Pavel Simr: „Z II. ligy byla mojí jedinou volbou Vysočina“
O jeho opětovný příchod na Vysočinu usilovalo vedení klubu a přáli si ho fanoušci více než dva roky. Jeho komplikovaný transfer do Jihlavy se podařilo dotáhnout až na přelomu července a srpna a Pavel Simr mohl znovu nastoupit ve žlutomodrém dresu. Společně se svým brněnským kolegou Pavlem Mezlíkem formou hostování s opcí na přestup výrazně posílili ofenzivní složku FC Vysočina. Důkazy tohoto tvrzení přišly hned v úvodních zápasech této sezóny.
Jak se ti v útoku hraje s dalším kanonýrem Petrem Faldynou?
Musím se přiznat, že jsem z toho měl zpočátku určité obavy. Přeci jenom jsme typově dost podobní útočníci a někteří trenéři nedávají vedle sebe dva vysoké hroty. V Třinci jsem se však přesvědčil, že si dokážeme vyhovět a za sebe mohu říci, že se mi s Petrem hrálo super. Kéž by to i nadále pokračovalo.
Co si myslíš o postupových ambicích Vysočiny?
Postoupit v letošní sezóně do Gambrinus ligy bude určitě těžší než v uplynulé sezóně. Vysoké ambice totiž má hned několik týmů. Já však věřím, že je v našich silách o postup usilovat. Navíc si myslím, že stávající tým s Mezlíkem a Faldynou je silnější než v sezóně 2004/05, kdy jsme vybojovali premiérový postup do ligy.
Vraťme se o dva roky zpět. Jihlava postoupila do ligy, ale ty jsi putovat zpět do Brna. Jak na to vzpomínáš?
Postup byl samozřejmě skvělý, ale já na toto léto nerad vzpomínám. Z Jihlavy jsem nechtěl odcházet, protože jsem předem očekával, že v Brně nedostanu v konkurenci Švancary a Zelenky stabilní důvěru. V úvodu sezóny jsem za Brno nastoupil pouze jednou v základu a připisoval jsem si spíše minutové starty. Nejvíce celý druhý poločas při domácí porážce Brna právě s Jihlavou. Nakonec jsem na konci září odešel hostovat výměnou za obránce Krátkého do Mladé Boleslavi. Zde jsem v konkurenci Kuliče a Pecky začal pomaličku naskakovat do sestavy, dvakrát jsem odehrál celé utkání a podařilo se mi skórovat na Letné. Přestože o mne Boleslav údajně i nadále stála, tak jsem se v zimě vrátil do Brna na přípravu. Mrzelo mne to, protože se mi zde líbilo. Pochválit musím zejména kouče Dušana Uhrina.
Jaro 2006 však v Brně z tvého pohledu nebylo špatné.
Je pravdou, že jsem se v kádru udržel a nakonec jsem si na jaře připsal jedenáct startů ze čtrnácti možných a vstřelil jsem tři branky včetně vyrovnávací v domácím duelu proti Spartě. Dokonce jsem v závěru ročníku nastupoval v základní sestavě.
Výchozí pozice před loňskou letní přípravou tedy byla dobrá, ne?
To jsem si také myslel a skutečně to v přípravě dlouho vypadalo, že bych se konečně mohl natrvalo prosadit do základu. Bohužel jsem kvůli problému s kontaktní čočkou na tři dny vypadl z tréninkového procesu, což mne stálo místo v sestavě… Úvod podzimu jsem tak strávil spíše na lavičce a připsal jsem si ve dvou zápasech jedenáct minut… Chtěl jsem někam na hostování, ale umožněna mi byla pouze Bystrc.
Jak vzpomínáš na bystrckou epizodu?
Chtěl jsem samozřejmě raději do Jihlavy, ale tento úmysl nevyšel. Nakonec jsem byl rád, že alespoň někde hraji. S odstupem času musím říci, že Bystrc na II. ligu nebyla připravená. Na tuto soutěž zde nebylo vybudované potřebné zázemí. Parta však byla určitě dobrá.
V zimě jsi se odhodlal k velkému korku v podobě operačnímu zákroku na tvé pravé rohovce.
Zhruba od sedmé třídy se mi začal zhoršovat zrak až ke katastrofálním devatenácti dioptriím. Doktoři mi vždy tvrdili, že na operaci nemusím a ani při sportu jsem s kontaktními čočkami problémy nepociťoval. Až pan Tulis mne přesvědčil, abych vyhledal specialistku ve Zlíně, které mé oko shledala ve vážném stavu a velmi mi doporučila operační zákrok. Pokud bych ho dokládal, tak by mi dokonce hrozilo prasknutí rohovky.
Z operace jsem měl velké obavy, ale nakonec vše proběhlo výborně. Hned po zákroku jsem mohl otevřít oči a normálně koukat a po týdnu v nemocnici jsem mohl domů. Prakticky hned poté jsem mohl začít trénovat, ovšem musel jsem se zhruba čtyři měsíce vyvarovat jakýmkoliv rizikovým střetům s protihráči. Hodně jsem tedy běhal, posiloval a připravoval se s brněnskou juniorkou. S odstupem času jsem panu Tulisovi strašně vděčný, že mne na operaci „dokopal“.
Toto léto jsi se opět naplno zapojil do přípravy Brna. Byla šance, že se v kádru udržíš?
Nový trenér Uličný řadu hráčů neznal a proto nás bylo v přípravě více. Já jsem nastoupil k několika přípravným duelům, nehrál jsem podle mne špatně a vstřelil jsem dvě branky. Jenže po příchodu Tomáše Doška, návratu Pacandy a úspěchu mladých brněnských hráčů na MS dvacetiletých bylo jasné, že se v kádru neudržím. Prakticky se rozhodovalo mezi mnou a Vránou. Nakonec jsem odešel já a byl jsem vlastně rád. Pokud bych zůstal, tak by stejně moje zápasové šance byly minimální. Ať by přišel kdokoliv, tak by stejně stál přede mnou. Navíc střední generace brněnských hráčů kolem ročníků 1983 to má strašně těžké. Prioritou je mix starších zkušených hráčů a talentovaných mladíků.
Měl jsi i jiné nabídky než z Jihlavy?
Ozvalo se Slovácko, ale z II.ligy byla mojí jedinou volbou Vysočina. Poměrně nadějně vypadala nabídka Petržalky, která však nakonec nedopadla. Odpadlo mi tak složité rozhodování, zda jít do Jihlavy nebo do slovenské ligy. Rozhodně mne to ale nemrzí.
V jakém stavu jsi po svém návratu našel jihlavský tým?
Přestože se kádr za dva roky poměrně obměnil, tak jádro týmu zůstalo stejné. Nezměnila se skvělá parta a dobrá atmosféra v týmu. Navíc jsem výsledky Vysočiny po celou dobu intenzivně sledoval a byl jsem v kontaktu s Petrem Tulisem.
A otázka na závěr – co je u tebe nového v osobním životě?
Už rok a tři měsíce chodím s přítelkyní Janou a momentálně řešíme koupi bytu v Brně. Už brzy vyletím z rodinného hnízda:c).
Čermák: Mrzí mne, že jsem týmu nemohl pomoci v úvodních kolech
Slovenský defenzivní záložník či stoper Adrián Čermák byl fanoušky a návštěvníky klubového webu zvolen nejlepším fotbalistou FC Vysočina za podzim 2024. Zvítězil s poměrně výrazným náskokem před ofenzivním středopolařem Jakubem Selnarem. Ten o jediný bodík sesadil na třetí pozici středního záložníka Adama Peška. S jednatřicetiletým kapitánem týmu... Celý článek
Vytisknout