„Síla tu je, Vysočina se o fotbal bát nemusí“

Samozřejmě. Život utíká a člověk se v něm musí umět vypořádat nejen s úspěchem, ale i s neúspěchem. Loňská sezona pro nás byla neúspěchem, protože jsme v postup do první ligy věřili, doufali jsme v něj a udělali pro něj maximum. Bohužel, v soutěži byla lepší mužstva než my a ta se nakonec v tabulce umístila před námi. I takový je občas fotbalový život, fotbalový svět.

Změní se nějak výrazně postupové ambice Jihlavy v novém ročníku? S jakým cílem do sezony jdete?

Musíme se s naší aktuální situací co nejrychleji srovnat a snažit se poskládat takové mužstvo, které by usilovalo o splnění hlavního cíle. Ten bude rok od roku stejný, vrátit se jednou do první ligy. Protože jsme tady pro nejvyšší soutěž vybudovali zázemí a myslím si, že Vysočina a diváci si ji bezesporu zaslouží.

Vaše pozice však asi bude složitější. Už v průběhu minulé sezony jste avizoval, že v případě nepostupu do první ligy se bude muset snížit rozpočet klubu...

Otázka našeho rozpočtu je stále našponovaná a musím přiznat, že jsme se ho snažili snížit tak, abychom se dostali o nějaké dva až tři miliony níž na pololetí. Uvidíme, jak se to bude dařit. Zatím ho nemáme plně pokrytý, ale budeme se snažit to do konce roku nějakým způsobem zvládnout.

V jaké výši by se tedy měl rozpočet pro letošní ročník pohybovat.

Roční rozpočet je mezi 30 a 35 miliony korun. Předpokládáme, že podzimní část sezony se bude pohybovat kolem 16,5 milionu korun, podle výsledků může být od 16,5 až do 18 milionů korun. Víte, ono se strašně lehce řekne, že se sníží rozpočet. Ale dneska tady ta naše fotbalová fabrika, která už funguje, pracuje s třemi stovkami lidí. Jak na úrovni mládežnické, technické či sportovní. A ti mají určité požadavky, které se musí naplnit.

Což rozhodně nejde zadarmo...

Víte, já jsem přesvědčený, že děláme to, co děláme, za zhruba třetinové až poloviční peníze, se kterými tu samou práci dělají ostatní kluby v České republice. Nesmíme zapomínat na jednu věc: i když je Vysočina až ve druhé lize, například v práci s mládeží patří mezi deset nejlepších klubů v naší profesionální kopané. To znamená, že hlavní úkol nás ve vedení, bude hledat další finanční zdroje. Ať už od akcionářů nebo od generálního partnera, který by nám to vyřešil a mohl by kvalitu naší práce ještě zvednout.

Mohlo by vám v tomto snažení pomoci i rozšíření vedení, které jste v létě provedli?

Určitě. Realizační tým jsme rozšířili o pozici sportovního manažera, pana Šmýda, jenž bude komunikovat s hráči a těšit problémy, které mají. Protože my dnes sice chrlíme mladé hráče, ale máme trošku potíže s jejich přechodem mezi juniorkou a dospělou kopanou. Kromě toho jsme angažovali i nového technického manažera, což je pan Hochmol, jenž bude mít více prostoru a času zabývat se třemi travnatými hřišti, dvěma umělými trávníky, tribunou či ubytovnou. Já se díky tomu budu moci víc zaměřit na ta nejdůležitější rozhodnutí a získávání finančních prostředků. Samozřejmě, včetně dostavby stadionu a dalších věcí, které s tím souvisí.

Takže s organizační strukturou týmu jste nyní už plně spokojen?

Ne, stále si myslím, že i když už máme relativně nějakou úroveň, jsme tak na sedmdesáti pěti procentech naší cesty dobudování našeho klubu. Věříme, že tyto změny tomu prospějí. Pokud totiž všechno nebude fungovat tak jak má, je velká pravděpodobnost, že nebudou fungovat ani výsledky řekněme té špičky, což je A-mužstvo.

Co by tedy realizační tým a celkové zázemí mužstva jestě potřebovalo?

Chybí nám tři až čtyři další lidé, takže do budoucna se k tomu musíme vrátit a zvážit, jestli je pro nás lepší člověk, který je schopen klubu zajistit skvělý servis, nebo jeden špičkový fotbalista, který se ale může zranit nebo neodvést takové výkony, jaké očekáváte. Každopádně půjdeme cestou vytvoření opravdu perfektního zázemí pro mladé hráče. Pro ty kluky, kteří chtějí hrát v našem klubu. Tak, abychom byli v budoucnu konkurenceschopni nejlepším mužstvům v naší republice.

Vedle změn ve vedení mužstva přišla i změna na postup hlavního trenéra, kde Milana Bokšu nahradil Luboš Zákostelský. Dalo by se říct, že teoretické zkušenosti nahradilo ambiciózní mládí. Souhlasíte?

Hledali jsme trenéra, který bude věkově trošičku bližší hráčům. Pan Bokša tady odvedl kvalitní práci, ale ta byla na bázi řekněme takového vztahu učitel - žák. Ale doba se hodně mění a my bychom se teď chtěli co nejvíce přiblížit hráčům.

Proč právě pan Zákostelský?

Chtěli jsme trenéra, který aktivně zažil fotbal na nejvyšší úrovni, což pan Zákostelský splňoval. Ať už to bylo v Liberci, Slavii, Blšanech či v zahraničí, kde působil v Rakousku, Číně a Japonsku. Kromě toho je to trenér, který druhou ligu zná, neboť za postupem a dá se říct vylepšením fotbalu v Čáslavi stojí právě on. Věříme, že tyto atributy by mohly být velice motivační pro naše hráče a že je zároveň schopen reagovat možná pružněji na řekněme trošku mladší vrstevníky.

Navíc mladý trenér je v dnešní době trochu módní záležitost...

Souhlasím, že je to trend, který nepozorujeme jenom v Jihlavě. Pokud se podíváte na ligu, tak řada mužstev šla touto cestou a uvidíme, jestli vybraní mladí trenéři nabídnutou šanci chytnou ‚za pačesy‘ a ukáží, že jsou schopni nahradit svoje zkušenější předchůdce.

Určitě omlazení nastalo i v kabině. Odešli někteří zkušení fotbalisté, hostování skončilo Vítovi s Balážem, na nové smlouvě se nedohodl Vladyka, z rodinných důvodů odešel i Svoboda. Jak současné mužstvo vnímáte?

Myslím si, že mužstvo je poctivé, atmosféra v kabině je bojovná a statečná. Kluci se chtějí ukázat. Ale samozřejmě i mládí má své stinné stránky. Může plodit chyby, hráči se mohou dostat do určité psychické lability, která by jejich výkony nějakým způsobem ovlivnila. Proto je důležité, že jádro mužstva, jeho osa, zůstalo. To jsou kluci, kteří ve Vysočině vždycky odváděli dobré a poctivé výkony, za Vysočinu vždy chtěli hrát a mají nadstandardní vztah k tomuto regionu.

Takže právě zkušení hráči jako Rzeszoto, Bartoš, Kadlec, Veselý, Lovětínský či Faldyna by znovu měli být klíčem k úspěchu?

Já jsem přesvědčený, že hráči téhle osy budou pro ostatní hráče vůdčími osobnostmi a pomůžou jim překonat z počátku ty pocity nervozity. A věřím, že v průběhu podzimní sezony se to projeví, mužstvo bude opravdu kvalitní a možná dá zapomenout na ty kvalitní hráče, kteří tady byli před nimi.

Hodně důležité bude zřejmě i zachytit začátek soutěže, souhlasíte?

Ano, z tohoto období mám opravdu trošičku strach, protože ta hráčská obměna je skutečně značná. Navíc nás v úvodu čeká těžké rozlosování, hned v prvním kole HFK Olomouc, poté Hradec Králové... Bude to takový prubířský kámen. Ale věřím, že v sezoně budeme vyhrávat a získávat si diváky těmi atributy, které nám na jarní sezoně chyběly. To znamená obrovským nasazením, bojovností, sebeobětováním jednoho hráče za druhého...

Takže to my měly být hlavní zbraně Vysočiny?

Ano, věřím v takové to srdíčko, bojovnost a nadšení našich hráčů. Doufám, že půjdeme postupně zápas od zápasu a tou poctivou prací se budeme pohybovat v takových patrech tabulky, abychom naději na postup měli co nejdéle. A popřípadě se nám třeba podařila dotáhnout k tomu, abychom na tu předcházející sezonu zapomněli.

Když už jsme u mladých hráčů, jak vnímáte výsledek, kterého dosáhla česká reprezentace do 20 let, v kádru s jihlavským záložníkem Tomášem Cihlářem, na nedávném ‚stříbrném‘ mistrovstí světa v Kanadě?

To, co dokázala dvacítka, je obrovský úspěch, který se neopakuje každý den. A jsme velice rádi, že se tam Tomáš svým přístupem a poctivostí dopracoval, že měl možnost nastoupit v několika utkáních a nějaký ten čas si odehrát a jsme na to hrdí. Je to svým způsobem obrovské vyznamenání celé Vysočiny. Věřím, že ukazuje cestu dalším mladým fotbalistům. Navíc je i výborný student, teď byl přijatý na vysokou školu do Brna, na Masarykovu univerzitu – katedru sportovních studií, takže je to skutečně ideální vzor pro mládež.

Na jaře na sebe upozornil i další mladík, sedmnáctiletý útočník Rabušic, o kterého měly v létě zájem prvoligové Brno či pražská Sparta. Takže s výsledky práce s mládeží jste asi spokojen?

Určitě. Zároveň je to obrovské ocenění kolegů, kteří pracují na mládežnickém úseku. Protože tito lidé jsou srdcaři, žijí fotbalem na Vysočině a jsou vděční, že jim kraj Vysočina, město Jihlava a akcionáři klubu, dávají možnost pracovat v klubu, kde jsou profesionální základy a kde se dá pracovat. Já věřím, že se to bude rok od roku posouvat k pozitivu. A jsem přesvědčený, že hráčů, jako je Cihlář či Rabušic, tu bude čím dál tím víc.

Skutečně?

Dle mého názoru Vysočina potřebuje jedinou věc: dva, tři roky času. Pak bude nejen stálým účastníkem první fotbalové ligy, ale možná bude moci splnit i můj letitý sen o účasti v evropských pohárech. My jsme šli na všechno strašně rychle a strašně nepřipraveni a to nás svým způsobem vyčerpalo. Ale myslím, že právě v práci s mládeží a v těch chlapcích, které tady máme, je obrovská síla Vysočiny. Proto tvrdím: Vysočina se o fotbal v budoucnu rozhodně bát nemusí.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024