Krutý by góly a nahrávky vyměnil za body
Jihlavský dres poprvé oblékl v létě loňského roku, když na Vysočinu přestoupil ze sestupujícího 1.HFK Olomouc. Zabydlel se v základní sestavě a především se velkou měrou podílel na brankových úspěších týmu. S pěti vstřelenými brankami a deseti gólovými asistencemi se na podzim stal nejproduktivnějším fotbalistou FC Vysočina. Řeč je o slovenském záložníkovi Peteru Krutém (nar. 5.3.1984), kterého jsme požádali o obsáhlejší profilový rozhovor. Začít nelze jinak, než jeho prvními fotbalovými kručky.
Jsem dítě z žilinského sídliště, ale s organizovaným fotbalem jsem začínal v šesti letech na vesnici u babičky v Hornom Hričove. Přes týden jsem hrál fotbal s kamarády na sídlišti a víkendy jsem trávil na venkově. Zároveň jsem tady nastupoval do žákovských zápasů. V 7. třídě mne za 10 párů kopaček a 5 míčů koupila jiná vesnice – Lietavská Lúčka. Dva roky jsem tady kopal za starší žáky, když přišla nabídka na hostování v Žilině. Zde jsem chodil na fotbalovou střední školu a zároveň jsem nastupoval za ligový dorost.
Figuroval jsi ve slovenských reprezentacích?
V jednom týmu s Hološkem, Sebem či Škrtělem jsem nastupoval ve výběrem U-15 až U-20. Bohužel, nikdy jsme se žádného úspěchu či šampionátu nedočkali.
Jak je možné, že jsi nepokračoval v Žilině a přestoupil jsi na Žižkov?
Už v sedmnácti letech mne žižkovský manažer Horník přivedl na zkoušku do Prahy. S Žižkovem jsem pod vedení trenéra Ščasného absolvoval pár tréninků a asi jsem zaujal. Jelikož mi v Žilině nebyli schopní včas nabídnout profesionální smlouvu a dotáhnout můj přestup, tak jsem to podepsal Viktorce. V Žilině tedy rozhodně nebyli rádi...
Jaká byla tvá první a zatím jediná prvoligová sezóna 2002/03 ve Viktorce?
Přišel jsem jako vyjukaný osmnáctiletý mladík po sezóně, v níž Žižkovu jen těsně unikl titul. Poté se zde tvořil nový tým, trenéra Ščasného v létě nahradil kouč Lavička a ten mi dával dost šancí. Každopádně to pro mne byl obrovský skok. V květnu jsem kopal slovenskou dorosteneckou ligu proti Bardejovu, v srpnu jsem nastoupil v Gambrinus lize a v září jsem hrál Pohár UEFA proti Glasgow Rangers. V lize jsem na podzim pravidelně naskakoval do zápasů. V zimě se však uzdravil krajan Oravec a já začal být nadlimitním cizincem. Hrál jsem hlavně za „béčko“.
Jak ses sžil s životem v hlavním městě?
Chvíli mi to trvalo. Přeci jen mi bylo teprve osmnáct let a najednou jsem byl v neznámém velkém městě.
Rád asi vzpomínáš na starty v Poháru UEFA...
To byl skutečně skvělý začátek mého českého angažmá. Nejdříve jsme splnili povinnost a vyřadili jsme sanmarinské Domagnano a mně se dokonce podařilo vstřelit gól. V I. kolo nás čekalo Glasgow Rangers. Doma jsme senzačně zvítězili 2:0 a já hrál posledních 6 minut. Ve Skotsku to bylo strašně těžké. V řádné hrací době domácí vyhráli 2:0 a v prodloužení vstřelili třetí branku. Vše se zdálo jasné, ale ve 101. minutě Lička snížil na 3:1 a my postoupili. Já nastoupil v 67. minutě a pořádně jsem si to užil! Ve 2. kole byl nad naše síly Betis Sevila. Doma jsem odehrál 90 minut a ve Španělsku jsem nenastoupil.
Po roce v Praze jsi odešel do Bratislavy...
Byl jsem mladý, situace s cizinci se na Žižkově nezměnila a já hlavně potřeboval hrát. Využil jsem tedy možnosti hostování ve Slovanu Bratislava. Bohužel, stalo se tak ve špatnou dobu. Slovan měl velké ekonomické problémy, nedostali jsme všechny výplaty, vyměnili se tam čtyři trenéři a proto mne pan Horník v zimě stáhl zpět. Absolvoval jsem zimní přípravu a poté jsem šel hostovat do druholigových Pardubic, kde jsem pravidelně hrál.
Sestup Žižkova znamenal návrat do Prahy...
Bohužel se tak stalo, ale byl zde velmi silný tým, který měl na to hned postoupit zpět. Jenže přišel v polovině podzimu 2004 trest mínus 12 bodů za korupci a s tímto mankem bylo takřka nemožné ligu vybojovat.
Proč jsi se do města perníku po roce opět vrátil...
Po nešťastném ročníku a celé aféře do klubu přišlo nové vedení, které původní kádr prakticky rozprášilo. Chtěli vytvořit nový tým a já byl odeslán na hostování do Pardubic. Šlo o dobrou sezónu a po půl roce mne dokonce Pardubice vykoupili ze Žižkova.
Jak došlo k přestupu do Olomouce?
V létě 2006 došlo k přesunu pardubického klubu do Sokolova. Klub na mne dostal nabídku k přestupu do HFK Olomouc a já si nebyl zcela jistý, co lze od nového klubu očekávat. Navíc se mi nechtělo tak daleko od Slovenska. Proto jsem nakonec s holickou nabídkou souhlasil.
Jak na tři ročníky v 1.HFK vzpomínáš?
První sezóna byla skvělá. Měli jsme zkušený a kvalitní tým, který do posledních kol bojoval o postup do I. ligy. I ročník 2007/08 byl slušný a těžko by někdo čekal, že za rok sestoupíme. Jenže tým postupem času začal slábnou a ke všemu po podzimu 2008 vyhodili asi jedenáct hráčů místo trenéra. Na jaře jsem měl být jedním z tahounů na cestě za záchranou, ale to se nám nepodařilo.
Měl jsi v létě více variant tvého dalšího působení? Proč jsi zvolil Jihlavu?
Po sestupu už se mnou pan Dostál moc nepočítal a proto mi nebránil v přestupu. Nejkonkrétnější nabídku předložila Jihlava a já na ni rád kývl. Jsou zde kvalitní podmínka a velká perspektiva. Věřím, že i pro mne.
Jak vzpomínáš na dřívější duely proti Jihlavě?
Jihlavu jsem vždy vnímal pozitivně. Snažila se hrát fotbal a zápasy měly velký náboj. Horší byla vzpomínka na domácí porážku Žižkova 0:2 z podzimu 2004, kdy jsem si dal hlavou vlastence.
Jak hodnotíš své dosavadní působení na Vysočině? Jak vyznívá porovnání Jihlavy s ostatními kluby?
Máme zde výborné podmínky a stabilní zázemí. Snad bych jen uvítal kompletní regeneraci přímo na stadiónu. Takto musíme dojíždět na Vodní ráj. Po fotbalové stránce nemohu být nikdy zcela spokojen, přesto na podzim 2009 osobně budu rád vzpomínat. Nikdy jsem totiž nezažil tak produktivní sezónu v podobě pěti branek a deseti asistencí ve 13ti zápasech. Tyto nahrávky či góly bych však raději vyměnil za více bodů. Ztráceli jsme je hrozně zbytečně.
Jaká z tvého pohledu byla zimní příprava?
Asi jsem zažil i horší. Na druhou stranu vše bylo pod kontrolou sporttesterů, které nejde ošidit. Určitě ale nezapomenu na výběhy na lyžích. Ty byly pro všechny povinné a já na nich stál poprvé v životě. Strašně jsem se na nich trápil, hůře lyžovat snad jen Gabriel. Mrzí mne, že jsem kvůli lehčí formě pásového oparu ztratil důležité dva týdny přípravy.
Čermák: Mrzí mne, že jsem týmu nemohl pomoci v úvodních kolech
Slovenský defenzivní záložník či stoper Adrián Čermák byl fanoušky a návštěvníky klubového webu zvolen nejlepším fotbalistou FC Vysočina za podzim 2024. Zvítězil s poměrně výrazným náskokem před ofenzivním středopolařem Jakubem Selnarem. Ten o jediný bodík sesadil na třetí pozici středního záložníka Adama Peška. S jednatřicetiletým kapitánem týmu... Celý článek
Vytisknout