24.09.2012, Miroslav Fuks

Rada: Chci se ve Vysočině dostat do herní pohody

Rada: Chci se ve Vysočině dostat do herní pohodyPosledním přírůstkem kádru FC Vysočina se stal těsně před vypuknutím podzimních bojů zkušený a urostlý defenzivní záložník či stoper, který se může pochlubit množstvím startů v Gambrinus lize a též angažmá v tureckém Sivassporu. Jaké však byly fotbalové začátky Tomáše Rady?

 

Jasnou volbou byla pro naši rodina Sparta. Už zde hrál nejstarší bratr a tak jsem zamířil za ním. O čtyři roky později mne následoval mladší bratr Jakub, který nyní hraje v Bohemians.

Pravidelně jsi působil v mládežnických reprezentacích a dokonce jsi získal bronz na EURU U-16...
Ve Spartě jsem dost přeskakoval jednotlivými ročníky. Do „A“ dorostu jsem vkročil o tři roky dříve a v osmnácti jsem přešel do juniorky, která tehdy hrála ČFL. Možná i díky tomu jsem prošel prakticky všemi mládežnickými reprezentacemi. V roce 2000 jsme na EURU U-16, které se hrálo v Izraeli, uhráli stříbrné medaile. V kategorii U-19 jsme skončili pátí.

Jaké byly možnosti prosadit se do kádru prvního týmu Sparty?
Párkrát jsem se dostal na lavičku, ovšem tehdejší šance prosadit se do užšího kádru byla pro odchovance a mladé hráče mnohem menší. Bylo to až nemožné. Pořádně se to tehdy podařilo jen Rosickému, Junovi a Hübschmannovi.

Jaro 2004 jsi strávil na hostování v Mostu. Jak na toto působení vzpomínáš?
Most měl tehdy dobře rozehranou II. ligu, měli ambice postoupit a trenér Zach mi nabídl hostování. Pro mne to byla šance změnit prostředí a získat zkušenosti z boje o postup. Úvod do jara nám vyšel a ještě po 19. kole jsme byli na první pozici tabulky. Poté však přišla neuvěřitelná série, kdy jsme uhráli pouhý bod. Sezóna tak měla hodně trpký konec.

Jaký byl poté návrat na Letnou?
Věřil jsem, že bych mohl dostat šanci v kádru „áčka“. Ostatně, několikrát mi to bylo i přislíbeno. Jenže vždy se něco stalo, popřípadě se změnil trenér. Jako odchovance Sparty mne to hodně mrzelo, na druhou se poté moje kariéra asi ubírala správným směrem.

V létě 2005 jsi se dočkal zájmu Plzně, která představovala významný obrat v tvé kariéře...
V prvním ročníku jsem byl v Plzni na hostování. Tehdy Plzeň spolu s Jihlavou postoupila do Gambrinus ligy a nakonec se právě na její úkor v posledním kole zachránila. Já byl tehdy samozřejmě velice rád za pravidelnou možnost kopat I. ligu. Hned v prvním ročníku v nejvyšší soutěži jsem nastoupil do 23 zápasů.
Po sezóně mi volal manažer s tím, že pro mne má novou smlouvu. Doufal jsem, že to bude nová smlouva ve Spartě, jenže místo toho jsem se dozvěděl, že se kluby dohodly na mém přestupu a já budu v Plzni pokračovat už jako její kmenový hráč.

Jak bys popsal plzeňské roky? Vlastně jsi mohl sledovat postupný plzeňský rozmach – od sestupového boje po mistrovský titul...
Plzeň se vždycky prezentovala spíše bojovnou hrou, do které postupně začal zapracovávat technické prvky a více fotbalovosti kouč Levý, který Viktorii vedl v letech 2006 – 2008. Plzeňskou proměnu však asi nastartoval tehdejší klubový šéf Kříž, do ze Sparty přivedl řadu nechtěných hráčů. S tímto kádrem jako první pracoval trenér Šilhavý. Měl však trochu smůlu, neboť tým si ještě ideálně nesedl. Vše pevně usadil do správných kolejí až příchod trenéra Vrby v říjnu 2008. Mančaft stabilizoval a výborně připravil na historický ročník 2009/10.

Jaká byla vlastně sezóna, která Viktorii vynesla premiérový pohár pro mistra ligy?
Bohužel jsem se pod mistrovský titul podepsal jen v podzimní části, kdy jsem nastoupil do všech sedmnácti duelů. Dařilo se nám a prezentovali jsme se výborným fotbalem. V Plzni jsem strávil pět a půl roku, a když po výborném podzimu 2010 přišla nabídka z Turecka, tak jsem byl postaven před těžké rozhodnutí. Zda v Plzni bojovat o titul a evropské poháry, anebo zkusit kvalitní evropskou soutěž? Taková nabídka se už nemusí opakovat, tehdy mi bylo sedmadvacet let. Navíc nepopírám, že velkou roli sehrála i finančně zajímavá smlouva. Rozhodování pomohla i skutečnost, že jsme do Sivassporu zamířili se spoluhráčem z plzeňské defenzívy Navrátilem.

Litoval jsi, že jsi Sivassporu dal přednost před oslavou titulu a startům v Lize mistrů?
Na jaře jsem v televizi sledoval každý zápas v jízdě za titulem a stejně tak i podzimní zápasy v Lize mistrů. Určitě mne mrzelo, že u toho nemohu být, ale rozhodně jsem svého rozhodnutí nelitoval. Taková šance už nemusela přijít. Jsem rád, že mám doma alespoň mistrovskou medaili.

Kde se vlastně Sivasspor nachází?
Město Sivas má asi 300 tisíc obyvatel a nachází se v horách uprostřed asijské části Turecka. Široko daleko nic jiného není, ovšem k zápasům jsme létali pouze do Istanbulu vzdáleného asi 1000 kilometrů. Jinak jsme se opravdu hodně nacestovali autobusem. V klubu nás přijali perfektně. Aklimatizaci určitě pomohl fakt, že se mnou byl spoluhráč Kuba Navrátil. Rodina tam se mnou byla vždy zhruba po dvou měsících. Na život ve městě, které je z tureckého pohledu spíše malé a mnoho toho nenabízelo, jsem si zvykl. Přeci jenom jsem tam byl hlavně kvůli fotbalu.

Jaké byly sezóny v turecké nejvyšší soutěži?
Chvíli nám trvalo, než jsme si na jejich ligu zvykli. Ta je rychlejší a hraje v ní hodně technických fotbalistů, například Brazilců, kteří to umějí s míčem. Naopak naše liga je zase silnější v oblasti taktiky a herní disciplíny. Na hřišti občas panoval chaos, navíc Turci jsou mentalitou ofenzivní fotbalisté, bránit se jim moc nechce.
První půlrok byl dobrý. Zachránili jsme ligu a já nastoupil do patnácti zápasů ze sedmnácti. Bohužel, pak jsem si v létě poranil záda a marodil jsem 2,5 měsíců. Dostat se zpět do sestavy, v níž se točilo opravdu hodně hráčů, bylo velmi těžké. Na začátku letošního roku jsem naskočil do pohárového utkání a poté asi sedmkrát v lize na pár minut. Se svou herní vytížeností jsem byl na jaře velmi nespokojený.

Kdy v tobě uzrálo rozhodnutí vrátit se pro tento ročník do Česka?
Před letní pauzou už jsem tušil, že se mnou v Sivassporu příliš nepočítají. Bylo mi doporučeno, abych si našel nové působiště. Vše zhoršil fakt, že jsem si na posledním tréninku v jarní sezóně při skluzu přisedl koleno. Poté jsem ztratil tři týdny klidem, poněvadž lékaři předpokládali, že jde o poranění vazů. Až magnetická rezonance odhalila prasklý meniskus. Šel jsem na operaci a měl jsem tak dost času na úvahy o dalším angažmá.

Byla pro tebe Vysočina jedinou variantou? Co jsi o tomto klubu věděl?
Byly tam možnosti v klubech bojujících v evropských pohárech, ovšem ty mne potřebovaly hned. Já však byl v létě ze zdravotních důvodů nepoužitelný. Zájem trval u Jihlavy, kde jsem se sešel s manažerem Jinochem a trenérem Komňackým. Díky jejich rychlému a konkrétnímu jednání jsme se rychle dohodli.

Jaký máš zatím ze svého jihlavského působení pocit? Jak se osobně cítíš po herní stránce?
Vysočina mne mile překvapila. Jde o rodinný klub, který si na nic nehraje, plní své sliby a perfektně funguje. Troufám si říci, že takto kvalitní zázemí má jen málo klubů v Gambrinus lize.
Začátek v Jihlavě pro mne nebyl jednoduchý. Byl jsem po zranění a potřeboval jsem pořádně potrénovat. Nechtěl jsem nic uspěchat, protože jsem měl obavu z obnovení zranění. Na druhou stranu jsem chápal trenéra, který chtěl, abych co nejdříve naskočil do sestavy. Nakonec jsem poprvé naskočil v Liberci. Moc dobře vím, že to z mé strany ještě není optimální. Tréninkové a herní manko na sobě stále trochu cítím. Výpadek po dvou zraněních, což se mi v kariéře ještě nepřihodilo, byla dost dlouhá. Jsem tedy rád za každý trénink a odehraný zápas.
Co se týče našeho startu do ligy, tak lze bezesporu konstatovat, že jsme začali nad očekávání skvěle. Úvodních sedm kol bez porážky a 11 získaných bodů asi nečekal vůbec nikdo. A to jsme bodů mohli mít i víc, kdybychom se vyvarovali některých chyb. Rozhodně však nyní nesmíme podlehnout falešnému uspokojení. Před námi je ještě spousta práce.

Na jakém postu sestavy se cítíš nejlépe?
Hrál jsem jak na postu stopera, tak na pozici defenzivního záložníka. Nemám s tím problém. Jen nemám rád, když každý zápas nastupuji jinde.

Jsi známý jako impulzivní a na hřišti hovorný fotbalista...
Patří to k mému stylu hry. Zápasy strašně prožívám a nesnáším porážky. Emoce u mne jdou na povrch, zejména když cítím křivdu. Velmi dobře si však uvědomuji, že svým chováním a jednáním nesmím ublížit týmu. Červená karta by mi u trenéra určitě nepomohla.

Co tvoje další fotbalové plány?
Momentálně nic neplánuji. Ve Vysočině mám smlouvu do konce soutěžního ročníku a poté se uvidí. Chci jít zápas od zápasu a postupně se dostat do herní pohody, ve které jsem byl před odchodem do Turecka. Nezastírám, že bych ještě někdy rád zamířil do zahraničního klubu.

 
Aktuálně

Představujeme partnery: Technické obory a fotbal jdou dohromady aneb prezentace LINDE a EMRO

Doposud jsme prezentovali vždy pouze jediného partnera. Tentokrát jsme se rozhodli prezentaci spojit a představit hned dvojici podporovatelů FC Vysočina. Oba jsou z technické oblasti. Společnost Linde se specializuje na plyn, Emro pro změnu na elektřinu. Shodně však pomáhají v rozvoji i fotbalové Vysočině. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

 
 
 
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu