Urban: „Chci mít opět svůj tým a radost z fotbalu“
Záložník Rudolf Urban na Vysočinu zamířil v utajení na počátku srpna letošního roku a poprvé se představil k překvapení fanoušků i soupeře v duelu 15. srpna proti 1.FC Slovácko. Nové jméno na jihlavské soupisce má za sebou velmi zajímavou fotbalovou minulost, tudíž jistě bude zajímavé číst následující profilový rozhovor.
K fotbalu mne přivedl táta, sám bývalý fotbalista v nižších soutěžích. Ve svých rodných Košicích jsem začínal někdy ve 3. třídě v klubu VSS. Tomu jsem zůstal věrný, prošel jsem všemi mládežnickými týmy a v osmnácti letech jsem přešel do kabiny dospělého „áčka“ tehdejšího 1.FC Košice.
Tedy do kádru překvapivého účastníka Ligy mistrů?
Skoro. Ligu mistrů Košice hráli na podzim 1997, ovšem já přišel o rok později. Ještě jsem stihl dobré časy klubu, vždyť jsme v ročníku 1999/00 vybojovali 2. místo v lize. Na podzim 2000 jsem si ještě zahrál Pohár UEFA, v němž jsme vypadli proti Sturmu Graz. Poté však odešel hlavní sponzor v podobě VSŽ a s tím přišel i úpadek košického klubu. V ročníku 2001/02 jsem tak zažil sestup z nejvyšší soutěže.
Kam vedly tvé další kroky?
V Košicích se tým doslova rozpadal a já už v průběhu jara 2002 podepsal přestup do ambiciózního Ružomberoku. Zde jsem celkem strávil čtyři fotbalové ročníky, z nichž dva byly velmi úspěšné. Zatímco v ročnících 2002/03 a 2004/05 skončila „Ruža“ ve středu tabulky na 8. místě, tak v sezóně 2003/04 jsme se radovali 3. příčky a v červnu 2006 jsme dokonce slavili double!
Jak se v Ružomberoku vedlo tobě?
Osobně nejvýše stavím ročník 2003/04. Tehdy se mi skutečně dařilo a já se dokonce probojoval do slovenské reprezentace. Kouč Jurkemik, který nyní vede Slovácko, mne postavil do přípravných zápasů proti Ukrajině, Kolumbii a Japonsku a dále jsem si připsal cenné minuty v kvalifikačních utkáních proti Makedonii a Lichtenštejnsku. Velkým zážitkem byly zejména zápasy v Japonsku před třiceti tisíci diváky a proti Kolumbii, který se hrál v New Yorku. Slovenský dres jsem oblékl i v několika neoficiálních přípravných nebo turnajových zápasech. Například proti Kuvajtu a Černé Hoře.
Do reprezentace jsem náležel i v mládežnických letech, když jsem prošel od U-15 do U-21. Bohužel se nám nikdy nepodařilo postoupit na závěrečný turnaj.
Spíše by se čekalo, že zdůrazníš tolik ceněný double?
Zisku mistrovského titulu a pohárové trofeje si určitě velmi vážím, ale radost snižuje fakt, že jsem na něm neměl takový podíl, jaký bych si představoval. Na počátku této sezóny totiž do klubu přišel kouč Komňacký a já jsem po třech ročnících v Ružomberoku ze dne na den přestal hrát. Měl jsem přitom zajímavou nabídku na hostování s opcí na přestup do Řecka, ovšem pan Komňacký chtěl, abych zůstal... Mužstvu se dařilo a já místo pravidelného hraní pouze naskakoval.
Po oslavách tak přišel přestup do Interu Bratislava...
Ano, v létě 2006 jsem přestoupil do Interu. Jenže následovala výsledkově špatná sezóně. Nejdříve nám těsně unikl postup do elitní osmičky, hráli jsme jarní osmičlennou skupinu o záchranu a v ní konečné 5. místo znamenalo hodně nepříjemný sestup do II. ligy. Přitom jsme byli po šesti kolech první a vše vypadalo bezproblémově...
Následovalo loučení se slovenskou ligou a přestup do maďarského Györu.
V Interu jsem nechtěl dále pokračovat a tak se můj účet v I. slovenské lize zastavil na nějakých 200 zápasech a 25 vstřelených brankách. Loni v létě jsem vsadil na nabídku Györu, který je špičkovým klubem maďarské ligy. Bohužel jsem do týmu přišel až někdy v 6. kole a v rozběhnuté sezóně jsem se do sestavy nedostal. Trenéři mne ujišťovali, že mne do týmu zapracují během zimní přestávky, ovšem místo toho mi v zimě řekli, že už se mnou nepočítají. Najednou jsem si musel hledat nové působiště a byl jsem rád za azyl, který mi poskytli v Košících. Kluby se dohodli na hostování, ale já směl hrát jen za „béčko“ ve II. lize.
Co se dělo letos v létě?
Bylo jasné, že se do Györu nevrátím a měl jsem volné ruce k hledání angažmá. Po několik sezónách, ve kterých jsem z nejrůznějších příčin nehrál pravidelně, se však nabídky příliš nehrnuly. Po určitých peripetiích mi kouč Marko nabídl zkoušku v Jihlavě a já neváhal. Byl jsem velmi rád, že jsem vedení a kouče přesvědčil.
Znal jsi někoho z jihlavského týmu? Jak na tebe klub a město působí?
Šel jsem do zcela neznámého prostředí. Ani trenéra Marka jsem blíže neznal. Na Vysočinu mi však dal dobré reference můj bývalý spoluhráč z Ružomberoku David Kotrys. Našel jsem zde krásné starobylé město, skvělé ZOO, výbornou partu, kvalitní ambiciózní tým a hlavně trenéra, který mi důvěřuje a dává prostor na hřišti. Hodně se upírám k zimní přípravě, v níž chci co nejlépe potrénovat, nabrat fyzičku, znovu získat radost z fotbalu a svých výkonů a opět mít „svůj“ tým.
Co říkáš na úroveň II. české ligy?
Musím říci, že se mi čím dále více líbí. Zápasy jsou velmi bojovné a nesmírně vyrovnané. Prakticky není poznat, zda hrajeme proti prvnímu nebo poslednímu týmu tabulky. Mám dobrý pocit z výkonů našeho týmu a z toho, že předvádíme dobrý kombinační fotbal. Věřím, že děláme radost i našim fanouškům.
Jak trávíš volný čas?
Především se snažím věnovat své rodině, tedy manželce a tříletému synovi Damianovi. Jinak rád čtu, přičemž se nyní vrací ke klasickým autorům ze studentských let.
Apropó, co studium?
Po sportovním gymnáziu jsem v Košících jeden semestr strávil na přírodovědecké fakultě. Zrovna v té době však Košice trénoval náročný kouč Zachar a já tréninkové dávky absolutně nedokázal skloubit se studiem.
Čermák: Mrzí mne, že jsem týmu nemohl pomoci v úvodních kolech
Slovenský defenzivní záložník či stoper Adrián Čermák byl fanoušky a návštěvníky klubového webu zvolen nejlepším fotbalistou FC Vysočina za podzim 2024. Zvítězil s poměrně výrazným náskokem před ofenzivním středopolařem Jakubem Selnarem. Ten o jediný bodík sesadil na třetí pozici středního záložníka Adama Peška. S jednatřicetiletým kapitánem týmu... Celý článek
Vytisknout