Jakub Fulnek: Na debut v základní sestavě nikdy nezapomenu

V létě 2013 jsem skončil v dorostenecké kategorii a byl jsem přeřazen do přípravy „áčka“ Karviné. V té době mne ale kontaktoval scout FC Vysočina pan Lumír Fikes s nabídkou přestupu do Jihlavy. Chvíli jsem zvažoval své možnosti, ale nakonec jsem usoudil, že přesun na Vysočinu v mé kariéře představuje krok kupředu.

Nebyl jsi zklamaný, že jsi nebyl rovnou zařazen do prvoligového „áčka“?
To rozhodně ne. Předem mi bylo avizováno, že začnu juniorce a poté bude záležet jenom na mých výkonech a přístupu, zda si řeknu o přeřazení do prvního týmu.

Jak složitá pro tebe byla adaptace v Juniorské lize? Nešlo o krok zpět?
Juniorskou ligu kvalitou řadím někam mezi Divizi a MSFL. Oproti těmto mužským soutěžím je rychlejší a techničtější, naopak není tak důrazná a schází v ní chytrost zkušených fotbalistů. Rozhodně jsem neměl problém si na tento styl fotbalu přivyknout. Soustředil jsem se na své výkony a byl jsem rád, že mohu pravidelně nastupovat.

Nutno dodat, že mezi juniory se ti opravdu dařilo a rychle ses zařadil mezi opory týmu. Byl jsi se svými výkony spokojen?
Předně bych se jen nerad hodnotil, od toho jsou tady jiní. Každopádně si myslím, že mé výkony mohly být z pohledu statistik či předváděné hry lepší. Uvědomuji si, že se stále mám v čem zlepšovat a hledat ve své hře rezervy.

K prvnímu kontaktu s prvním týmem došlo na jaře, kdy sis připsal pár minut v pohárovém čtvrtfinále v Plzni. Jak na tuto zkušenost vzpomínáš?
Vůbec jsem s touto možností nepočítal. Den před tímto pohárovým duelem jsem byl překvapen pokynem, abych dorazil na předzápasový trénink „áčka“. Byl jsem rád jen za tu možnost, že jsem si v Plzni z pozice náhradníka užil zápas asi před pěti tisíci diváky. To byla oproti komorní atmosféře Juniorské ligy velká změna. Bonbónkem navíc bylo, že mi trenér Rada dal šanci na posledních pět minut utkání za nepříznivého stavu 1:0. Vzpomínám si, že jsem se nečekaně často dostal k míči.

Věřil jsi, že budeš zařazen do letní přípravy týmu kouče Petra Rady?
Na konci jara jsem měl určité signály od trenérů juniorky. Přeřazení mi bylo potvrzeno na konci uplynulé sezóny.

Místo zápasů Juniorské ligy jsi najednou v létě trénoval se zkušenými prvoligovými hráči a v přípravě jsi nastoupil třeba proti Lille. Byla to velká fotbalová změna?
Určitě šlo o velký fotbalový skok. Najednou jsem se dostal k fotbalu, který byl o několik stupňů jinde, než jsem byl zvyklý. Myslím si, že jsem se dokázal docela rychle přizpůsobit.

Týmu se vstup do podzimu vůbec nevydařil, přitom ty jsi v lize jenom paběrkoval. Neztrácel jsi motivaci? Jak těžké to čekání na šanci bylo?
Náš vstup do podzimní části SYNOT ligy nebyl příjemný pro nikoho. Pro mne, spoluhráče, realizační tým či vedení klubu. Já jsem ale rozhodně nemohl být zklamaný či uražený, že nehraju. Byl jsem rád, že jsem v kádru „áčka“, mohu zde kvalitně trénovat a bojovat o svoji šanci. Těšila mne i nominace alespoň na prvoligovou lavičku.

Debutoval jsi v Jablonci. V součtu se zápasy proti Slavii a Dukle sis připsal prvních 20 prvoligových minut...
Debutoval jsem v Jablonci za stavu 2:0 pro domácí a na hřišti jsem strávil asi jen minutu. Na Dukle už jsem odehrál delší čas, ale při skóre 4:1 už bylo dávno rozhodnuto. Z utkání proti Slavii jsem si odnesl mnohem lepší vzpomínky. Před slušně zaplněnými tribunami a ve skvělé atmosféře jsme vyhráli 1:0. A já dostal šanci na posledních pět hodně vypjatých minut.

Proti Brnu už jsi vyběhl v základu. Byl jsi na tento velký debut v hodně důležitém zápase připraven? Byl jsi nervózní?
Už po utkání na Baníku, kde se dlouhodobě zranil Mára Jungr a vykartoval se Vlado Kukoľ, mi trenér Kučera avizoval, abych se připravil, že doma proti Zbrojovce asi nastoupím v základní sestavě. Nakonec se tak skutečně stalo a já do utkání šel s tím, že si ho chci užít a hrát co nejvíce jednoduše. Nervózní jsem nebyl. Nakonec jsme nad Brnem vyhráli a já prožil úspěšný debut v základní sestavě, na který snad nikdy nezapomenu.

Byly pro tebe následující duely v Teplicích a proti Plzni lehčí? Z jakého utkání jsi osobně měl nejlepší pocit?
Všechny tři duely byly strašně těžké a vyžadovaly co nejlepší výkon a maximální koncentraci. Nejlépe jsem se asi cítil při domácích zápasech proti Brnu a Plzni. Zvláště duel proti Plzni, kdy nás povzbuzoval vyprodaný stadión, a my dokázali velkého favorita porazit, mi zůstane dlouho v paměti. Já navíc měl možnost svádět souboje proti reprezentantům Limberskému, Pilařovi či Petrželovi, což se vždy nepodaří. Snažili jsme se je okamžitě dostupovat, být důrazní a hrát jim do těla. To není příjemné asi žádnému fotbalistovi.

Tvé výkony se promítly k čerstvé nominaci do reprezentačního týmu U20. Jak bylo na Kypru?
Z pohledu příjemných teplot kolem dvaceti stupňů či výborné atmosféry v týmu tam bylo parádně. Horší to bylo s výsledky. Na úvod jsme nestačili na Rakousko, které nás fotbalově přehrálo a zaslouženě porazilo 4:2. Odehrál jsem celý zápas. Ve druhém duelu jsme podlehli domácímu Kypru 3:1, když jsem zvládl asi 80 minut. V tomto utkání jsme byli lepší a soupeře jsme tlačili, jenže jsme nebyli produktivní a nepohlídali jsme brejky soupeře.

Z tvého pohledu však nešlo o první reprezentační zkušenost...
V době, kdy jsem nastupoval za starší dorost Karviné, jsem odehrál 9 zápasů za českou reprezentaci U18. Šlo i přípravné duely či mezinárodní turnaje.

Můžeš nám poodhalit svoji fotbalovou kariéru? Odkud pocházíš a kde jsi začal kopat do míče?
Pocházím ze Lhotky, což je asi pětisethlavá obec kousek od Frýdku-Místku. K fotbalu mne přivedl můj otec asi v šesti letech do sousední obce Metylovice. První rok v kategorii mladších žáků jsem strávil ve Frýdlantu nad Ostravicí, ale pak následoval přesun do Vítkovic.

Kam dále vedly tvé fotbalové mládežnické kroky?
V Ostravě jsem odehrál tři roky mezi žáky a jeden v kategorii mladšího dorostu. V létě 2010 jsem přijal nabídku Zbrojovky na působení v týmu U17. V Brně jsem ale setrval pouze rok, protože mne přesvědčilo intenzivní vábení Karviné, naopak ze strany brněnského klubu jsem takový zájem necítil. Do Karviné jsem odešel na hostování, protože jsem stále byl kmenovým hráčem Metelovic.

Jak vzpomínáš na působení v Karviné? Kdy jsi byl zařazen do kádru druholigového MFK?
Strávil jsem tam dva dobré fotbalové roky. Dařilo se mi a byl jsem hodně herně vytěžovaný. Kombinoval jsem starty za druholigový dorost a divizní „béčko“, tudíž jsem prakticky každý víkend sehrál půldruhého zápasu. Se starším dorostem jsme nakonec postoupili do nejvyšší soutěže. Už v dorosteneckém věku jsem byl každý půlrok zařazen do přípravy druholigového týmu dospělých. Napevno jsem byl do „áčka“ přeřazen až s koncem dorostenecké kategorie. Vzápětí jsem se ale rozhodl pro přestup na Vysočinu.

Můžeš nám poodkrýt tvé fotbalové cíle a sny?
Chtěl bych pravidelně nastupovat v SYNOT lize, což by mi mohlo otevřít dveře k tomu, abych se udržel v reprezentaci U21 pro další kvalifikační cyklus. Je jasné, že jako každý český fotbalista sním o tom, že se jednou odrazím k zajímavému zahraničnímu angažmá. Zatím mám za sebou jenom stáž v anglickém Fulhamu, kterou jsem absolvoval v šestnácti letech. Rozhodně mne velmi zaujala a v mnohém obohatila.

Jak trávíš svůj volný čas?
Skutečně se snažím vše podřizovat fotbalu, tudíž si přidávám v posilovně nebo si jdu zakopat na některé ze hřišť v areálu stadiónu. A pokud mi to čas a nálada dovolí, tak rád zajdu do kina.

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024