Caha: „Vysočině se chci odvděčit za fotbalovou výchovu“
Z Jihlavy odcházel do I. ligy v třetiligových časech a pravděpodobně ho tehdy vůbec nenapadlo, že až se do mateřského klubu po patnácti letech vrátí, tak zde nalezne stabilní klub, moderní stadión, výbornou mládežnickou základu a prvoligové ambice. Jak Robert Caha vzpomíná na své začátky ve Spartaku Jihlava?
Jak se vlastně tvůj přestup do Ostravy upekl?
V té době jsem hrál za ligový dorost a jako útočník naskakoval za muže v MSFL. Tehdy na mne pan Březina upozornil ostravského kouče Ličku. Baník mne začal sledovat a poté se odhodlal k mému angažování.
Tehdy se asi jednalo o velký skok...
Jako mladíček jsem z Jihlavy přešel rovnou do kabiny prvoligového Baníku, kde seděli Hýravý, Slončík, Čížek, Galásek nebo Řepka. Byl to obrovský skok, zejména v nasazení a trénovanosti. Tehdy jsem dvoufázovou přípravu prakticky neznal. Adaptace byla skutečně velmi těžká. Jaro 2005 jsem trénoval s „áčkem“ a nastupoval za juniorku. V dalším ročníku jsem vyrazil na zkušenou na hostování a kočoval jsem vlastně až do léta 1998.
Výčet hostování je opravdu bohatý – Znojmo, Chrudim, NH Ostrava, Česká Lípa, Prostějov...
Každé hostování mi v mém vývoji velmi pomohlo a představovalo důležitý mezistupeň. Otrkal jsem se mezi dospělými a Baník měl o mne stále přehled. Vždy jsem se vrátil na přípravu a poté zamířil na hostovačku. Po povedeném druholigovém ročníku v Prostějově jsem už v kádru „A“ týmu zůstal.
Kdy jsi nastoupil k prvnímu zápasu v lize?
První šanci mi dal na podzim 1998 v Příbrami trenér Lička. Postupem času jsem začal nastupovat pravidelně. Už jsem však nebyl hrotem, ale spíše levým záložníkem a nakonec bekem. Zde se rozhodně cítím nejlépe. První ligovou branku jsem zaznamenal též v Příbrami v listopadu 2000, kdy už se však mé působení v Ostravě chýlilo ke konci. Na Baník budu určitě vždy vzpomínat velmi rád, jsem mu vděčný za svoji fotbalovou kariéru.
V lednu 2001 jsi trochu překvapivě odešel do Číny...
Obdržel jsem velmi zajímavou nabídku, kterou nešlo po stránce finanční i životní odmítnout. Navíc jsem chtěl vyzkoušet něco nového. Odešel jsem do klubu Šen-jang Ginde a strávil jsem zde celou sezónu trvající od března do listopadu. Měl jsem zájem na pokračování, ale hlavní sponzor klubu se rozhodl stavět výhradně na domácích hráčích. Mrzelo mne to, poněvadž čínské angažmá bylo po všech stránkách perfektní.
Sigma poté byla jedinou alternativou?
Ze Sigmy mne oslovil kouč Páník, se kterým jsem měl velmi dobrou zkušenost ještě z Baníku. O ničem jiném jsem proto neuvažoval a rozhodně jsem nelitoval. V Olomouci jsem zažil dva nejlepší roky kariéry. Pravidelně jsem nastupoval a především se zde vytvořila skvělá parta. S tou jsme to dotáhli až ke 3. místu v lize v ročníku 2003/04. Mrzet mne může jen vyřazení z Poháru UEFA proti Sarajevu v létě 2002, kdy jsme vypadli po penaltovém rozstřelu a já v něm neuspěl.
Proč jsi tedy v Olomouci nepokračoval?
S panem Kubíčkem jsme se dlouho dohadovali o nové smlouvě. Nejprve mi předložil horší nabídku, než byla ta původní, a já ji neakceptoval. Když už přišla výborná nabídka, tak jsem byl bohužel domluven s CSKA Sofia.
Jaké bylo angažmá v bulharském velkoklubu?
Hrozně mi uškodilo, že jsem v prvních pěti kolech nastupoval zraněný a nemohl podávat 100% výkony. Navíc vyhodili trenéra, který si mne do klubu přivedl. Nastupoval jsem nepravidelně, přesto jsem svojí měrou přispěl k hlavnímu cíli, což byl zisk mistrovského titulu. Jsem asi první Čech, který má bulharský fotbalový titul. Navíc jsme postoupili až do finále poháru a zahrál jsem si v Poháru UEFA proti Hamburgu a Liverpoolu. Bulharsko je hodně specifické, ale budu na něj vzpomínat rád. V Sofii se nám opravdu líbilo. A to přesto, že jsem měl po roce působení finanční neshody s klubem a půl roku jsem zde jen trénoval.
Tvé další kroky byly opět exotické – do Iránu. Měl jsi i jiné možnosti?
Po ukončení bulharského angažmá jsem byl na testech v polském Groclinu Grodzisk a v jednom Izraelském klubu. Vždy jsem uspěl na testech, ale nakonec vše selhalo při jednání o finančních podmínkách. Izrael mne velmi mrzel, neboť jsem byl po týdnu života zde nadšen.
Irán byl přesto dobrou volbou. Mám rád cestování a poznávání nových míst a proto jsem na počátku roku 2006 přijal nabídku Persepolisu Teheran. Nešel jsem do neznáma, neboť jsem si klub a město nejdříve osobně prohlédl. Musím říci, že jsme se zde nikdy nesetkali s žádnými bezpečnostními riziky a určitě zde bylo bezpečněji než v Bulharsku, kde jenom za mého působení zabili tři prezidenty klubů. Mám pocit, že v Evropě jsou zprávy o Iránu účelově zveličovány. Iránským specifikem je velká oddanost náboženství, anarchie na silnicích a obrovská byrokracie na úřadech. V Teheránu bylo o hráče výborně postaráno. Místní hráči byli, podobně jako v Číně, nesmírně šikovní technicky, ale měli velké nedostatky v taktice. Té je úspěšně učili evropští trenéři.
Rok v Persepolisu bohužel skončil zklamáním. Při bodové rovnosti rozhodlo skóre o našem 2. místě a díky tomu jsme se nedostali do asijské pohárové soutěže. To nás moc mrzelo. Mé další kroky vedly k pobřeží Perského zálivu do bohatého klubu Šahin Bushehr. Zde jsem poznal odlišný život než v hlavním městě Teheránu a příjemně zde strávil více než rok.
Proč jsi v iránské misi nepokračoval?
Manažeři, kteří mne do Iránu přivedli, na jaře 2008 koupili slovenský Senec, který vzápětí přestěhovali do Dunajské Stredy. Dva měsíce mne přemlouvali, abych tam zamířil s nimi a já nakonec kývl. Byla to velká chyba. Sliby manažerů se bohužel neslučovaly s realitou a hráčům dlužili velké peníze. Navíc do klubu přivedli množství cizinců, což nedělalo dobrotu. Hádky a rvačky byly na trénincích dost časté... Už v dubnu 2009 jsem po sporech s vedením D.Stredu opustil. Stále ještě mi dluží finance.
Letos v létě jsi nakonec zakotvil v domovské Jihlavě. Měl jsi i jiné varianty?
Měl jsem nabídky z Řecka, Kypru a Iránu, ale žádná z nich nebyla natolik zajímavá. Svůj vliv v tom jistě sehrála i současná ekonomická krize. Pokud člověk vyrazí do neznáma, tak očekává nadstandardní ohodnocení.
Nikdy jsem se netajil s tím, že chci zakotvit v Jihlavě a proto jsem se rád s Vysočinou dohodl. Vždy jsem dění v tomto klubu sledoval a rád bych se mu nyní odvděčil za fotbalovou výchovu. Jen škoda, že byla mé registrace z Dunajské úmyslně protahována, Nebylo moc příjemné měsíc jen trénovat a hrát přátelské zápasy. Chyběl mi vrchol v podobě mistrovského utkání. I proto na sobě zatím cítím, že mi chybí herní praxe.
Čermák: Mrzí mne, že jsem týmu nemohl pomoci v úvodních kolech
Slovenský defenzivní záložník či stoper Adrián Čermák byl fanoušky a návštěvníky klubového webu zvolen nejlepším fotbalistou FC Vysočina za podzim 2024. Zvítězil s poměrně výrazným náskokem před ofenzivním středopolařem Jakubem Selnarem. Ten o jediný bodík sesadil na třetí pozici středního záložníka Adama Peška. S jednatřicetiletým kapitánem týmu... Celý článek
Vytisknout