Gruber: V Polsku se ke mně nezachovali fér
Na Vysočinu dorazil poměrně v tichosti až v průběhu podzimní sezóny z prvoligové polské Wodzislavi. Zde s ním již nepočítali a tak využil nabídky jihlavského klubu. Po vyřízení nezbytných foRmalit poprvé nastoupil v 6. kole a od té doby chybí na hřišti jen vyjímečně. Řeč je o třicetiletém středním záložníkovi Janu Gruberovi.
Organizovaně jsem začal hrát fotbal v devíti letech v rodném Trutnově. Předtím jsem hrál tenis, ale už mne nebavilo věčné hledání sparingpartnera a tak jsem dal přednost kolektivnímu sportu.
Jak ses dostal do Jablonce?
Jablonec mne koupil do dorostu a později mne pouštěl na hostování do dospělé kopané. Ve velké jablonecké konkurenci jsem neměl šanci a tak jsem byl rád za pravidelné hraní a cenné zkušenosti v divizním Českém Dubu a poté v ČFL ve Varnsdorfu.
Jak se zrodil přestup do Lázní Bohdaneč?
Cítil jsem, že pro mne bude velmi složité získat místo v „A“ týmu Jablonce a tak jsem v zimě 1999 uvítal nabídku k přestupu do Lázní Bohdaneč. Zde jsem ve dvaceti letech mohl pravidelně kopat II. ligu a navíc jsem doufal, že budeme hrát o postup do ligy první. To se sice nestalo, ale já rozhodně nelituji. Od léta 2000 se klub přesunul do Pardubic. Zde jsme měli výborný kolektiv, dařilo se mi, střílel jsem branky a po roce a půl přišel v lednu 2001 přestup do ambiciózní druholigové Mladé Boleslavi.
Proč jsi se v Mladé Boleslavi neudržel trvale?
Když jsem tam přišel, tak byli na 2. místě tabulky s cílem postoupit. To se bohužel nepovedlo. Další ročník 02/03 pro mne přinesl přetržené vazy v kotníku. V týmu panovala velká konkurence, takže jsem se šel do konce podzimu po uzdravení rozehrát do Dolních Kounic. Jaro už bylo dobré a s ním přišel zájem ze strany Českých Budějovic.
Jak vzpomínáš na prvoligové začátky?
Do Budějovic jsem přišel hned na začátku letní přípravy a měl jsem dost času zvyknout si na vyšší soutěž. Už od počátku se mi dařilo a hrál jsem pravidelně. Nakonec jsem v Dynamu strávil včetně hostování v Příbrami čtyři roky. Na toto působení budu vždy rád vzpomínat. Navíc jsem si zde našel přítelkyni a bydlím tady.
Na hostování v Příbrami jsi přispěl v záchraně...
V ročníku 2004/05 jsme bohužel sestoupili z ligy, přičemž závěr soutěže jsem zraněný sledoval z tribuny. Podzim jsme hrál za Dynamo II. ligu, ale poté jsem uvítal nabídku kouče Tobiáše na půlroční hostování v Příbrami. Dynamo postoupilo zpět i beze mne a já mohl Příbrami pomoci k záchraně a hrát nejvyšší soutěž.
Jaký byl poslední ročník v Dynamu?
Bohužel nejhorší. Pod trenérem Ciprem jsem dostával málo příležitostí a navíc jsem po čtyřech letech cítil potřebu změnit dres. V Dynamu jsem tedy neprodloužil smlouvu a na základě zájmu trenéra Hapala jsem zvolil působení ve slovenské Nitře.
S angažmá v Nitře jsi byl spokojen?
Byla to pro mne nová motivace a tento krok zpětně hodnotím jako povedený. Navíc jsme všechny překvapili a vybojovali 3. místo v lize. Tento historický úspěch klubu zároveň přinesl zviditelnění pro nás hráče a pro mne v lednu 2009 nabídku z polské Odry Wodzislaw.
Jak chutná fotbalový chlebíček v Polsku?
V Polsku fotbal nemá konkurenci hokeje a představuje velký fenomén. Těší se obrovskému zájmu fanoušků a médií. Šlo o finančně velmi zajímavou nabídku, kterou nešlo odmítnout. Navíc jsem mohl bydlet v Ostravě a odtud dojíždět do 15 km vzdálené Wodzislawi. Polské kluby jsou minimálně na stejné úrovni, jako česká špička. Panuje v nich velká konkurence. U nás se točilo 28 zcela vyrovnaných hráčů. Nakonec jsme zachránili ligu a dostali jsme se až do finále poháru, kde jsme však 1:0 prohráli s Wroclawí.
Proč jsi v Polsku nezůstal?
Tři kola před koncem loňského ročníku jsem se zranil. Chtěl jsem však týmu pomoci k záchraně a tak jsem dohrával na vůli. Během čtrnácti dní dovolené jsem se však nedokázal ze zranění vyléčit, do přípravy jsem přišel zraněný a to se vedení nelíbilo. Bylo mi řečeno, že už o mne nemají zájem a byl jsem donucen k ukončení smlouvy. Ničemu nepomohl ani letní příchod českého kouče Pulpita, ten zde neměl takovou autoritu. Rozhodně se ke mně nezachovali fér.
Měl jsi více možností dalších angažmá?
Měl jsme nabídky ze Slovenska, z českých prvoligových klubů a z Jihlavy. Ne se všemi zájemci však našel společnou řeč můj mateřský klub, kterými jsou stále České Budějovice. Ty se nakonec domluvily s Vysočinou.
Jak hodnotíš své dosavadní podzimní účinkování?
Na hodnocení mých výkonů jsou zde jiní. Do Jihlavy jsem přišel po zranění a s tréninkovým mankem. Věděl jsem, že jdu do klubu s dobrým zázemím a kvalitním kádrem, který chce postoupit do I. ligy. Naše výsledky by proto měly být lepší. Některé body jsme ztratili hodně zbytečně. Zejména venku musíme hrát více zodpovědně.
Co tvé další fotbalové plány?
S vedením Vysočiny jsem domluven, že mé účinkování na konci podzimu vyhodnotíme a zvážíme možnosti dalšího pokračování. Netajím se s tím, že chci hrát v co nejvyšší soutěži, má kariéra nebude trvat věčně. Na druhou stranu nelze vyloučit pokračování v Jihlavě. Hodně bude záležet i na tom, jak zvládneme zbývající podzimní kola a zda nadále budeme v postupové hře.
ABECEDA
AUTO: mám Škodu Octavia Combi.
BARVA: fialová.
CESTOVÁNÍ: u fotbalu na něj není moc času. Dříve jsem rád létal na řecké ostrovy, nyní jsem si oblíbil Turecko.
DOMOV: pocházím z Trutnova, ale mým domovem jsou nyní České Budějovice, kde bydlím s přítelkyní a tříletou dcerkou Nicole.
FILM: dříve jsem rád chodil do kina, ale po narození dcerky už to není příliš možné. Mám rád české komedie, jako Vesničko má středisková nebo Hoří, má panenko.
GÓL: nejsem žádný velký střelec a mrzí mne, že jsem zatím žádnou šanci za Jihlavu neproměnil. Nejraději vzpomínám na gól do sítě Sparty na jaře 2005. Tehdy jsem trefil krásný volej, který byl vyhodnocen jako třetí nejhezčí gól daného ročníku.
INTERNET: jsem na něj denně. Čerpám z něj informace, čtu články...
JÍDLO: mám rád italskou kuchyň – kuřecí maso a těstoviny.
KOUČ: vzpomenout musím na trenéry Tobiáše, který mi dal šanci v Budějovicích, a Hapala, jenž mi velmi seděl lidsky.
LITERATURA: snažím se číst, zejména filozofickou literaturu. Například knihu Dana Millmana pod názvem Pokojný bojovník.
MUZIKA: poslouchám všechno možné a hodně záleží na mé náladě. Dobří jsou například slovenští Kontrafakt.
NÁPOJ: bílé víno, pivo a neperlivá voda.
POLITIKA: snažím se jí sledovat, ovšem je to často dost smutný pohled.
SPORT: fotbal mi zabírá hodně času, takže si jen občas zajdu na tenis .
ŠKOLA: absolvoval jsem gymnázium a nyní se poohlížím po dalším doplnění vzdělání.
TELEVIZE: nejvíce mne zajímají sportovní pořady a výsledky na teletextu.
VZOR: nikdy jsem žádný fotbalový vzor neměl. Už delší dobu se mi však líbí hra Nizozemce Seedorfa.
ZVÍŘATA: mám je rád, ale žádná nechováme.
ŽENY: líbí se mi ta, která dokáže upoutat a má určité kouzlo.
Čermák: Mrzí mne, že jsem týmu nemohl pomoci v úvodních kolech
Slovenský defenzivní záložník či stoper Adrián Čermák byl fanoušky a návštěvníky klubového webu zvolen nejlepším fotbalistou FC Vysočina za podzim 2024. Zvítězil s poměrně výrazným náskokem před ofenzivním středopolařem Jakubem Selnarem. Ten o jediný bodík sesadil na třetí pozici středního záložníka Adama Peška. S jednatřicetiletým kapitánem týmu... Celý článek
Vytisknout