26.07.2013, Miroslav Fuks

Milan Kopic: Chci zůstat zdravý a hrát za Vysočinu

Milan Kopic: Chci zůstat zdravý a hrát za VysočinuOstře sledovanou postavenou jihlavské sestavy byl na startu Gambrinus ligy v duelu proti Spartě nejen exsparťanský legendární gólman Jaromír Blažek, ale i stoper Milan Kopic. Ten se na Letné pouze mihnul, aby poté získal velké jméno při působeních v Mladé Boleslavi a Heerenveenu. Poté však jeho kariéru výrazně zabrzdily problémy s kolenem. Ligový start proti Spartě pro něj byl zároveň návratem na ligové trávníky po roční pauze. Na svůj comeback však rád vzpomínat nebude, neboť Vysočina prohrála 1:4 a on už ve 3. minutě zavinil penaltu. Jaká byla v týmu po zápase nálada?

 

Bezprostředně po zápase bylo v kabině velké zklamání. Skutečně jsme věřili, že Spartu více potrápíme. Bohužel, cestu za výhrou jsme jí hrozně usnadnili. Po dvou dnech volna se už nálada zlepšila a čistou hlavou jdeme do utkání na Slovácku.

Spokojen si ale mohl být s tím, že jsi zvládl odehrát celý zápas. Jak ses po něm cítil?
Fyzicky jsem utkání zvládl docela dobře. S tím problém nebyl. První dva dny po zápase bylo koleno oteklé, ovšem ve středu jsem už trénink absolvoval bez problémů. Jsem rád, že jsem zvládl náročnou letní přípravu a věřím, že s náběhem na zápasový tréninkový cyklus se stav kolene stabilizuje. Rozhodně bude mít více času na regeneraci.

Vraťme se k tvému zimnímu příchodu do Jihlavy. Odehrál a odtrénoval jsi většinu přípravy, ale poté tě zradilo koleno. Co se stalo?
Koleno vydrželo těžkou zimní přípravu, ale po přechodu na měkkou přírodní trávu v Turecku nastal problém. Při utkání s ukrajinským týmem jsem ucítil strašnou bolest a došlo k rapidnímu zhoršení stavu kolene. Bylo mi jasné, že mne čeká v pořadí pátá operace, mnoho bolesti, další půlrok regenerace a tvrdého tréninku, kdy člověk začíná prakticky od nuly. Je to strašně náročné na psychiku. Jednou, dvakrát se to dá zvládnout, ale popáté? Dokonce jsem přemýšlel, zda úplně neskončit s fotbalem... Vlastní operace představovala poměrně radikální zákrok, který spojil vlastně operace do jedné. Snad mé problémy skutečně výrazně eliminuje a já budu moci v kariéře pokračovat.

Tvůj návrat na trávníky byl překvapivě rychlý. Jak těžké pro tebe bylo absolvovat čtyři měsíce po operaci letní přípravu prvoligového týmu?
Šest týdnu jsem chodil o berlích, ale už po třech týdnech jsem začal jezdit na kole. Poté jsem po konzultaci s lékaři zahájil každodenní tvrdý individuální dvoufázový trénink spojený s nezbytnou regenerací. Díky tříměsíčnímu drilu se stehenní sval poměrně rychle vrátil do původního stavu a já stihl začátek přípravy s týmem. Nebylo to samozřejmě jednoduché, neboť jsem některé tréninkové jednotky absolvoval s bolestí. Dalo se to však vydržet. Navíc jsem někdy měl tréninkové úlevy. Je jasné, že koleno asi nikdy nebude zcela stoprocentní a může po zvýšené námaze nějak reagovat.

Jaké jsou v této souvislostí tvé další fotbalové plány? Jakou roli v nich má Vysočina?
Já už nic neplánuji. Jako každý kluk jsem měl ty největší sny a ještě v Heerenveenu jsem věřil, že se budu schopen posunout do věhlasnějšího klubu či prestižnější soutěže. Bohužel, koleno bylo proti. Proto je nyní mým cílem zůstat zdravý a hrát I. ligu za Vysočinu.

Kde vlastně hledat příčinu tvých lapálií s kolenem?
Žádnou takovou rodinnou dispozicí netrpíme. Podle většiny doktorů je příčinou zvýšená tréninková zátěž, Koleno prostě bylo přetrénované.

Neříkáš si někdy „kde jsem teď mohl být“?
Musím se s tímto faktem vyrovnat a žít přítomností. Teď se soustředím na Jihlavu a českou ligu, která je velice náročnou soutěží. Hráči jsou v ní výborně fyzicky připravení a týmy jsou takticky na výši. Schází mi zde pozitivní doping, který fotbalisté zažívají před zaplněnými tribunami v zahraničí.

Jaké byly tvé fotbalové začátky? Měl jsi nalinkovanou fotbalovou budoucnost?
Jsem z fotbalové rodiny. Krom mne a bratra Honzy hraje za Humpolec nejstarší brácha Tomáš. Fotbal jsem začal hrát už někdy v pěti letech a prakticky všechen volný čas jsme trávili na hřišti. Ve 12 letech jsem přešel do Jihlavy, kde se zrovna začalo lépe pracovat s mládeží a vlastně se začala rodit dnešní „mládežnická fotbalová fabrika“.

Co si vybavíš ve spojení s léty v mládežnických týmech FC Vysočina?
Mým prvním trenérem v Jihlavě byl zkušený Ladislav Novický. V žácích bylo vše v pořádku a velmi mi vyšel i první rok v mladším dorostu. Ve druhém roce jsem ale strašně rychle vyrostl asi o 15 cm a měl jsem problémy s koordinací a chyběla mi svalová hmota. Proto jsem odešel na hostování do Humpolce, kde jsem v šestnácti letech poměrně pravidelně nastupoval za chlapy v krajském přeboru. To mi hrozně pomohlo a po návratu do Vysočiny jsem pravidelně kopal dorosteneckou extraligu.

Jak náročný byl přechod mezi dospělé – po roce v juniorce hned do prvoligového „áčka“ k trenéru Večeřovi?
V juniorce jsem strávil rok pod trenérem Jindřichem Březinou. V létě 2005 vytáhl kouč Karel Večeřa několik kluků z „béčka“ do čerstvě prvoligové kabiny a já se nakonec společně s Vláďou Peškou v týmu udržel. Na podzim jsem trénoval s prvním týmem a hrál za juniorku. V zimě jsem začal dostávat více příležitostí a na jaře jsem dokonce odehrál 9 ligových zápasů. Pomohla mi k tomu zranění, karetní tresty a též fakt, že levý bek Jirka Liška už měl podepsanou smlouvu v Liberci. Šanci jsem tedy dostal já.

Na jaře 2006 jsi nastoupil do ligy, dostal ses do reprezentace U21 a už v létě jsi přestoupil do Sparty. Nebyl to příliš rychlý či unáhlený krok?
Jsem toho názoru, že když hráč obdrží nabídku a kluby se dohodnou, tak by jí měl využít. Pro Spartu mluvilo i to, že se z ní vždy dá odejít za lepším angažmá, než z Jihlavy. Ve Spartě jsem trénoval s prvním mančaftem, učil jsem se žít daleko od rodiny a sbíral jsem cenné zkušenosti od hvězd a reprezentantů. Šanci jsem prakticky nedostal a hrál jsem za juniorku. Při jednou takové zápase jsem ale zaujal představitele Mladé Boleslavi.

Vítal jsi nabídku Mladé Boleslavi? Byl půldruhý rok v jejím dresu pro tvoji kariéru klíčový?
Na konci roku 2006 do sebe zapadl zájem Mladé Boleslavi o mne a Sparty o Marka Kuliče. Jaro 2007 vyšlo skvěle celému týmu a uhráli jsme celkovou 3. příčku. Já odehrál všechny zápasy a odměnou byla nominace na EURO U-21. Nastoupil jsem do úvodních dvou zápasů, kdy jsme remizovali 0:0 s Anglií a gólem v nastavení jsme 0:1 podlehli Srbsku. Mé výkony na šampionátu byly dobře hodnoceny a rozhodně mi pomohly k pozdějšímu angažmá v Nizozemí.

Ročník 2007/08 jsem odehrál v Boleslavi. V lize jsme uhráli „až“ 7. příčku, ovšem dokázali jsme přes Palermo postoupit do Evropské ligy. Tyto evropské starty mi nepochybně pomohly k fotbalovému růstu a k letnímu přestupu do Heerenveenu. Ten splnil požadavky Mladé Boleslavi a já nad přestupem vůbec neváhal.

Jak hodnotíš první dvě sezóny působení v nizozemském Heerenveenu?
Poznal jsem útočnou holandskou fotbalovou mentalitu, užil jsem si zaplněných stadiónů, skvělé atmosféry a též zápasů v základní skupině Evropské ligy. Mé herní vytížení bohužel nebylo dostatečné. Moc jsem si nepadl do oka s belgickým trenérem a navíc v průběhu mého působení do týmu přišel nový stoper. Stopeři se moc nestřídají a já tak množství zápasů strávil na střídačce. A to jsem ještě mohl být rád, neboť v kádru bylo 34 kluků ze 14 národností. Mimochodem, Heerenveen má rozpočet 40 mil. eur, což je třikrát víc než má Sparta.

Jak se zrodilo na jaře 2010 tvé hostování ve Slavii Praha? Jak na něj vzpomínáš?
Půldruhého roku jsem toho v Herenveenu moc neodehrál, tudíž jsem chtěl někde pravidelně nastupovat. Využil jsem nabídku Slavie na hostování během jara 2010. Na jednu stranu se mi to vyplatilo, ale také vymstilo. Sice jsem hrál, ale pět kol před koncem mi praskla chrupavka a já musel podstoupit první velkou operaci zranění.

Poté jsi strávil další dvě sezóny v Holandsku, ovšem zdravotní problémy se opakovaly...
Po návratu do Heerenveenu mne přivítal nový trenér a já nastoupil v úvodních dvou kolech Eredivisie. Dokonce jsem vstřelil branku do sítě Eindhovenu. Jenže poté se koleno znovu ozvalo, přišla další operace a já se do sestavy znovu dostal až v únoru. Následné jaro 2011 vypadalo nadějně a začal jsem hrávat, ovšem zdraví mne opět zradilo. V ročníku 2011/12 mne koleno či konkurence v týmu dokonce nepustily ani do jednoho zápasu. Absolvoval jsem dvě operace prasklé chrupavky v koleni a po čtyřech letech jsem se po uplynutí smlouvy rozloučil s Heerenveenem.

Nebyl v létě 2012 chybou přestup do Slovanu Bratislava. Neuvažoval jsi tehdy o návratu do Jihlavy?
Zlákaly mne ambice Slovanu – boj o titul a národní pohár. Jenže jsem do Bratislavy přestoupil až v první polovině září, do sestavy jsem se pořádně neprosadil a nevyhnuly se mi ani trable s kolenem. Moc bych si přál, kdyby je definitivně vyřešila má zimní operace a já zase mohl hrát fotbal.

 
Aktuálně

Moravská plynárenská: významný partner FC Vysočina

Společnost Moravská plynárenská už takřka dva roky náleží mezi hlavní partnery fotbalového klubu FC Vysočina Jihlava. Moravská plynárenská patří mezi nejrychleji rostoucí dodavatele plynu na jihu Moravy. Svým zákazníkům, k nimž samozřejmě patří i FC Vysočina, nabízí nejvýhodnější plyn na trhu na dobu neurčitou s možností on-line sjednání. Celý článek

 
Servis
V tento den před lety
 
Klub •  Hráči •  Zápasy •  Mládež •  Multimedia •  Fanoušci •  Historie

© 2006-2020 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.

 
 
 
 

Akcionáři klubu

Hlavní partneři klubu

Významní partneři klubu

Partneři klubu

Mediální partneři klubu