Jiří Krejčí: V závěru podzimu nás čeká fotbalová válka!

V utkání proti Karlovým Varům pro nás byl klíčový postup do dalšího kola. Jiný výsledek by představoval blamáž. Předvedená hra z naší strany nebyla optimální, ale vítězství jsme dosáhli. Navíc jsme neinkasovali žádný gól, což se vždy cení. První duel proti Sigmě nám vyšel zcela nad očekávání a můžeme být spokojení. Máme hodně dobrou šanci na postup do čtvrtfinále. Všichni věříme, že tento výkon přeneseme i do zbývajících podzimních zápasů. Čeká nás fotbalová válka, do které musíme každý dát maximum! Jedině tak se dočkáme série bodových zisků a kýženého posunu do klidnějších pater tabulky.

Jak se cítíš po fotbalové stránce? Dostal ses už do formy?
S týmem jsem neabsolvoval letní přípravu, což bylo znát. Naskočil jsem do rozjetého vlaku a první týden jsem se cítil super. Jenže poté přišel útlum, byl jsem unavený a potřeboval jsem si zvyknout na nové prostředí. Na to si v posledních letech ostatně zvykám stále. V Česku však aklimatizace probíhá mnohem lépe a rychleji, než v zahraničí. Nyní už se po fotbalové a kondiční stránce cítím mnohem lépe, ovšem určitě to zatím není top forma. Své výkony budu schopen posoudit až po skončení sezóny na konci listopadu.

Co říci k dosavadnímu účinkování FC Vysočina v aktuálním ročníku Gambrinus ligy? Proč není na jihlavském kontě více bodů?
Naši pozici v tabulce strašně ovlivnil smolný ligový duel v Olomouci. Kdybychom naše vedení dotáhli do konce, tak jsem přesvědčen, že nyní máme na svém kontě 11 bodů. Takto ztracený zápas nám vzal mnoho psychických sil do dalších zápasů. Na druhou stranu si musíme přiznat, že jsme proti Slavii nebyli lepším celkem a přesto jsme zvítězili. Možná jsme si porci štěstí vybrali a poté nám chyběla na Sigmě. Teď je před námi závěr podzimu, který prostě musíme zvládnout. Jihlava v lize musí zůstat, protože jde o klub, který na české kluby funguje opravdu nadstandardně. Byla by obrovská škoda, kdyby zase spadla do II. ligy a musela se znovu drápat nahoru.

Věříš, že dostaneš důvěru v základní sestavě v nadcházejících závěrečných zápasech podzimu?
Udělám pro to v trénincích maximum. Uvidíme, jak se kouč rozhodne.

Jak se ti v Jihlavě líbí? Podařilo se ti dobře zapadnout do kabiny? Znal ses s některým z členů kádru FC Vysočina?
V Jablonci jsem se znal s Murisem Mešanovićem, ovšem s ním jsem se v Jihlavě jenom minul. S ostatními jsem se potkával při zápasech. Nejsem konfliktním typem člověka, tudíž s každým vyjdu a snad jsem do týmu zapadl bez problémů.

Jak se zrodil tvůj příchod do Jihlavy? Sehrála v tom roli přítomnost kouče Komňackého?
V první fázi to byl on, kdo dal impuls k mému angažování. Mne tato možnost přišla vhod. Ve druhé fázi došlo na jednání, která nebyla jednoduchá. Nakonec jsem se rozhodl jihlavskou nabídku přijmout. Nezastírám, že i nadále toužím po zahraničním angažmá. Není to však otázka financí, ale mé touhy cestovat, poznávat nové země a jiné kultury. Myslím si, že taková angažmá představuje velké obohacení do života. Bohužel, v zahraničí obrovsky přibyla konkurence ze strany hráčů z Balkánu, Jižní Ameriky a z Afriky a síla českých manažerů není taková, aby české hráče dokázali do ciziny prosadit. Navíc velká část slibů, které hráč při podpisu smlouvy obdrží, nakonec není naplněná.

Vraťme se úplně na počátek. Odkud pocházíš a kde jsi začínal s fotbalem?
Narodil jsem se v Chlumci nad Cidlinou, ovšem už v útlém věku jsem se s rodiči přestěhoval do Prahy. Táta pracoval v ČKD, které mělo vždy blízko ke Spartě, tudíž mne v šesti letech dovedl na Letnou. Ve Spartě jsem nakonec setrval až do osmnácti let. Jednotlivé ročníky jsem spíše přeskakoval, přičemž jsem v jednom týmu hrál s Kolářem, Pudilem, Zichem, Holendou nebo Hruškou.

Byla šance prosadit se do prvního týmu Sparty? Jak ses dostal do Blšan?
Už jako šestnáctiletý jsem začal nastupovat za extraligový dorost, ovšem ze strany vedení Sparty nabídka profesionální smlouvy nepřišla. A tak jsem ještě jako dorostenec ze Sparty „utekl“ a v létě 2004 jsem přijal nabídku tehdy prvoligových Blšan. Začátky byly hodně krušné, protože šlo o příliš velký skok. Sice jsem dvakrát do ligy naskočil, ale vůbec jsem na ní nebyl připraven.

Půl roku po působení v Blšanech se zrodil tvůj přestup do Jablonce, ale za rok jsi byl zpátky...
Na sever Čech jsem k mému překvapení odešel v lednu 2005. Připravoval jsem se s „áčkem“, ale k lize jsem si nečuchl. V létě mne přeřadili do „béčka“, kde jsem poté docela pravidelně nastupoval v ČFL. Do Blšan jsem odešel na hostování v lednu 2006 a nastoupil jsem do jedenácti jarních zápasů Gambrinus ligy. To byla cenná zkušenost, ovšem kalil ji blšanský sestup. Tehdy společně s Jihlavou.

Jak vzpomínáš na hostování v Mostě?
Vrátil jsem se do Jablonce, ale vzápětí jsem byl odeslán na hostování do Mostu. Výborně mi vyšla letní příprava, ale v jejím závěru mne na turnaji v Čelákovicích zranil Petržela. S vykloubeným palcem na noze jsem marodil šest týdnů a do ligy jsem naskočil až koncem října 2006. Nakonec však mohu mostecké angažmá hodnotit jedině pozitivně, protože jsem na jaře nastupoval pravidelně a tím si vybudoval i lepší pozici v mateřském Jablonci. Most byl pro můj další fotbalový vývoj klíčový. Dokázal jsem, že ligu můžu hrát.

V letech 2007 – 2010 jsi napevno zakotvil v  Jablonci. Která sezóna byla nejvydařenější?
V Jablonci jsem natrvalo usídlil v létě 2007, kdy tým vedl trenér Kozel. Vstup do ligy nám však nevyšel, tudíž v Jablonci vydržel jen tři měsíce, než ho v říjnu nahradil kouč Komňacký. Následovaly úspěšné sezóny, které vyvrcholily v ročníku 2009/10. Dospěli jsme do finále poháru a pouhý bod za Spartou nás v konečné tabulce dělil od titulu. Tuto sezónu v Jablonci asi plně docení až historie.

Nebyla chyba, že jsi v létě 2010 zamířil za zahraničním dobrodružstvím? Jak byly okolnosti přestupu do Iraklisu Soluň?
V Jablonci mi skončila smlouva a já měl zcela jasno, že ve 24 letech mám ideální věk k první zahraniční zkušenosti. Nebál jsem se rizika a tak jsem přijal nabídku ze Soluně. Přišlo mi skvělé, že budu hrát nejvyšší řeckou soutěž a mé nadšení umocnilo i bombastické přijetí mnoha tisíc fanoušků na prvním oficiálním tréninku týmu na startu letní přípravy.

Řecké angažmá se ale nakonec proměnilo v noční můru...
Problémy začaly už v průběhu letního soustředění, po kterém byl odvolán náš slovenský trenér i jeho spolupracovníci. Z klubu odešli všichni lidé, kteří si mne do Iraklisu vybrali. Nastoupil nový kouč a ze mne se stal obětní beránek. Trenér mne nezařazoval do přípravy s týmem a nedal mi jedinou šanci, abych ho přesvědčil. Nedostával jsem výplatu a dva dny před koncem přestupního období mi vedení oznámilo, že by bylo nejlepší, kdybych odešel. Navíc jsem později zjistil, že profesionální smlouvu, kterou jsem podepsal, ani nezaregistrovali na řeckém svazu.

Jaký vítr tě zavál do rumunského Temešváru?
Jako volný hráč jsem využil nabídku Temešváru, kde jsem podepsal smlouvu na 5 let! Přišel jsem v průběhu podzimu 2010 a než jsem se stačil v novém působišti zaklimatizovat, tak vyhodili trenéra. Novým koučem se stal Dušan Uhrin mladší, který mi ale v lednu 2011 musel sdělit, že vedení klubu hodlá využít klauzule ve smlouvě a v přestupním termínu mne vyhodit. Já však chtěl o svoji šanci bojovat a tak jsem pro jaro 2011 souhlasil se snížením platu o polovinu. Bylo to stejně jedno, protože jsem za celý půlrok nedostal ani euro... V lize jsem neodehrál ani minutu. Přesto ale budu na angažmá v Rumunsku vzpomínat ze všech zahraničních štací nejraději, protože jsem zde poznal příjemné prostředí, skvělé lidi, nabral jsem neocenitelné zkušenosti a též se týmu fotbalově dařilo. Mimochodem, v létě 2011 zkrachoval Iraklis i Temešvár, tudíž své peníze už asi nikdy nedostanu.

Bylo působení v Příbrami vysvobozením? Jak na něj vzpomínáš?
V Příbrami jsem si opravdu spravil náladu. Klub mi umožnil, abych si v srpnu 2011 odskočil na Univerziádu do Pekingu, odehrál jsem 27 celých zápasů, na podzim se nám senzačně dařilo a v neposlední řadě jsem ukončil studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde jsem získal titul Ing. v oboru informačních technologií.

Do třetice jsi odešel do ciziny, v létě 2012 do maďarského klubu MFC Pécs. To angažmá už bylo vydařenější?
Měl jsem tehdy velmi dobrou nabídku z Jablonce a všichni mi říkali, abych ji bral. Jenže já zatím nemám žádné závazky, tudíž jsem si zase řekl, že půjdu za holubem na střeše a nespokojím se s vrabcem v hrsti. Zkouška v ukrajinském Krivoj Rogu však novým angažmá neskončila, tudíž jsem vzal za vděk nabídkou z maďarského klubu MFC Pécs. Na podzim jsem byl nejvytíženějším hráčem týmu, ale neměli jsme optimální výsledky. Vedení nemělo trpělivost, vyhodilo trenéra a ten nový cizince odřízl. Navíc přišly finanční problémy a klub mi dodnes dluží čtyři výplaty.

Jaké máš plány do budoucna?
Svými kvalitními výkony bych si chtěl říci o další zahraniční nabídku. Už rozhodně nechci putovat po testech a doufat, že narazím na seriózní klub. I přes to, že se dosavadní zahraniční angažmá nepovedla, jsem rád, že jsem je prožil. Člověka posílí a obohatí o cenné zkušenosti. A co bude po fotbalové kariéře, to zatím netuším. Rád bych podnikal v oboru IT, ale prosadit se v něm bude velmi těžké.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024