Štěpánek: Chceme alespoň částečně napravit podzimní dojem

NA AKTUÁLNÍ TÉMATA

Věřil jsi v létě, že by podzim mohl být ve znamenání tvého výrazného prosazení do sestavy?
Abych řekl pravdu, tak jsem v to doufal. Měl jsem určité náznaky od trenérů, že pokud zvládnu letní přípravu, tak bych šanci mohl dostat. Poté samozřejmě bude záležet na mých výkonech a přístupu.

Jaký jsi měl pocit z letní přípravy?
Myslím si, že mi docela vyšla. V přípravných duelech jsem pravidelně nastupoval na pozici stopera nebo ve středu zálohy, takže já jsem spokojený. Navíc bylo důležité, že si mi vyhnula zranění.

Přitom v uplynulém ročníku jsi v nejvyšší soutěži nenastoupil ani jednou. Čím si to vysvětluješ?
Asi nejvíce mi uškodil fakt, že jsem neustále pendloval mezi dorostem, juniorkou, reprezentací a áčkem. Neměl jsem vlastně svůj tým. Hrál jsem za juniorku a dorost, trénoval jsem s áčkem a absolvoval jsem časté reprezentační srazy. Navíc mne trápily různé nemoci a lehká zranění.

Vzpomínáš si na svůj premiérový prvoligový start na konci ligového ročníku 2014/15 v domácím duelu proti Liberci?
V té době jsme měli jistotu záchrany, ke všemu Liberec se tehdy koncertoval na finále národního poháru. Díky příznivé konstelaci mi trenér Klusáček dal šanci na premiérový start v I. lize. Na hřišti jsem šel asi na posledních 10 minut za rozhodnutého stavu 4:0.

V lize nastupuješ na pozici defenzivního záložníka. Vyhovuje ti tento post? Kde všude jsi schopen hrát?
Nejlépe se cítím a nejvíce mne baví pozice defenzivního záložníka. Nastupoval jsem ale i na místě stoperovi a na konci dorostenecké kategorie mne trenér Vrzáček dával i do role podhrotového útočníka.

Jistě toužíš po premiérové ligové trefě. Už jednou jsi byl docela blízko…
Největší šanci jsem měl 11. kole proti Dukle Praha, když Lukáš Vaculík kopal standardku, centr propadl až ke mně, ovšem míč mi v ideální pozici, kdy jsem byl sám před odkrytou brankou, sjel z levé nohy. Velká škoda, mohl jsem zvýšit na 2:0...

Čím si vysvětluješ dosavadní bodovou mizérii FC Vysočina v nejvyšší soutěži?
Hlavně nám chybí gólová produktivita, to je náš největší problém. Ze začátku sezony jsme hráli dobře a vytvářeli jsme si šance, ovšem jak proti Plzni, v Liberci nebo poté v Hradci Králové jsme nevyužili své šance. Zlepšení v tomto směru snad naznačilo důležité vítězství proti Mladé Boleslavi.

Vnímáš, že se série neúspěchů projevila na atmosféře v kabině?
Určitě to pociťuji. Když se nevyhrává a nezískávají se body, pak jsou všichni nervózní. Je teď jenom na nás, abychom dojem z podzimu alespoň částečně napravili v posledních třech kolech. Věřím, že kvalitu a odhodlání na to máme.

Jsi nejmladším členem jihlavského kádru. Můžeš nám popsat, jaké úkoly ti z toho v kabině vyplývají?
Benjamínek, jako v každém týmu, musí nosit různé pomůcky na trénink, odnáší koše s prádlem a je připraven skočit pro pomůcky, pokud se cokoliv zapomene v šatně. Beru to jako realitu, už sem si zvykl.

Předávají ti zkušenější spoluhráči své poznatky? Ke kterému z nich máš nejblíže?
To rozhodně ano. Pro mne je velkým přínosem, když mi své zkušenosti předávají Lukáš Vaculík, Jirka Krejčí nebo Lukáš Zoubele.

Vše jistě umocňuje fakt, že trénuješ pod renomovanými trenéry Bílkem a Hippem…
Oba mají velké zkušenosti trenérské i hráčské. Působili v zahraničí, hráli v reprezentaci. Určitě nám mají co předat.

OHLÉDNUTÍ ZA KARIÉROU

Kde si začínal s fotbalem? Kdo tě k němu přivedl?
Stále bydlím s rodiči Humpolci, odkud každý den dojíždím do Jihlavy. S fotbalem jsem ale začínal v sedm kilometrů vzdálených Speřicích, což je vesnice, která má asi 100 obyvatel. Fotbal tu stále hraje můj dvaadvacetiletý bratr. Ke kulatému nesmyslu nás samozřejmě přivedl tatínek, který sice fotbal nikdy nehrál, ale je velkým fanouškem tohoto sportu.

V kolika letech si zamířil do Jihlavy?
Došlo k němu už někdy v mladších žácích a mým prvním trenérem v FC Vysočina byl pan Mazač.

Vybavíš si další mládežnické trenéry, kteří tě v FC Vysočina postupně vedli?
Po panu Mazačovi mne dlouhou dobu trénoval pan Průša. Vlastně od mladších žáků až po dorost. V dorostenecké kategorii si vzpomenu ještě na pány Oulehlu a Vrzáčka.

Kdy jsi poprvé oblékl reprezentační dres? Na které zápasy či turnaje v nejcennějším dresu nejraději vzpomínáš?
Přes krajské a národní výběry jsem se dostal na jeden z prvních srazů reprezentace U16. Od té doby jsem z národního týmu vlastně nevypadl. V kategoriích U17 a U19 jsem absolvoval dva kvalifikační cykly, v nichž nám v elitní fázi kvalifikace vždy scházel krůček k postupu na závěrečný šampionát. Za reprezentaci jsem zatím vstřelil tři branky.

Už v sedmnácti letech jsi začal nastupovat v Juniorské lize pod vedením trenéra Procházky. Jak těžký tento přechod byl?
Hodně náročný, protože jsem ještě nebyl fyzicky vyspělý, tudíž byl znát rozdíl v soubojích a v rychlosti. Na nic nebyl čas. Zvykal jsem si postupně.

S reprezentací jsi procestoval kus světa, ovšem pořádnou exotiku jsi zažil s jihlavským výběrem středních škol…
Nejen pro mne to byl zážitek na celý život. A to nejen po stránce sportovní. Velká škoda, že jsme pokazili závěr čtvrtfinále s Brazílií. Rozhodně jsme mohli skončit lépe, než na 7. místě. Troufám si tvrdit, že jsme měli i na výhru v turnaji. Poznávání Guatemaly bylo velkým zážitkem a vlastně i kulturním šokem. Přestože jsme hlavně pobývali v uzavřeném resortu, který byl obehnán vysokými zdmi, tak jsme během cest na zápasy obdivovali krásnou přírodu a zároveň jsme pozorovali bídu místních obyvatel v chatrčích.

Jaké jsou tvé fotbalové cíle? Máš nějaký vysněný klub či ligu?
Vysněným klubem je určitě FC Liverpool, ovšem moc dobře si uvědomuji, jak těžké bude jednou jeho dres obléci. Mým aktuálním cílem je udržet se v základní sestavě FC Vysočina, zlepšovat se každým zápasem a přispět k záchraně Jihlavy v nejvyšší soutěži. Pak se uvidí.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies