Hybš: Byl jsem překvapen podmínkami a zázemím v Jihlavě
Po odchodech Josla a Vepřeka trvalo čekání na chybějícího klasického levého beka téměř dva měsíce. Vedení klubu přitom od počátku zaměřovalo svoji pozornost a prioritu na talentovaného hráče Sparty Praha a člena reprezentace U21. Úsilí bylo na sklonku srpna dokonáno a k týmu kouče Petra Rady se připojil Matěj Hybš. A my vám nyní můžeme nabídnout aktuální rozhovor s čerstvou posilou FC Vysočina.
Jak zpětně hodnotíš vítězný duel v Hradci Králové?
Zvítězili jsme na půdě soupeře 0:3 a dosáhli jsme na první výhru v sezóně. Já jsem strašně rád, že jsem na výhře podílel v základní sestavě. Úvodních dvacet minut nám nevyšlo, ale poté jsme převzali aktivitu a nakonec jsme zaslouženě zvítězili. Přes všechna pozitiva je ale jasné, že tuto výhru musíme potvrdit doma proti Příbrami.
Co si myslíš o síle jihlavského týmu a jeho ambicích v této sezóně?
FC Vysočina rozhodně nepatří na sestupové příčky. Po aktuálním doplnění kádru si nemyslím, že by bylo třeba tým nějak doplňovat. Věřím, že jsme schopní hrát o střed tabulky.
V Jihlavě jsi teprve několik týdnů. Jaký dojem na tebe klub zatím dělá?
Přicházím z českého velkoklubu, ze Sparty, kde vše funguje špičkově. Musím ale přiznat, že jsem byl až překvapen podmínkami a zázemím v Jihlavě. Čekal jsem to horší. Lepší by snad mohla být posilovna v areálu stadiónu, abychom nemuseli dojíždět.
Mimochodem, jak se sžíváš s faktem, že jsi poprvé opustil Spartu? Má to pro tebe nějaká úskalí?
Byla to pro mne změna a zároveň i adrenalin. Ve Spartě jsem byl od patnácti let. Zrovna, když jsem jel po dálnici poprvé do Jihlavy, tak jsem si vzpomněl na svůj první den ve Spartě, kdy jsem vstupoval do kabiny dorostu D. Tehdy jsem byl strašně nervózní. Teď jsem změnil po šesti letech prostředí a rozhodně to nebylo tak stresující. Byl jsem zvědavý na nové prostředí a těšil jsem se na novou výzvu.
Kdy jsi poprvé zaregistroval zájem sportovního vedení FC Vysočina o tvé služby?
Hned na počátku letní přípravy mne můj manažer informoval o zájmu Jihlavy. Ozvaly se i další české ligové kluby.
Co napomohlo tvému rozhodování strávit fotbalový rok v Jihlavě?
Chtěl jsem v letní přípravě zabojovat o místo v sestavě Sparty. Bohužel, šanci jsem v ostrých zápasech nedostal a cítil jsem, že se do sestavy budu dostávat jen těžko. Costa představuje velkou konkurenci. Byl jsem proto rád, že mi Sparta umožnila hostování v Jihlavě. Moc dobře vím, že ke svému dalšímu fotbalovému růstu potřebuji pravidelně nastupovat v lize. Navíc je přede mnou vidina červnového EURA U21, kde bych rozhodně nechtěl chybět. Právě herní praxe by mi mohla pomoci k tomu, abych se dostal do nominace a probojoval se do základní sestavy.
Jak složité je prosadit se do základní sestavy Sparty?
Těžké to je pro každého hráče, který přijde do Sparty nebo je jejím odchovancem. Každý samozřejmě chce hrát v základní sestavě, ale čelí velké konkurenci. Mně před rokem přibrzdilo zranění. Klub přivedl Costu, který pravidelně nastupoval a dostal se do obrovské formy.
Před sebou máš velký cíl v podobě účasti na červnovém EURU U21, které se uskuteční v Česku. Může český výběr pomýšlet na medaili?
Před časem reprezentace U19, tehdy šlo o ročník 1992 vedený trenérem Hřebíkem, na EURU dokázala, že se na evropské úrovni dá hrát s každým. Věřím tedy, že se s podporou domácího prostředí dokážeme dostat co nejdál. Jak už jsem ale řekl, tak účast na šampionátu si nejdříve musím vybojovat pravidelnými starty v lize a dobrými výkony za Jihlavu.
Jakých úspěchů jsi v reprezentačních výběrech dosud dosáhl?
Nejblíže úspěchu jsme byli v roce 2010 na EURU U17, kde nám na závěrečném turnaji smolně a těsně unikl postup do semifinále. V reprezentaci jsem už odehrál přes 40 zápasů a doufám, že ještě další přibudou. A třeba se už v příštím roce dočkám i medaile!
Vraťme se na počátek tvé fotbalové dráhy. Kde jsi do kulatého nesmyslu začal kopat?
Můj taťka Václav byl taky levý bek a v osmdesátých letech kopal ligu za Slavii a Bohemians, tudíž jsme s bráchou logicky pokračovali v rodinné fotbalové tradici. Začínal jsem už někdy ve čtyřech letech v Nižboru u Berouna a v deseti letech jsem přešel do žákovských týmů Hořovic. Kopali jsme ligovou soutěž a sešel se tam docela silný ročník. Řada kluků později skončila v Plzni nebo pražských klubech. Mně si vyhlédla Sparta, kam jsem zamířil v létě 2008.
Jak vzpomínáš na průběh mládežnickými týmy Sparty?
Byly to úžasné kroky. Sice jsem do Prahy přišel vlastně z vesnice, ale zvykl jsem si strašně rychle a lehce. Začínal jsem v dorostu D, „céčko“ jsem přeskočil, o rok dříve jsem vstoupil i do kabiny prvního dorostu. V něm jsem zůstal až do konce dorosteneckého věku, ale chodil jsem hrát i za juniorku. Jen škoda, že se mému ročníku v žádné dorostenecké kategorii nepodařilo získat mistrovský titul.
V sezóně 2011/12 „béčko“ Sparty naposledy působilo ve II. lize a tys odehrál 11 zápasů. Jak cenná zkušenost to byla?
Zápasy jsem hráli na Xaverově a pro mne šlo o cenný start do dospělého fotbalu. Na žádný druholigový zápas s Jihlavou si ale nevzpomínám. (Pozn.: uskutečnil se na jaře 2012 - viz a foto níže)
Kdy jsi byl poprvé zařazen do kádru letenského „áčka“? Bylo to pro tebe něčím specifické či složité?
Přišlo to trochu nečekaně 3. ledna 2012 na základě jednoho telefonu. Spartu tehdy vedl trenér Martin Hašek pod taktovkou nového generálního sportovního manažera Jaroslava Hřebíka. Najednou jsem přišel mezi zkušené a skvělé hráče. Pomohlo mi, že v kádru tehdy figurovala řada kluků ročníku 1992. V zimní přípravě jsem setrval asi tři týdny a poté jsem putoval zpět do juniorky. Byla to ale velmi cenná zkušenost. Do kádru „áčka“ jsem plnohodnotně přesídlil v létě 2012.
Na který ligový zápas v dresu Sparty nejraději vzpomínáš? Co starty v evropských pohárech?
Ligu jsem poprvé okusil v srpnu 2012, kdy jsme vyhráli na Slovácku. Nejvíce mi ale v hlavě utkvělo první derby, kdy jsme na Letné v dubnu 2013 ve skvělé atmosféře porazili Slavii 3:1.
Nezapomenutelné samozřejmě jsou zápasy v evropských pohárech. Jak debut v Evropské lize, kdy jsme remizovali 1:1 v Izraeli proti Hapoelu Shmona, tak zápas na Athleticu Bilbao, který mi hodně vyšel. Samostatnou kapitolou pak byl dvojzápas proti Chelsea, ve kterém jsem absolvoval všechny minuty. Škoda, že nám tehdy těsně unikl postup.
V loňském ročníku jsi zasáhl do šesti ligových duelů a hrál jsi duely Poháru České pošty. Jaké to je vyhrát se svým týmem ceněný „double“ a poté i Superpohár?
Startů jsem v uplynulé sezóně moc neposbíral, hrál jsem jen při zranění Costy. Můj podíl na veleúspěšné sezóně tak nebyl největší, přesto si tohoto úspěchu obrovsky cením. Byl to neskutečný zážitek. A dosáhl jsem ho už v jednadvaceti letech.
Co tvé fotbalové cíle a sny?
Ty jsou samozřejmě ty nejvyšší! Chtěl bych se vrátit do Sparty a stát se pravidelným stavebním kamenem základní sestavy. Jako každý samozřejmě sním o tom, že se dostanu do národního týmu. A dá-li Bůh, tak bych jednou rád vyzkoušel i zahraniční angažmá.
Jak trávíš volný čas? Jsi svobodný?
Mám přítelkyni, s níž se snažím trávit veškerý volný čas. Chodíme do kina, relaxuje, navštěvujeme rodiče, navštěvujeme obchoďáky, venčíme psy...
Čermák: Mrzí mne, že jsem týmu nemohl pomoci v úvodních kolech
Slovenský defenzivní záložník či stoper Adrián Čermák byl fanoušky a návštěvníky klubového webu zvolen nejlepším fotbalistou FC Vysočina za podzim 2024. Zvítězil s poměrně výrazným náskokem před ofenzivním středopolařem Jakubem Selnarem. Ten o jediný bodík sesadil na třetí pozici středního záložníka Adama Peška. S jednatřicetiletým kapitánem týmu... Celý článek
Vytisknout