Jaroslav Peřina se rozhodl ukončit profesionální kariéru

Jardo, můžeš svůj nelehký krok objasnit?
Toto rozhodnutí bylo mé nejtěžší v mém dosavadním životě, protože fotbal miluju a hodně mi dal a naučil i do života. Strávil jsem v něm nádherné chvilky, na které budu vždy rád vzpomínat. Rozhodnutí muselo přijít, protože zdravotní stav mi nedopřál v mé kariéře pokračovat.

Chtěl bych poděkovat své rodině, že mě k tomuto sportu od malička vedla, vychovávala, stála za mým rozhodnutím a pomohla mi v těžkých chvílích.

Můžeš své zdravotní problémy blíže popsat?
Všechno to začalo po mém vážném zranění v minulé sezoně, kdy jsem při zápase s Duklou musel v bolestech odstoupit. Poté mi v nemocnici diagnostikovali velmi specifické a ojedinělé - rupturu a útržek v pánvi. Musel jsem absolvovat vážnější operaci a dlouhou rekonvalescenci.

Dělal jsem vše pro to, abych se co nejdřív vrátil na hřiště. To se podařilo a já po necelých pěti měsících nastoupil do ostrého ligového zápasu s Brnem. Po několika zápasech a zhruba měsíci se problémy vrátily a musela následovat další rekonvalescence.

V zimní pauze jsi postupně naskakoval do přípravy a připsal sis i starty v jarní části II. ligy. Co se poté stalo?
Vracel jsem se po rekonvalescenci a doufal jsem, že bolesti ustoupí. Ze začátku to vypadalo nadějně, protože si myslím, že jsem do toho vstoupil dobře a cítil jsem se ve formě a kondici, jak před zraněním. Bohužel, poté přicházely a vracely se bolesti. Netrvalo dlouho a přišlo další zranění, kdy jsem si při tréninku udělal rupturu ve svalu, v oblasti té poraněné pánve. V ten moment se to ve mně zlomilo.

Na který okamžik své fotbalové dráhy budeš nejraději vzpomínat? Co považuješ za svůj největší úspěch?
Těch okamžiků bude víc, než jenom jeden. Těžko se vybírá největší úspěch. Myslím si, že na svůj věk jsem měl celkem bohatou kariéru. Přes Pardubice, na které mám hezké vzpomínky, jsem byl scoutován do Sparty Praha, kde jsem vyhrál všechny dorostenecké tituly. Dostal jsem i pozvánku do mládežnické reprezentace, což pro mě byla velká pocta.

V osmnácti letech následoval přesun do dospělého fotbalu do Jablonce, kde jsem si připsal první ligové minuty. Poté jsem šel na hostování do FC vysočina, které se později proměnilo v přestup, za což jsem byl moc rád, protože jsem si to v Jihlavě moc oblíbil. Těch úspěchů vnímám víc a nebýt zranění, tak věřím, že by jich ještě určitě pár přibylo.

Nakolik v tvém srdci zůstane Jihlava a Vysočina?
Jak už jsem říkal, Jihlavu jsem si oblíbil hned od začátku. Je a zůstane moji srdcovou záležitostí. Zažil jsem zde skvělé fotbalové okamžiky, na které nezapomenu. Našel jsem zde i kamarády, s jistě zůstaneme v kontaktu, protože máme hezké vztahy. Určitě se někdy na kluky přijedu podívat a podpořit je.

Máš v hlavě myšlenku, že bys po zdravotní pauze znovu začal hrát fotbal na nižší úrovni a poté se případně pokusil o návrat do vyšších pater?
Upřímně, teď určitě takovou myšlenku nemám, i když nějaké nabídky byly. Profesionální fotbal skrz zdravotní stav nemohu už hrát, takže se chci zaměřit hlavně na studium a budu rád, když u fotbalu zůstanu. Ale už nikoli jako hráč.

Čemu se nyní budeš věnovat? Máš konkrétní plán?
Plán už mám jasný. Budu pracovat s mládeží FK Pardubice a na tuto výzvu se moc těším. Chtěl bych i touto cestou poděkovat pardubickému klubu za nabídku, které si vážím. Dále budu studovat fotbalové licence a od října nastupuji na vysokou sportovní školu – oblast kondiční trenér a učitelství tělesné výchovy. Mé dosavadní fotbalové vědomosti a dovednosti budu rád aplikovat v praxi s prací s fotbalovou mládeží.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies