27.07.2007, iDnes.cz - Jan Salichov

Jít co nejdál, to jsme splnili, říká Cihlář

Jít co nejdál, to jsme splnili, říká CihlářJihlava - Nechybělo mnoho a jeho výlet do Kanady mohl mít zlatou tečku. „Šlo už jen o to neinkasovat,“ vzpomíná jihlavský fotbalista Tomáš Cihlář na atmosféru nedělního finále mistrovství světa hráčů do 20 let s Argentinou poté, co Češi v 60. minutě vstřelili úvodní gól. „To se nepodařilo – a soupeř po dvou minutách srovnal. Tím se dostal na koně, přehrával nás a nakonec zápas rozhodl.“ Přesto levonohý záložník účasti na světovém šampionátu rozhodně nemusí litovat. I když během něj nastoupil pouze na 11 minut, podílel se na největším úspěchu českého fotbalu za posledních 45 let.

 
Vzpomenete si ještě, s jakými cíli jste vy a celý český tým do Kanady odlétali?

Já osobně jsem tam odjížděl s cílem, abych nastoupil, nebo lépe, abych se probojoval do základní sestavy. To se bohužel nepodařilo. Cíle týmu byly co nejvyšší, jít co nejdál. A to jsme splnili vrchovatě.

Do zámoří jste se přesouvali v sobotu 16. června, první zápas na šampionátu jste hráli až 1. července. Jak probíhaly vaše dny do té doby?

Vše bylo podřízené tomu, abychom se dobře aklimatizovali na místní prostředí. Úvodní tréninky byly lehčí, pak přišla na řadu nějaká ta turistika, abychom se odreagovali. Sehráli jsme dvě přípravná utkání, s Kanadou a Jižní Koreou. Poté už jsme se připravovali na turnaj.

Mluvíte o turistice. Potěšilo vás, že byl čas si Kanadu prohlédnout i jinak, než jen z okna hotelového pokoje či stadionu?

Určitě to bylo příjemné, vždyť do Kanady už se možná nikdy nedostanu. Viděli jsme například Niagarské vodopády, největší nákupní centrum v Edmontonu nebo CN Tower v Torontu.

Mistrovství světa jste zahájili utkáním s Argentinou. Vy jste však seděl pouze na lavičce náhradníků. Jak jste to vnímal?

Samozřejmě mě to mrzelo, jako každého, kdo nemohl hrát. Ale sestava je vždy otázkou trenéra. Já jsem tak mohl jen věřit, že nastoupím alespoň v dalších zápasech.

Jak se vůbec vstupuje do tak důležitého turnaje zápasem s úřadujícím mistrem?

Není to zrovna příjemné, takhle začít. Ale mohla to být naše výhoda, že jsme si toho nejtěžšího soupeře odbyli na začátek a pak nás čekali soupeři, které jsme mohli porazit snadněji.

S Argentinou jste na úvod uhráli cenný bod. Byl právě jeho zisk tím, co vás nastartovalo na úspěšnou cestu celým turnajem?

Řekl bych, že ano. Po těch šancích, které Argentina měla, bylo výborné, že jsme tu remízu uhráli. Do dalších zápasů jsme pak mohli jít s větším sebevědomím.

Následovalo utkání s relativně méně známým soupeřem, Severní Koreou. V případě vítězství jste si mohli předčasně zajistit postup do osmifinále. Mysleli jste na to?

Ano, před zápasem jsme chtěli vyhrát, aby v posledním duelu ve skupině mohli nastoupit i ti, kteří předtím nehráli. Ale nevyvíjelo se to dobře, prohrávali jsme, a přesto, že se nám podařilo utkání otočit, jsme z penalty tři minuty před koncem inkasovali branku na 2:2. Byla to škoda, zase nám to ztížilo situaci a museli jsme uspět v dalším zápase.

Na závěr skupiny vás tak čekal rozhodující duel s Panamou. Bylo složité do něj vstupovat s vědomím, že teď už musíte vyhrát?

Určitě to bylo těžké. Ale připravovali jsme se na ně a měli jsme dobrou taktiku. Ta se nám, dá se říct, po celý zápas dařila praktikovat, dali jsme dva góly a vyhráli.

V osmifinále jste narazili na Japonsko a byl z toho hodně dramatický souboj...

Moc jsme si přáli postoupit a soustředili jsme se proto na to, abychom nedostali první gól. To se nám ale nepodařilo a po druhé rychlé brance jsme v úvodu druhého poločasu prohrávali už 0:2. V tu chvíli bylo důležité, že jsme nepřestali hrát a dál jsme bojovali. Po dvou penaltách jsme vyrovnali a po prodloužení na penalty postoupili.

Poprvé v turnaji vám pomohly pokutové kopy. Jak jste tuto atraktivní koncovku utkání vnímal?

Já jsem to nějak moc neprožíval. Klukům jsem věřil, hlavně gólmanovi. Horší by bylo, kdybych měl jít sám kopat.

Ve čtvrtfinále vás čekal duel s hodně těžkým soupeřem, jedním z hlavních favoritů turnaje ze Španělska.

O Španělsku jsme věděli, že v tomto složení snad sedm let neprohrálo. Takže jsme si říkali, že bychom jim tu sérii mohli ukončit. Hráli jsme zase ze zabezpečené obrany s tím, že určitě přijde nějaká šance dát gól. Podruhé rozhodovaly penalty a podruhé to vyšlo (úsměv).

Opět se tak potvrdilo, že české týmy penaltové rozstřely úspěšně zvládají. Čím to?

Nevím, asi máme dobré brankáře, nebo to naši hráči umí kopnout přesně tam, kam chtějí.

Připravovali jste se na penalty během turnaje?

Trénovali jsme je. Už před zápasem s Japonskem jsme čekali, že na ně může dojít. Věděli jsme, že máme gólmana, který je umí chytat, takže jsme si docela věřili.

Duel se Španěly byl první, do kterého jste krátce zasáhl i vy osobně. Na penalty jste určen nebyl?

Byl, měl jsem jít kopat případnou šestou... Jsem rád, že na to nedošlo (smích).

V bitvě o finále jste se střetli s Rakouskem. To mělo být podle prognóz nejsnadnějším soupeřem. Vnímali jste to stejně?

Papírově to byl určitě slabší soupeř než ti ostatní. Ale my jsme věděli, že už musíme vyhrát s každým. Navíc je Rakousko vlastně náš soused, takže jsme měli v zápase s nimi o to větší motivaci.

Právě proti Rakousku jste odehrál nejvíce času, závěrečných devět minut. Jak jste si je užil?

Byl jsem rád, že jsem mohl alespoň nastoupit. Šance zahrát si tam byla už proti Koreji a proti Japonsku, kdy jsem byl určený na střídání. Ale trenér tam nakonec poslal raději záložníka. To mě mrzelo, takže mě potěšilo, že to vyšlo alespoň proti Španělsku a Rakousku.

Ve finále jste se střetli opět s Argentinou, která nebrala nic jiného než zlato. Zato vy jste už neměli co ztratit. Jak jste na zápas o zlato těšili?

Určitě to bylo příjemné, hlavně jsme si chtěli ten finálový zápas užít. Hrát tak, jak umíme, a zkusit vyhrát.

A od vítězství jste po parádním výkonu nebyli daleko. V 60. minutě vás Fenin nádherným gólem poslal do jednobrankového vedení. Jenže soupeř zápas stačil otočit, to muselo hrozně bolet?

Souhlasím. Když jsme dali ten gól, byli jsme šťastní. Možná tam bylo příliš mnoho euforie a úvah, že teď už bychom mohli být mistři světa. Vždyť teď už šlo jen o to, nedostat gól. To se ale nepodařilo, když soupeř během dvou minut rychle srovnal. Tím se dostal na koně, přehrával nás a nakonec rozhodl zápas.

Ta gólová odpověď přišla skutečně brzy, přitom Argentina do té doby příliš stoprocentních gólových šancí neměla. Bylo to chvilkovou ztrátou koncentrace?

Určitě, tomu gólu šlo zabránit. Byla tam chyba v obraně, špatné vystoupení. Ale musím uznat, že Argentina hrála dobrý kombinační fotbal, hodně přihrávek, neztrácela zbytečně míče, takže to bylo těžké.

Nemohlo vás trochu srazit uspokojení z toho, že jste už i tak dosáhli na historický úspěch?

V hlavách to, že jsme už dokázali hodně, trochu bylo. Říkali jsme si, že medaili máme jistou. Šlo jen o to, jestli zlatou, nebo stříbrnou. Nakonec z toho byla ta stříbrná.

 
Aktuálně

Jihlava postupuje do dalšího kola MOL Cupu

Utkání třetího kola MOL Cupu mezi Jihlavou a Pardubicemi skončilo vítězstvím domácích 2:0. Své vedení z první půle dokázali jihlavští fotbalisté po poločase ještě navýšit a zásluhou výborného výkonu gólmana Adama Jágrika odešli z utkání bez obdržené branky. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2021 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
 

Akcionáři klubu

Generální partner klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu