 1988 domluvil u Tomáše Pospíchala testy ve Slavii. Tři měsíce jsem trénoval s prvním týmem, ale už mi bylo 27 roků a vzhledem ke kvalitě hráčů jsem nebyl perspektivní. Ale hodně mne to nakoplo do další kariéry.

Ze Spartaku jste nikdy nabídku neměli?
Havlíček: V době, kdy to v Modetě začalo jít z kopce, jsem Bohoušovi Kopeckému podepsal přestupové lístky do Spartaku. Jenže odeslání se administrativně nestihlo a později do klubu přišel gólman Tomáš Jansa.

Sacký: Když jsme v roce 1988 sestoupili z Divize, tak jsem seděl s panem Kopeckým na Krystalu a lámali mne do týmu. Nabízeli mi zaměstnání v Motorpalu a v horizontu dvou let i byt. Bohužel, funkcionáři Modety byli proti. Škoda, mohl jsem být u postupové sezóny Spartaku.

V pozdějším FC PSJ jste se později angažoval jako trenér gólmanů, že?
Havlíček: Zkraje devadesátých let jsem dělal asistenta Jindrovi Březinovi ve II. dorostenecké lize. To byl tým kolem Podrazského, Szathmaryho či Tržila. Později jsem v klubu začal trénovat dorostenecké a dospělé brankáře. Vzpomínám si hlavně na Martina Bílka, který byl hodně dobrej na lajně. Mé trenérské působení v klubu skončilo v roce 1998 s nástupem nového ředitele Zdeňka Tulise. Nešlo však o rozchod ve zlém, trénování logicky šlo těžko skloubit s provozováním hospody.

Jak vlastně vnímáte prudký rozvoj jihlavského fotbalu pod hlavičkou FC Vysočina?
Havlíček: Zásadní byl vstup generálního sponzora PSJ a dlouhodobá angažovanost jeho lídra pana Františka Vaculíka. Bez něj by tady liga prostě nebyla. Důležitá jistě byla i aktivita ředitele Zdeňka Tulise, který do klubu z Brna nastoupil v roce 1998. Je vážně úžasné, čeho někdejší Spartak dosáhl. Klobouk dolů.

Sacký: Jistě vývoji pomohlo, že se fotbal v Jihlavě sjednotil, ve spolupráci s městem získal další tréninkové plochy a díky své finanční síle i kvalitní práci s mládeží se FC Vysočina stal jednoznačným a nezpochybnitelným fotbalovým lídrem v celém kraji. Každopádně se tady za dvacet let udělalo strašně moc práce a je strašná škoda, že vývoj klubu byl v roce 2006 zabrzděn smutným sestupem z I. ligy. Kdyby se tehdy Plzeň zázračně nezachránila, tak Vysočina dnes mohla být o pořádný kus dál. A samozřejmě je škoda, že klub nebyl a není dostatečně ekonomicky silný, aby dokázal déle udržet své nejlepší či nejtalentovanější hráče.

Celek Modety Jihlava na zimním soustředění v únoru 1984.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024