Pojezný: Tvrdá práce a disciplina se vždy vyplácí

Kájo, co se ti vybaví, když se řekne FC Vysočina?
Vybaví se mi celá moje fotbalová kariéra - na Vysočině jsem od přípravky a působím v ní bez přestávky až do dnešního dne.

Vybavuješ si své fotbalové začátky?
Fotbal mám ve vínku prakticky od narození. Taťka pískal, mamka chytala za Jihlavu a já jsem s ní jezdil na všechny zápasy. Takže fotbal je tak nějak přirozenou součástí celé naší rodiny a to, že budu hrát fotbal bylo prostě jasné. Kdybych nehrál, nebyl bych asi jejich. (smích)

Jak vzpomínáš na jihlavské mládežnické začátky? Kdo z trenérů v tobě za tvého působení v Jihlavě kromě trenéra Průši, kterého si zmiňoval v jednom z nedávných rozhovorů, zanechal nejvýraznější stopu?
Vzpomínám na ně hrozně rád. S hodně klukama, kteří se mnou prošli všemi kategoriemi, jsme teď společně i v "áčku". A s těmi, se kterými nehraji, jsem stále v kontaktu, semtam se i vídáme. 

A co se trenérů týče, musím ještě jednoznačně zmínit Radima Kučeru. Ten si mě vytáhl do "áčka", dal mi první šanci. První start proti Spartě v poháru. Nikdy nezapomenu na to, jak mi řekl, ať nejsem nervózní. A že jsem byl! První zápas za "áčko" proti Spartě, které fandíte a sledujete ji odmala v kombinaci s prvním startem za muže, to prostě nešlo nebýt nervozní.

Do kabiny jihlavského "áčka" ses tedy poprvé dostal cca před dvěma roky. Jak vzpomínáš na své začátky v prvním týmu?
Vzpomínám na ně hrozně rád. Byl jsem teda šíleně nervózní, protože jsem vnímal, jak je to v mém životě důležitý moment.  Pamatuji si, že jsem dostal dočasně místo po Adamovi Ritterovi, který byl tou dobou zraněný, vedle mě seděli Tomáš Svoboda a Honza Fortelný. Kluci v kabině mě podrželi a pomohli mi, abych se cítil komfortně.

Na jaký ligový duel vzpomínáš nejraději a který bys naopak z paměti vymazal?
Nejraději vzpomínám na zápas proti Táborsku, protože jsem dal svůj první gól za A tým. A nejhorší pro mě byl jednoznačně zápas proti Pardubicím cca dva roky zpátky, ve 20. minutě mě trenér vystřídal. Takovou bezmoc a zklamání jsem dlouho nezažil. A ještě jsme ten zápas pak prohráli, takže si to umíte představit.

Stále patříš mezi nejmladší hráče jihlavského kádru. Prozradíš nám, jaké povinnosti z toho zrovna pro tebe v kabině vyplývají?
Tak já jsem z toho vyvázl úplně nejlíp, jak jen to šlo, protože jsem šéf služby, takže naopak já jsem ten, kdo klukům říká, co kam patří, co je potřeba donést a co je potřeba připravit na trénink.

Předávají ti zkušenější hráči své poznatky? Ke kterému z nich máš nejblíže?
Nemyslím, že své poznatky předávají jen ti zkušenější. Předáváme si je tak nějak všichni mezi sebou, ať už nám je dvacet, pětadvacet nebo třicet. Když se někomu něco nelíbilo nebo nelíbí, tak to prostě řekne a pak to všichni společně probereme. Ke komu mám nejblíž? Asi ke všem. Všechny mám stejně rád a všem můžu věřit.

Kdy si poprvé oblékl reprezentační dres? Jaký to byl pocit?
Tak reprezentační dres jsem měl na sobě poprvé toto léto. Nepopsatelný pocit. Bylo to zvláštní a přál bych to každému mladému fotbalistovi! Reprezentovat zemi, dostat se do výběru nejlepších v určité kategorii, to je bezpochyby sen každého z nás. Protože když už se celý život něčemu věnujete, milujete to, nic jiného vás prakticky nezajímá, právě tahle tvrdá práce a disciplina se vyplácí a pak přináší ovoce.

Prozatím si odehrál za reprezentaci pouze tři zápasy. Který z nich byl prozatím ten top?
Z těch tří zápasů pro mě znamenal nejvíc určitě ten první - proti Německu. Pocity nepopsatelné, byl jsem šťastný, odehrál jsem celý zápas, co víc si přát.

Čím si vysvětluješ fakt, že z tvého mateřského klubu FC Vysočina vzešla řada reprezentantů?
Já osobně si myslím, že je to těmi podmínkami, co tady mládež má. Je tady akademie, kde mají kluci všechno potřebné - od snídaní, přes nejrůznější přednášky až po společné tréninky, někdy bývají i tři denně. 

A samozřejmě klub má vizi pracovat s mladými hráči, takže spousta odchovanců dostává příležitost zapojit se do prvnímu týmu poměrně brzy. Nejčerstvější příkladem je třeba Lukáš Fila. V sedmnácti letech už nastoupit v základu ligového utkání, to je prostě pecka. Tohle ty kluky z mládežnických kategoriích jednoznačně motivuje, když vidí, jak moc je reálné se ze dne na den hlásit u prvního týmu.

Co podle tebe musí mít takto mladý hráč za vlastnosti, aby se nevzdal svého snu a nesešel z cesty jako spousta mladých nadějných hráčů, kteří jak rychle vzlétli, tak rychle spadli?
Tak na tuhle otázku mám jasnou odpověď - být flegmatik jako já. (smích) Je důležité se nenechat ovlivňovat okolím, obklopit se pouze těmi správnými lidmi. Od nich si názor vždycky rád poslechnu, přeberu si ho, ale to je tak vše. Všude kolem nás je spoustu negativních lidí, vjemů a to si prostě do hlavy nesmíte pouštět, jinak vás to semele. Je třeba mít jasně stanovené cíle, svoje hranice a rozhodně nezapomenout na dobré vychování. Samozřejmě i já vnímám to, že bych měl být průbojnější, víc komunikovat, tento problém ale určitě nemám sám, spousta mladých hráčů to v krvi nemá a chvíli trvá, než se to naučí. Ale zrovna toto je vlastnost, na které se dá zapracovat a rozhodně to mám v plánu.

Jaké jsou tvé fotbalové cíle? Máš vysněný klub, jehož dres bys chtěl obléknout?
Tak určitě bych rád začal naší první ligou. Přál bych si na sebe jednou obléknout dres jednoho z pražských "S". Už kvůli rodině. U nás doma všichni fandí Spartě, ségra Slavii. Splnil bych sen nám všem.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies